8 C 218/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , anonymizována dvě slova datum bytem adresa žalované o zaplacení 69.315,80 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 69.315,80 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně za dobu od 4. 9. 2022 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Po právní moci tohoto rozhodnutí bude žalobci vrácen přeplatek na soudním poplatku ve výši 1.013 Kč prostřednictvím Okresního soudu Brno – venkov.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 69.315,80 Kč s úrokem z prodlení 15% ročně za dobu od 4. 9. 2022 do zaplacení. Tvrdí, že právní předchůdce žalobce, původní věřitel [právnická osoba], se sídlem na [anonymizováno] uzavřel dne 21. 9. 2016 s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž žalovaná čerpala úvěr 69.315,80 Kč, který měl být splacen do 3. 9. 2022 Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky. Žalovaná v období od 4. 7. 2016 do 4. 4. 2022 vyčerpala celkem 116.917 Kč, a to na svůj účet č. [bankovní účet]. Žalovaná úvěr splácela, a za období od 5. 8. 2016 do 8. 10. 2019 zaplatila celkem 146.452,26 Kč. Platby žalované byly započítávány na jistinu, účelně vynaložené náklady a na příslušenství. Původní věřitel ověřoval před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované zejména lustrací z veřejně dostupných databází insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a registru Solus a nebankovního a bankovního registru klientských informací. Žalovaná odesláním žádosti o poskytnutí úvěru prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem, že řádně zvážila své možnosti a je schopna úvěr splatit. V případě, že by měla pochybnosti o svých možnostech úvěr splatit, byla povinna kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili její schopnost úvěr splatit. Původní věřitel na základě toho neměl důvodné podezření o neschopnosti žalované úvěr splatit. Původní věřitel rovněž vypočítal rozdíl mezi doložitelnými příjmy a výdaji s tím, že obvykle se klientům ponechává rezerva 10% rozdílu mezi příjmy a výdaji mimo splátku, kdy těchto 10% se musí rovnat minimálně životnímu minimu, tedy částce 30.410 Kč. Úvěry jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90% rozdílu výdajů a příjmů. Žalovaná částka 69.315,80 Kč se skládá z jistiny 44.000 Kč, z účelně vynaložených nákladů 6.250 Kč a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 19.065,80 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce postupní smlouvou ze dne 27. 1. 2020. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatila.

2. Ve věci byl dne 6. 3. 2023 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou.

3. Dne 21. 9. 2016 byla vytvořena listina Rámcová smlouva o spotřebitelském úvěru. Smluvní strany jsou označeny tak, že věřitelem je [právnická osoba], se sídlem na [anonymizováno] a žalovaná je klientem. Podle článku 1 původní věřitel a žalovaná sjednávají vzájemná práva a povinnosti při poskytování revolvingového úvěru s tím, že úvěr je možné opakovaně čerpat do výše sjednaného úvěrového rámce zejména prostřednictvím osobního účtu na webu, anebo přes telefon. Původní věřitel v postavení úvěrujícího se zavazuje, že po splnění sjednaných podmínek poskytne ve prospěch klienta, tedy žalované, peněžní prostředky do určité výše, a žalovaná se zavazuje takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úroky, poplatky a splnit další povinnosti podle smlouvy. Parametry úvěru byly stanoveny tak, že výše aktuálního čerpání je 9.000 Kč, aktuální úvěrový rámec je 18.000 Kč a maximální úvěrový rámec 35.000 Kč. Výpůjční úroková sazba činila 0,2833% denně. Výši splátky si žalovaná mohla zvolit podle své úvahy, nejméně však 12,5% z aktuální výše úvěru, nejméně 1.000 Kč Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou. Na konci smlouvy je datum 21. 9. 2016 a smlouva není podepsána ani věřitelem ani klientem, tedy žalovanou.

4. Standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru obsahují základní parametry revolvingového úvěru s limitem 35.000 Kč Ani tato listina není nikým podepsána, jedná se o obecné informace o úvěru, poskytovaném [právnická osoba] [příjmení] [jméno] svým klientům, jakoukoliv souvislost s žalovanou nelze z této listiny zjistit. Obdobná situace je u další listiny, a to [příjmení] [příjmení] – standardní podmínky smlouvy o úvěru, které se vztahují na zákazníky s pobytem v České republice.

