8 C 186/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v  obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený anonymizováno jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 87.172,77 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 65.456,35 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 21.716,42 Kč - s úrokem 8,25 % ročně z částky 87.172,77 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 21.716,42 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 8.190 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 87.172,77 Kč s úrokem 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z téže částky za dobu od [datum] do zaplacení. Tvrdí, že žalovaný dne [datum] uzavřel s [anonymizována dvě slova] smlouvu o úvěru, na základě níž mu byla poskytnuta částka 95.058 Kč na úrok 11,9 % ročně. [příjmení] byla oprávněna připisovat k jistině úroky i poplatky. Úvěr byl poskytnut na konsolidaci dvou předcházejících úvěrů v částkách 11.960 Kč a 52.500 Kč, a zbývající část 30.598 Kč čerpal žalovaný na svůj účet. Žalovaný měl úvěr splácet splátkami 1.544 Kč měsíčně. [příjmení] před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že ověřovala žalovaného v databázích, prověřovala pohyby na účtu žalovaného, zjistila jeho průměrný měsíční příjem a stanovila životní výdaje žalovaného podle svého ekonomického modelu. Žalovaný postupně přestal úvěr splácet a od [datum] byl již stále v prodlení. [příjmení] proto úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalovaný splatil na úvěr 28.101,65 Kč před zesplatněním a 1.500 Kč po zesplatnění. Platby žalovaného byly započteny na jistinu, úroky z úvěru, poplatky a úroky z prodlení. Žalovaná částka představuje jistinu. [příjmení] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou. Žalobce nepožaduje úroky z prodlení za dobu od [datum] do [datum].

2. Ve věci byl dne [datum] vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný požádal [anonymizována dvě slova], tedy banku, o úvěr s obchodním označením Peníze na klik s výší úvěrového limitu 15.000 Kč a měsíční splátkou 5 % z úvěrového limitu, 750 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že je [anonymizováno], bydlí ve [anonymizována dvě slova] nebo domě se [anonymizováno], počet členů domácnosti je [anonymizováno], zaměstnavatel žalovaného je [právnická osoba], žalovaný má příjem [částka] měsíčně, splátky úvěrů ve skupině [anonymizováno] jsou započítávané podle aktuálních informací a splátky mimo [anonymizována dvě slova] včetně nebankovních společností činí [částka]. 5. [příjmení] zjišťovala předchozí dluhy žalovaného a z listiny informace z [anonymizováno] vyplývá, že žalovaný měl kontokorentní úvěr u [obec] spořitelny s limitem [částka] a [anonymizována tři slova] u jiného poskytovatele s úvěrovým limitem [částka]. Žalovaný měl tedy 2 existující kontrakty a celkové měsíční splátky činily 2.500 Kč.

6. Žalobce tvrdí, že [anonymizováno] ověřovala žalovaného v různých databázích. Z výstupu z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný není v insolvenci, avšak dotaz byl učiněn [datum], tedy až několik let po uzavření smlouvy. Podle databáze ministerstva vnitra nebyl občanský průkaz žalovaného nalezen v databázi neplatných dokladů.

7. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že žalovaný měl na něm kontokorent, tedy povolené přečerpání účtu s limitem 15.000 Kč. Od [datum] do [datum] měl na účtu žalovaný stále záporný zůstatek a v září 2018 tento záporný zůstatek překročil povolený limit, když činil - [částka]. Příjem žalovaného ze [právnická osoba] za měsíce leden až říjen 2018 činil [částka] měsíčně v průměru.

8. Žalovaný dne [datum] písemně vypověděl smlouvu o úvěru vůči bance [právnická osoba]. Jednalo se o smlouvu o úvěru uzavřenou [datum], na základě níž mu byl poskytnut úvěrový limit čerpaný kreditní kartou ve výši 50.000 Kč. Peněžní prostředky 52.500 Kč určené ke splacení veškerých dluhů souvisejících s touto smlouvou měly být odeslány této bance do [datum] na specifikovaný bankovní účet.

9. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena dne [datum] mezi [právnická osoba] jakožto úvěrující bankou a žalovaným jako úvěrovaným klientem. [příjmení] se zavázala poskytnout žalovanému úvěr 95.058 Kč, jehož použití bylo částečně účelově omezeno konsolidací dřívějších úvěrů, a to úvěru u [právnická osoba] s částkou určenou ke splacení 52.500 Kč a kontokorentu u [obec] spořitelny s částkou určenou ke splacení 12.558 Kč. Použití zbývajících prostředků úvěru bylo zcela na uvážení žalovaného a nebylo již účelově určeno. Výše splátky byla dohodnuta na 1.544 Kč měsíčně a žalovaný měl splátky hradit od [datum] do [datum]. Úrok z úvěru činil 11,9 % ročně. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že banka je oprávněna připisovat k jistině úvěru úroky z úvěru, tyto se stanou součástí jistiny a budou úročeny společně s jistinou, a to vždy k poslednímu dni každého měsíce, při doplacení úvěru a při zesplatnění úvěru. Žalovaný se zavázal zaplatit bance cenu za vyřízení úvěru 950 Kč. V článku 8 jsou uvedeny případy porušení smlouvy, mezi něž náleží případ, kdy žalovaný se dostane do prodlení se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce anebo se dostane do prodlení se splacením více než dvou splátek. Za takové situace byla banka oprávněna mimo jiné prohlásit celý úvěr za splatný ve stanovené lhůtě.

10. Součástí úvěrové smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [obec] spořitelny pro soukromou klientelu, které obsahují obecnou část, a část týkající se pravidel pro účty, platební karty, telefonní a internetové bankovnictví a platební služby. V článku 7 je odkaz na ceník s tím, že tento obsahuje poplatky, které je žalovaný povinen bance hradit. Ceník zahrnuje veškeré poplatky pro všechny bankovní produkty, které banka poskytuje. Předmětem tohoto řízení nejsou žádné poplatky.

11. Čerpání úvěru soud ověřil z výpisu z výše uvedeného účtu žalovaného u [obec] spořitelny, ze zprávy [právnická osoba] a z podkladů za dobu od [datum] do [datum]. Úvěr byl čerpán tak, že dne [datum] byla zaplacena částka 11.960 Kč na zmíněný účet žalovaného jakožto splacení jeho dluhu, který měl u téže banky, tedy [obec] spořitelny. Téhož dne [datum] na tentýž účet žalovaného byla připsána částka 30.598 Kč, kdy se jednalo o částku, která nebyla účelově určena a žalovaný s ní mohl nakládat podle svého uvážení. Zbývající část úvěru 52.500 Kč byla dne [datum] zaslána na účet [číslo] což je účet banky [anonymizována čtyři slova], na který klienti hradí splátky úvěru.

12. Z podkladů pro soudní řízení rovněž vyplývá, že žalovaný zpočátku platil dohodnuté splátky, řádně a včas zaplatil 12 splátek, a následně uhradil ještě 3 splátky nepravidelně a od [datum] již žalovaný nehradil ničeho, splatil celkem 28.101,65 Kč. [příjmení] proto dopisem z [datum] úvěr zesplatnila s tím, že tento je celý splatný od [datum], přičemž výše dluhu činila 88.352 Kč. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne [datum].

13. Po zesplatnění žalovaný zaplatil bance ještě dne [datum] částku 1.500 Kč, z čehož bylo na jistinu započteno 1.178,74 Kč. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina 88.351,51 Kč, která se skládala z nesplaceného zůstatku úvěru 84.561,45 Kč a z úroků z úvěru 3.790,06 Kč připsaných k jistině. Od toho byla odečtena částka 1.178,74 Kč, započtená na jistinu, a jistina se tím snížila na žalovanou částku 87.172,77 Kč.

14. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne [datum] uzavřela banka [právnická osoba] jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázala na žalobce postoupit pohledávky specifikované v seznamu. V tomto seznamu se nachází i pohledávka za žalovaným. Podle potvrzení o zaplacení kupní ceny byla tato kupní cena za postoupené pohledávky zaplacena v plné výši dne [datum]. Dopisem z [datum] oznámila banka žalovanému, že postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce, a vyzvala žalovaného, aby svůj dluh hradil již žalobci na specifikované bankovní spojení. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis téhož dne žalovanému odeslán doporučeně.

15. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem své právní zástupkyně z [datum], který byl podle sledování zásilek České pošty odeslán žalovanému doporučeně téhož dne.

16. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný požádal banku [anonymizována dvě slova] [datum] o úvěrový produkt Peníze na klik s výší úvěrového limitu 15.000 Kč. [příjmení] ověřila občanský průkaz žalovaného v databázi neplatných dokladů, zjistila 2 jeho předcházející dluhy a měla k dispozici výpis z účtu žalovaného, který pro něj vedla, a z něj ověřila příjem žalovaného ze [anonymizováno] [obec]. Žalovaný vypověděl dřívější smlouvu o úvěru u [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Dne [datum] banka uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, v níž se zavázala žalovanému poskytnout úvěr 95.058 Kč, částečně ke konsolidaci dvou předcházejících úvěrů a částečně pro vlastní potřebu žalovaného bez účelového určení. K čerpání úvěru došlo tak, že částky 11.960 Kč a 52.500 Kč byly použity na úhradu předchozích závazků žalovaného, a částka 30.598 Kč byla poskytnuta žalovanému k jeho volnému použití. Žalovaný zpočátku úvěr splácel, avšak posléze tak činit přestal a dostal se do prodlení. [příjmení] proto rozhodla o okamžité splatnosti úvěru ke dni [datum], a o tom informovala žalovaného doporučeným dopisem. Žalovaný na úvěr splatil celkem 29.601,65 Kč, z toho 28.101,65 Kč uhradil před zesplatněním a částku 1.500 Kč až po zesplatnění. [příjmení] byla oprávněna podle smlouvy připisovat úroky z úvěru k jistině, což činila. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu, přičemž její součástí jsou i připsané úroky z úvěru, jak je výše popsáno. [příjmení] uzavřela s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, mezi postoupenými pohledávkami se nachází i pohledávka za žalovaným, a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě.

17. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. [příjmení] jakožto úvěrující si svoji povinnost z úvěrové smlouvy splnila tím, že ve prospěch žalovaného poskytla ve třech platbách celkem částku 95.058 Kč dohodnutým způsobem, tedy částečně na konsolidaci dvou předchozích úvěrových závazků žalovaného. Žalovaný tedy tuto částku čerpal, avšak své povinnosti poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit bance úroky dostál toliko částečně, a jeho platby nepostačovaly na krytí jeho závazků vůči bance.

18. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a banka byla při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytovala své služby v podobě úvěru. Po bance jakožto původním věřiteli lze proto důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu, jak vyplývá z ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. Na straně banky je ve smyslu § 60 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel, tedy banka, povinen před uzavřením žalované úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. [příjmení] byla oprávněna úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. [příjmení] byla povinna posoudit zejména schopnost žalovaného úvěr splácet na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů.

19. V této souvislosti soud poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původní věřitel, tedy banka, vedla pro žalovaného běžný účet, a tak byla obeznámena s pravidelným měsíčním příjmem žalovaného od [anonymizováno] [obec] ve výši 14.209 Kč měsíčně. [anonymizováno] bylo rovněž známo, že žalovaný je rozvedený, žije sám. V řízení bylo prokázáno, že banka zjistila 2 dřívější závazky žalovaného, a to jednak vůči [obec] spořitelně a jednak vůči [anonymizována čtyři slova]. Žalovaný měl u [obec] spořitelny kontokorent s limitem 15.000 Kč, který byl v září 2018 přečerpán. Skutečná výše splátek, jimiž žalovaný hradil nějaké předchozí úvěry, nebyla zcela jednoznačně zjištěna, když žalovaný uvedl v žádosti 3.000 Kč měsíčně, avšak banka z databáze CCB zjistila splátky 0 Kč, a na stejné listině uvedla celkové splátky 2.500 Kč u dvou předchozích závazků žalovaného. [příjmení] nezjišťovala výdajovou stránku žalovaného, a tudíž nemohla ani výdaje žalovaného nikterak ověřit. Výdaje si stanovila sama podle vlastního ekonomického modelu. Za situace, kdy žalovaný měl 2 nesplacené závazky, jednak vůči téže bance, [obec] spořitelně, a jednak vůči [anonymizována čtyři slova], měla banka věnovat více pozornosti zjišťování poměrů žalovaného. Žalovaný přečerpal úvěrový limit 15.000 Kč na svém účtu u [obec] spořitelny, a zároveň si požádal o Peníze na klik s výší úvěrového limitu 15.000 Kč, tedy o další úvěr. [příjmení] si měla být vědoma toho, že žalovaný nezvládl řádně splácet předchozí 2 závazky, a měla postupovat vůči žalovanému obezřetněji. [příjmení] však, i když žalovaný žádal pouze o Peníze na klik s úvěrovým limitem 15.000 Kč, poskytla žalovanému nejen peněžní prostředky na splacení dvou předchozích závazků, ale ještě navíc více než dvojnásobnou částku než žalovaný žádal, tedy 30.598 Kč, bez účelového určení na volnou spotřebu žalovaného. Původní věřitel tak zvýšil úvěrové zatížení žalovaného, a není podstatné, že podle tvrzení žalobce měla být snížena výše splátky na 1.544 Kč měsíčně, když navíc ani není zřejmé, v jaké výši žalovaný skutečně splátky na předcházející úvěry hradil. Původní věřitel nezjistil, a tudíž ani neověřil, výši a druhy výdajů žalovaného, a nemohl tak porovnat příjmy a výdaje žalovaného, jak mu ukládá ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

