8 C 22/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; název žalobkyně , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený titul . jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: ; celé jméno žalované , anonymizována dvě slova datum bytem adresa , obec , okres okres o zaplacení částky 7.255 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 7 255 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 6 955 Kč za dobu od 24. 2. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení úroku z prodlení 10 % ročně z částky 300 Kč za dobu od 24. 2. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení 5 724 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokátky v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 7.255 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 24. 2. 2020 do zaplacení. Tvrdí, že motorové vozidlo [anonymizována dvě slova] [registrační značka], číslo [VIN kód] je evidováno v centrálním registru vozidel jako provozované, avšak v období od 9. 8. 2019 do 23. 11. 2019 k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu z jeho provozu. V tomto období byla vlastníkem vozidla žalovaná, které vznikla povinnost zaplatit žalobci příspěvek a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Příspěvek činí 6.955 Kč a odpovídá denní sazbě 65 Kč vynásobené počtem dnů 107. Náklady na uplatnění činí 300 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě příspěvku a nákladů dopisem odeslaným 9. 1. 2020. Zákonná lhůta 30 dnů uplynula 23. 2. 2020, žalovaná však ničeho nezaplatila ani neprokázala okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek.

2. Ve věci byl dne 14. 9. 2020 vydán platební rozkaz, který se však zrušil, neboť žalovaná proti němu podala v zákonné lhůtě odpor. Vznesla námitku nedostatku pasivní legitimace a námitku promlčení nároku. Poukázala na to, že předmětné vozidlo nevlastní od prosince 2018 a vlastnické právo k vozidlu přešlo podpisem kupní smlouvy z 27. 12. 2018 na nového vlastníka.

3. K nařízenému jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Podle výpisu z registru vozidel, karty vozidla a zprávy Městského úřadu Ivančice je žalovaná od 7. 8. 2017 až dosud vedena jako vlastník a provozovatel osobního vozidla [anonymizována dvě slova] combi zlaté barvy výše uvedeného čísla [příjmení], [registrační značka] se zdvihovým objemem válců 1997 cm³. Vozidlo je vedeno ve statutu provozované. Předmětné vozidlo bylo pojištěno u [právnická osoba] pojistnou smlouvu [číslo] v období od 9. 7. 2017 do 8. 8. 2019. Následně bylo vozidlo pojištěno až od 1. 12. 2019 u téže pojišťovny pojistnou smlouvou [číslo]. V řízení nebylo zjištěno, že by v žalovaném obdobím měla žalovaná ohledně tohoto vozidla sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu z jeho provozu. Žalovaná neprokázala, že by převedla vlastnické právo k témuž vozidlu kupní smlouvou z 27. 12. 2018 na jiného vlastníka. Žalovaná spolu s vyjádřením předložila soudu kopii kupní smlouvy z 27. 12. 2018, jejímž předmětem je prodej osobního automobilu typu škoda [anonymizováno], číslo [VIN kód], registrační značka není uvedena. Je tedy zřejmé, že předmětem kupní smlouvy není vozidlo [anonymizována dvě slova] uvedené v žalobě, nýbrž zcela odlišné vozidlo. Dopisem z 9. 1. 2020 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení žalované částky do 30 dnů od doručení dopisu, případně o sdělení okolností vylučujících vznik nároku na příspěvek. Dopis byl žalované odeslán doporučeně 9. 1. 2020 a byl jí doručen dne 10. 1. 2020. Dalšími dvěma dopisy z 26. 3. 2020 a z 19. 6. 2020 upomenul žalobcem žalovanou o úhradu žalované částky. Naposledy se žalobce pokusil dosáhnout zaplacení žalované částky od žalované dopisem své právní zástupkyně z 28. 7. 2020, který byl žalované téhož dne odeslán doporučeně a doručen dne 13. 8. 2020. Žalovaná žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatila.

5. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanoví v § 1 odstavci 2, že v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel musí být povinnost pojištění odpovědnosti podle téhož zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, kromě účelové komunikace, která není veřejně přístupná, může vozidlo provozovat pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona, přičemž povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem, jak je uvedeno v § 3 odst. 1 věty první citovaného zákona. Tentýž zákon ukládá povinnost uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti vlastníkovi tuzemského vozidla anebo řidiči cizozemského vozidla v ustanovení § 3 odst. 2 téhož zákona.

