8 C 201/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v  obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa , obec a číslo , zastoupený JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D., advokátem se sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození , bytem adresa žalovaného , obec , okres okres o zaplacení částky 25 529,70 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 17.461,89 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně za dobu od 10. 1. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 8.067,81 Kč - s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 25.529,70 Kč za dobu od 27. 12. 2017 do 9. 1. 2018 - s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 8.067,81 Kč za dobu od 10. 1. 2018 do zaplacení - s úrokem 29 % ročně z částky 25.529,70 Kč za dobu od 28. 12. 2017 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 25 529,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 28. 12. 2017 do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že žalovaný dne 26. 4. 2010 uzavřel s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], smlouvu o bankovních produktech a službách, v níž bylo sjednáno vedení běžného účtu. Součástí smlouvy byly Dispozice ke kontokorentnímu úvěru [anonymizováno], Všeobecné obchodní podmínky banky, Základní produktové podmínky kontokorentu, Úrokový lístek a Sazebník, s nimiž se žalovaný seznámil. Dne 26. 4. 2016 byl žalovanému k běžnému účtu poskytnut úvěrový limit 20 000 Kč s úrokem 21,99 % ročně podle Dispozic. Žalovaný byl povinen udržovat na účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % poskytnutého povoleného limitu, a nepřekročit výši poskytnutého povoleného limitu. Žalovaný však své závazky porušil, kdy na svém účtu naposledy dne 19. 5. 2017 překročil povolený limit o 995,80 Kč stržením exekuce ve výši 6 680,20 Kč. Žalovaný tento nepovolený debet nevyrovnal, banka proto [anonymizováno] vypověděla a dne 21. 8. 2017 převedla nepovolený debetní zůstatek ve výši žalované částky na zvláštní úvěrový účet. Žalovaná částka se skládá z čerpání 17 461,89 Kč, úroku z povoleného debetu 1 870,62 Kč, z úroku z nepovoleného debetu ve výši 97,19 Kč a z poplatků 6 100 Kč. Čerpání sestává z úhrady tří exekucí, a to dne 15. 2. 2017 částka 6 830,89 Kč, kdy jde o zůstatek nedohrazené částky na exekuci 8 992 Kč, dále exekuce z 16. 3. 2017 ve výši 3 950,80 Kč a exekuce z 19. 5. 2017 ve výši 6 680,20 Kč. Úrok z povoleného debetu byl vypočten za dobu od 28. 2. 2017 do 31. 7. 2017, za tutéž dobu byl vypočten i úrok z debetu nepovoleného. Částka 6 100 Kč se skládá z poplatku za překročení povoleného limitu 300 Kč, z poplatků za vymáhání 600 Kč a 200 Kč, dále z dalšího poplatku za překročení povoleného limitu 3 000 Kč a z poplatku 2 000 Kč za otevření úvěrového účtu. Žalovaný však ničeho neuhradil, a banka úvěr ke dni 27. 12. 2017 zesplatnila, o čemž byl žalovaný informován dopisem z 27. 12. 2017, odeslaným následujícího dne doporučeně. Banka svoji pohledávku za žalovaným postoupila na žalobce na základě postupní smlouvy ze dne 18. 10. 2019. Žalovaný ničeho neuhradil ani po upomínce žalobce.

2. Ve věci byl dne 16. 6. 2020 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k žádnému nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný tak nevyužil svého práva tvrdit rozhodující skutečnosti a k jejich prokázání označovat důkazy na svoji obranu.

4. Ze Smlouvy o bankovních produktech a službách bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 26. 4. 2010 mezi [právnická osoba] jakožto bankou a žalovaným jakožto klientem, žalovaný uvedl svoji skutečnou adresu [obec a číslo] Touto smlouvou byla sjednána vzájemná práva a povinnosti při poskytování bankovních produktů a služeb, přičemž součást smlouvy tvořily Dispozice, obsahující sjednané konkrétní parametry jednotlivých produktů a služeb, Produktové podmínky a Podmínky. Banka se zavázala vést pro žalovaného běžné účty. Žalovaný svým podpisem smlouvy potvrdil, že se seznámil s aktuálními podmínkami, produktovými podmínkami, sazebníkem a úrokovým lístkem, že s nimi souhlasí, a zavázal se dodržovat Dispozice ke sjednaným produktům a službám, produktové podmínky a ustanovení podmínek.