20. Na základě výše uvedených skutečností má soud za to, že původní věřitel poskytl žalovanému úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Soud však ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednávání žalované smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zároveň narušuje veřejný pořádek, a tudíž je úvěrová smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku. Soud k tomuto druhu neplatnosti přihlíží bez návrhu, tedy aniž by kterákoli smluvní strana neplatnost namítla. Popsané chování původního věřitele jakožto banky a poskytovatele spotřebitelského úvěru je nežádoucí a vede ke zbytečnému zadlužování spotřebitelů. Týká se nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát například sociálními dávkami, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů na jiné všeobecně prospěšné účely. Postup původního věřitele není odpovědný také vůči jeho klientům, kteří mu jakožto bance svěřili své finanční prostředky a spolehli se na to, že banka je bude profesionálně spravovat.

21. Soud na tomto místě připomíná ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb. o bankách, podle něhož banka je povinna při výkonu své činnosti postupovat obezřetně, zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejich vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky. Požadavek obezřetnosti je klíčovým požadavkem, který je na banky kladen. Jeho podstatou je omezování a snižování míry rizik, kterým jsou vystaveni věřitelé banky, v první řadě její vkladatelé. Základní funkcí, kterou banka v ekonomice plní, je funkce finančního zprostředkovatele mezi subjekty, které mají aktuálně přebytek finančních prostředků, a subjekty, které mají aktuálně nedostatek finančních prostředků. Základní činností banky je proto přijímání vkladů od veřejnosti a poskytování úvěrů. Prostředky, které bankám svěřuje veřejnost, převyšují objem vlastních prostředků bank, a v důsledku toho banky provozují své podnikatelské aktivity s využitím zdrojů svěřených jim vkladateli. [příjmení] tudíž při svém podnikání musí postupovat obezřetně, tak, aby nepoškodili své vkladatele, a požadavek obezřetnosti se vztahuje nejen k ochraně vkladatelů bank, ale i k ochraně bezpečnosti a stability bank, s ohledem na roli, kterou banky v ekonomice hrají.

22. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

23. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, nemohly z ní vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla tedy vzniknout povinnost vrátit čerpané peněžní prostředky v dohodnuté lhůtě stanoveným způsobem, ani platit bance jakékoli úroky či jiná plnění. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že banka poskytla žalovanému dohodnutým způsobem částku 95.058 Kč, a žalovaný a toho vrátil 29.601,65 Kč. Rozdíl 65.456,35 Kč odpovídá bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného, které je povinen vydat. 24. [příjmení] jakožto původní věřitel postoupila svoji pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.

25. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše uvedený zesplatňující dopis, který byl žalovanému odeslán [datum]. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal [datum], žalovaný měl plnit do [datum], a v prodlení se ocitl dnem následujícím [datum] ve smyslu § 1968 občanského zákoníku. Od téhož dne žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla. Žalobce požaduje úrok z prodlení až od [datum].

26. Na základě všech výše uvedených skutečností vyhověl soud žalobě pouze ohledně bezdůvodného obohacení 65.456,35 Kč a úroku z prodlení. Výrokem II byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně částky 21.716,42 Kč s úrokem z úvěru a úrokem z prodlení.

27. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 65 % předmětu řízení a ohledně 35 % úspěch neměl. Při posouzení míry úspěchu a neúspěchu soud přiznané či zamítnuté úroky a úroky z prodlení kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí. Úspěch žalobce představuje 65.456,35 Kč a kapitalizované úroky z prodlení 10.726,32 Kč. Neúspěch žalobce činí 21.716,42 Kč, kapitalizované úroky 16.176,51 Kč a kapitalizované úroky z prodlení 3.558,66 Kč. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 30 %. Soud rovněž přihlédl k tomu, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř. odeslal více než 7 dní před zahájením řízení žalovanému výzvu k plnění, a to výše uvedený dopis z [datum] Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 3.488 Kč, z odměny za 4 úkony právní pomoci po 4.620 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, ze 4 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a z částky 4.132,80 Kč, která odpovídá 21 % dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby a zastupování u dnešního jednání před soudem. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za dvojí doplnění žaloby, neboť skutečnosti v nich obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce činí 27.300,80 Kč, z čehož žalobci náleží 30 %, tedy 8.190 Kč.