6. Následky porušení zmíněné povinnosti obsahuje ustanovení § 4 téhož zákona, který v odstavci 1 stanoví, že vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobci příspěvek za každý den porušení této povinnosti, což neplatí pouze tehdy, pokud bylo vozidlo odcizeno. Podle odstavce 2 se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla, a osoba, zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel, je provozovatelem vozidla. Výše příspěvku se vypočte podle odstavce 3 jako součin počtu dní, kdy byla výše zmíněná povinnost sjednat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla porušena, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je ve smyslu odstavce 4 navíc povinna zaplatit žalobci náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů žalobce spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek stanoví podle zmocnění v § 4 odst. 5 citovaného zákona Ministerstvo financí vyhláškou, přičemž jde o vyhlášku č. 205/1999 Sb. Pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850 cm³ do 2500 cm³ je v § 2 odst. 1 písm. h) citované vyhlášky stanovena denní sazba příspěvku na 65 Kč. Výše nákladů žalobce spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek představuje částku 300 Kč podle § 2a téže vyhlášky.

7. Výše příspěvku v daném případě představuje denní sazbu 65 Kč vynásobenou počtem dnů žalovaného období 107, což činí 6.955 Kč. K tomu je třeba připočítat náklady 300 Kč spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, a součet těchto částek činí žalovanou částku 7.255 Kč.

8. Výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat ve smyslu § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů žalobce, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit žalobci okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek, a poučení o možnosti žalobce uplatnit nárok u soudu. Žalobce je povinen takovou výzvu odeslat osobě povinné k zaplacení příspěvku ve lhůtě do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek, jinak jeho nárok zaniká, jak je uvedeno v § 4 odst. 6 téhož zákona.

9. První prokazatelnou výzvou, která obsahuje zákonem stanovené náležitosti, k úhradě příspěvku je dopis žalobce z 9. 1. 2020, který byl žalované doručen 10. 1. 2020 Lhůta 30 dnů od doručení této výzvy tedy trvala do 9. 2. 2002, a žalovaná se dostala podle § 1968 občanského zákoníku do prodlení dnem následujícím 10. 2. 2020, a od téhož dne žalobci ve smyslu § 1970 občanského zákoníku náleží úrok z prodlení, jehož výše je stanovena v § 2 vládního nařízení číslo 351/2012 Sb. Žalobce však úrok z prodlení nárokuje až ode dne 24. 2. 2020.

10. Úrok z prodlení však nebylo možné žalobci přiznat z celé žalované částky, když tato nepředstavuje celá jistinu. Jistinou je pouze příspěvek ve výši 6.955 Kč, a citované ustanovení § 4 odst. 3 zákona 168/1999 Sb., jednoznačně stanoví, co je míněno přesně výší příspěvku. V následujícím odst. 4 jsou upraveny náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek zcela odděleně, tyto náklady netvoří jistinu příspěvku, ale představují příslušenství pohledávky ve smyslu § 513 občanského zákoníku. Příslušenstvím pohledávky jsou mimo jiné také úroky z prodlení. Žalobce tudíž požaduje úroky z prodlení z nákladů spojených s uplatněním pohledávky, tedy příslušenství z příslušenství, což je v tomto případě nepřípustné.

11. Žalovaná namítla nedostatek pasivní legitimace, což jinými slovy znamená, že žalobce svůj nárok uplatnil vůči žalované nedůvodně, tedy že nárok žalobce obsažený v žalobě proti žalované neexistuje. Soud v této souvislosti odkazuje na shora uvedená skutková zjištění a právní hodnocení a opakuje, že v žalovaném období byla žalovaná vedena v registru vozidel jako vlastník i provozovatel předmětného vozidla [anonymizována dvě slova], a žalovaná neprokázala, že převedla vlastnické právo k témuž vozidlu, ani že v tomtéž období již nebyla vlastníkem či provozovatelem téhož vozidla žalovaná, nýbrž jiná osoba. Žalovaná sice předložila kupní smlouvu, ta se však týkala úplně jiného vozidla. Soud tedy tuto námitku žalované neshledal důvodnou.

