8 C 223/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 34.300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 9.495 Kč s úrokem z prodlení 12 % ročně za dobu od 24. 6. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 14.300 Kč- s úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 23.795 Kč za dobu od 3. 8. 2024 do 23. 6. 2025- s úrokem z prodlení 0,75 % ročně z částky 9.495 Kč za dobu od 24. 6. 2025 do zaplacení- s úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 14.300 Kč za dobu od 24. 6. 2025 do zaplacení.

III. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 10.505 Kč s úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 4.205 Kč za dobu od 3. 8. 2024 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Po právní moci tohoto rozhodnutí bude žalobci vrácen přeplatek na soudním poplatku ve výši 57 Kč prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 34.300 Kč s úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 28.000 Kč za dobu od 3. 8. 2024 do zaplacení. Tvrdí, že poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky, na níž si žalovaný vybral dostupné parametry úvěru, vyplnil registrační formulář, uvedl osobní údaje a heslo. Žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole formulářů svůj souhlas se smluvní dokumentací, dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu do žádosti o úvěr. Smlouva byla podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který žalobce zaslal žalovanému. Tento kód žalovaný vložil do příslušného formulářového pole a odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. Žalovaný těmito kroky ve dnech 28. 2. 2024, 15. 4. 2024 a 16. 4. 2024 uzavřel s žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Ve stejných dnech žalovaný čerpal úvěr částkami 14.000 Kč, 1.000 Kč a 5.000 Kč bezhotovostně na svůj účet. Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením úvěru, a úvěr byl zesplatněn ke dni 2. 8. 2024. Žalovaná částka 34.300 Kč se skládá z nesplacené jistiny 20.000 Kč, ze smluvního úroku za první měsíc doby čerpání úvěru ve výši 8.000 Kč a ze smluvní pokuty 6.300 Kč, která byla vypočtena v sazbě 0,1 % denně z jistiny za dobu od 3. 8. 2024 do 14. 6. 2025 za prodlení žalovaného. Žalobce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný doložil doklad o tom, že má příjem ze zaměstnání 13.961 Kč, v listopadu 2023, 16.188 Kč v prosinci 2023 a 12.070 Kč v lednu 2024.

2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Ještě před zahájením prvního jednání ve věci vzal žalobce žalobu částečně zpět ohledně částky 10.505 Kč s úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 4.205 Kč za dobu od 3. 8. 2024 do zaplacení. Soud proto postupoval podle ustanovení § 96 odstavců 1 a 2 občanského soudního řádu a řízení v této části zastavil výrokem III. tohoto rozhodnutí. Důvodem zpětvzetí žaloby byla skutečnost, že žalovaný před podáním žaloby zaplatil žalobci 10.505 Kč, z čehož si žalobce započítal 6.300 Kč na smluvní pokutu a 4.205 Kč na smluvní úrok. Soud tedy následně rozhodoval věcně ohledně jistiny 20.000 Kč a smluvního úroku ve výši 3.795 Kč, tedy ohledně částky 23.795 Kč včetně úroku z prodlení.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že byla vytvořena žalobcem, smluvní strany jsou označeny tak, že žalobce je úvěrující a žalovaný je úvěrovaný. Žalobce se zavázal, že poskytne úvěrovanému peněžní prostředky do výše 30.000 Kč a úvěrovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úroková sazba byla stanovena na 40 % měsíčně. Úvěrovaný byl oprávněn čerpat úvěr opakovaně. Úvěr měl být splácen tak, že úvěrovaný měl platit pravidelné měsíční splátky ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti, a jistinu měl splatit nejpozději ke dni ukončení této smlouvy. V případě prodlení úvěrovaného mu vznikla povinnost zaplatit žalobci účelně vynaložené náklady, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Na konci smlouvy je uvedeno, že tato byla uzavřena 28. 2. 2024. Smlouva je podepsána jednatelkou žalobce. Podpis žalovaného se na smlouvě nenachází, v místě vyhrazeném pro jeho podpis je pouze vytištěno jeho jméno a příjmení. Tvrzení žalobce výše uvedená o způsobu uzavření smlouvy nebyla prokázána.

5. Všeobecné obchodní podmínky žalobce obsahují podrobnější úpravu práv a povinností, vznikajících mezi žalobcem a jeho klienty v rámci obchodní činnosti žalobce, tedy poskytování úvěru. Jakoukoli souvislost s žalovaným nelze z této listiny vysledovat. V řízení nebylo zjištěno, že by se tato listina dostala do dispozice žalovaného, že by ji žalovaný obdržel ani že by jakýmkoliv způsobem vyjádřil svůj souhlas s jejím obsahem.

6. Z kopie občanského průkazu č. , hodnota, a z kopie jedné strany řidičského průkazu č. , IBAN, vyplývá, že žalobce měl k dispozici kopie těchto dokladů žalovaného.

