8 C 192/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 14.043,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky částka - s úrokem z prodlení ve výši částka - s úrokem ve výši částka - s úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení - s úrokem 12 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám tituly před jménem právnická osoba, advokáta v Anonymizováno.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci částka s úrokem z prodlení ve výši částka za dobu od datum do datum, s úrokem ve výši částka za dobu od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení a s úrokem 12 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení. Tvrdí, že uzavřel dne datum s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž se zavázal žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr a založit kartový účet. Před uzavřením smlouvy žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného jednak na základě informací poskytnutých od žalovaného a jednak nahlédnutím do databází a registrů. Žalobce umožnil na základě smlouvy čerpat žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového limitu částka. Úrok z úvěru činil částka za každých celých částka vyčerpaného a nesplaceného úvěru ke dni splatnosti. Žalovaný byl oprávněn úvěr čerpat opakovaně ve vztahu k částce, kterou splatil, do sjednaného limitu. O zůstatku k čerpání a o uskutečněných transakcích na kartovém účtu byl žalovaný informován měsíčními výpisy, v nichž bylo vždy uvedeno, jaká je minimální úhrada, kterou byl žalovaný povinen zaplatit po ukončení každého účetního období, a den její splatnosti. Žalovaný však opakovaně smlouvu porušoval zejména tak, že nesplácel včas splátky, překročil úvěrový limit a nevyrovnal nepovolené přečerpání na účtu ani po výzvách žalobce. Žalobce proto prohlásil úvěr za okamžitě splatný výzvou z datum. Žalovaná částka se skládá z jistiny částka a z poplatků částka. Jde o šestkrát poplatek částka za vedení účtu a dvakrát poplatek částka za prodlení žalovaného. Účastníci si sjednali, že úrok i poplatky budou pravidelně přičítány k jistině k poslednímu dni v měsíci. Kapitalizovaný úrok z prodlení částka byl vypočten za období od datum do datum. Kapitalizovaný úrok ve výši částka byl vypočten za totéž období. Žalovaný celkem vyčerpal částka a splatil částka.

2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 a § 50m občanského soudního řádu. Žalovaný se k žádnému nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Mezi žalobcem a žalovaným byl závazkový vztah ještě před datem tvrzené úvěrové smlouvy datum. Ohledně tohoto dřívějšího závazkového vztahu zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne datum požádal žalovaný žalobce o poskytnutí úvěrového produktu. Uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů nebo rodinných příslušníků, je zaměstnán v soukromém sektoru s příjmem částka měsíčně, má splátky úvěru částka měsíčně u téhož věřitele, a požadoval chytrou kartu s výší limitu částka. Příjem žalovaného nebyl doložen. Téhož dne žalovaný požádal o zřízení kartového účtu a karty a podepsal standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobce ve stejný den žádost žalovaného schválil a ve stejný den účastníci uzavřeli smlouvu o kartovém úvěrovém účtu pro fyzické osoby. Žalobce se v ní zavázal zřídit žalovanému kartový účet a poskytnout mu úvěr ke kartovému účtu s limitem částka. Žalobce měl k dispozici výpis z příjmů za srpen 2010 až červenec 2011, ověřil žalovaného v databázi neplatných dokladů s negativním výsledkem. Dne datum žalovaný převzal od žalobce kartu. Žalobce měl k dispozici výpis ze sporožirového účtu žalovaného č. č. účtu za období od ledna do července 2011.