12. Žalovaná dále namítla promlčení pohledávky žalobce. Soud na tomto místě předně poukazuje na to, že žalobce má podle výše citovaného § 4 odst. 6 zákona 168/1999 Sb. povinnost obeslat osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu podle odst. 7 ve lhůtě do jednoho roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek, jinak nárok žalobce na příspěvek a náklady zaniká. Nejedná se o promlčení pohledávky, ale o zánik, tedy prekluzi. V daném případě však k zániku povinnosti žalované zaplatit příspěvek a náklady žalobci nedošlo. Jednoroční prekluzivní lhůta se počítá ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek, tedy od doby, kdy žalovaná neměla k předmětnému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, což odpovídá období od 9. 8. do 23. 11. 2019. Žalobce však odeslal již 9. 1. 2020 žalované výše uvedenou výzvou se zákonem stanovenými náležitostmi, která byla žalované doručena následujícího dne 10. 1. 2020.

13. Pokud jde o promlčení pohledávky žalobce, vztahuje se na jeho nárok obecná promlčecí lhůta v délce 3 roky ve smyslu § 629 odst. 1 občanského zákoníku. Tato lhůta začíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu poprvé, jak stanoví § 619 odst. 1 občanského zákoníku. Jde však o právo, které ve smyslu § 628 občanského zákoníku musí být nejprve uplatněno u příslušné osoby, tedy u žalované, a promlčecí lhůta tudíž počne běžet ode dne, kdy u žalované bylo právo takto uplatněno. Žalobce uplatnil své právo u žalované dopisem shora uvedeným, který byl žalované doručen 10. 1. 2020, a teprve od tohoto dne počala běžet promlčecí lhůta pro uplatnění práva žalobce u soudu. Tato lhůta v trvání 3 let však nemohla uplynout, když žalobce podal žalobu dne 27. 8. 2020. Námitka promlčení, vznesená žalovanou, tedy není důvodná.

14. Na základě všech výše uvedených skutečností soud přiznal žalobci na jistině 6.955 Kč se zákonným úrokem z prodlení od požadovaného data do zaplacení, dále náklady 300 Kč spojené s uplatnění pohledávky, avšak bez úroku z prodlení.

15. Žalobce měl ve sporu úspěch v převážné části předmětu řízení, když jeho neúspěch představuje nepatrnou část předmětu sporu. Žalobci tedy náleží v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 občanského soudního řádu právo na plnou náhradu nákladů řízení. Soud přihlédl rovněž k tomu, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř. více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalované výzvy k plnění, a to všechny výše uvedené dopisy. Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za právní zastoupení za 5 úkonů právní pomocí po 1.500 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále z 5 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna žalobci náleží za úkony převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se skutkovým a právním rozborem, sepis žaloby, vyjádření k odporu žalované a zastupování u dnešního jednání před soudem. Žalobce však požaduje náklady řízení ve výši toliko 5.724 Kč a ve zbytku se svého práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Soud proto žalobci přiznal náklady řízení v požadované výši.

16. Soud při stanovení výše odměny a paušálu nepoužil ustanovení § 14b advokátního tarifu. Je sice pravdou, že žalobce podal k podepsanému soudu ještě další žaloby o zaplacení příspěvku nepojištěných, avšak soud žalobu žalobce nepokládá za jednoduchý návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejným žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Žaloba žalobce je podrobná a obsahuje množství skutkových tvrzení a nejedná se o situaci, kdy žalobce by pouze pozměnil datum, případně výši žalované částky v ustáleném vzoru, který používá pro všechny své žaloby ze stejného právního titulu. Žalobce v žalobě uvedl druh vozidla, které nemělo sjednáno pojištění odpovědnosti, přesná data počátku a konce nepojištěného období, vlastníka a provozovatele vozidla, zvolil příslušnou denní sazbu příspěvku a podle toho příspěvek vypočítal. Žalobce rovněž uvedl, do které doby bylo předmětné vozidlo pojištěno, kterou smlouvou a u kterého pojistitele. Žalobce uvádí přesný postup výpočtu žalované částky i způsob a konkrétní data, jak žalovanou k zaplacení příspěvku vyzval, a podle toho stanovil počátek prodlení. Podle názoru soudu se nejedná o jednoduchou krátkou žalobu, kde postačuje malé množství skutkových tvrzení a mění se pouze malé množství údajů. Odměnu ve výši 200 Kč za úkon podle § 14b advokátního tarifu proto soud považuje za zjevně nepřiměřenou rozsahu práce při právním zastoupení žalobce.