8 C 223/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v  obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno , advokátem se sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 8.418,76 Kč s příslušenstvím,

I. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 8.418,76 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 1.017,12 Kč - s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 8.418,76 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem 29 % ročně z částky 8.418,76 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 8.418,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.017,12 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 8.418,76 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z téže částky za dobu od [datum] do zaplacení. Tvrdí, že žalovaná uzavřela dne [datum] s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], smlouvu o bankovních produktech a službách, v níž bylo sjednáno vedení běžného účtu pro žalovanou a poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno]. Nedílnou součástí smlouvy byly [anonymizováno], všeobecné obchodní podmínky banky, úrokový lístek a sazebník. [příjmení] posoudila úvěruschopnost žalované podle údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr z [datum], a schválila žalované úvěrový rámec [anonymizováno] k účtu ve výši 5.000 Kč. Podle [anonymizováno] z [datum] byl žalované poskytnut [anonymizováno] s úvěrovým limitem 9.000 Kč na úrok 21,99 % ročně a s úrokem pro nepovolený debet 29 % ročně. Žalovaná byla povinna udržovat na svém účtu minimální měsíční kreditní příjem odpovídající 50 % povoleného limitu, tedy 4.500 Kč. Žalovaná však opakovaně své závazky ze smlouvy porušila a přečerpávala povolený limit. Proto jí byl úvěrový limit snížen [datum] na 5.000 Kč. Žalovaná naposledy překročila povolený limit [datum] a tento nevyrovnala. [příjmení] dopisem z [datum] vypověděla [anonymizováno] a zrušila žalované povolený debet na účtu a převedla debetní zůstatek na účtu žalované ve výši 8.418,76 Kč na zvláštní úvěrový účet. Tato částka měla být uhrazena ze strany žalované ve čtyřech měsíčních splátkách po 2.104,69 Kč počínaje dnem [datum]. Žalovaná však ničeho nesplatila, a banka proto dlužnou částku zesplatnila ke dni [datum]. Žalovaná částka se skládá z nedohrazeného zůstatku splátky 3.500 Kč, z úroku z povoleného debetu 869,25 Kč za dobu od [datum] do [datum], z úroku z nepovoleného debetu 77,51 Kč za dobu od [datum] do [datum], a z poplatků 3.972 Kč naúčtovaných v období od [datum] do [datum]. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1.017,12 Kč byl vypočten z žalované částky za dobu od [datum] do [datum] v sazbě 9,75 % ročně. [příjmení] postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobce postupní smlouvou ze dne [datum]. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatila ani po předžalobní výzvě.

2. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalované doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaná se k žádnému nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

3. Z následně uvedených listin zjistil soud tyto skutečnosti a učinil tento závěr o skutkovém stavu. Dne [datum] uzavřela žalovaná s [právnická osoba] smlouvu o bankovních produktech a službách, v níž se banka zavázala vést pro žalovanou běžné účty, kartu, vkladové účty, s tím, že žalovaná bude mít přístup ke službám sjednaným v [anonymizováno]. [příjmení] prohlásila, že poskytuje žalované kontokorentní úvěr [anonymizováno] povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu a kreditního období na běžném účtu. Žalovaná se zavázala nepřekročit povolený limit, jinak za každý den překročení limitu bude účtován sankční poplatek podle sazebníku a nepovolený debetní zůstatek bude úročen uveřejněnou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek. Žalovaná potvrdila, že se seznámila s aktuálními Podmínkami, sazebníkem a úrokovým lístkem. Nedílnou součástí smlouvy byly [anonymizováno], které upravují konkrétní parametry jednotlivých produktů a služeb. V této smlouvě nebylo o kontokorentním úvěru [anonymizováno] uvedeno ničeho konkrétního a nebyla vymezena výše povoleného limitu. Ve stejný den [datum] žalovaná požádala písemně banku o povolení debetního zůstatku [anonymizováno] s navrhovanou výší limitu 5.000 Kč, a v žádosti uvedla, že je zaměstnána u družstva [anonymizováno] [obec] s čistým měsíčním příjmem 10.644 Kč na dobu neurčitou jako uklízečka a čistý celkový příjem domácnosti blíže nespecifikované je 40.000 Kč. Z žádného listinného důkazu nevyplývá, že by žalovaná měla s bankou dne [datum] sjednán [anonymizováno] a s jakým konkrétním limitem, tedy nebylo prokázáno, že by banka žádosti žalované o tento [anonymizováno] vyhověla [datum]. Debetní zůstatek [anonymizováno] by musel být žalované povolen a sjednán v [anonymizováno], avšak žádné [anonymizováno] z [datum] nebyly předloženy. Jediné [anonymizováno], které žalobce předložil, jsou datovány [datum] a vyplývá z nich, že banka založila [datum] pro žalovanou účet č. [bankovní účet] a že k tomuto běžnému účtu byl sjednán povolený limit 9.000 Kč ode dne [datum] s podmínkou minimálního měsíčního kreditního příjmu 50 % povoleného limitu, s úrokem 21,99 % ročně a s úrokem z nepovoleného debetního zůstatku 29 % ročně. V [anonymizováno] byly rovněž sjednány poplatky a jejich výše, limity platební karty, poplatek za pojištění 79 Kč a internetbanka.