5. V řízení nebylo zjištěno, zda v den podpisu smlouvy o bankovních produktech a službách byly ještě podepsány nějaké Dispozice a jaký byl jejich obsah. Žalobce předložil pouze Dispozice z 26. 4. 2016, přičemž v této listině, podepsané bankou i žalovaným, je již uvedeno jiné bydliště žalovaného, [obec] [číslo] což je adresa obecního úřadu. V Dispozicích je specifikován běžný účet č. [bankovní účet], datum jeho založení bylo 21. 3. 2013, minimální zůstatek 500 Kč, obchodní označení účtu [anonymizována dvě slova]. V další části je specifikován produkt [anonymizováno] k zmíněnému účtu, výše povoleného limitu činí 20 000 Kč od 1. 6. 2015, minimální měsíční kreditní příjem je 50 % povoleného limitu, úroková sazba podle úrokového lístku ke dni vytištění dispozic činila 21,99 % ročně, úrok z nepovoleného debetu činil 29 % ročně. Poplatky byly stanoveny v sazebníku. V další části dispozic jsou údaje týkající se platební karty žalovaného [příjmení] [anonymizováno]. Žalovaný potvrdil, že se seznámil s podmínkami, produktovými podmínkami, sazebníkem a úrokovým lístkem, potvrdil svým podpisem, že převzal Produktové podmínky pro sjednané produkty a/nebo služby a že mu banka u [anonymizováno] s dostatečným předstihem před sjednáním konkrétních parametrů poskytla aktuální produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru, podmínky, sazebník a úrokový lístek.

6. V sazebníku platném od 1. 12. 2016 je určena výše jednotlivých poplatků, a to 300 Kč za výzvu ke splatnosti úvěru, 600 Kč za zaslání každé upomínky, 300 Kč měsíčně za překročení povoleného debetu na [anonymizováno] a poplatek 10 %, minimálně 500 Kč, za převedení nepovoleného debetu z běžného účtu na účet úvěrový. Podle úrokového lístku platného od 26. 8. 2015 pro [anonymizováno] činil minimální zůstatek pro běžný účet s [anonymizováno] 500 Kč, úrok 21,99 % ročně a úrok z nepovoleného debetu 29 % ročně.

