8 C 216/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 145.999,28 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 11.162 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 134.837,28 Kč- s úrokem ve výši 20.736,21 Kč- s úrokem 15 % ročně z částky 144.769,28 Kč za dobu od 12. 12. 2023 do zaplacení- s úrokem z prodlení ve výši 4.619,97 Kč- s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 145.999,28 Kč za dobu od 12. 12. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 145.999,28 Kč s úrokem ve výši 20.736,21 Kč, s úrokem 15 %, ročně z částky 144.769,28 Kč za dobu od 12. 12. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 4.619,97 Kč a s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 145.999,28 Kč za dobu od 12. 12. 2023 do zaplacení. Tvrdí, že dne 11. 3. 2019 uzavřel s žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru, když předtím řádně prověřil úvěruschopnost žalované. Při tom použil svoji metodiku, provedl lustraci žalované v nebankovním registru klientských informací, v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Podle úvěrové zprávy se žalovaná za dobu trvání závazků dostávala do prodlení s jejich splácením pouze velmi zřídka. Platební morálka žalované byla proto na dobré úrovni. Úvěrový rámec činil 150.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet splátkami ve výši 2,31 % z úvěrového rámce. Žalovaná celkem vyčerpala 208.000 Kč a splatila 196.838 Kč. Žalovaná přestala však úvěr splácet, a žalobce proto úvěr zesplatnil ke dni 11. 9. 2023. Žalovaná částka 145.599,28 Kč se skládá z jistiny 144.769,28 Kč, z nákladů na vymáhání 730 Kč a ze smluvní pokuty 500 Kč. Dlužná jistina je rozdíl mezi čerpanými částkami a úhradami žalované, započtenými na jistinu. Smluvní pokuta 500 Kč byla žalované naúčtována podle úvěrové smlouvy a článku 7.1 úvěrových podmínek za prodlení s úhradou splátky. Kapitalizovaný úrok 20.736,21 Kč žalobce stanovil v sazbě 22,88 % ročně za dobu od 12. 9. 2023 do 11. 12. 2023 z jistiny 144.769,28 Kč. Úrok z prodlení ve výši 4.619,97 Kč byl vypočten v sazbě 15 %, za dobu od 26. 9. 2023 do 11. 12. 2023 z jistiny, smluvních pokut 1.500 Kč a z nákladů na vymáhání 2.190 Kč.

2. Ve věci byl dne 10. 4. 2024 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaná se k žádnému nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Ze smlouvy o úvěru s názvem , Anonymizováno, , hodnota, soud zjistil, že byla uzavřena dne 11. 3. 2019 mezi žalobcem a žalovanou. Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, a žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že tyto převzala, stejně tak jako sazebník poplatků a odměn. Žalobce se zavázal poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 150.000 Kč na úrok 22,88 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splácet formou měsíčních splátek ve výši 2,31 % z úvěrového rámce, tedy 3.465 Kč měsíčně. Ve smlouvě byly sjednány konkrétní poplatky, které však nejsou předmětem tohoto řízení. Žalovaná podpisem smlouvy zároveň požádala žalobce o čerpání úvěru ve výši sjednaného úvěrového rámce, kdy výše prvního čerpání činila 150.000 Kč, na účet č. , č. účtu, . Ve smlouvě byly sjednány rovněž důsledky nesplácení úvěru, a to povinnost hradit účelně vynaložené náklady na upomínání 100 Kč měsíčně, smluvní pokuta 500 Kč, jednorázová smluvní pokuta 10 % ze splatné jistiny, úroků a pojistného při zesplatnění úvěru, maximálně 0,1 % denně z dlužné částky, a zákonný úrok z prodlení.

5. Úvěrové podmínky obsahují podrobnější úpravu práv a povinností smluvních stran. Mimo jiné je v něm upraveno opakované čerpání revolvingového úvěru i oprávnění žalobce úvěr zesplatnit při prodlení žalované.