4. Podle listiny, která není autorizována ani datována a není zřejmé, kdo ji vystavil, prověřovala banka úvěruschopnost žalované ke dni [datum] individuálně s výší měsíčního příjmu žalované a příjmu domácnosti tak, jak je uvedeno shora, s tím, že žalovaná měla interní měsíční splátky 3.137 Kč a externí měsíční splátky 1.333 Kč, a na základě toho jí byl schválen revolvingový úvěr [anonymizováno] s limitem 5.000 Kč Tyto skutečnosti však soud nevzal za prokázány.

5. Z výpisů z běžného účtu žalované shora uvedeného rovněž nevyplývá, že by žalovaná s bankou sjednala ke dni [datum] kontokorentní úvěr [anonymizováno] s limitem 5.000 Kč za určitých konkrétních podmínek. Ke dni [datum] žalovaná podle výpisu z účtu čerpala úvěr 100.000 Kč od téže banky, a tentýž den si celou částku vybrala. Ve výpisech z účtu za rok 2010 rovněž není o [anonymizováno] zmínka. Až ve výpisu z účtu za leden 2011 je uvedeno, že povolený limit – [anonymizováno] je 5.000 Kč na úrok 19,9 % ročně. K prokázání skutečnosti, kterého konkrétního dne žalovaná s bankou sjednaly kontokorentní úvěr [anonymizováno] s konkrétními podmínkami a limitem však výpisy z účtu nepostačují. V srpnu 2018 měla žalovaná [příjmení] pouze s limitem 5.000 Kč. Ke dni [datum] byl záporný zůstatek žalované na účtu - 8.418,76 Kč vyrovnán a převeden na nově otevřený úvěrový účet, jednalo se o účet č. [bankovní účet], a zmíněná částka byla na úvěrovém účtu vyznačena jako čerpání úvěru. Ke smlouvě o bankovních produktech a službách se váží všeobecné obchodní podmínky, všeobecné produktové podmínky, sazebník poplatků a úrokový lístek. Na poskytování [anonymizováno] se vztahují základní produktové podmínky [anonymizováno].

6. Dopisem z [datum] vyzvala banka žalovanou, aby do [datum] vyrovnala debetní zůstatek na účtu v tehdejší výši 7.361,34 Kč, a upozornila ji na to, že jinak bude debetní zůstatek převeden na nový úvěrový účet. Vzhledem k tomu, že žalovaná na výzvu nereagovala, banka dopisem z [datum] oznámila žalované, že z důvodu opakovaného porušování smluvních ujednání o kontokorentním úvěru [anonymizováno] zrušila poskytování [anonymizováno] a převedla na nově otevřený úvěrový účet dluh ve výši 8.418,76 Kč s tím, že žalovaná je povinna tuto částku splatit formou čtyř splátek ve výši 2.104,69 Kč měsíčně počínaje dnem [datum], jinak může banka vymáhat celý dluh soudně. Žalovaná však ničeho nezaplatila, a banka dopisem z [datum] urgovala žalovanou o zaplacení žalované částky do [datum]. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalované odeslán doporučeně [datum]. [příjmení] upomínala žalovanou o úhradu žalované částky ještě dopisem z [datum].

7. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce zjistil soud tyto skutečnosti. Dne [datum] uzavřela banka jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázala postoupit na žalobce pohledávky specifikované v příloze smlouvy. Touto přílohou je seznam pohledávek, který na straně 17 pod pořadovým [číslo] obsahuje pohledávku za žalovanou. Mezi bankou a žalobcem byla dohodnuta úplata za postoupené pohledávky, která byla podle potvrzení ze dne [datum] řádně zaplacena. Dopisem z [datum] oznámila banka žalované, že postoupila pohledávku za žalovanou na žalobce, podle podacího lístku byl dopis žalované odeslán doporučeně dne [datum]. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalované dopisem svého právního zástupce z [datum], který byl téhož dne žalované odeslán doporučeně. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatila.

8. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil následovně. Dnem [datum] nabyl účinnosti nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb., který zároveň zrušil občanský zákoník dosavadní č. 40/1964 Sb. a obchodní zákoník č. 513/1991 Sb. Podle přechodných ustanovení k novému občanskému zákoníku, § [číslo] odstavec 1 a 3 a § [číslo], se tímto novým občanským zákoníkem řídí práva a povinnosti vzniklé od jeho účinnosti. Právní poměry odlišné od práv osobních, rodinných a věcných, vzniklé přede dnem nabytí účinností, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, se řídí dosavadními právními předpisy, a účet se řídí novým občanským zákoníkem ode dne jeho účinnosti. Vzhledem k tomu, že smlouva o účtu byla uzavřena v roce 2012 a smlouva o úvěru v červenci 2013, použil soud občanský zákoník č. 40/1964 Sb. a obchodní zákoník. Smlouva o účtu se řídí od počátku obchodním zákoníkem a od [datum] novým občanským zákoníkem.

9. Soud vycházel z toho, že banka se podle § 708 obchodního zákoníku zavázala zřídit od určité doby účet pro žalovanou jakožto majitelku účtu, přijímat na účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby. Podle § 711 obchodního zákoníku může smlouva o účtu stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek prostředků na účtu, a v takovém případě se použijí přiměřeně ustanovení o úvěru, pokud nejsou práva a povinnosti sjednány ve smlouvě o účtu. Smlouvou o úvěru se ve smyslu § 497 obchodního zákoníku věřitel zavazuje, že poskytne na požádání dlužníka a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. V řízení bylo prokázáno, že mezi bankou a žalovanou byla uzavřena smlouva o [anonymizováno], tedy o povoleném debetním zůstatku, až dne [datum] s limitem 9.000 Kč. Soud znovu poukazuje na to, že nevzal za jednoznačně prokázáno, že smlouva o [anonymizováno] s limitem 5.000 Kč byla mezi žalovanou a bankou uzavřena již dne [datum]. [příjmení] jako věřitel poskytovala na požádání žalované a v její prospěch peněžní prostředky do limitu 9.000 Kč formou přečerpání peněžních prostředků na účtu a žalovaná se jako dlužník zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit dohodnutým způsobem a zaplatit úroky. [příjmení] si své povinnosti v tomto směru plnila a žalovaná využívala přečerpání účtu do záporného zůstatku. Porušovala však svoji povinnost dodržet dohodnutý limit. Podle tvrzení žalobce byl žalované limit [anonymizováno] snížen od července 2018 na 5.000 Kč, a limit v této výši je uveden i na výpisech z účtu žalované od tohoto období. Záporný zůstatek na účtu žalované dosáhl žalované částky, když žalovaná ani po upomínkách banky dluh nevyrovnala.

11. Smlouvu o úvěru však bylo třeba posoudit také z hlediska její platnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] 2010 Sb., účinného od 1. 1. 2011. [příjmení] tedy před uzavřením smlouvy o [anonymizováno] [datum] byla povinna ve smyslu § 9 odst. 1 téhož zákona s odbornou péčí posoudit schopnost žalované jakožto spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. [příjmení] byla oprávněna poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud by po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí bylo zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

12. Pokud by smlouva o kontokorentním úvěru [anonymizováno] byla mezi bankou a žalovanou uzavřena [datum], nebylo ještě povinností banky zkoumat úvěruschopnost žalované podle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru, když tento nebyl ještě účinný. Soud však nevzal za prokázáno, že by k zmíněnému dni byla smlouva o kontokorentním úvěru již uzavřena. V řízení bylo prokázáno, že smlouva o kontokorentním úvěru byla uzavřena až [datum], tedy za účinnosti citovaného zákona. Nebylo prokázáno, že by banka jakýmkoli způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované k tomuto datu [datum]. Zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany banky bylo sice zjištěno, avšak ke dni [datum]. Soud tedy má za to, že banka poskytla žalované úvěr přečerpáním účtu v rozporu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Jednání banky, jakým postupovala vůči žalované při sjednávání [anonymizováno], se příčí dobrým mravům, a navíc odporuje zákonu o spotřebitelském úvěru, a úvěrová smlouva o [anonymizováno] je tedy absolutně neplatná podle § 39 občanského zákoníku. K tomuto druhu neplatnosti soud přihlíží bez návrhu, tedy aniž by kterákoli smluvní strana neplatnost namítla. Popsané chování banky jakožto věřitele a poskytovatele spotřebitelského úvěru je nežádoucí a vede ke zbytečnému zadlužování spotřebitelů. Netýká se pouze vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, například sociálními dávkami, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a tím čerpají pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů na jiné všeobecně prospěšné účely. Postup banky není odpovědný ani vůči jejím klientům, kteří bance svěřili své finanční prostředky a spolehli se na to, že banka je bude profesionálně spravovat.

