8 C 19/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený anonymizováno jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , anonymizována dvě slova datum bytem adresa žalovaného zastoupený anonymizováno jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa žalovaného o zaplacení částky 22.586,23 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 2.631,81 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 3.166,23 Kč - s úrokem ve výši 4.393,35 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 1.953,73 Kč.

III. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 19.420 Kč.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 6.893 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

1. Žalobce se žalobou podanou dne 19. 1. 2023 domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 22.586,23 Kč s úrokem 9,49 % ročně z částky 27.979,43 Kč za dobu od 12. 4. 2021 do 10. 7. 2021, s úrokem 8,25 % ročně ze specifikovaných částek za následující konkrétní období, a s úrokem z prodlení 8,25 % ročně ze specifikovaných částek za období od 13. 4. 2021 až do zaplacení. Tvrdí, že je právním nástupcem společnosti [právnická osoba], a jmění této společnosti přešlo na základě projektu fúze sloučením na žalobce dne 1. 12. 2021. Žalobce s žalovaným uzavřel dne 17. 2. 2020 smlouvu o hotovostním úvěru, na základě níž poskytl žalovanému následující den peněžní prostředky 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku včetně úroku 9,49 % ročně a poplatku za zprostředkování úvěru 600 Kč formou 78 splátek ve výši 529 Kč měsíčně. Žalovaný však porušil svoji povinnost úvěr splácet, dostal se prodlení již v prosinci 2020, a úvěr byl ke dni 12. 4. 2021 zesplatněn. Dlužná jistina činila 27.979,43 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaný zaplatil celkem 6.877 Kč, což bylo započteno na jistinu, a dluh na jistině byl tak snížen na částku 21.102,43 Kč. Žalobce před uzavřením smlouvy zkoumal poměry žalovaného, zjistil, že žalovaný je ženatý, vyživuje jedno dítě, má čistý měsíční příjem 37.000 Kč u společnosti [právnická osoba], výdaje celé domácnosti činily podle žalovaného 25.000 Kč měsíčně, což bylo porovnáno s normativními náklady na bydlení a životním minimem. Žalovaný podle údajů registru klientských informací měl závazek ze spotřebního úvěru s měsíční splátkou 957 Kč a se zbývající jistinou 8.412 Kč, dále měl tři závazky z osobních úvěrů, a to se zbývající jistinou k doplacení 50.000 Kč a splátkou 1.491 Kč měsíčně, se zbývající jistinou k doplacení 222.875 Kč a měsíční splátkou 6.073 Kč a se zbývající jistinou k doplacení 12.898 Kč a měsíční splátkou 1.217 Kč. Žalovaný měl ještě závazek z kontokorentu, z něhož v době žádosti o žalovaný úvěr nebylo ničeho čerpáno. Žalobce prověřoval žalovaného v registrech a podle výpisu z účtu žalovaného, nebylo identifikováno riziko exekuce a žalobce zjistil, že žalovaný je schopen na základě jeho poměrů platit splátky 520 Kč měsíčně na žalovaný úvěr. Žalovaná částka se skládá z jistiny 21.102,43 Kč, ze smluvní pokuty 500 Kč za pozdní úhradu splátky splatné v prosinci 2020 a z úroku z úvěru kapitalizovaného ke dni zesplatnění částkou 983,80 Kč.

2. Procesní stanovisko žalovaného spočívá v tom, že předně nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť žalovaný smlouvu elektronicky nepodepsal, smlouva nebyla opatřena jeho zaručeným elektronickým podpisem. K simulaci elektronického podpisu žalovaného použil poskytovatel úvěru kód uvedený v žádosti žalovaného o úvěr, tedy vytvořený a podaný v době, kdy žalovanému nebyl znám obsah navrhované smlouvy o úvěru, ale pouze úvěrové podmínky na webovém portálu [webová adresa]. Žalovaný tak svým sms kódem uvedeným ve smlouvě návrh této smlouvy nepotvrdil, když mu nebyl nijak dne 17. 2. 2020 doručen, nebyl mu tedy ani znám a nemohl jej platně akceptovat. Potvrzení [anonymizováno] o zaslání potvrzení sms a následném tvrzeném podpisu smlouvy žalovaným bylo vystaveno až 30. 4. 2021, a není tak důkazem o tvrzeném elektronickém podpisu úvěrové smlouvy žalovaným. V importu z interní databáze v tomto potvrzení je uveden kód pro potvrzení nabídky, nikoliv pro akceptaci návrhu úvěrové smlouvy. Potvrzení tak není důkazem o elektronickém podpisu smlouvy žalovaným. Dodatečně doručená, neuzavřená, tedy neplatná a neexistující smlouva sloužila žalovanému jako splátkový kalendář pro vydání náhrady bezdůvodného obohacení. Platby žalovaného měly být použity předně na jistinu, poté na úroky, pojistné a další příslušenství. Žalovaný považuje za výzvu k zesplatnění až dopis ze 17. 5. 2021, nazvaný předžalobní výzva. Žalovaný na úvěr plnil, a jeho povinností je doplatit žalobci dluh pouze do výše poskytnutých peněžních prostředků 30.000 Kč, a uhradit žalobci úroky z prodlení. Žalovaný navrhl žalobci uzavření smíru v tomto směru, žalobce však s tím nesouhlasil a k uzavření smíru nedošlo.