7. Součástí smlouvy o bankovních produktech a službách byly všeobecné obchodní podmínky banky, obsahující podrobnější úpravu práv a povinností banky a jejich klientů a bankovních produktů. Na [jméno] se vztahovaly další podmínky, a to Základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru. Podle odst. 12 banka poskytuje úvěr povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše maximální částky sjednané ve smlouvě o úvěru, a klient úvěr čerpá do výše povoleného limitu průběžně tak, že banka provede platební příkazy klienta z prostředků na účtu i přesto, že na účtu nebude dostatek kreditních prostředků k jejich úhradě. [příjmení] je oprávněna každé 3 měsíce navrhnout klientovi zvýšení povoleného limitu a rovněž na základě telefonické instrukce klienta snížit výši povoleného limitu. Podle bodu 16 ke splácení úvěru dochází průběžně připisováním peněžních prostředků ve prospěch účtu. Podle článku 18 je klient povinen zajistit, aby souhrn částek připsaný za každý kalendářní měsíc ve prospěch účtu dosáhl minimální sjednané výše, měsíčního kreditního příjmu, a dále podle článku 19 zajistit, aby po dobu jednoho kalendářního dne vykazoval běžný účet kreditní zůstatek alespoň v období minimálně 360 kalendářních dnů, což se počítá od prvního dne čerpání povoleného debetu. Klient ve smyslu článku 20 je povinen platit z čerpaného úvěru úroky podle úrokového lístku a banka je oprávněna úrokovou sazbu měnit. Povinnost klienta platit poplatky podle sazebníku je obsažena v článku 22, přičemž banka je oprávněna jednostranně měnit, rušit a doplňovat sazebník. V článcích 23 a 24 jsou situace, které se považují za porušení smlouvy, a opatření banky v takových případech. Za porušení smlouvy se považuje porušení kteréhokoli smluvního ujednání, prodlení se splněním jakékoli pohledávky banky, zahájení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce, anebo překročení povoleného limitu, porušení povinnosti dodržet kreditní období anebo měsíční kreditní příjem. [příjmení] je oprávněna mimo jiné prohlásit svým rozhodnutím kterékoli závazky klienta vůči bance za ihned splatné a požádat klienta o jejich předčasné splacení, ukončit smluvní vztah s klientem, zrušit povolený limit a otevřít úvěrový účet a převést na něj debetní zůstatek z běžného účtu, přičemž klient je povinen splatit splatný [anonymizováno] bance v měsíčních splátkách tak, aby délka splácení nepřesáhla dobu 48 měsíců, a rovněž platit úroky ze splatného [anonymizováno] podle úrokového lístku. Banka byla povinna oznámit klientovi zrušení povoleného limitu, výši splatného [anonymizováno] i úrokové sazby a měsíčních splátek a číslo otevřeného úvěrového účtu. V případě překročení povoleného limitu byla banka oprávněna převést debetní zůstatek z účtu na nově otevřený úvěrový účet ke dni zrušení povoleného limitu a informovat o tom klienta. Podle článku 26 byl klient povinen zajistit, aby nejpozději v pracovní den, v němž je pohledávka banky vyplývající ze smluvních ujednání o úvěru splatná, byl na účtu dostatek peněžních prostředků k její úhradě. [příjmení] podle článku 27 v případě prodlení klienta měla právo úročit dlužnou částku úrokem z prodlení, požadovat poplatky, smluvní pokuty a jiné platby související s prodlením či ukončit smluvní vztah s klientem. Podle článku 36 byla banka oprávněna tyto produktové podmínky jednostranně měnit.

8. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za období od 10. 4. 2013 do 8. 9. 2017 zjistil soud tyto skutečnosti. Výpisy byly vyhotovované bankou za každý měsíc, žalovanému na účet byla připisována mzda ze [anonymizováno] [obec] v rozmezí od 17 000 do 20 000 Kč měsíčně. Žalovaný jiné příjmy na účtu neměl, s peněžními prostředky hospodařil tak, že jeho zůstatky na účtu se pohybovaly v řádech několika set korun do několika tisíc korun. V měsíci květnu 2014 byla na účet připsána mzda ve snížené výši 12 204 Kč, v následujícím měsíci červnu ve výši 14 565 Kč. V červenci 2014 žádná mzda na účet žalovaného připsána nebyla, zůstatek na účtu však byl vysoký, 13 674,74 Kč. V měsíci srpnu rovněž na účet nebyla připsána mzda, a dne 26. 8. 2014 byla z účtu sražena exekuce ve výši 13 281 Kč a konečný zůstatek na účtu činil 383,91 Kč. Tento zůstatek se snížil na 373,91 Kč v měsíci říjnu 2014, a v prosinci téhož roku činil pouze 263,91 Kč. V lednu 2015 žalovaný na účet obdržel mzdu 15 078 Kč, avšak konečný zůstatek k poslednímu dni měsíce ledna 2015 činil 281,92 Kč. V únoru žalovanému na účet byla připsána mzda 19 520 Kč, konečný zůstatek v tomto měsíci byl 341,94 Kč. Až do května 2015 žalovaný na účtu žádný povolený limit neměl, banka ho informovala o výši úrokové sazby. V měsíčním výpisu za únor 2015 banka informovala žalovaného, že mu může půjčit navíc až novou expres půjčku 350 000 Kč a poskytnout kreditní kartu s limitem 20 000 Kč. Ve výpisu za březen 2015 k této nabídce se přidala ještě nabídka možnosti čerpat do mínusu běžný účet – [anonymizováno] 30 000 Kč a tato nabídka byla obsažena i ve výpisu z účtu za duben 2015. Z výpisu za následující měsíc byla nabídka nové expres půjčky 460 000 Kč. Dne 1. 6. 2015 žalovaný vybral z bankomatu 20 000 Kč, na výpisu je již uvedeno, že měl povolený limit [anonymizováno] 20 000 Kč s úrokem 21,99 % ročně. Ve všech následujících výpisech z účtu banka sdělovala žalovanému vždy sazby úroku z nepovoleného debetu a výši poplatků, a to za první upomínku 600 Kč, za změnu povoleného zůstatku 200 Kč, za převedení nepovoleného debetního zůstatku z běžného účtu na úvěrový účet 10 %, minimálně 500 Kč, poplatek za oznámení o převodu [anonymizováno] na úvěrový účet 200 Kč, poplatek za vedení [anonymizováno] 49 Kč, výzva ke splatnosti úvěru 300 Kč, zaslání výpovědi k povolenému debetnímu zůstatku [anonymizováno] 200 Kč a sankční poplatek za překročení povoleného debetu [anonymizováno] 300 Kč. Konečný zůstatek na účtu žalovaného činil ke dni 8. 6. 2015 částku mínus 19 066,90 Kč. V dalších výpisech z účtu se opět objevuje nabídka nové expres půjčky 350 000 Kč až do září 2016, včetně zvýšené částky půjčky 400 000 Kč. Žalovaný byl stále v záporném zůstatku na účtu, nepřekročil však limit 20 000 Kč. Dne 15. 2. 2017 byla žalovanému z účtu stržena exekuce 8 992 Kč a jeho záporný zůstatek na účtu se zvýšil na mínus 20 425,74 Kč. Další exekuce byla stržena z účtu žalovaného dne 16. 3. 2017 ve výši 3 950,80 Kč. V dalším měsíci se zůstatek změnil na mínus 14 061,46 Kč. Dne 19. 5. 2017 byla z účtu žalovaného stržena další exekuce 6 680,20 Kč, zůstatek na účtu činil mínus 21 313,75 Kč. Překročení povoleného limitu se žalovanému už nepodařilo dorovnat a záporný zůstatek dosáhl ke dni 21. 8. 2017 částku 25 529,70 Kč, téhož dne byl tento dlužný zůstatek převeden na zvláštní úvěrový účet. Součet všech tří zmíněných stržených exekucí činí 19 623 Kč a žalobce z toho však požaduje toliko 17 461,89 Kč, neboť zohlednil zůstatek nedohrazené částky na úhradu únorové exekuce. Žalovanému rovněž byly ve zmíněném období z účtu strženy poplatky, 19. 7. 2017 poplatek 300 Kč za překročení povoleného limitu, dne 21. 7. 2017 poplatek 600 Kč za vymáhací dopis, dne 31. 7. 2017 poplatek za další dopis, dne 2. 8. 2017 poplatek za překročení povoleného limitu 3 000 Kč a poplatek 2 000 Kč za otevření úvěrového účtu 21 8. 2017.

9. Banka upozorňovala žalovaného na přečerpání povoleného limitu, a to dopisy z 20. 12. 2016 a z 21. 7. 2017. Dopisem z 31. 7. 2017 banka oznámila žalovanému, že ruší povolený limit [anonymizováno] a vyzvala žalovaného, aby do 19. 8. 2017 zaplatil celkový debetní zůstatek. Žalovaný byl upozorněn také na to, že banka může debetní zůstatek převést na nově otevřený úvěrový účet. V řízení však nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byl tento dopis žalovanému odeslán či doručen.

10. Dopisem z 27. 12. 2017 banka oznámila žalovanému, že s ohledem na porušování smluvních ujednání prohlašuje úvěr ve výši 25 529,70 Kč za splatný ke dni 27. 12. 2017. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 28. 12. 2017.

11. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím [anonymizováno] zjistil soud tyto skutečnosti. Dne 1. 6. 2015 žalovaný požádal banku o povolení debetního zůstatku [anonymizováno] ve výši 20 000 Kč. Uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný, má základní vzdělání, pracovní poměr na dobu neurčitou od 1. 6. 2011, jako korespondenční i trvalou adresu uvedl [obec a číslo], což je adresa obecního úřadu. Sdělil, že pracuje ve [právnická osoba] jako dělník a jeho měsíční příjem za 3 měsíce činí 16 505 Kč čistého, srážky ze mzdy nemá, vyživované děti nemá, jedná se o jeho jediný zdroj příjmu. Ostatní životní náklady žalovaný uvedl ve výši 0 Kč. V žádosti jsou uvedeny obraty na účtu za měsíce únor až duben 2015. Žalovaný zároveň potvrdil, že není v úpadku ani mu úpadek nehrozí, že neprobíhá jeho likvidace, že nemá daňové nedoplatky ani nedoplatky na pojistném za zdravotní pojištění a sociálním zabezpečení, a zplnomocnil banku k ověření veškerých údajů. Téhož dne 1. 6. 2015 žalovaný uvedl svůj čistý měsíční příjem za měsíce únor až květen 2015 od [anonymizováno] [obec] v rozmezí od 15 307 do 19 520 Kč. Z úvěrové zprávy banky vyplývá, že banka vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr [anonymizováno] výše citované, žádost klienta byla hodnocena individuálně podle schvalovacích strategií banky v souladu s principy obezřetného úvěrování, banka kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi ministerstva vnitra. Brala v úvahu příjem, který byl žalovanému připisován na jeho účet u banky. Žalovaný uvedl v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti 55 000 Kč a banka z vlastních zdrojů zjistila, že vůči této bance měl žalovaný v době podání žádosti ještě závazky s celkovou výší měsíčních splátek 1 000 Kč a závazky vůči jiným bankám neměl. Banka porovnávala příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat Českého statistického úřadu a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného.

12. Ohledně postoupení pohledávky z [jméno] [příjmení] [příjmení] na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 16. 10. 2019 uzavřela banka jakožto postupitel s žalobcem jakožto postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž postoupila na žalobce pohledávky specifikované v seznamu pohledávek. Na straně 4 tohoto seznamu pod pořadovým [číslo] se nachází pohledávka za žalovaným. Banka dne 21. 10. 2019 potvrdila, že žalobce uhradil úplatu za jednotlivé pohledávky a tím došlo k postoupení pohledávek na žalobce. Dopisem z 24. 10. 2019 oznámila banka žalovanému, že postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobce, a vyzvala ho, aby svůj dluh plnil již žalobci na specifikované bankovní spojení. Podle podacího lístku byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 5. 11. 2019.

13. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem svého právního zástupce ze dne 6. 2. 2020, v němž upozornil žalovaného na to, že pokud dluh nevyrovná, obrátí se žalobce se svým nárokem na soud. Podle podacího lístku byl dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 6. 2. 2020.

14. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne 26. 4. 2010 uzavřel žalovaný s [právnická osoba], nyní [právnická osoba], smlouvu o bankovních produktech a službách a banka mu nejpozději dne 21. 3. 2013 založila běžný účet. Dne 1. 6. 2015 žalovaný banku požádal o poskytnutí [anonymizováno], tedy povoleného debetního zůstatku na tomto účtu, a banka mu [anonymizováno] zřídila, žalovaný ještě téhož dne vybral celou částku 20 000 Kč ze svého účtu. Dne 26. 4. 2016 uzavřela banka s žalovaným [příjmení] ke smlouvě o bankovních produktech a službách, v níž bylo potvrzeno vedení účtu a poskytnutí [anonymizováno] od 1. 6. 2015 na úrok 21,99 % ročně s úrokem z nepovoleného debetu 29 % ročně, přičemž žalovaný potvrdil, že převzal produktové podmínky, tedy podmínky pro kontokorentní úvěry na účtu výše uvedené. Žalovaný byl povinen na účtu udržovat minimální zůstatek, nepřekročit povolený limit. Pro případ porušení smluvních podmínek [anonymizováno] byla banka oprávněna [anonymizováno] vypovědět a zrušit a vyzvat žalovaného k jeho splacení v měsíčních splátkách do 48 měsíců. Žalovaný měl z účtu v srpnu 2014 strženou exekuci 13 000 Kč, na účet mu nebyla připisována mzda, banka mu v měsíčních výpisech nabízela vysoké půjčky, [anonymizováno] 30 000 Kč a kreditní kartu 20 000 Kč. V květnu 2015 měl žalovaný zůstatek na účtu 352,58 Kč. Banka zjistila o poměrech žalovaného výše uvedené skutečnosti, výdaje žalovaného nebyly zjištěny ani ověřeny vůbec, žalovaný v době žádosti o [anonymizováno] měl vůči bance závazek 1 000 Kč měsíčně, a v žádosti uvedl svoji adresu [obec a číslo], což je úřední adresa obecního úřadu. Poté, co žalovaný čerpal [anonymizováno] 1. 6. 2015, byl stále v záporném zůstatku, zpočátku však povolený limit nepřekračoval. Ve dnech 15. 2. 2017, 16. 3. 2017 a 19. 5. 2017 byly z účtu žalovaného strženy exekuce výše uvedené a žalovaný limit přečerpal, a zůstatek na jeho účtu dosáhl 21. 8. 2017 výše žalované částky. Žalovaný ani přes urgence banky nepovolený debet nevyrovnal, a proto zmíněného dne byla celá částka převedena na zvláštní úvěrový účet. Banka uzavřela s žalobcem postupní smlouvu 16. 10. 2019, mezi postoupenými pohledávkami byla i pohledávka za žalovaným, žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradil ani po výzvě zástupce žalobce.

15. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil tímto způsobem. Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti občanský zákoník č. 89/2012 Sb., který k témuž dni zrušil obchodní zákoník č. 513/1991 Sb. a občanský zákoník č. 40/1964 Sb. Podle přechodných ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., a to § 3028 odst. 3 a § 3077 odst. 1, se smlouva o účtu uzavřená mezi žalovaným a bankou řídila až do konce r. 2013 obchodním zákoníkem a od 1. 1. 2014 novým občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb. Přečerpání účtu do povoleného debetu bylo sjednáno v r. 2015, tedy již za účinnosti nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Soud rovněž hodnotil smlouvu o úvěru podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni 1. 6. 2015, tedy sjednání [anonymizováno].

16. Soud vycházel z ustanovení § 708 a následujících obchodního zákoníku, která upravují smlouvu o běžném účtu. Právní předchůdce žalobce [právnická osoba] jakožto banka ve smyslu § 708 obchodního zákoníku zřídila pro žalovaného běžný účet a přijímala na tento účet vklady a platby a uskutečňovala z něj výplaty a platby, čímž si své povinnosti ze smlouvy o účtu řádně plnila. Po založení účtu, konkrétně 1. 6. 2015, bylo mezi bankou a žalovaným dohodnuto, že žalovaný je oprávněn čerpat peněžní prostředky na účtu do povoleného debetního zůstatku, tedy že banka bude poskytovat žalovanému kontokorentní úvěr s limitem 20 000 Kč. Toto ujednání je plně v souladu s ustanovením § 2665 občanského zákoníku, které pro povolené přečerpání peněžních prostředků na účtu odkazuje na přiměřené použití ustanovení o úvěru. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Banka si své povinnosti z tohoto typu úvěru plnila tím, že umožňovala žalovanému čerpat peněžní prostředky do limitu 20 000 Kč. Žalovaný tohoto oprávnění využíval, avšak povolený limit překročil a ani na výzvy banky jej nevyrovnal. Čerpání úvěru ze strany žalovaného představuje stržení 3 exekucí v měsících únoru, březnu a květnu 2017, z čehož žalobce požaduje se zohledněním předchozího zůstatku částku 17 461,89 Kč jakožto vyčerpanou jistinu. Z této částky žalovaný již ničeho neuhradil a za tuto dobu na účet žalovaného nebyly připsány žádné platby. Z účtu naopak byl stržen úrok z povoleného debetu 1 870,62 Kč, úrok z nepovoleného debetu ve výši 97,19 Kč a poplatky v celkové výši 6 100 Kč související s poskytnutým [anonymizováno].

17. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne 1. 6. 2015, a banka byla při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytovala své služby v podobě úvěru. Po bance lze důvodně proto očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud upozorňuje na ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, podle něhož má každý povinnost jednat v právním styku poctivě, nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu a nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. Banka podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni 1. 6. 2015 byla jakožto věřitel před uzavřením smlouvy, v níž byl sjednán úvěr v podobě [anonymizováno], povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného jakožto spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, v níž se spotřebitelský úvěr sjednává, neplatná.

18. V této souvislosti soud poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobce zjistil, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, nemá děti, je zaměstnán s nízkým čistým měsíčním příjmem pohybujícím se okolo 17 000 Kč. Příjem 55 000 Kč domácnosti zjištěný bankou nemá žádnou vypovídací schopnost, když není zřejmé, o které jiné členy jaké domácnosti se jedná, v jakém vztahu jsou k žalovanému, zda s nimi žije, či hospodaří. Nelze z toho dovodit, že by žalovaný měl k dispozici příjem ostatních členů domácnosti i pro sebe, případně v jaké výši. Žalovaný neuvedl žádné výdaje, resp. v místě pro tyto výdaje je zaznamenáno 0 Kč, banka tedy kromě nahlédnutí do výše uvedených registrů se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného spolehla na modely, které vytvářeli její zaměstnanci, a na blíže nespecifikovaná statistická data. Banka podle své zprávy posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, avšak nelze vzít za prokázáno, že by v tomto ohledu vynaložila dostatečné úsilí, když ohledně výdajů žalovaného nezjistila ničeho konkrétního. Soud rovněž poukazuje na nízké zůstatky na účtu žalovaného, jak je výše popsáno, když v květnu 2015, tedy bezprostředně před poskytnutím [anonymizováno], byl jeho zůstatek okolo 300 Kč. Banka od března 2015 ve výpisech z účtu nabízela žalovanému vysoké půjčky, 300 000 Kč, [anonymizováno] 30 000 Kč, kreditní kartu 20 000 Kč, přitom si musela být vědoma na základě z údajů ve výpisech z účtu, jakým způsobem žalovaný hospodaří. Navíc bance bylo známo, že na konci srpna 2014 byla žalovanému z účtu stržena exekuce 13 000 Kč, což svědčí o tom, že žalovaný se nechoval příliš zodpovědně při plnění svých platebních povinností, když nechal dluh zajít až do fáze exekučního řízení. Bance navíc bylo známo, že žalovaný uvedl jako svoji doručovací adresu [obec a číslo], tedy adresu obecního úřadu, kde se nemohl fakticky zdržovat. Všechny tyto skutečnosti měly bance signalizovat přístup žalovaného k finančnímu hospodaření, a banka je měla vyhodnotit nikoli tak, že žalovanému nabízela vysoké půjčky, nýbrž tak, že neměla žalovanému žádný úvěr 20 000 Kč poskytnout.

19. Soud na tomto místě poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V něm Nejvyšší soud uzavřel, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu výše uvedeným zákonem, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Informace získané toliko od spotřebitele nemohou být považovány za dostatečné. V daném případě banka sice ověřila údaj o příjmu žalovaného, tedy o jeho mzdě, nicméně nezkoumala blíže jiné jeho poměry, např. výdajovou stránku. Soud ještě připomíná povinnost právního předchůdce žalobce, tedy banky, podle § 12 odst. 1 zákona o bankách č. 21/1992 Sb., postupovat při výkonu své činnosti obezřetně, zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy vkladatelů banky z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky.