5. Ze souboru údajů, obsahujícího data, jméno a příjmení žalované, její adresu, anglický text a kódy sestávající z čísel a písmen, nevzal soud za prokázány žádné skutečnosti.

6. Ohledně uzavření smlouvy o úvěru žalobce tvrdí, že žalovaná se nejprve zaregistrovala na webových stránkách původního věřitele zadáním osobních údajů a zahájila tak kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, a to tak, že žalovaná si zvolila parametry požadované smlouvy, tedy výši úvěrového limitu. Původní věřitel po prověření schopností žalované úvěr splácet schválil uzavření smlouvy, zaslal žalované předsmluvní informace a znění smlouvy. Žalovaná v účtu na webových stránkách kliknutím potvrdila, že se s předsmluvními informacemi seznámila, rovněž tak i se zněním smlouvy a obchodních podmínek. Na základě toho jí byla odeslána SMS zpráva na telefonní číslo uvedené při registraci, a žalovaná zadáním unikátního identifikačního SMS kódu písemně potvrdila přijetí smlouvy. Po uzavření smlouvy původní věřitel zaslal na e-mail žalované vyhotovení smlouvy a všech dokumentů, které tvoří její součást.

7. Tato tvrzení žalobce o způsobu uzavření úvěrové smlouvy jsou jednak neúplná a jednak ani nebyla v řízení prokázána. Nebylo tedy prokázáno, že by žalovaná na webových stránkách původního věřitele zadala jakékoliv údaje, ani že by provedla registraci a zahájila kroky ke zřízení uživatelského účtu, ani kdy se tak mělo stát. Rovněž nebylo prokázáno, že by si žalovaná zvolila parametry konkrétního úvěru a požádala o poskytnutí takového úvěru, jakým způsobem a kterého dne tak učinila. Nebylo ani zjištěno, že by původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalované, jakým způsobem a kdy se tak mělo stát, ani jaké skutečnosti ohledně žalované zjistil. Stejně tak nebylo ani prokázáno, že by žalované byly předloženy předsmluvní informace, znění úvěrové smlouvy a obchodních podmínek, kterého dne a kdy se tak mělo stát, ani že by jí byla odeslána SMS zpráva a identifikační kód, kterého dne, z jakého telefonního čísla, na které telefonní číslo. Nebylo rovněž prokázáno, že by žalovaná jakýmkoliv způsobem takovýto identifikační kód použila ani kdy ho měla odeslat a přijmout tak text smlouvy, a nebylo ani zjištěno, že by původní věřitel zaslal žalované na e-mail vyhotovení smlouvy a všech jejich příloh.

8. Z faktury původního věřitele [číslo] bylo zjištěno, že celková dlužná částka k datu splatnosti 3. 9. 2022 činila 69.565,10 Kč, a skládala se z tří částek 250 Kč za účelně vynaložené náklady, z poplatků za výběr 1.625 Kč a 3.875 Kč, ze dvou výběrů ve výši 13.000 Kč dne 25. 3. 2022 a 31.000 Kč dne 4. 4. 2022, a z částky 19.315,10 Kč za úroky za období čerpání do 3. 9. 2022. V řízení nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, se tato faktura dostala do dispozice žalované.

9. Čerpání peněžních prostředků a jejich splácení ověřil soud z přehledu transakcí za dobu od 4. 7. 2016 do 1. 9. 2022, z výpisů z účtu žalované č. [bankovní účet] a z 24 potvrzení o platbách provedených z účtu původního věřitele přes platební bránu ThePay na účet žalované. [právnická osoba] potvrdila, že majitelem zmíněného účtu je žalovaná. Žalovaná v období od 4. 7. 2016 do 4. 4. 2022 vyčerpala celkem peněžní prostředky 116.970 Kč v různých nepravidelných částkách. V období od 5. 8. 2016 do 8. 10. 2019 žalovaná celkem zaplatila 146.452,26 Kč.