3. V průběhu řízení žalobce provedl několik částečných zpětvzetí žaloby v závislosti na platbách žalovaného. Ještě před zahájením prvního jednání ve věci vzal žalobu zpět ohledně částky 3.174 Kč na jistině s tím, že žalovaný ještě před podáním žaloby zaplatil dne 2. 1. 2023 částku 529 Kč a po podání žaloby zaplatil celkem 2.645 Kč v pěti platbách po 529 Kč v měsících leden až květen 2023. Další zpětvzetí žaloby bylo učiněno rovněž před zahájením prvního jednání ve věci, přičemž žalobce vzal žalobu zpět ohledně částky 15.717 Kč na jistině, když tuto částku žalovaný zaplatil dne 23. 6. 2023. Po prvním jednáním vzal žalobce žalobu zpět ohledně částky 529 Kč na jistině, kterou žalovaný zaplatil dne 30. 6. 2023. Žalovaný s částečným zpětvzetím žaloby, učiněným po prvním jednání, souhlasil. Soud proto postupoval podle § 96 odst. 1, 2 a 3 občanského soudního řádu a řízení zastavil ohledně částky 19.420 Kč na jistině výrokem III tohoto rozhodnutí.

4. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], [IČO], zanikla a byla vymazána z obchodního rejstříku 1. 12. 2021, neboť došlo k fúzi sloučením této společnosti se společností [právnická osoba], [příjmení] [osobní údaje žalobce], jakožto společností nástupnickou. Jmění zanikající [právnická osoba] přešlo na nástupnickou společnost [právnická osoba], tedy na žalobce.

5. Ze smlouvy o hotovostním úvěru zjistil soud tyto skutečnosti. Smluvní strany jsou označeny tak, že na jedné straně je poskytovatel služby [anonymizováno], [právnická osoba] s.r.o., a na straně druhé je žalovaný. Výše úvěru činila 30.000 Kč, poplatek za úvěr 600 Kč a úroková sazba 9,49 % ročně. Peněžní prostředky měly být poskytnuty bankovním převodem na účet žalovaného. Žalovaný měl celkem zaplatit 41.154,86 Kč formou 78 splátek ve výši 529 Kč měsíčně, první splátka měla být uhrazena 25. 3. 2020 a poslední splátka 25. 8. 2026. Podpisem smlouvy měl žalovaný potvrdit, že převzal formulář pro standardní informace o úvěru, že má dostatek finančních zdrojů k úhradě svých závazků ze smlouvy, a že se seznámil s podmínkami poskytnutí úvěru. Podle odst. 5 byl věřitel oprávněn v případě prodlení žalovaného účtovat si účelně vynaložené náklady na vymáhání dluhu podle úvěrových podmínek a sazebníku, smluvní pokutu 500 Kč za každou opožděnou splátku či platbu. V případě nezaplacení dvou měsíčních splátek po sobě, anebo jedné splátky po dobu déle než 3 měsíce byl věřitel oprávněn požadovat vrácení celé dosud nesplacené jistiny, včetně úroků a jiných plateb, což odpovídalo zesplatnění. Dále byl oprávněn si účtovat jednorázovou smluvní pokutu 3 % z nesplacené jistiny, úroků a pojistného a úroky z prodlení. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky [anonymizováno], s nimiž se žalovaný měl seznámit před podpisem smlouvy. Z těchto obchodních podmínek byly některé části uvedeny ve smlouvě, například že smlouva je uzavřena online na portále [webová adresa], a že úvěr bude poskytnut na účet. Smlouva je datována 17. 2. 2020 a je podepsána dvěma jednateli věřitele [právnická osoba] Na místě vyhrazeném pro podpis žalovaného je uvedeno: sms kód: [číslo]. Podpis žalovaného se na smlouvě nenachází.