20. Z výše uvedených skutečností má soud za to, že banka nezkoumala dostatečně údaje o poměrech žalovaného, a z těch údajů, které měla k dispozici, učinila nesprávný závěr o tom, že žalovaný bude schopen předmětný kontokorentní úvěr splácet.

21. Banka tudíž poskytla žalovanému úvěr v rozporu s výše citovaným ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a smlouva o úvěru je proto neplatná. Jednání banky vůči žalovanému při sjednávání předmětného úvěru se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zároveň narušuje veřejný pořádek, a proto soud posoudil úvěrovou smlouvu jako neplatnou absolutně podle § 588 občanského zákoníku. K tomuto druhu neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu, tedy aniž by kterákoli smluvní strana neplatnost namítla. Citované ustanovení navazuje na ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Popsané chování banky jakožto věřitele a poskytovatele spotřebitelského úvěru je nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů. Týká se nejen vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Jak zmiňuje Nejvyšší soud ve svém shora citovaném rozhodnutí, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy banku, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli již poskytli úvěry či jiné služby dříve. Tyto skutečnosti vedou soud k závěru, že předmětná smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Soud ještě poznamenává, že Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III.ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit.

22. Vzhledem k tomu, že žalovaná smlouva je absolutně neplatná, nemohly z ní vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tedy nemohla vzniknout povinnost splácet kontokorent dohodnutým způsobem ani platit bance jakékoli poplatky, úroky či jiná plnění v souvislosti s úvěrem. Na takovou situaci dopadá úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že banka poskytla žalovanému peněžní prostředky do sjednaného limitu, a žalovaný vyčerpal v důsledku stržených exekucí 17 461,90 Kč, jak žalobce tvrdí, avšak z této částky nevrátil ničeho, když po stržení těchto exekucí z účtu již na účet nebyly připisovány žádné částky. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tedy odpovídá částce 17 461,89 Kč.

23. Žalovaný je tudíž povinen vrátit tyto poskytnuté peněžní prostředky v době přiměřené jeho možnostem, avšak jeho současné možnosti soud nemohl zjistit, neboť žalovaný byl v řízení pasivní. U povinnosti vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato nebyla ani smluvena. První prokazatelnou výzvou k zaplacení je dopis banky z 27. 12. 2017, odeslaný žalovanému 28. 12. 2017. V souladu s ustanovením § 1958 odst. 1 občanského zákoníku má soud za to, že tento dopis se dostal do sféry dispozice žalovaného do 4. 1. 2018, žalovaný měl plnit do 9. 1. 2018 a od následujícího dne 10. 1. 2018 se dostal do prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Od téhož dne vznikla žalovanému povinnost platit úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení 351/2012 Sb.

24. Pohledávka banky byla postoupena na žalobce v souladu s ustanovením § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž postoupením pohledávky žalobce nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše uvedeným dopisem.

25. Na základě všech výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci na jistině bezdůvodné obohacení 17 461,89 Kč včetně úroku z prodlení, a ve zbytku byla žaloba zamítnuta výrokem II tohoto rozhodnutí, a to ohledně úroku z povoleného debetu a úroku z nepovoleného debetu, ohledně poplatků a zbývající části úroku z prodlení.

26. Úspěch účastníků ve sporu byl částečný, přičemž při hodnocení míry úspěchu každého účastníka soud vycházel nejen z přiznaných či zamítnutých částek, nýbrž i ze zamítnutého úroku z prodlení a úroku 29 % ročně, které kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí. Úspěch žalovaného představuje vyšší míru než úspěch žalobce, když úspěch žalobce odpovídá částce 21 859,94 Kč, a zamítnutý úrok 29 % z nepovoleného debetu odpovídá částce 23 427,87 Kč a k tomu je třeba ještě připočítat úrok z prodlení a zamítnutou částku 8 067, 81 Kč. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, a soud tedy rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.