8 C 196/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno se sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení částky částka s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 7.000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od 20. 10. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 3.179 Kč s úrokem z prodlení - ve výši 10 % ročně z částky 3.179 Kč za dobu od 18. 8. 2019 do zaplacení - ve výši 10 % ročně z částky 7.000 Kč za dobu od 18. 8. 2019 do 19. 10. 2020 - ve výši 1,75 % ročně z částky 7.000 Kč za dobu od 20. 10. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 1.326 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. [jméno] [jméno], advokáta v [obec].

IV. Po právní moci tohoto rozhodnutí bude žalobci vrácen přeplatek na soudním poplatku ve výši 400 Kč prostřednictvím Okresního soudu Brno – venkov.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení 10% ročně za dobu od [datum] do zaplacení. Tvrdí, že žalovaný dne [datum] uzavřel s právním předchůdcem žalobce, Emma´s [právnická osoba], prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr [částka] se splatností do [datum]. Původní věřitel prověřil úvěruschopnost žalovaného, zjistil jeho příjmy od dvou zaměstnavatelů, tyto ověřil výpisem z bankovního účtu, lustroval žalovaného ve veřejně dostupných databázích insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a dalších. Žádné důvodné pochybnosti ohledně platební schopnosti žalovaného nebyly shledány. Žalovaný však na úvěr neuhradil ničeho, a [datum] se dostal do prodlení. Žalovaná částka se skládá z jistiny [částka], z poplatku za poskytnutí úvěru [částka] a z úroku ve výši [částka]. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou z [datum]. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradil.

2. Ve věci byl dne [datum] vydán platební rozkaz, který se však zrušil, neboť žalovaný proti němu podal v zákonné lhůtě odpor. Žalovaný potvrdil, že žalovanou úvěrovou smlouvou se [právnická osoba] [anonymizováno] uzavřel elektronicky a tuto skutečnost odsouhlasil u dnešního jednání před soudem nahlédnutím do předmětné úvěrové smlouvy. Připustil rovněž, že podle smlouvy obdržel částku [částka], z níž nesplatil ničeho. Poukázal na to, že má vícero dluhů, a žalovaný úvěr si vzal také na splacení předchozích závazků. Žalovaný se snaží dluhy nějak řešit. Zcela odkázal na své vyjádření ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] ohledně svých poměrů, v rámci něhož sdělil, že dluhy má asi od roku 2013, neboť mu nevyšly nějaké investice, což nejprve řešil půjčkami u bank v celkové výši okolo [částka]. Následně si vzal další úvěry, např. u [anonymizována tři slova] ve výši [částka], což není splaceno. Žalovaný se zadlužil rovněž u své rodiny, a to v rozsahu asi [částka]. Zaměstnavateli [anonymizováno] dlužil [částka] a neměl ještě splaceno několik půjček, přibližně 4. U [právnická osoba], [anonymizováno], si vzal více než tři půjčky, a to dne [datum], [datum] a [datum], kdy nároky z této posledně uvedené půjčky jsou předmětem řízení 5C 168/2020. Žalovaný sdělil, že od doby jeho vyjádření ve věci [spisová značka] dne 18. 11. 2020 se změnilo toliko to, že má splacen dluh u zaměstnavatele [anonymizováno], o dluzích už nemá zcela přesný přehled, neboť se mu jednotlivé závazky pletou dohromady. Žalovaný projevil ochotu zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení, a ve zbytku navrhl zamítnutí žaloby.