6. Z potvrzení o zaslání potvrzovací sms a následném podpisu smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že bylo vystaveno 30. 4. 2021, tedy za více než 1 rok po tvrzeném uzavření žalované úvěrové smlouvy. Podle potvrzení byla žalovaná úvěrová smlouva podepsána zadáním sms kódu na webových stránkách [webová adresa], sms kód byl zaslán 17. 2. 2020 v 22:5 1:14 hodin sms zprávou na telefonní číslo + [tel. číslo] 312 uvedené v žádosti o úvěr v tomto znění:„ kód [číslo] pro potvrzení nabídky. Platí do 22:

56. Hezký den, [jméno] ze Zonky.“ Dne 17. 2. 2020 v 22:5 1:43 hodin byla smlouva podepsána tímto kódem. Součástí potvrzení je text označený jako import z interní databáze, který obsahuje zmíněné telefonní číslo, časové údaje, číslo smlouvy, text sms zprávy a e-mailovou adresu [email]. Z této listiny soud nevzal za prokázány žádné skutečnosti. Listina byla vystavena dodatečně se značným časovým odstupem a nelze z ní vzít za prokázáno, že by byla jakákoliv sms zpráva jakéhokoliv obsahu odeslána na uvedené telefonní číslo dne 17. 2. 2020.

7. Z kopie občanského průkazu a z kopie řidičského průkazu žalovaného vyplývá, že žalobce měl kopie těchto dokladů k dispozici.

8. Z listiny úvěrové podmínky [webová adresa] bylo zjištěno, že obsahují základní pravidla, která se uplatňují na závazkové vztahy mezi [právnická osoba] a jejími klienty při úvěrových smlouvách, zahrnují mimo jiné uzavření smlouvy, plnění ze smlouvy, splácení úvěru, sankce při prodlení klientů a řešení sporů. Žalobce předložil dvojí znění těchto úvěrových podmínek. V řízení nebylo prokázáno, kterého dne, jakým způsobem a v jakém znění se měly úvěrové podmínky dostat do dispozice žalovaného.

9. Žalobce o uzavření smlouvy o úvěru tvrdí, že klienti v úvodu žádosti o úvěr zadávají své údaje a požadovanou částku úvěru a výši splátky a poskytují další informace o příjmech a výdajích, bydlišti a rodinném stavu, a podání žádosti potvrzují zadáním jedinečného autorizačního sms kódu zaslaného žalobcem na specifikované telefonní číslo. Následně klienti pokračují s dodáváním dalších podkladů, nahráním 2 dokladů totožnosti a bankovních výpisů z účtů, doklady a dokumenty procházejí automatickými nebo manuálními kontrolami, které ověřují jejich platnost a pravost. Samotná smlouva o úvěru je podepsána zadáním autorizačního kódu v zabezpečeném online prostředí odeslaného na ověřené telefonní číslo klienta, který v tomto případě supluje podpis klienta. Žalobce identifikuje jednající osobu jako klienta prostřednictvím jeho dokladů totožnosti, bankovních výpisů, které si pečlivě prověřuje, a rovněž přihlášením klienta do uživatelského profilu na portálu pomocí uživatelského jména a jím zvoleného hesla a zasláním autorizačního kódu v sms zprávě na ověřené telefonní čísla klienta. Tento autorizační kód je určen pro jeden konkrétní úkon v jeden konkrétní čas pro jednoho klienta. Sms zpráva s autorizačním kódem je vygenerována až na žádost klienta kliknutím na příslušné tlačítko v jeho uživatelském profilu na portálu, což je mu umožněno až po prostudování předsmluvních informací, úvěrových podmínek a znění smlouvy o úvěru. Žalobce uchovává informace o telefonním čísle a času, kdy přesně byla sms zpráva a kam zaslána. Po zadání sms kódu klient potvrzuje kliknutím na příslušné tlačítko, že smlouvu chce podepsat, a jeho jméno a příjmení se spolu s sms kódem pevně propíše do dokumentu, obsah dokumentu je tím zafixován a není možné jej změnit. Pro uložení výsledné podepsané smlouvy žalobce vybral formát pdf. Veškeré údaje jsou systematicky a posloupně ukládány do databází žalobce a vytvářejí ve svém souhrnu jedinečný uživatelský profil klienta. Autorizační kód je určen pro jeden konkrétní úkon v jeden konkrétní čas pro jednoho klienta. K podpisu smlouvy došlo podle žalobce tak, že na telefonní číslo uvedené žalovaným byl dne 17. 2. 2020 v 22:5 1:14 hodin ze systému žalobce odeslán kód [číslo] platný do času 22:

56. Smlouva byla podepsána tímto kódem v 22:5 1:43 hodin.

10. Tato tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Nebylo prokázáno, že by žalovaný požádal jakýmkoliv způsobem o úvěr, že by zadal své jméno a další údaje, výši úvěru či splátky, a jakým způsobem a ve které době se tak mělo stát. Bylo prokázáno pouze to, že žalobce měl k dispozici kopii občanského a řidičského průkazu žalovaného. Nebylo prokázáno, že by se žalovaný přihlásil do uživatelského profilu na portálu pomocí nějakého uživatelského jména a hesla, ani, že by žalobce vytvořil autorizační kód a tento pomocí sms zprávy odeslal na shora uvedené telefonní číslo. Nebylo ani prokázáno, jaký byl text této zprávy, zda byla skutečně odeslána žalobcem a na telefonní číslo žalovaného přijata. Nebylo rovněž prokázáno, že by žalovaný použil tento autorizační kód, v které době přesně a jakým způsobem, a zejména zda v tom okamžiku mu byl znám celý text smlouvy, zda a kdy mu žalobce text smlouvy podepsaný žalobcem předložil a jakým způsobem se tak mělo stát. Žalovaný namítl, že předmětnou úvěrovou smlouvu elektronicky nepodepsal, že tato nebyla opatřena jeho zaručeným elektronickým podpisem, jak je shora uvedeno. Z výše zmíněného potvrzení o zaslání potvrzovací sms a následném podpisu smlouvy ze dne 30. 4. 2021 nelze tyto skutečnosti vzít za prokázány.

11. Poskytnutí peněžních prostředků 30.000 Kč žalovanému nebylo mezi účastníky sporné. Podle potvrzení o vyplacení úvěru tuto částku poukázal žalobce dne 18. 2. 2020 na účet žalovaného č. [bankovní účet].

12. V přehledu splácení jsou uvedeny platby žalovaného. Do zesplatnění žalovaný zaplatil 4.761 Kč, po zesplatnění uhradil ještě do 14. 11. 2022 celkem 6.877 Kč a před zahájením řízení uhradil ještě 2. 1. 2023 částku 529 Kč.

13. Dopisem z 1. 3. 2021 vyzval subjekt označený [anonymizováno] žalovaného k vyrovnání dluhu 2.087 Kč do 30 dnů s tím, že jinak bude úvěr zesplatněn. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 1. 3. 2021 na adresu [adresa žalovaného]. Podle elektronického sledování zásilek byl dopis uložen na poště a následně vrácen odesílateli zpět. Dopisem z dne 12. 4. 2021 oznámil subjekt označený [anonymizováno] žalovanému, že úvěr je zesplatněn, a vyzval žalovaného k úhradě celého zbytku dluhu najednou do 10 dnů. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalovanému téhož dne odeslán doporučeně na stejnou adresu.

14. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 17. 5. 2021, který byl podle elektronické evidence zásilek žalovanému odeslán doporučeně 18. 5. 2021 na tutéž adresu. V tomto dopise žalobce požadoval úhradu dluhu nejen z žalované úvěrové smlouvy, ale ještě z další úvěrové smlouvy uzavřené 28. 2. 2020 na částku 20.000 Kč.

15. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného věřitelem zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Ve výpisu z elektronické databáze žalobce jsou uvedeny informace o tom, že je ženatý, má výuční list, bydlí u rodičů nebo rodinných příslušníků, je zaměstnán s příjmem 37.000 Kč, výdaje domácnosti jsou 25.000 Kč, z toho na bydlení 10.000 Kč. V dalším výpisu je ověřený příjem 0 a další příjem domácnosti 11.000 Kč. Příjmy domácnosti tak byly stanoveny na 48.000 Kč. V řízení nebylo zjištěno, kterého dne, jakou formou či způsobem měl žalovaný žalobci tyto údaje poskytnout, případně z jakých zdrojů je žalobce čerpal. Z dalšího výstupu z elektronické databáze žalobce vyplývá, že žalovaný měl osobní úvěr u téhož věřitele [anonymizováno] z 30. 1. 2020 se zbývající jistinou k zaplacení 50.000 Kč a měsíční splátkou 1.491 Kč, dále měl 3 další spotřebitelské úvěry, a to úvěr z 2. 4. 2019 se zbývající jistinu 8.412 Kč a měsíční splátkou 957 Kč, další úvěr z 2. 4. 2019 se zbývající jistinou 20.000 Kč a splátkou 1.217 Kč a úvěr z 16. 8. 2017 se zbývající jistinou 222.875 Kč a splátkou 6.073 Kč. Žalovaný měl rovněž sjednán 29. 1. 2020 kontokorentní úvěr s limitem 25.000 Kč, měsíční splátka není uvedena. Údaje o zadluženosti žalovaného vyplývají rovněž z úvěrové zprávy, podle níž měl žalovaný 4 existující úvěry, 5 ukončených splátkových úvěrů, 1 existující nesplátkový úvěr a 2 ukončené kontrakty z kreditních karet. Celkem měsíční splátky žalovaného činily 9.738 Kč a zbývající částka k doplacení úvěrů 339.918 Kč. Žalovaný měl nesplacený úvěr sjednaný 16. 8. 2017 na částku 337.851 Kč, výše měsíční splátky činila 6.073 Kč, žalovaný měl doplatit ještě 43 splátek a zůstatek jistiny činil 222.875 Kč bez příslušenství. Další nesplacený úvěr byl sjednán 2. 4. 2019 ve výši 20.000 Kč s měsíční splátkou 1.217 Kč, žalovanému zbývalo doplatit ještě 15 splátek a zůstatek jistiny byl 12.898 Kč bez příslušenství. Dne 2. 4. 2019 měl žalovaný sjednán další úvěr dosud nesplacený ve výši 8.412 Kč se splátkou 957 Kč měsíčně, žalovanému zbývalo doplatit ještě jednu splátku a zůstatek jistiny byl 935 Kč Poslední nesplacený úvěr byl sjednán 30. 1. 2020 ve výši 50.000 Kč se splátkou 1.491 Kč měsíčně, žalovanému zbývalo doplatit 40 splátek a zůstatek jistiny byl 50.000 Kč bez příslušenství. Tento posledně uvedený úvěr měl žalovaný sjednán u téhož věřitele [anonymizováno] pod obchodním názvem [anonymizováno], tedy u téhož věřitele jako v případě žalovaného úvěru.

16. Z výpisu z účtů žalovaného č. [bankovní účet] byly zjištěny částky, které žalovaný na účet obdržel od společnosti [právnická osoba] V říjnu 2019 byly na účet připsány částky 13.504 Kč a 24.096 Kč, v listopadu 2019 částky 29.798 Kč a 13.702 Kč, v prosinci 2019 částky 13.497 Kč a 25.503 Kč, v lednu 2020 částky 13.538 Kč a 23.462 Kč a 15.000 Kč. Po přepočtu připadá na 1 měsíc průměrná částka 43.025 Kč, po odpočtu mimořádného příjmu 15.000 Kč za leden 2020 nad rámec obvyklých částek připadá na 1 měsíc částka 39.275 Kč.

17. Předcházející úvěr žalovaného z úvěrové smlouvy uzavřené dne 30. 1. 2020 se stejným věřitelem [anonymizováno] – [anonymizováno] byl předmětem řízení u podepsaného soudu. Rozsudkem z 5. 8. 2022 č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 7. 9. 2022, uložil soud žalovanému zaplatit žalobci 17.689 Kč včetně úroků z prodlení a zamítl žalobu ohledně částky 8.995,15 Kč včetně úroku z úvěru a úroku z prodlení. Z odůvodnění se podává, že v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný uzavřel s žalobcem dne 30. 1. 2020 smlouvu o úvěru elektronickými prostředky, tak jak tvrdil žalobce, bylo však prokázáno, že žalovaný obdržel na svůj účet od žalobce 50.000 Kč. Žalovaný úvěr splatil pouze částečně. Byly zkoumány jeho poměry, měl již 3 závazky s celkovou výši měsíčních splátek 8.247 Kč. Soud ještě konstatoval, že i kdyby bylo uzavření tvrzené úvěrové smlouvy dne 30. 1. 2020 prokázáno, nebylo prokázáno, že by si žalobce splnil svoji povinnost posoudit řádně úvěruschopnost žalovaného, a proto by smlouva byla posouzena jako absolutně neplatná a v každém případě by žalobci náleželo pouze bezdůvodné obohacení, tedy rozdíl mezi čerpanými peněžními prostředky a platbami žalovaného, což bylo žalobci přiznáno.

18. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne 17. 2. 2020 žalobce vytvořil návrh smlouvy o úvěru, tuto smlouvu podepsal, avšak nebylo prokázáno, že by žalovaný elektronicky či jiným způsobem tutéž úvěrovou smlouvu podepsal, ani že by vyjádřil svůj souhlas s celým obsahem téže smlouvy. Bylo prokázáno, že žalovaný obdržel 18. 2. 2020 na svůj účet od žalobce částku 30.000 Kč. Žalovaný splatil před zahájením řízení celkem 12.167 Kč a v průběhu řízení uhradil 18.891 Kč Celkem žalovaný splatil 31.058 Kč. Žalobce před poskytnutím peněžních prostředků žalovanému zjistil jeho příjem z výpisů z účtu a zadluženost žalovaného, když žalovaný měl 4 nesplacené splátkové úvěry výše uvedené a jeden kontokorentní úvěr. Výdaje žalovaného nebyly řádně zjištěny ani ověřeny.

19. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, případně smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy pomocí prostředků komunikace na dálku, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ust. § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že žalobce se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a zaplatit úroky, poplatky či jiná plnění. Nebylo prokázáno ani to, že by se žalobce s žalovaným dohodli na dalších skutečnostech, které žalobce tvrdí, například na datu splatnosti, výši splátek či na poplatcích. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že smluvní strany si ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená úvěrová smlouva neobsahuje podpis žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v úvěrové smlouvě přistoupil ani kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by žalobce nebo žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou, a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by žalobce či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak je vyžadováno v ust. § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo tudíž být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla uzavřena mezi účastníky prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu i v projednávané věci.

20. V této souvislosti soud ještě poukazuje na ustanovení § 562 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, podle něhož písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Jak bylo výše zmíněno, nebylo prokázáno, jak přesně a konkrétně a v jaké fázi žalovaný použil elektronický prostředek, tedy autorizační kód z sms zprávy. Nebylo rovněž zjištěno, že by žalobce vedl nějaké záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému, že by se tyto prováděly systematicky a posloupně a že by byly chráněny jakýmkoli způsobem proti změnám.

21. Za tohoto stavu mohl soud dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky vůbec uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tudíž nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě či splátkách ani platit žalobci jakékoli poplatky, úroky, smluvní pokuty či jiná plnění.

22. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný čerpal od žalobce peněžní prostředky 30.000 Kč. Tuto částku tedy žalovaný přijal, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, a na jeho straně došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž to byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnil. Žalovaný celkem vrátil žalobci 31.058 Kč, což je částka o 1.058 Kč vyšší než částka čerpaná. V současné době již tedy na straně žalovaného bezdůvodné obohacení, které by měl žalobci vydat, neexistuje.

23. Soud doplňuje, že i kdyby bylo uzavření tvrzené úvěrové smlouvy prokázáno, nebylo prokázáno, že by si žalobce jakožto věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobce tvrdí, že zjistil příjem žalovaného 37.000 Kč, a tento příjem byl ověřen z výše uvedených výpisů z účtu žalovaného v ještě vyšší částce za měsíce říjen, listopad, prosinec 2019 a leden 2020. Další žalobcem tvrzené příjmy domácnosti nebyly nikterak specifikovány, nebylo zjištěno, z jakých zdrojů žalobce tento údaj zjistil, není zřejmé, o jakou domácnost se jedná, jaké osoby do takové domácnosti náleží a jaký by měl být podíl žalovaného na těchto nespecifikovaných příjmech blíže nespecifikovaných osob. V každém případě tyto příjmy nebyly ověřeny. Žalobce dále tvrdí, že žalovaný měl celkové výdaje domácnosti 25.000 Kč, z toho na bydlení 10.000 Kč. Opět není zřejmé, o jakou konkrétní domácnost se jedná, jaké výdaje představuje částka 15.000 Kč a kolik osob se na těchto výdajích podílí. Tyto skutečnosti nebyly prokázány a z žádných důkazů nevyplývá, že by žalovaný tyto údaje žalobci sdělil a jakou formou se tak mělo stát. Částka 15.000 Kč na výdajích zůstává zcela nejasná. Žalobce však žádnou část z výdajů 25.000 Kč měsíčně neověřil. Žalobce z úvěrové zprávy zjistil, že žalovaný již je zadlužen, že má 4 závazky z jiných úvěrů, jak je výše popsáno, a 1 úvěr kontokorentní, přičemž žalovaný celkem platil splátky 9.738 Kč měsíčně a zbývalo mu doplatit na 4 splátkové úvěry celkem 339.918 Kč pouze na jistině, tedy bez příslušenství, jako například úroku z úvěru. Žalovaný byl tedy již značně zadlužen a významnou skutečností je také to, že od téhož věřitele získal úvěr, respektive peněžní prostředky 50.000 Kč, pouhých 18 dní před žalovaným úvěrem, konkrétně 30. 1. 2020.