10. Ohledně postoupení pohledávky za žalovanou na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 27. 1. 2020 uzavřel původní věřitel [právnická osoba] se sídlem na [anonymizováno] jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o opakovaném postoupení pohledávek. V seznamu pohledávek je zahrnuta i pohledávka za žalovanou ve výši žalované částky pod [číslo]. Dopisem z 15. 10. 2022 oznámil původní věřitel žalované, že došlo k postoupení pohledávky na žalobce, a vyzval žalovanou, aby svůj dluh ve výši žalované částky hradila již žalobci na specifikované bankovní spojení. Dopisem ze stejného data vyzval žalobce žalovanou k úhradě téhož dluhu a podle podacího lístku byly tyto dopisy žalované odeslány doporučeně dne 15. 10. 2022.

11. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. V řízení nebylo prokázáno, že by původní věřitel uzavřel s žalovanou jakoukoliv smlouvu o úvěru ani že by jí poskytl jakékoliv informace o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 116.917 Kč bezhotovostně na účet žalované, a žalovaná uhradila 146.452,26 Kč. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalované. Původní věřitel uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, pohledávka za žalovanou ve výši žalované částky byla zahrnuta mezi postoupenými pohledávkami, a postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatila ani po předžalobní výzvě.

12. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze tedy aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že původní věřitel se zavázal na požádání žalované poskytnout v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaná zavázala tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a zaplatit úroky, smluvní pokuty či jiná plnění. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžních částek, v tomto případě celkem 116.917 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takových částek. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující úvěrovou smlouvu neobsahuje podpis žalované a nebylo zjištěno, že by žalovaná jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupila a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel anebo žalovaná učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by původní věřitel či žalovaná projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Bylo pouze prokázáno, že původní věřitel vytvořil text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text předložil žalované, případně kterého dne, ani že by žalovaná takovýto návrh smlouvy přijala, jakým způsobem a kterého dne. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci.

13. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o revolvingovém úvěru nebyla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. I kdyby bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, nebylo prokázáno, že by si původní věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 9 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V řízení nebylo prokázáno, že by původní věřitel zjistil a ověřil konkrétní výši příjmů žalované, ani z jakých zdrojů tak učinil, a nebylo ani prokázáno, že by se původní věřitel zabýval výdajovou stránkou žalované, případně jejími předchozími závazky. Nebylo ani prokázáno, že by původní věřitel nahlížel do výše uvedených registrů, a i kdyby tato skutečnost prokázána byla, nebylo by možné považovat pouhé nahlížení do různých databází za dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované. Soud tedy má za to, že pokud by bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, byla by tato smlouva posouzena jako absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku a § 9 odstavec 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel žalované poskytl celkem částku 116.917 Kč, a žalovaná zaplatila celkem 146.452,26 Kč, tedy částku vyšší, než čerpala. Bezdůvodné obohacení na straně žalované tedy již v současné době neexistuje.

15. Na základě výše uvedených skutečností nepovažuje soud žalobu žalobce za důvodnou, a proto ji zamítl v plném rozsahu. Nebylo třeba se již zabývat tím, zda došlo platně k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce.

16. Žalovaná měla ve sporu úspěch, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odstavec 1 občanského soudního řádu rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

17. Žalobce zaplatil na soudním poplatku z žaloby 2.773 Kč, což bylo vypočteno z žalované částky 69.315,80 Kč podle položky 2 odstavce 1 písmene c) sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v platném znění. Základem poplatku je podle § 6 odstavec 1 téhož zákona cena předmětu řízení vyjádřená peněžní částkou, přičemž cena příslušenství předmětu řízení tvoří základ poplatku jen v případech, je-li příslušenství samostatným předmětem řízení. V daném případě žalobce dodatečně upřesnil, že žalovaná částka se skládá z jistiny 44.000 Kč, z účelně vynaložených nákladů 6.250 Kč a z úroku 19.065,80 Kč. Jistinou tedy není celá žalovaná částka, ale pouze 44.000 Kč, a soudní poplatek z této částky činí podle již zmíněné položky částku 1.760 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce zaplatil na soudním poplatku více, než činila jeho poplatková povinnost, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 10 odstavec 1 věty druhé téhož zákona o vrácení přeplatku 1.013 Kč žalobci výrokem III. tohoto rozhodnutí.