8 C 219/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v  obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený Mgr. jméno jméno , advokátem se sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 6.530 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 5.000 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 1.530 Kč s úrokem z prodlení - 9,75 % ročně z částky 6.530 Kč za dobu od [datum] do [datum] - 9,75 % ročně z částky 1.530 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - 1,25 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 1.446 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám Mgr. [jméno] [jméno], advokáta v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 6.530 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení. Tvrdí, že původní věřitel [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě níž žalovanému poskytl částku 5.000 Kč se splatností do [datum] Smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku. Žalovaný na úvěr ničeho nesplatil. Původní věřitel ověřil schopnost žalovaného úvěr splácet ve veřejně dostupných databázích. Žalovaná částka se skládá z jistiny úvěru 5.000 Kč a z poplatku za poskytnutí úvěru 1.530 Kč, dohodnutého ve smlouvě. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou z [datum].

2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Podle údajů živnostenského rejstříku byl žalovaný v tomto rejstříku veden a byl držitelem tří živnostenských oprávnění pod identifikačním [číslo]. Od roku 1995 do roku 2008 byl držitelem živnostenského oprávnění pro zprostředkovatelskou činnost, od roku 1995 do [datum] byl držitelem živnostenského oprávnění pro výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, a od roku 2010 do [datum] byl držitelem živnostenského oprávnění pro zednictví. Ve smlouvě o podnikatelském úvěru jsou smluvní strany označeny tak, že společnost [právnická osoba], [IČO], je úvěrujícím a žalovaný, označený identifikačním číslem shora uvedeným [číslo], je klientem. Původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému krátkodobý peněžitý bezhotovostní nezajištěný úvěr pro účely podnikatelské činnosti žalovaného ve výši 5.000 Kč dne [datum] se splatností do [datum]. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem ve výši 1.530 Kč původnímu věřiteli splatit v termínu splatnosti. Žalovaný měl úvěr čerpat formou bezhotovostního převodu na svůj účet [číslo] [bankovní účet]. Žalovaný byl oprávněn od smlouvy odstoupit a prodloužit si termín splatnosti. Smlouva je podepsána původním věřitelem a v místě vyhrazeném pro podpis klienta, tedy žalovaného, se žádný podpis žalovaného nenachází a není tam ničeho uvedeno. Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem [anonymizováno] pod záštitou společnosti [právnická osoba], verze 201607_A75, obsahují definici použitých pojmů, popis procesu uzavření smlouvy, způsob splácení zápůjčky, smluvní pokuty a poplatky, prodloužení splatnosti a odstoupení od smlouvy. Tyto všeobecné obchodní podmínky nejsou nikým podepsány ani datovány, a v řízení nebylo prokázáno, že by se kdy dostaly do dispozice žalovaného. Čerpání peněžních prostředků soud ověřil z potvrzení o platbě, ze zprávy [právnická osoba] a z výpisů z účtu žalovaného. Podle potvrzení o provedené platbě byla z účtu společnosti [právnická osoba] vedeného u platební brány ThePay odeslána částka 5.000 Kč na shora uvedený účet 27 [bankovní účet] dne [datum]. Komerční banka potvrdila, že majitelem tohoto účtu je žalovaný, a podle přehledu transakcí byla dne [datum] na tento účet připsána částka 5.000 Kč z platební brány ThePay. Podle tvrzení žalobce nezaplatil žalovaný na tvrzený úvěr ničeho.

4. Žalobce tvrdí, že k uzavření úvěrové smlouvy došlo tak, že původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů a zahájil tím kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný poté odsouhlasil znění úvěrové smlouvy jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci, zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval, přičemž k uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup pouze žalovaný.

5. Tato tvrzení žalobce o způsobu uzavření smlouvy jsou jednak neúplná a jednak nebyla v řízení prokázána. Nebylo tedy zjištěno, že by se žalovaný zaregistroval na webových stránkách původního věřitele a kdy se tak mělo stát a jaké údaje měl zadat, a nebylo rovněž zjištěno, že by odsouhlasil znění úvěrové smlouvy, ani že by zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Nebylo ani prokázáno, že by původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, ani že by mu poslal v rámci webového rozhraní návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Stejně tak nebylo prokázáno, že by žalovaný jakýkoli návrh smlouvy akceptoval, případně kterého dne a jakým způsobem se tak mělo stát. Nebylo ani prokázáno, že by žalovaný měl zřízen jakýkoli uživatelský účet a měl k němu přístup pomocí jakéhokoli hesla.