7. Listina žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, obsahuje výčet údajů ohledně žalovaného, tedy jeho jméno, příjmení, osobní stav, bydliště, dále to, že má středoškolské vzdělání s maturitou, bydlí s rodiči nebo příbuznými, že je důchodce, jeho zaměstnavatelem je Bítešská dopravní společnost, že má měsíční příjem 25.650 Kč a výdaje 20.000 Kč. Tato listina byla vytvořena žalobcem, nelze však z ní zjistit, jakým způsobem žalobce tyto údaje získal, z jakých zdrojů či dokladů údaje zjistil.

8. Čerpání peněžních prostředků žalovaným vzal soud za prokázáno ze tří potvrzení o provedených platbách a z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, . Z nich vyplývá, že dne 28. 2. 2024 byla z účtu žalobce vedeného u platební brány ThePay odeslána částka 14.000 Kč na zmíněný účet žalovaného, dne 15. 4. 2024 byla stejným způsobem poukázána částka 1.000 Kč a dne 16. 4. 2024 částka 5.000 Kč. Všechny tři tyto částky byly řádně na účet žalovaného připsány.

9. Z téhož účtu žalovaného, který předložil žalobce, bylo zjištěno, že dne 7. 3. 2022 obdržel žalovaný na účet invalidní důchod 15.107 Kč, počáteční zůstatek na účtu ke dni 1. 3. 2022 činil 5 Kč a ke dni 31. 3. 2022 činil 2,90 Kč. Ke dni 1. 12. 2023 činil zůstatek na účtu 112,16 Kč a ke dni 31. 12. 2023 částku 2,76 Kč. Dne 7. 12. 2023 žalovaný obdržel na účet 14.378 Kč jako invalidní důchod a dne 12. 12. 2023 částku 13.961 Kč z účtu , Anonymizováno, . Dne 13. 12. 2023 obdržel žalovaný na účet částku 50.000 Kč jako úvěr od , právnická osoba, . Z dalších výpisů z téhož účtu bylo zjištěno, že ke dni 1. 1. 2024 měl žalovaný zůstatek 2,76 Kč a ke dni 31. 1. 2024 zůstatek 300,05 Kč. Dne 5. 1. 2024 obdržel žalovaný na účet 18.517 Kč jako invalidní důchod a dne 12. 1. 2024 částku 16.188 Kč od , Anonymizováno, . Téhož dne žalovaný z účtu uhradil 7.500 Kč jako splátku úroků úvěru ve prospěch , právnická osoba, . Dne 17. 1. 2024 žalovaný obdržel na účet 5.000 Kč jako půjčku od , právnická osoba, . a 22. 1. 2024 obdržel 5.000 Kč z platební brány , Anonymizováno, , kterou používají nebankovní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů, stejně tak i žalobce. Dne 23. 1. 2024 obdržel žalovaný na účet 4.980 Kč jako poskytnutí spotřebitelského úvěru od , Anonymizováno, . Dne 14. 2. 2024 obdržel žalovaný na účet 4.980 Kč jako spotřebitelský úvěr od , Anonymizováno, , dne 16. 2. 2024 obdržel 8.000 Kč jako půjčku od , Anonymizováno, , téhož obdržel ještě navíc 4.000 Kč jako půjčku od , Anonymizováno, , dne 17. 2. 2024 obdržel 8.000 Kč jako půjčku od , Anonymizováno, , dne 18. 2. 2024 obdržel 6.000 Kč z platební brány , Anonymizováno, . Ve výpisech z účtu za prosinec 2023, leden i únor 2024 jsou vždy uvedeny neprovedené položky, tedy platby, které nebyly ze strany banky z účtu žalovaného provedeny.

10. Dopisem z 30. 7. 2024 oznámil žalobce žalovanému, že s ohledem na porušování smluvních podmínek došlo k zesplatnění úvěru dne 30. 7. 2024. V řízení nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byl tento dopis žalovanému odeslán či doručen.

11. Z listiny příloha č. , hodnota, ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze 14. 12. 2023 soud zjistil, že doklad byl vystaven 12. 8. 2024, jako věřitel je označena společnost , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, s. a jako dlužník je označen žalobce. Žalobce uvádí seznam pohledávek a žádá o čerpání finančních prostředků ve výši 4.876.645,41 Kč. K listině je připojen seznam pohledávek žalobce tvořící zajištění výše uvedených smluv. Z těchto listin nelze žádnou souvislost s projednávanou věcí zjistit.

12. Ze tří výplatních pásek žalovaného soud zjistil, že čistý příjem žalovaného od společnosti , Anonymizováno, v listopadu 2023 částku 13.961 Kč, v prosinci 2023 částku 16.188 Kč a v lednu 2024 částku 12.070 Kč.

13. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 16. 6. 2025, v němž požadoval zaplacení částky 61.045,89 Kč do tří dnů. Podle podacího lístku byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 14. 6. 2025.

14. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Nebylo prokázáno, že by účastníci uzavřeli dne 28. 2. 2024 anebo v jiný den smlouvu o úvěru shora uvedeného obsahu. Bylo prokázáno, že žalovaný obdržel na svůj účet od žalobce ve třech platbách celkem částku 20.000 Kč. Žalobce měl k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného, kopii jedné strany řidičského průkazu, tři výplatní pásky shora uvedené a výpis z účtu za březen 2022 a listopad a prosinec 2023. Žalovaný předtím, než obdržel peněžní prostředky od žalobce, čerpal v prosinci 2023 a v lednu a v únoru 2024 řadu spotřebitelských úvěrů, uvedených výše. Na účtu měl nízké zůstatky. Žalovaný zaplatil žalobci 10.505 Kč. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že zaplatil žalobci částku vyšší, žalovaný však ničeho takového netvrdil ani neprokázal. Na žalovanou částku žalovaný žalobci dosud ničeho nezaplatil ani po předžalobní výzvě.

15. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, případně smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, žalobce se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a zaplatit úroky. Nebylo prokázáno ani to, že by se žalobce s žalovaným dohodli na dalších ujednáních, které žalobce tvrdí, například na datu splatnosti, na jakýchkoli úrocích, poplatcích či nákladech.

16. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé poskytnutí peněžních prostředků, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod jejich poskytnutí. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že smluvní strany si ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená úvěrová smlouva neobsahuje podpis žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v úvěrové smlouvě přistoupil a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by žalobce či žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by žalobce či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak je vyžadováno v ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo tudíž být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi účastníky uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu i v projednávané věci.

17. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem žalobce či žalovaný měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce tohoto ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickým systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. V řízení však nic takového nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám.

18. Za této situace soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená úvěrová smlouva nebyla mezi účastníky vůbec uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tak nemohla vzniknout povinnost vrátit čerpané peněžní prostředky sjednaným způsobem ani platit žalobci jakékoliv úroky či smluvní pokuty. I kdyby bylo uzavření tvrzené smlouvy prokázáno, nebylo prokázáno, že by si žalobce jakožto věřitel splnil řádně svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Nebylo prokázáno, že by žalobce zjišťoval a ověřoval osobní poměry, výdaje a dosavadní závazky žalovaného. Žalobce zjistil a ověřil příjem žalovaného ze zaměstnání. Z výpisu z účtu za prosinec 2023, který měl žalobce k dispozici, jednoznačně vyplynulo, že žalovaný čerpal v tomtéž měsíci vysoký úvěr 50.000 Kč, a z dalších výpisů je zřejmé, že žalovaný čerpal větší množství úvěrů, jak je shora uvedeno. Žalovaný byl tudíž značně zadlužen a navíc jeho zůstatky na účtu byly velmi nízké. Za této situace žalobce nemohl porovnat zjištěný a ověřený příjem žalovaného s nezjištěnými a neověřenými výdaji žalovaného a dosavadními závazky, a tudíž nemohl dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného tvrzený úvěr splatit.

19. Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného je ve smyslu § 87 odst. 1 téhož zákona neplatnost smlouvy. Jedná se ve smyslu § 588 občanského zákoníku o neplatnost absolutní, neboť tvrzená úvěrová smlouva, pokud by bylo prokázáno její uzavření, by se zjevně příčila dobrým mravům, odporovala zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušovala veřejný pořádek.

20. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, podle něhož se ve bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 20.000 Kč, a žalovaný z toho vrátil 10.505 Kč. Rozdíl těchto částek 9.495 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které je povinen žalobci vydat.

21. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je shora uvedený dopis z 14. 6. 2025, odeslaný žalovanému téhož dne. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal 18. 6. 2025, žalovaný měl plnit v poskytnuté lhůtě tří dnů, tedy do 23. 6. 2025. Dnem následujícím 24. 6. 2025 se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a od téhož dne mu vznikla povinnost podle § 1970 občanského zákoníku platit úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.

22. Na základě všech výše uvedených skutečností uložil soud žalovanému zaplatit žalobci bezdůvodné obohacení 9.495 Kč se zákonným úrokem z prodlení až od 24. 6. 2025 do zaplacení. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta.

23. Žalovaný měl ve sporu úspěch ve větší míře než žalobce, přičemž do neúspěchu žalobce soud zahrnul také částku 10.505 Kč včetně úroku z prodlení, ohledně níž žalobce svým zpětvzetím žaloby zavinil, že řízení muselo být v této části zastaveno. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, a soud tedy v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

24. Soudní poplatek z žaloby měl být správně vypočten pouze z jistiny v souladu s ustanovením § 6 odst. 1 zákona č 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v platném znění, podle něhož cena příslušenství předmětu řízení tvoří základ poplatku jen v případech, je-li příslušenství samostatným předmětem řízení. Z žalované částky 34.300 Kč představuje jistinu pouze částka 20.000 Kč a 6.300 Kč, nikoliv částka 8.000 Kč, která představuje úroky z úvěru. Soudní poplatek z částky 26.300 Kč činí podle položky 2 odst. 2 a položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků částku 1.315 Kč. Žalobce však na soudním poplatku zaplatil vyšší částku, 1.372 Kč. Soud proto v souladu s ustanovením § 10 odst. 1 věty druhé téhož zákona rozhodl o vrácení přeplatku na soudním poplatku ve výši 57 Kč žalobci.