8 C 223/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , anonymizována dvě slova datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 30.000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 28.000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 2.000 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 3.238,13 Kč - s úrokem ve výši 6.161,40 Kč - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 30.000 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení - s úrokem 22,68 % ročně z částky 30.000 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 30.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3.238,13 Kč, s úrokem ve výši 6.161,40 Kč, s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 30.000 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem 22,68 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že dne 3. 3. 2020 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky 30.000 Kč na jeho účet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit původnímu věřiteli kromě jistiny úvěru ještě 19.181 Kč, což odpovídá součtu úroků 16.133 Kč, poplatku za zpracování úvěru 1.500 Kč a poplatku za pojistné 1.548 Kč. Celkovou částku měl žalovaný uhradit 12 splátkami ve výši 4.099 Kč měsíčně, když poslední splátka byla splatná 8. 3. 2021. Žalovaný však zaplatil pouze 2.000 Kč, což bylo započteno na poplatky. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou z 28. 1. 2022. Žalovaná částka 30.000 Kč představuje dlužnou jistinu úvěru. Úrok z prodlení ve výši 3.238,13 Kč byl vypočten z téže jistiny za dobu od 15. 10. 2020 do 28. 1. 2022 v sazbě 8,25 % ročně. Úrok ve výši 6.161,40 Kč byl vypočten v sazbě 22,68 % ročně z téže jistiny za dobu od 9. 3. 2021 do 28. 1. 2022.

2. Ve věci byl dne 29. 11. 2022 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odstavec 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k žádnému nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Žalovaný požádal původního věřitele [právnická osoba] o spotřebitelský úvěr na formuláři Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr dne 3. 3. 2020. Z této listiny bylo zjištěno, že žalovaný požadoval úvěr 15.000 Kč, uvedl, že má bydlení jako vlastník, je ženatý, má 2 vyživované osoby, nemá auto, zdrojem jeho příjmu je plný pracovní úvazek, je zaměstnán jako elektromechanik u společnosti [právnická osoba] s čistým příjmem 21.597 Kč měsíčně. Žalovaný měl jeden zdroj příjmů a další čisté příjmy domácnosti sdělil ve výši 15.000 Kč. Do běžných měsíčních výdajů žalovaný zahrnul externí splátky 4.500 Kč měsíčně, přičemž jeho odhadované měsíční výdaje činily 6.500 Kč. Žalovaný měl v té době zápůjčku u jiné společnosti. Předložil původnímu věřiteli k ověření příjmů pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky. Všechny tyto údaje žalovaný potvrdil svým podpisem.

5. Ze dvou výplatních lístků žalovaného vyplývá, že za měsíc prosinec 2019 měl žalovaný čistou mzdu 30.946 Kč a za měsíc leden 2020 měl čistou mzdu 5.315 Kč.

6. Podpisem listiny Zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 3. 3. 2020 žalovaný souhlasil s tím, že přistupuje ke skupinové pojistné smlouvě [číslo] ze dne 8. 2. 2019, kterou původní věřitel sjednal jako pojistník s irskou [právnická osoba] [anonymizována dvě slova].

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 3. 3. 2020 mezi původním věřitelem [právnická osoba], [IČO], a žalovaným. Původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr 30.000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli poplatek za úvěr 17.633 Kč, který se skládá z úroku ve výši 16.133 Kč a poplatku za zpracování úvěru 1.500 Kč. S ohledem na to, že žalovaný dobrovolně přistoupil k volitelnému doplňkovému pojištění, zavázal se původnímu věřiteli zaplatit ještě pojistné 1.548 Kč. Celkovou dlužnou částku 49.181 Kč měl žalovaný splatit formou 12 splátek ve výši 4.099 Kč měsíčně, přičemž úroková sazba činila 88 % ročně.

8. Čerpání úvěru vzal soud za prokázáno z výpisu z účtu žalovaného ve spojení se zprávou [právnická osoba] Tato banka potvrdila, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaný. Podle výpisu z téhož účtu byla na něj dne 5. 3. 2020 připsána částka 30.000 Kč z účtu původního věřitele.