13. Soud na tomto místě připomíná ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb. o bankách, podle něhož banka je povinna při výkonu své činnosti postupovat obezřetně, zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejich vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky. Požadavek obezřetnosti je klíčovým požadavkem, který je na banky kladen. Jeho podstatou je omezování a snižování míry rizik, kterým jsou vystaveni věřitelé banky, v první řadě její vkladatelé. Základní funkcí, kterou banka v ekonomice plní, je funkce finančního zprostředkovatele mezi subjekty, které mají aktuálně přebytek finančních prostředků, a subjekty, které mají aktuálně nedostatek finančních prostředků. Základní činností banky je proto přijímání vkladů od veřejnosti a poskytování úvěrů. Prostředky, které bankám svěřuje veřejnost, převyšují objem vlastních prostředků bank, a v důsledku toho banky provozují své podnikatelské aktivity s využitím zdrojů svěřených jim vkladateli. [příjmení] tudíž při svém podnikání musí postupovat obezřetně, tak, aby nepoškodili své vkladatele, a požadavek obezřetnosti se vztahuje nejen k ochraně vkladatelů bank, ale i k ochraně bezpečnosti a stability bank, s ohledem na roli, kterou banky v ekonomice hrají.

14. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i banku, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti dostatečně rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

15. Pro úplnost soud ještě dodává, že i kdyby bylo prokázáno, že mezi bankou a žalovanou byla uzavřena smlouva o [anonymizováno] již [datum] s limitem 5.000 Kč, byla banka povinna při zvýšení [anonymizováno] na 9.000 Kč, tedy o 80 %, zkoumat úvěruschopnost žalované v době sjednání takového zvýšení [datum], k tomu však nedošlo, jak je shora popsáno.

16. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru [anonymizováno] je absolutně neplatná, nemohly z ní vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 451 odstavec 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., podle něhož kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Odstavec druhý stanoví případy bezdůvodného obohacení, kdy bezdůvodným obohacením je mimo jiné majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu. Ve smyslu § 457 občanského zákoníku je-li smlouva neplatná, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

17. Na toto právní hodnocení byl žalobce upozorněn u prvního jednání dne [datum] s tím, že v případě neplatnosti smlouvy bude přiznáno pouze bezdůvodné obohacení. Soud u jednání vyzval žalobce mimo jiné k doplnění skutečností a označení důkazů k jejich prokázání ohledně toho, kolik Kč žalovaná vyčerpala na [anonymizováno] celkem a kolik Kč žalovaná na [anonymizováno] celkem splatila, s tím, že jinak může být žaloba zamítnuta. Žalobci byla na jeho žádost poskytnuta lhůta k doplnění, avšak tato skutková tvrzení žalobce nikterak nedoplnil. Pro určení výše bezdůvodného obohacení bylo podstatné zjistit, jakou částku celkem žalovaná vyčerpala od počátku, tedy od [datum], až do zrušení [anonymizováno] a převedení záporného zůstatku na speciální úvěrový účet, tedy k [datum], a dále bylo podstatné zjistit, jakou částku celkem za totéž období žalovaná uhradila, tedy jaká částka celkem byla na účet žalované připsána. Do těchto částek však nelze zahrnout jakékoli poplatky, úroky či pokuty, a rovněž je třeba zohlednit, jaký byl zůstatek na účtu ke dni [datum], kdy žalovaná začala [anonymizováno] čerpat po jeho sjednání. Za bezdůvodné obohacení tedy není možné pokládat žalovanou částku, která odpovídá zápornému zůstatku na účtu žalované ke dni [datum].

18. Vzhledem k tomu, že žalobce netvrdil a neprokázal rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalované, nebylo třeba se již zabývat tím, zda a jakým způsobem banka postoupila pohledávku na žalobce. Soud za této situace nepovažuje žalobu žalobce za důvodnou, a proto ji v plném rozsahu zamítl.

19. Žalovaná měla ve sporu plný úspěch, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly. Soud tedy v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.