4. Dne datum žalovaný na tiskopisu žalobce požádal o změnu kartového účtu a karty a téhož dne uzavřeli účastníci novou smlouvu o úvěru - kreditní karty pro soukromou klientelu. Ve smlouvě účastníci společně prohlásili, že v minulosti uzavřeli smluvní ujednání o produktu Anonymizováno, který žalobce poskytuje prostřednictvím kartového účtu, a že se dohodli na změně tohoto produktu a na souvisejících změnách a na navýšení celkového úvěrového limitu. Žalobce se ve smlouvě zavázal poskytnout žalovanému úvěr a vést kartový účet s limitem částka na dobu neurčitou na úrok stanovený pevnou částkou ve výši částka za každých celých částka vyčerpaného a nesplaceného úvěru. Žalovaný měl možnost prostřednictvím kartového účtu opakovaně úvěr čerpat a splácet. V bodě 3.2 bylo dohodnuto, že žalovaný bude žalobci platit veškeré ceny podle ceníku zejména cenu za správu a vedení kartového účtu částka měsíčně. Žalobce byl podle bodu 4.1 oprávněn úroky z úvěru a ceny k datu jejich splatnosti připočítat k jistině úvěru a úročit je spolu s jistinou, a to i v případě, že tím dojde k překročení celkového úvěrového limitu. Ceník žalobce pro bankovní obchody stanoví výši poplatků za služby žalobce, a část IV obsahuje poplatky za kartové služby.

5. Před uzavřením shora uvedené smlouvy datum žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Žalobce zjistil, že žalovaný má již dva existující kontrakty s celkovou měsíční splátkou částka, a to úvěr u žalobce z datum s úvěrovým limitem částka a splátkou částka a spotřební úvěr mimo žalobce ze dne datum s limitem částka a splátkou částka. Úvěr u žalobce představoval úvěr kontokorentní s limitem částka a orientační splátkou částka. Žalobce zjistil, že žalovaný uvedl příjem částka, přičemž podle výpisu z účtu žalovaného tato částka odpovídala průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti, dostupných pro výpočet kreditní linky. Žalovaný nebyl v insolvenčním řízení, neměl relevantní negativní informace, například záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, a žalobce z informací z Anonymizováno ověřil předchozí splátkovou morálku žalovaného. Podle výpisu z účtu žalovaného č. č. účtu za období od datum do datum měl již žalovaný kontokorent částka– povolené přečerpání účtu, zůstatek ke dni datum měl -částka a ke dni datum zůstatek -částka. Za prosinec 2016 měl celkem čtyři neprovedené obraty. Zůstatek na účtu ke dni datum činil -částka, nebyla provedena trvalá platba. Ke dni datum měl žalovaný zůstatek -částka, měl jeden neprovedený obrat.

6. Z výpisu z kartového účtu č. č. účtu za roky Anonymizováno soud zjistil, jakým způsobem žalovaný úvěr čerpal. Žalovaný občas překročil sjednaný limit částka, například datum měl zůstatek -částka, ke dni datum měl zůstatek -Anonymizováno.Anonymizováno,Anonymizováno, ke dni datum měl zůstatek -částka, ke dni datum měl zůstatek -částka, ke dni datum měl zůstatek -částka, ke dni datum měl zůstatek -částka, ke dni datum měl zůstatek -částka, ke dni datum měl zůstatek -částka, ke dni datum měl zůstatek -částka, ke dni datum měl zůstatek -částka, z toho vyčerpaná částka činila -částka, poplatky částka a úrok částka.

7. Žalobce žalovaného upomínal o vyrovnání dluhu následujícími dopisy. Dopisem z datum vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu po splatnosti do datum s tím, že jinak bude žalobce požadovat okamžité splacení celého úvěru, jehož výše činila částka. Žalovaný však neuhradil ničeho, a proto žalobce dopisem z datum oznámil žalovanému, že ke dni datum je celá zbývající částka splatná. Podle podacího archu byl tento dopis odeslán žalovanému doporučeně datum. Žalobce se naposledy pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce z datum, který byl podle podacího archu žalovanému odeslán doporučeně dne datum.

8. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Účastníci nejprve datum uzavřeli smlouvu o kartovém účtu. Dne datum uzavřeli novou smlouvu o úvěru – kreditní karty pro soukromou klientelu, v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr do limitu částka a vést kartový účet, žalovaný měl možnost úvěr opakovaně čerpat a splácet. Žalovaný v roce 2024 povolený limit překročil, jak je shora popsáno, a dluh nevyrovnal ani po výzvách žalobce. Ke dni datum měl žalovaný záporný zůstatek na účtu -částka, z toho vyčerpaná částka, tedy jistina, představovala částka, úrok částka a poplatky částka, když tyto se skládají z 6 poplatků po částka měsíčně za správu a vedení kartového účtu a ze 2 poplatků po částka za prodlení. Žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy se zabýval poměry žalovaného, zjistil jeho příjem částka měsíčně, který ověřil výpisy z účtu žalovaného. Dále zjistil, že žalovaný již má dva existující kontrakty shora uvedené. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni datum a vyzval žalovaného k zaplacení celého dluhu najednou. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradil ani po shora zmíněných výzvách žalobce.

9. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce si své povinnosti z úvěrové smlouvy splnil tím, že žalovanému poskytoval peněžní prostředky tak, že žalovaný byl oprávněn čerpat tyto prostředky do limitu částka i opakovaně. Žalovaný této možnosti využíval, úvěr čerpal, avšak své povinnosti poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobci úroky dostál toliko částečně, a jeho platby nepostačovaly na plné pokrytí jeho závazků vůči žalobci.

10. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Po žalobci lze tedy proto důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu, jak vyplývá z ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku. U žalobce je ve smyslu § 60 odstavec 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Tentýž zákon v § 75 a § 76 vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalovaného. Ustanovení § 77 citovaného zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud poukazuje zejména na odstavec 2 písmeno b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což je povinen zajistit žalobce. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl žalobce povinen před uzavřením žalované úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného úvěr splácet na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů.

11. V této souvislosti soud poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobce měl přehled o peněžních tocích na účtu žalovaného, který pro žalovaného vedl, a zjistil příjem žalovaného částka. Žalobce nikterak nezjišťoval a neověřoval výdaje žalovaného a určil podle svého interního modelu na základě statistických dat výši výdajů žalovaného na částka. Žalovaný byl před uzavřením žalované úvěrové smlouvy již zadlužen, měl dva existující kontrakty, jeden z nich přímo u žalobce, kontokorent s limitem částka, a pak měl ještě spotřební úvěr mimo žalobce s limitem částka. Na osobním účtu měl žalovaný povolené přečerpání účtu částka, za měsíce prosinec 2016 až únor 2017 měl vždy záporné zůstatky na účtu a vykázány neprovedené obraty, přičemž žalovaný překročil povolené přečerpání, například datum měl zůstatek -částka, ke dni datum měl zůstatek -částka. Ke dni datum, tedy tři dny před uzavřením žalované úvěrové smlouvy, měl zůstatek -částka. V řízení nebylo zjištěno, že by žalobce zjistil dostatek údajů ohledně druhého úvěru žalovaného u jiného poskytovatele, když se mělo jednat o úvěr z datum, s limitem částka. Není zřejmé, jaký byl zůstatek úvěru, jakou částku měl žalovaný ještě doplatit a jakou formou, ani jaká byla jeho platební morálka. Soud tedy má za to, že žalobce nemohl provést porovnání zjištěných a ověřených příjmů žalovaného s nezjištěnými a neověřenými příjmy žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů, když žalovaný byl již zadlužen. Nelze také přehlédnout, že příjem žalovaného byl velmi nízký, a za situace, kdy byl již zadlužen a měl dva existující kontrakty, nebylo na místě, aby žalobce nadále zvyšoval míru zadluženosti žalovaného. Žalobce tedy nemohl dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

12. Na základě výše uvedených skutečností má soud za to, že žalobce poskytl žalovanému žalovaný úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odstavec 1 téhož zákona. Soud dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednávání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zároveň narušuje veřejný pořádek, a tudíž je úvěrová smlouva neplatná absolutně podle § 588 občanského zákoníku. Soud k tomuto druhu neplatnosti přihlíží bez návrhu, tedy aniž by kterákoliv smluvní strana neplatnost namítla. Popsané chování žalobce jakožto věřitele a banky a poskytovatele spotřebitelského úvěru je nežádoucí a vede ke zbytečnému zadlužování spotřebitelů. Týká se nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát např. sociálními dávkami, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a tím čerpají pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů na všeobecně prospěšné účely. Postup žalobce není také odpovědný vůči jeho klientům, kteří žalobci jakožto bance svěřili své finanční prostředky a spolehli se na to, že banka je bude profesionálně spravovat.