9. Z výpisu z účtu žalovaného za dobu od 21. 11. 2019 do 5. 3. 2020 zjistil soud navíc ještě tyto skutečnosti. Žalovaný měl na účtu povolen záporný zůstatek [anonymizováno] s limitem 40.000 Kč na úrok 21,99 % ročně a v listopadu 2019 měl zůstatek na účtu mínus 39.476,65 Kč. Ke dni 20. 12. 2019 měl žalovaný zůstatek nesplacené jistiny úvěru 502.538,08 Kč u [jméno] [příjmení] [příjmení], která zmíněný účet žalovanému vedla. Dne 30. 12. 2019 na účet žalovaného byla připsána částka 13.000 Kč z účtu [anonymizována dvě slova] jakožto půjčka. Ke dni 31. 12. 2019 měl žalovaný zůstatek nesplacené jistiny úvěru u téže banky 499.709,24 Kč. Stejný zůstatek nesplacené jistiny úvěru měl žalovaný i ke dni 22. 1. 2020, kdy konečný zůstatek na účtu činil mínus 39.500 Kč. Ke dni 21. 2. 2020 byl zůstatek nesplacené jistiny úvěru u banky 494.039,96 Kč a zůstatek na účtu byl mínus 31.55,75 Kč.

10. Podle tabulky umoření zaplatil žalovaný na úvěr pouze částku 2.000 Kč dne 15. 9. 2020, což původní věřitel započítal na pojistné, poplatek za zpracování úvěru a na úrok z úvěru. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že na úvěr splatil vyšší částku. Žalovaný však ničeho takového netvrdil ani neprokázal.

11. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce soud z následně uvedených listin zjistil tyto skutečnosti. Dne 28. 1. 2022 uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž mezi postoupenými pohledávkami je pod pořadovým číslem 1486 na straně 14 i pohledávka za žalovaným, jak vyplývá ze seznamu postoupených pohledávek. Dopisem z 30. 1. 2022 oznámil původní věřitel žalovanému, že pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, a vyzval žalovaného, aby svůj dluh plnil již žalobci na specifikované bankovní spojení. Podle podacího lístku byl dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 24. 2. 2022.

12. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce ze dne 6. 6. 2022, který byl podle podacího lístku žalovanému odeslán doporučeně dne 7. 6. 2022.

13. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný požádal původního věřitele o úvěr 15.000 Kč, uvedl shora zmíněné údaje o svých poměrech a předložil dvě výplatní pásky. Ve stejný den 3. 3. 2020 uzavřel žalovaný s původním věřitelem [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě níž obdržel 5. 3. 2020 na svůj účet dohodnutou částku 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou 12 splátek po 4.099 Kč měsíčně, přičemž celkem měl uhradit 49.191 Kč, když tato částka se skládá z jistiny úvěru, úroku 16.133 Kč, poplatku za zpracování úvěru 1.500 Kč a pojistného 1.548 Kč. Žalovaný však splatil celkem pouze 2.000 Kč. Původní věřitel uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným z předmětné úvěrové smlouvy. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil ani po předžalobní upomínce.

14. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že žalovanému poskytl částku 30.000 Kč dohodnutým způsobem bezhotovostně. Žalovaný však nedostál své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky.

15. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U původního věřitele je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků.

16. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaný je ženatý, má 2 vyživované osoby, bydlí ve vlastním bydlení a je zaměstnán na plný pracovní úvazek s čistým příjmem 21.597 Kč měsíčně. Podle výplatních lístků žalovaný za měsíce prosinec 2019 a leden 2020 měl průměrný měsíční příjem 18.130 Kč. Původní věřitel si byl vědom toho, že žalovaný má již zápůjčku u jiné společnosti, nezjistil a neověřil, o jaký spotřebitelský úvěr se jedná, jaká je jeho výše a jak dlouhou dobu ještě je žalovaný povinen platit splátky. Další čistý příjem domácnosti 15.000 Kč nemá žádnou vypovídací schopnost, když není zřejmé, které osoby takového příjmu dosahují, jaký je zdroj takového příjmu a do jaké míry je žalovaný oprávněn podílet se na dispozici s takovým příjmem ve svůj prospěch. Sám žalovaný uvedl, že hradí splátky jiným věřitelům 4.500 Kč měsíčně, původní věřitel však nezjistil a neověřil, jak dlouho je žalovaný povinen tyto splátky ještě platit. Podle výpisu z účtu žalovaného, na který původní věřitel poukázal žalovanému dohodnutou částku, měl žalovaný povolený debet na účtu s limitem 40.000 Kč, který čerpal a několik dní před uzavřením žalované smlouvy měl na účtu záporný zůstatek mínus 31.055,75 Kč. Jednalo se tak o závazek žalovaného, který byl povinen splácet. Z výpisu z účtu soud dále zjistil, že žalovaný měl u [jméno] [příjmení] [příjmení], tedy banky, která mu vedla zmíněný účet, ještě značné dluhy, když několik dní před uzavřením žalované smlouvy činil zůstatek jistiny úvěru vůči této bance 494.039 Kč bez příslušenství. Navíc žalovaný dne 30. 12. 2019, tedy přibližně 2 měsíce před uzavření žalované úvěrové smlouvy, čerpal nebankovní úvěr od [anonymizována dvě slova] 13.000 Kč. Soud v této souvislosti konstatuje, že v silách původního věřitele bylo zcela snadno tyto údaje z běžného účtu žalovaného zjistit, když toto číslo účtu znal a nebránilo mu ničeho v tom, aby si vyžádal od žalovaného výpis z účtu za určitou dobu, předcházející uzavření žalované úvěrové smlouvy. Původní věřitel si však takto nepočínal. K ověření příjmů žalovaného disponoval pouze dvěma výplatními páskami, a údaje z nich neodpovídaly čistému měsíčnímu příjmu 21.597 Kč, který uvedl žalovaný do formuláře Zákaznická karta. Původní věřitel se rovněž zcela nedostatečně zabýval výdajovou stránkou žalovaného. Nezjistil, a tudíž ani neověřil, jaké má žalovaný výdaje například na bydlení, energie, dopravu a další životní náklady. Původní věřitel rovněž dostatečným způsobem nezjistil, a tudíž ani neověřil, zadluženost žalovaného, která s ohledem na výše uvedené zjištěné skutečnosti byla značná a převyšovala 500.000 Kč.

17. Soud má za to, že původní věřitel ze skutečností, které na straně žalovaného zjistil, nemohl provést porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků, a nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Původní věřitel tedy poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je smlouva o úvěru neplatná podle § 87 odstavec 1 téhož zákona.

18. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí poté nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Původnímu věřiteli muselo být zřejmé, že žalovaný není schopen reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit svoji schopnost úvěr splácet.

19. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

20. Za takové situace soud žalovanou úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoli úroky, poplatky nebo jiné platby. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku 30.000 Kč, z čehož žalovaný vrátil 2.000 Kč. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak představuje rozdíl těchto částek 28.000 Kč.

21. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.

22. Žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení ve vztahu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení, když důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného je neplatnost smlouvy o úvěru a také to, že žalovaný jakožto spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Jedná se o novou dobu splatnosti, která je závislá nikoli na výzvě k plnění, nýbrž na možnostech žalovaného.

23. Soud má tudíž za to, že žalovaný se dosud do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku nedostal, a právo na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku nemohlo původnímu věřiteli, a ani žalobci, vzniknout. Soud nemohl posoudit možnosti žalovaného, když žalovaný byl v řízení zcela pasivní. Soud tedy stanovil žalovanému obvyklou lhůtu k plnění 3 dny od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.

24. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci jistinu 28.000 Kč. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta ohledně části jistiny, úroku a úroku z prodlení.

25. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud stanovil míru úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu. Úspěch žalobce představuje přiznanou jistinu 28.000 Kč a jeho neúspěch odpovídá součtu zbývající jistiny 2.000 Kč, úroku z prodlení 3.238,13 Kč, úroku 6.161,40 Kč a úroku z úvěru a úroku z prodlení, které soud kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí částkami 4.258,35 Kč a 11.706,60 Kč. Neúspěch žalobce tak odpovídá částce 27.364,48 Kč. Žalobce tudíž měl úspěch v rozsahu 50,5 % předmětu sporu a neúspěch v rozsahu 49,5 %. Je tedy zřejmé, že úspěch žalobce i žalovaného ve sporu je přibližně stejný, a soud v souladu s ustanovením § 142 odstavec 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.