6. Ohledně postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce zjistil soud tyto skutečnosti. Dne [datum] uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se původní věřitel zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v příloze smlouvy. V seznamu postoupených pohledávek byla obsažena i pohledávka za žalovaným. Dopisem z [datum] oznámil původní věřitel žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobce, a vyzval žalovaného, aby svůj dluh uhradil již žalobci na specifikované bankovní spojení. Dopisem z téhož dne vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě do 3 dnů i žalobce. Podle podacího lístku byly dopisy žalovanému odeslány téhož dne [datum] doporučeně. Žalovaný na žalovanou částku žalobci dosud ničeho nezaplatil.

7. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru na částku 5.000 Kč, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze tedy aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že původní věřitel se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a zaplatit úroky, smluvní pokuty či jiná plnění. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě 5.000 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § [číslo] odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující úvěrovou smlouvu neobsahuje podpis žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupil a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel anebo žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by původní věřitel či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Bylo pouze prokázáno, že zřejmě původní věřitel vytvořil text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text předložil žalovanému, případně kterého dne, ani že by žalovaný takovýto návrh smlouvy přijal, jakým způsobem a kterého dne. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci.

8. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem původní věřitel či žalovaný měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce zmíněného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Nic takového však v řízení nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám.

9. Za tohoto stavu mohl soud dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Soud tedy nevzal za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru shora uvedená, v níž byl žalovaný označen svým sídlem a identifikačním číslem. Soud proto nevycházel z toho, že by se jednalo o podnikatelský úvěr, na což by se nevztahoval zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobce v žalobě označil žalovaného pouze datem narození, rodným číslem a bydlištěm, tedy jako fyzickou osobu nepodnikající, a nikoli jako podnikatele, a v žalobě žalobce tvrdí, že původní věřitel zkoumal platební schopnosti žalovaného a lustroval ho ve veřejně dostupných databázích. Žalobce v žalobě netvrdí, že by byla uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, ale pouze smlouva o úvěru.

10. Pokud by bylo prokázáno uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru shora uvedené, nebyl by původní věřitel povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného v souladu s ustanovením § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud by bylo prokázáno uzavření nějaké jiné úvěrové smlouvy, nikoli o podnikatelském úvěru, ale mezi původním věřitelem a žalovaným jakožto fyzickou osobou nepodnikatelem, měl by původní věřitel povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. V řízení však nebylo prokázáno, že by původní věřitel jakýmkoli způsobem zjišťoval poměry žalovaného, jeho příjmovou a výdajovou stránku, a příslušné údaje o tom ověřil, porovnal a vyhodnotil, zda bude v silách žalovaného úvěr splatit. Soud proto konstatuje, že pokud by bylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy mezi původním věřitelem a žalovaným jakožto spotřebitelem, byla by tato smlouva posouzena jako absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy, a pokud by prokázáno bylo mezi původním věřitelem a žalovaným jakožto fyzickou osobou nepodnikatelem, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel na účet žalovaného převedl částku 5.000 Kč a žalovaný tudíž tuto částku přijal, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod. Na straně žalovaného došlo tedy ke vzniku bezdůvodného obohacení a citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalovaného odpovídá částce 5.000 Kč, kterou žalovaný přijal a ničeho z této částky nevrátil.

12. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.

13. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše uvedený dopis z [datum], odeslaný žalovanému téhož dne. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal [datum], žalovaný byl vyzván k plnění do tří dnů, tedy do [datum]. Dnem následujícím [datum] se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a od téhož dne žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 8,5 % ročně. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.

14. Soud tedy žalobci přiznal jistinu 5.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení až od [datum]. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně částky 1.530 Kč a zbývající části úroku z prodlení.

15. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 62 % předmětu řízení a ohledně 38 % úspěch neměl. Úspěch žalobce představuje přiznaná částka 5.000 Kč a úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni tohoto rozhodnutí částkou 369,10 Kč. Neúspěch žalobce odpovídá částce 1.530 Kč a kapitalizovanému úroku z prodlení 1.639,65 Kč, 129,55 Kč a 54,28 Kč. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 24 %. Soud přihlédl též k tomu, že žalobce více než sedm dní před zahájením řízení odeslal žalovanému ve smyslu § 142a o. s. ř. výzvu k plnění, a to výše uvedený dopis z [datum] Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za dva a půl úkonu právní pomoci po 1.500 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze tří paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 976,50 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a sepis žaloby. Náklady žalobce tak činí 6.026,50 Kč, z čehož žalobci náleží 24 %, tedy 1.446 Kč.