6. V listině Výpis čerpání, splátek a úhrad je evidence čerpání úvěru, jednotlivých plateb žalované a způsobu jejich započtení. Žalovaná úvěr čerpala následujícími částkami. Dne 20. 3. 2019 čerpala 150.000 Kč, dne 4. 12. 2020 čerpala 28.000 Kč, dne 31. 8. 2021 čerpala 14.000 Kč, dne 7. 11. 2022 čerpala 11.000 Kč a dne 30. 1. 2023 čerpala 5.000 Kč. Součet těchto čerpání činí 208.000 Kč. Tato čerpání vzal soud za prokázána nikoli z této listiny, která jednotlivá čerpání pouze eviduje, nýbrž z řádného výpisu z účtu žalované shora uvedeného čísla, vedeného u , právnická osoba, . Z něj vyplývá, že veškeré uvedené částky byly připsány ve zmíněných dnech na účet žalované.

7. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná úvěr splácela až do května 2023, poslední platbu provedla 22. 5. 2023, a dále již nehradila ničeho. Celkem žalobci zaplatila 196.838 Kč. Žalobce tyto platby započítal na jistinu částkou 63.230,72 Kč, na úroky částkou 22.515,21 Kč, na náklady vymáhání částkou 300 Kč a na úroky z úvěru částkou 110.792,07 Kč.

8. Dopisem z 11. 9. 2023 vyzval žalobce žalovanou ke splacení celého úvěru v tehdejší výši 158.523,82 Kč z důvodu prodlení žalované, a to do 14 dní od sepsání této výzvy. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalované odeslán doporučeně 12. 9. 2023.

9. Žalobce se naposledy pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalované dopisem svého právního zástupce z 5. 10. 2023, který podle poštovního podacího archu byl žalované odeslán doporučeně dne 6. 10. 2023.

10. O tom, jak žalobce před uzavřením žalované úvěrové smlouvy zkoumal poměry žalované, zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. V úvěrové smlouvě je uvedeno, že žalovaná je rozvedená, bydlí v podnájmu, je podnikatelka, její čistý příjem činí 40.000 Kč měsíčně. Tyto údaje žalovaná potvrdila podpisem na úvěrové smlouvě. Soud v této souvislosti poukazuje na to, že žalovaná uzavřela úvěrovou smlouvu jako fyzická osoba nepodnikatel, nejednalo se o úvěr podnikatelský. Podle výpisu z živnostenského rejstříku žalovaná získala v roce 2009 živnostenské oprávnění pro výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách 1–3 živnostenského zákona, toto živnostenské oprávnění má platnost na dobu neurčitou, avšak v době od 31. 10. 2016 do 5. 6. 2022 měla žalovaná provozování této živnosti přerušeno. V roce 2014 žalovaná získala další živnostenské oprávnění pro oceňování majetku s platností na dobu neurčitou, avšak i u této živnosti má její provozování přerušeno na dobu od 31. 10. 2016 do 5. 6. 2022. Další dvě živnostenská oprávnění žalovaná získala až v létech 2022–2023, tedy až po uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Poslední živnostenské oprávnění žalovaná získala v roce 2013, a toto zaniklo v roce 2017, tedy 2 roky před uzavřením žalované úvěrové smlouvy. Z listiny Posouzení úvěruschopnosti klienta nebylo zjištěno ničeho konkrétního ohledně poměrů žalované, jedná se o výklad metodiky žalobce při zkoumání úvěruschopnosti jeho klientů a judikaturu, z níž žalobce při tom vychází. V listině Potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 11. 12. 2023 bylo o poměrech žalované uvedeno, kromě výše uvedených údajů obsažených v úvěrové smlouvě, pouze to, že žalovaná má 1 dítě, že příjem ostatních členů domácnosti je 0 Kč a že měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti činí 4.500 Kč. V další části listiny je tabulka, obsahující kódy externích registrů a kódy jejich odpovědí ke dni 11. 3. 2019. V řízení nebylo prokázáno, jakým způsobem byly údaje v této listině Potvrzení o provedení ověření bonity klienta získány, kromě nebankovního registru klientských informací. Z tohoto registru pochází úvěrová zpráva, podle níž žalovaná měla 5 existujících splátkových kontraktů, jeden odvolaný splátkový kontrakt, jeden odmítnutý splátkový kontrakt a jednu podanou žádost o splátkový kontrakt, 2 ukončené splátkové kontrakty. Dále žalovaná měla 1 nesplátkový existující kontrakt a 4 existující kontrakty z kreditních karet. Celkem u existujících splátkových kontraktů žalovaná měla zbývající částku k úhradě 2.304.006 Kč a měsíční splátky 22.101 Kč. U nesplátkových kontraktů měla žalovaná úvěrový rámec 100.000 Kč, využitou částku 100.935 Kč a přečerpání 935 Kč. U přidělených kontraktů kreditních karet měla žalovaná úvěrový rámec celkem 317.000 Kč a zbývající částku k doplacení 165.041 Kč. Evidované splátkové kontrakty u žalované jsou následující. Spotřební úvěr z 13. 10. 2015 měla žalovaná zcela splacen. Další evidované úvěry splaceny nebyly. Spotřební úvěr z 12. 4. 2015 vykazoval zůstatek dlužné jistiny 212.753 Kč, hypoteční úvěr z 20. 8. 2014 měl zůstatek dlužné jistiny 118.736 Kč, osobní úvěr z 26. 10. 2015 měl zůstatek dlužné jistiny 13.576 Kč, spotřební úvěr z 6. 1. 2015 měl zůstatek dlužné jistiny 354.522 Kč, hypoteční úvěr z 20. 8. 2014 měl zůstatek nesplacené jistiny 1.162.719 Kč a žalovaná měla ještě doplatit 308 splátek ve výši 5.291 Kč měsíčně, a osobní úvěr z 5. 5. 2014 vykazoval zůstatek nesplacené jistiny 34.010 Kč. Nesplátkové úvěry představuje kontokorentní úvěr z 29. 8. 2007 s úvěrovým rámcem 100.000 Kč a přečerpaným, jak je výše uvedeno, přičemž datum poslední delikvence žalované je 31. 1. 2019, tedy krátce před uzavřením žalované úvěrové smlouvy s žalobcem. Tři úvěry z kreditních karet z roku 2013 a 2015 měla žalovaná splaceny. Další úvěr z kreditní karty z 23. 2. 2016 vykazoval zůstatek nesplacené jistiny 18.585 Kč, další úvěr stejného typu z 28. 6. 2016 měl zůstatek nesplacené jistiny 119.472 Kč, další úvěr stejného typu z 25. 1. 2013 měl zůstatek nesplacené jistiny 19.532 Kč.

11. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne 11. 3. 2019 uzavřeli účastníci smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 150.000 Kč na úrok 22,88 % ročně. Žalovaná celkem na úvěr vyčerpala 208.000 Kč a žalobci splatila 196.838 Kč. Žalobce si platby žalované započítal na jistinu, úroky, náklady na vymáhání, jak je shora uvedeno. Žalovaná úvěr splácela pouze do května 2023. Žalobce úvěr zesplatnil dopisem z 11. 9. 2023. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobce prokazatelně zjistil od žalované pouze údaje uvedené v úvěrové smlouvě a v úvěrové zprávě, které svědčí o značné zadluženosti žalované ze shora uvedených úvěrových smluv, kdy zadluženost žalované převyšovala 2.000.000 Kč. Žalovaná žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatila.

12. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce jakožto úvěrující si svoji povinnost z úvěrové smlouvy splnil tím, že žalované poskytl peněžní prostředky postupně ve výši 208.000 Kč bezhotovostně na účet žalované. Žalovaná tedy tuto částku čerpala, avšak své povinnosti poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobci úroky dostála toliko částečně.

13. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovanou, které poskytoval své služby v podobě úvěru. Po žalobci lze proto důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalované poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu, jak vyplývá z ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. U žalobce je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Tentýž zákon v § 75 a 76 vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalované. Ustanovení § 77 citovaného zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud poukazuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což je povinen zajistit žalobce. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl žalobce povinen před uzavřením žalované úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalované úvěr splácet na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a způsobu plnění jejích dosavadních dluhů.