24. Soud v této souvislosti poukazuje na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož byl žalobce povinen před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivý, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, anebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného úvěr splácet na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů.

25. Žalobce však příjmovou stránku žalovaného zjistil ne zcela dostatečně určitě, a to ohledně příjmu blíže nespecifikované domácnosti 10.000 Kč, a výdajovou stránku nezjistil vůbec, natož aby ji mohl ověřit. Tento postup žalobce nesplňuje podmínky výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a za situace, kdy nejsou zcela jednoznačně a přesně ověřeny příjmy a výdaje žalovaného, nemůže žalobce jakožto poskytovatel úvěru činit žádné závěry o tom, zda může úvěr poskytnout, když není schopen provést porovnání příjmů a výdajů žalovaného. S ohledem na značné zadlužení žalovaného měl žalobce zkoumat poměry žalovaného daleko pečlivěji a důsledněji. Skutečnost, že žalovaný žádá o pátý úvěr, když předchozí čtyři úvěry nemá splaceny, měla žalobci signalizovat, že žalovaný si nepočíná ve svém finančním hospodaření zcela rozvážně a zodpovědně, a proto měl žalobce věnovat daleko větší pozornost zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce ani nejednal s žalovaným osobně, nemohl vyhodnotit, jakým dojmem chování žalovaného působí, nemohl mu položit žádné dotazy ohledně jeho poměrů, rodiny a domácnosti, a nemohl sledovat bezprostředně reakci žalovaného. Z osobního jednání s žalovaným měl žalobce zjistit přístup žalovaného k jeho finančnímu hospodaření, a došetřit, z jakých důvodů žádá žalovaný o nejméně pátý úvěr v pořadí, když předcházející nemá splaceny, zejména za situace, že před 18 dny žalobce žalovanému poskytl peněžní prostředky 50.000 Kč. Žalobce však takovýmto způsobem nepostupoval.

26. Důsledkem porušení povinností žalobce jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 téhož zákona neplatnost smlouvy. Jedná se o neplatnost absolutní, neboť tvrzená úvěrová smlouva by se zjevně příčila dobrým mravům, odporovala zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušovala veřejný pořádek.

27. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

28. Lze tedy uzavřít, že nebylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná. V každém případě tedy by bylo možné žalobci přiznat pouze bezdůvodné obohacení. Jak soud již shora uvedl, v současné době již na straně žalovaného žádné bezdůvodné obohacení není s ohledem na veškeré jeho platby. Část těchto plateb ve výši 18.891 Kč však žalovaný zaplatil až v průběhu řízení. Soud se proto zabýval tím, zda žalobci vzniklo právo na úroky z prodlení. V této souvislosti soud uvádí, že pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je zesplatňující dopis shora uvedený, odeslaný doporučeně žalovanému dne 14. 4. 2021 na adresu [adresa žalovaného]. V řízení nebylo prokázáno, a že by žalobci byla známa jiná adresa žalovaného, případně kterého dne a jakým způsobem žalovaný žalobci odlišnou adresu sdělil. Není proto podstatné, že žalovaný se již v té době na téže adrese nezdržoval a nemohl se přihlásit k trvalému pobytu. Soud vycházel z toho, že zmíněný dopis se dostal do dispozice žalovaného 19. 4. 2021, a žalovaný měl plnit ve lhůtě do 10 dnů, tedy do 29. 4. 2021. Dnem následujícím 30. 4. 2021 se žalovaný dostal do prodlení, a ve smyslu § 1970 občanského zákoníku žalobci vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž sazba je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.