13. Soud na tomto místě připomíná ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb. o bankách, podle něhož banka je povinna při výkonu své činnosti postupovat obezřetně, zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejich vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky. Požadavek obezřetnosti je klíčovým požadavkem, který je na banky kladen. Jeho podstatou je omezování a snižování míry rizik, kterým jsou vystaveni věřitelé banky, v první řadě její vkladatelé. Základní funkcí, kterou banka v ekonomice plní, je funkce finančního zprostředkovatele mezi subjekty, které mají aktuálně přebytek finančních prostředků, a subjekty, které mají aktuálně nedostatek finančních prostředků. Základní činností banky je proto přijímání vkladů od veřejnosti a poskytování úvěrů. Prostředky, které bankám svěřuje veřejnost, převyšují objem vlastních prostředků bank, a v důsledku toho banky provozují své podnikatelské aktivity s využitím zdrojů svěřených jim vkladateli. Banky tudíž při svém podnikání musí postupovat obezřetně, tak, aby nepoškodili své vkladatele, a požadavek obezřetnosti se vztahuje nejen k ochraně vkladatelů bank, ale i k ochraně bezpečnosti a stability bank, s ohledem na roli, kterou banky v ekonomice hrají.

14. Jak uvádí Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti dostatečně rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

15. Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, nemohly z ní vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tudíž nemohla vzniknout povinnost vrátit čerpané peněžní prostředky v dohodnutých lhůtách stanoveným způsobem, ani platit žalobci jakékoli úroky z úvěru či poplatky. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný vyčerpal peněžní prostředky částka, z čehož ničeho nevrátil, a proto tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, které je povinen žalobci vydat.

16. Žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem ve smyslu § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení ve vztahu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, když důsledkem porušení povinnosti žalobce posoudit dostatečně úvěruschopnost žalovaného je jednak neplatnost smlouvy o úvěru a jednak to, že žalovaný jakožto spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Jedná se o novou dobu splatnosti, která je závislá nikoliv na výzvě k plnění, nýbrž na možnostech žalovaného.

17. Soud má tudíž za to, že žalovaný se dosud do prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 občanského zákoníku nedostal, a žalobci tak nevzniklo právo na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Soud nemohl posoudit možnosti žalovaného, když žalovaný se k žádnému nařízenému jednání nedostavil a o jeho současných poměrech soudu není ničeho známo. Soud proto uložil žalovanému zaplatit přisouzenou částku žalobci v obvyklé lhůtě tři dny od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.

18. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci jistinu částka. Výrokem II. tohoto rozhodnutí byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně poplatků částka a úroku z úvěru a úroku z prodlení.

19. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud nejprve stanovil míru úspěchu žalobce a žalovaného ve sporu. Úspěch žalobce činí částka, což představuje 60 % předmětu sporu. Neúspěch žalobce činí částka, což odpovídá 40 % předmětu sporu. Tato částka se skládá ze zamítnuté jistiny částka, z kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení částka a částka, z úroku z prodlení kapitalizovaného k dni tohoto rozhodnutí částkou částka a z úroku z úvěru kapitalizovaného k témuž dni částkou částka. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 20 %. Soud rovněž vzal v úvahu, že žalobce více než sedm dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to dopis z datum. Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku částka, z odměny za právní zastoupení za dva a půl úkonu právní pomoci po částka podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. - advokátního tarifu, dále ze tří paušálů režijních výloh po částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky částka, která představuje 21 % daň z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána žalobci za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a sepis žaloby. Soud nepřiznal žalobci odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce činí částka, a žalobci z toho náleží 20 %, tedy částka. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno – venkov. Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.