14. V této souvislosti soud poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobci bylo známo, že žalovaná je rozvedená a bydlí v podnájmu, kdy tyto údaje žalovaná potvrdila svým podpisem na úvěrové smlouvě. V téže listině žalovaná uvedla, že je podnikatelkou a že má příjem 40.000 Kč měsíčně. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce jakýmkoliv způsobem výši příjmu žalované ověřil. Pokud jde o podnikání žalované, tak v době uzavření žalované úvěrové smlouvy žalovaná fakticky vůbec nepodnikala, když u 2 tehdy existujících živnostenských oprávnění měla přerušení provozování živnosti od 31. 10. 2016 až do 5. 6. 2022. V době uzavření žalované úvěrové smlouvy měla tedy provozování živnosti přerušeno již po dobu 2 a půl roku. Nebylo zjištěno, jaké příjmy žalovaná pobírala, z jakých zdrojů, a tyto příjmy, pokud žalovaná nějaké měla, žalobce neověřil. Výdaje žalované žalobce žádným způsobem nezjistil, a tudíž ani nemohl ověřit. Naopak bylo prokázáno, že žalovaná byla značně zadlužená, její dluhy z několika úvěrových smluv výše popsaných převyšovaly 2.000.000 Kč. Soud ještě poukazuje na to, že u jednoho z existujících úvěrů, a to přečerpaného kontokorentního úvěru, měla žalovaná datum poslední delikvence 31. 1. 2019, což odpovídá době jednoho měsíce a 11 dnů před uzavřením žalované úvěrové smlouvy. Za situace, kdy žalobce nezjistil a neověřil řádně příjmovou ani výdajovou stránku žalované, nemohl provést porovnání příjmů a výdajů žalované. Žalobce zjistil zadluženost žalované ve vysoké míře, a to včetně nedávného porušení podmínek smlouvy o kontokorentním úvěru. Žalobce z výsledku nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.

15. Na základě výše uvedených skutečností má soud za to, že žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalované při sjednávání žalované smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zároveň narušuje veřejný pořádek, a tudíž je úvěrová smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku. Soud k tomuto druhu neplatnosti přihlíží bez návrhu, tedy aniž by kterákoli smluvní strana neplatnost namítla. Popsané chování žalobce jakožto věřitele a banky a poskytovatele spotřebitelského úvěru je nežádoucí a vede ke zbytečnému zadlužování spotřebitelů. Týká se nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát například sociálními dávkami, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů na jiné všeobecně prospěšné účely.

16. Žalobce v daném případě si měl počínat odpovědněji a vynaložit vyšší míru obezřetnosti a odbornosti. Za výše popsaných okolností žalobce neměl žalované už žádné peněžní prostředky půjčovat a zvyšovat tak její vysoké úvěrové zatížení.

17. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

18. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, nemohly z ní vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalované tudíž nemohla vzniknout povinnost vrátit čerpané peněžní prostředky v dohodnuté lhůtě stanoveným způsobem, ani platit žalobci jakékoli úroky či jiná plnění. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl bezhotovostně žalované částku 208.000 Kč, a žalovaná z toho vrátila toliko 196.838 Kč. Rozdíl 11.162 Kč odpovídá bezdůvodnému obohacení na straně žalované, které je povinna žalobci vydat.

19. Žalovaná je povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem ve smyslu ustanovení § 87 odstavec 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení ve vztahu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, když důsledkem porušení povinnosti žalobce posoudit úvěruschopnost žalovaného je jednak neplatnost smlouvy o úvěru a jednak to, že žalovaná jakožto spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Jedná se o novou dobu splatnosti, která je závislá nikoliv na výzvě k plnění, nýbrž na možnostech žalované.

20. Soud má tudíž za to, že žalovaná se dosud do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku nedostala, a žalobci tak nevzniklo právo na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Možnosti žalované nemohl soud v průběhu řízení zjistit, když žalovaná byla pasivní. Soud proto uložil žalované zaplatit přisouzenou částku žalobci v obvyklé lhůtě 3 dny od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

21. Na základě výše uvedených skutečností soud přiznal žalobci bezdůvodné obohacení 11.162 Kč a výrokem II. žalobu ve zbytku zamítl.

22. Žalovaná měla ve sporu úspěch ve větší míře než žalobce, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odstavec 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.