29. Ke dni 30. 4. 2021 dlužil žalovaný žalobci s ohledem na jeho dřívější platby ještě částku 25.239 Kč, tedy rozdíl mezi čerpanou částkou 30.000 Kč a platbami 4.761 Kč celkem. Žalobci tak náleží úroky z prodlení v požadované výši 8,25 % ročně s ohledem na další platby žalovaného, a to z částky 25.239 Kč od 30. 4. do 19. 7. 2021, z částky 24.710 Kč od 20. 7. do 20. 9. 2021, z částky 24.181 Kč od 21. 9. do 25. 10. 2021, z částky 23.652 Kč od 26. 10. do 22. 11. 2021, z částky 23.123 Kč od 23. 11. 2021 do 17. 1. 2022, z částky 22.594 Kč od 18. 1. 2022 do 21. 2. 2022, z částky 22.065 Kč za dobu od 22. 2. do 22. 3. 2022, z částky 21.536 Kč za dobu od 23. 3. do 16. 5. 2022, z částky 21.007 Kč od 17. 5. do 20. 6. 2022, z částky 19.989 Kč od 21. 6. do 8. 8. 2022, z částky 19.420 Kč od 9. 8. do 19. 9. 2022, z částky 18.891 Kč od 20. 9. do 14. 11. 2022, z částky 18.362 Kč od 15. 11. 2022 do 2. 1. 2023, z částky 17.833 Kč od 3. 1. do 31. 1. 2023, z částky 17.304 Kč od 1. 2. do 20. 2. 2023, z částky 16.755 Kč od 21. 2. do 14. 3. 2023, z částky 16.246 Kč od 15. 3. do 18. 4. 2023, z částky 15.717 Kč od 19. 4. do 18. 5. 2023 a z částky 15.188 Kč od 19. 5. do 23. 6. 2023. Úrok z prodlení z těchto částek za uvedená období činí celkem 3.689,81 Kč. Od této částky soud odečetl ještě 1.058 Kč, když o tuto částku žalovaný svými platbami přeplatil poskytnuté peněžní prostředky 30.000 Kč. Žalobci tedy náleží na úrocích z prodlení 2.631,81 Kč.

30. Soud tedy přiznal žalobci pouze úrok z prodlení 2.631,81 Kč, a výrokem II ve zbytku žalobu zamítl, tedy ohledně částky 3.166,23 Kč, úroku z úvěru a úroku z prodlení.

31. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud stanovil poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu. Soud rovněž zohlednil i důvod částečných zpětvzetí žaloby. Žalobce vzal žalobu zpět ohledně částky 19.420 Kč, z toho však žalovaný ještě před zahájením řízení zaplatil 529 Kč. Žalobce tedy ohledně částky 529 Kč zavinil, že řízení muselo být v této části zastaveno, a ohledně částky 18.891 Kč vzal žalobu zpět pro chování žalovaného. Soud tedy v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty první i druhé občanského soudního řádu přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu. Do úspěchu zahrnul i důvodné zpětvzetí žaloby a do neúspěchu nedůvodné zpětvzetí žaloby. Úspěch tak představuje 21.522,81 Kč, tedy 68 % předmětu sporu, a neúspěch představuje 10.042,31 Kč, tedy 32 % předmětu sporu. Žalobci tak náleží rozdíl, tedy 36 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 1.130 Kč, z odměny za právní zastoupení, paušálů režijních výloh a daně z přidané hodnoty. Při výpočtu odměny za jednotlivé úkony právní pomoci vycházel soud vždy z výše částky, která byla předmětem každého úkonu, a tuto stanovil podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu. Za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a sepis žaloby náleží odměna ve výši 2.020 Kč za úkon, celkem 5.050 Kč. Za písemné doplnění žaloby nepřiznal soud žalobci odměnu ani paušál, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být zahrnuty do žaloby. Za úkon částečné zpětvzetí žaloby činí odměna 1.000 Kč z částky 3.174 Kč. Za písemné vyjádření žalobce z 13. 6. 2023, obsahující stanovisko k podání žalovaného, náleží odměna 1.900 Kč z částky 19.412,23 Kč. Za další částečné zpětvzetí náleží odměna 1.740 Kč z částky 15.717 Kč. Za další zpětvzetí náleží odměna 500 Kč z částky 529 Kč. Za zastupování žalobce u jednání 28. 6. 2023 činí odměna 1.000 Kč z částky 3.695,23 Kč a za zastupování žalobce u jednání 31. 7. 2023 náleží odměna 1.000 Kč z částky 3.166,23 Kč. K nákladům žalobce patří 9 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % daň z přidané hodnoty vypočtená z odměny a z paušálů ve výši 3.126,90 Kč. Účelně vynaložené náklady žalobce tak činí 19.146,90 Kč, z čehož soud žalobci přiznal 36 %, tedy 6.893 Kč. Soud rovněž vzal v úvahu, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř. více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to dopis z 17. 5. 2021.