3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] [právnická osoba], se sídlem v [obec], [IČO], jakožto úvěrující s žalovaným jakožto úvěrovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [spisová značka] prostředky komunikace na dálku. Úvěrující, tedy věřitel, se zavázal poskytnout žalovanému úvěr [částka] na úrok 36% ročně se splatností [datum]. Úrok z úvěru byl vypočítán na částku [částka]. Pro případ, že žalovaný úvěr řádně a včas splatí, činil poplatek za sjednání úvěru [částka], takže žalovaný by celkem uhradil [částka], což představuje jistinu, tento poplatek a úrok. Pro případ, že by žalovaný nedodržel dobu splatnosti úvěru, bylo sjednáno, že uhradí poplatek za sjednání úvěru vyšší, [částka], a celkem by žalovaný měl zaplatit [částka]. Tato částka se skládá z jistiny [částka], ze zmíněného poplatku a z úroku [částka]. Čerpání úvěru v částce [částka] nebylo mezi účastníky sporné a navíc vyplývá z potvrzení o provedené platbě a z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] u [právnická osoba] [příjmení] [částka] byla na tento účet žalovaného připsána dne [datum] prostřednictvím platební brány [anonymizována dvě slova] z účtu původního věřitele [anonymizována dvě slova].

4. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a jeho poměrů před uzavřením žalované smlouvy zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. V rámci žádosti žalovaného o úvěr původní věřitel vycházel z toho, že žalovaný má příjem ze zaměstnání [právnická osoba] [částka] čistého měsíčně, jeho výdaje činily [částka], z toho [částka] měsíční splátky bankovního úvěru, náklady na bydlení [částka] a ostatní výdaje na telefon, internet, jízdenku a další [částka]. Původní věřitel měl k dispozici dva občanské průkazy žalovaného. První z nich byl vydán [datum] pod [číslo] žalovaný měl v něm uveden trvalý pobyt na adrese [adresa]. Druhý [číslo obč. průkazu] byl vydán [datum] a žalovaný v něm měl uvedenu adresu trvalého pobytu [obec], [ulice a číslo], a v občanském průkazu bylo výslovně uvedeno, že je to adresa úřadu. Původní věřitel měl od žalovaného k dispozici částečné výpisy z jeho účtu č. [bankovní účet] u [anonymizována dvě slova], a v těchto částečných výpisech byly uvedeny pouze položky týkající si příjmů žalovaného od společnosti [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [právnická osoba] Výpisy zahrnují příjem žalovaného od [právnická osoba] za měsíce srpen, září, říjen 2017, příjmy, od obou společností za únor, březen, duben a srpen 2018 a příjmy od obou společností za měsíce duben až červenec 2019, přičemž celkové příjmy jsou za duben 2019 ve výši [částka], za květen 2019 ve výši [částka], za červen 2019 ve výši [částka] a za červenec 2019 ve výši [částka].

5. Z úplného výpisu z téhož účtu žalovaného jsou patrny také položky, které byly odepisovány z účtu. Z výpisů z druhého účtu žalovaného u [právnická osoba] [bankovní účet], na který původní věřitel poukázal žalovanému částku [částka] podle žalované úvěrové smlouvy, za dobu od 1. 5. do [datum], zjistil soud tyto skutečnosti. Žalovaný ve velké míře sázel v řádech stovek a tisíců Kč. Dne [datum] hradil [částka] [právnická osoba] [příjmení], dne [datum] hradil [částka] [právnická osoba] [anonymizováno], dne [datum] hradil téže společnosti [částka] a ve stejný den hradil [částka] [právnická osoba]. Dne [datum] hradil [právnická osoba] [anonymizováno] [částka], [datum] hradil [částka] [právnická osoba], v tentýž den téže společnosti ještě hradil [částka], dne [datum] hradil [částka] [právnická osoba] a [částka] [právnická osoba] [anonymizováno]. Následujícího dne platil [částka] [právnická osoba]. Jde vesměs o nebankovní poskytovatele spotřebitelských úvěrů.

6. Rozsudkem z 25. 11. 2020 č. j. 5C 168/2020-38, který nabyl právní moci dne [datum], zavázal soud žalovaného zaplatit žalobci [právnická osoba] částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení a zamítl žalobu ohledně částky [částka] včetně zákonného a smluvního úroku z prodlení. Z odůvodnění se podává, že předmětem řízení byl nárok žalobce ze smlouvy o úvěru ze [datum] na [částka], přičemž část úvěru ve výši [částka] měla být použita na zaplacení předcházejícího úvěru žalovaného ze smlouvy z [datum]. Žalovaný měl u téhož žalobce ještě úvěr ze smlouvy ze dne [datum].

7. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne [datum] uzavřel původní věřitel [anonymizováno] [právnická osoba] jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byla podle seznamu pohledávek i pohledávka za žalovaným. Dopisem z [datum] oznámil původní věřitel žalovanému postoupení pohledávky. Dopisem z téhož data se žalobce pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem od svého právního zástupce. Oba dopisy byly odeslány žalovanému doporučeně [datum].

8. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že žalovanému poskytl v den uzavření smlouvy bezhotovostně dohodnutou částku 7.000 Kč.

9. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud nepokládá závěr původního věřitele o tom, že žalovanému zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splacení žalovaného úvěru, za zodpovědný. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U původního věřitele je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Tentýž zákon v § 75 a § 76 vyžaduje od původního věřitele provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalované. Ustanovení § 77 téhož zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud upozorňuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což byl povinen zajistit původní věřitel. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků.

10. Soud poukazuje v této souvislosti na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaný je přihlášen k pobytu na adrese obecního úřadu v Prace, nemohlo se tudíž jednat o jeho skutečný pobyt. Tuto skutečnost mohl původní věřitel zjistit z občanského průkazu žalovaného. Trvalý pobyt na adrese obecního úřadu měl původnímu věřiteli signalizovat, že poměry žalovaného týkající se jeho bydlení nejsou zcela uspořádány, když žalovaný se nemůže přihlásit k trvalému pobytu na adrese, kde se zdržuje. Tato skutečnost může v budoucnu způsobit potíže s komunikací s žalovaným, jak mohl původní věřitel předpokládat. Původní věřitel sice měl ověřen příjem žalovaného od dvou zaměstnavatelů, avšak nezabýval se dostatečně výdajovou stránkou žalovaného. Spokojil se pouze s částečným výpisem z účtu žalovaného u [anonymizována dvě slova], který obsahoval toliko položky příjmů od obou zaměstnavatelů žalovaného a ničeho dalšího. V silách původního věřitele zcela jistě bylo vyžádat si od žalovaného úplný výpis z tohoto účtu, a rovněž tak z účtu u [příjmení] [příjmení], na který původní věřitel žalovanému bezhotovostně převedl dohodnutou částku úvěru. Původní věřitel z úplných výpisů z účtů žalovaného mohl snadno zjistit, že žalovaný ve velkém rozsahu sází, což je zcela jistě rizikový faktor. Původní věřitel rovněž mohl seznat, že žalovaný již je zadlužený, když hradí různé platby několika poskytovatelům spotřebitelských úvěrů, jak je výše uvedeno. Z těchto skutečností lze snadno dovodit, že žalovaný si ve finanční oblasti nepočíná zodpovědně a je značně zadlužen. I když původní věřitel zjistil příjem žalovaného, který nebyl nízký, měl věnovat více pozornosti výdajům a závazkům žalovaného, měl zjistit, jaké konkrétní závazky a vůči kterým věřitelům žalovaný má, jaká je jejich výše a délka splácení. Je zřejmé, že původní věřitel poskytoval již žalovanému před žalovaným úvěrem jiný úvěr, když žalovaný podle výpisu z účtu hradil původnímu věřiteli výše popsané částky. Původní věřitel se však spokojil pouze s neověřenými údaji o nákladech na bydlení [částka] a na telefon, internet a jízdenku [částka], a s částkou [částka] měsíčně na splátky bankovních úvěrů.

11. Soud tedy má za to, že původní věřitel neposoudil před uzavřením žalované smlouvy úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, když to, co původní věřitel zjistil, soud za spolehlivé a dostatečné informace nepovažuje. Původní věřitel nemohl z toho, co zjistil, učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet žalovaný úvěr.

12. Spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastních schopností splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank, což je již obecně známou skutečností. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaný, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru. Soud tedy má za to, že původní věřitel poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je smlouva o úvěru neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Žalovaný byl oprávněn uplatnit námitku neplatnosti smlouvy ve tříleté promlčecí lhůtě běžící od uzavření smlouvy, což však žalovaný neučinil. Jednalo by se v takovém případě o neplatnost relativní ve smyslu § 586 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. Soud však ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a narušuje rovněž veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí poté nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky taktéž ve formě sociálních dávek, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů.

13. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

14. Za tohoto stavu soud žalovanou úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. Z takové smlouvy nemohly tudíž vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ani platit původnímu věřiteli jakékoliv poplatky či úroky. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odstavec 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaný přijal od původního věřitele částku [částka] bez právního důvodu, a na jeho straně tudíž vzniklo bezdůvodné obohacení v téže výši, neboť žalovaný na tuto částku nevrátil ničeho.

15. Původní věřitel postoupil na základě postupní smlouvy na žalobce svoji pohledávku za žalovaným v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku a žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odstavec 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno shora citovaným dopisem v souladu s ustanovením § 1882 odstavec 1 občanského zákoníku.

16. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odstavec 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění byl shora uvedený dopis odeslaný 9. 10. 2020 žalovanému. Soud vycházel z toho, že dopis se dostal do sféry dispozice žalovaného 14. 10. 2020, žalovaný měl splnit dluh bez zbytečného odkladu, tedy do 19. 10. 2020, a dnem následujícím 20. 10. 2020 se dostal do prodlení. Od téhož dne žalobci podle § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž sazba je stanovena v § 2 vládního nařízení 351/2013 Sb., když jiná sazba nebyla smluvena.

17. Na základě všech výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci částku 7.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 20. 10. 2020. Výrokem II. tohoto rozhodnutí byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně poplatku 2.971,88 Kč a úroku 207,12 Kč a zbývající části úroku z prodlení.

18. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 61% předmětu řízení a ohledně 39% úspěch neměl. Při určení rozsahu úspěchu a neúspěchu žalobce ve sporu soud kapitalizoval přiznané či zamítnuté úroky z prodlení ke dni tohoto rozhodnutí. V souladu s ustanovením § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu přiznal soud žalobci náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem, tedy 22%. Soud rovněž zohlednil, že žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému ve smyslu § 142a o. s. ř. výzvu k plnění, a to výše uvedený dopis z 9. 10. 2020 Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za právní zastoupení za 2 a půl úkonu právní pomoci po 1.500 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze tří paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odstavec 4 advokátního tarifu a konečně z částky 976,50 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a sepis žaloby. Soud nepřiznal žalobci odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Účelně vynaložené náklady žalobce tak činí 6.026,50 Kč, z čehož žalobci náleží 22%, tedy 1.326 Kč. Soud dodává, že výši odměny soud určil v souladu s ustanovením § 8 odstavec 1 advokátního tarifu pouze z jistiny, přičemž k příslušenství uplatněného nároku se nepřihlíží. Jistinou je částka 7.000 Kč a poplatek 2.971,88 Kč, tedy celkem částka 9.971,88 Kč. Zbývající část žalované částky představuje úrok, tedy příslušenství.

19. Obdobná zásada se vztahuje i na určení výše soudního poplatku, když základem procentního poplatku je podle § 6 odstavec 1 zákona 549/1991 Sb. o soudních poplatcích cena předmětu řízení vyjádřená peněžní částkou, není-li dále stanoveno jinak. Cena příslušenství tvoří základ poplatku pouze tehdy, je-li příslušenství samostatným předmětem řízení. V daném případě tedy základem poplatku byla jistina 9.971,88 Kč, a podle položky 2 odstavec 1 písmeno a) sazebníku soudních poplatků činí soudní poplatek 400 Kč. Žalobce však na soudním poplatku zaplatil 800 Kč, a soud proto v souladu s ustanovením § 10 odstavec 1 věty druhé téhož zákona rozhodl o vrácení přeplatku 400 Kč žalobci.