8 C 226/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození , bytem adresa , obec , okres okres o zaplacení částky 50 072 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 48.440,41 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 48.368,41 Kč za dobu od 12.01.2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 1.631,59 Kč -) s úrokem 18,9 % ročně z částky 50.000 Kč za dobu od 2.1.2020 do zaplacení -) s úrokem ve výši 990,38 Kč -) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.631,59 Kč za dobu od 12.01.2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 2004 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 50 072 Kč s úrokem ve výši 990,38 Kč za dobu od 1. 10. 2019 do 1. 1. 2020, s úrokem 18,9 % ročně z částky 50 000 Kč za dobu od 2. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení 10 % ročně z téže částky za dobu od 12. 1. 2020 do zaplacení. Tvrdí, že 11. 9. 2019 uzavřel s žalovaným rámcovou smlouvu, na základě níž zřídil žalovanému běžný účet. Dne 17. 9. 2019 s žalovaným uzavřel dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, jehož předmětem byla smlouva o poskytnutí kontokorentu 50 000 Kč. Žalobce provedl vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Obě smlouvy žalovaný podepsal elektronickými prostředky v mobilní aplikaci zadáním vstupního hesla. Žalovaný vyčerpal celý limit kontokorentu 50 000 Kč dne 1. 11. 2019. Žalovaný byl povinen hradit úroky z kontokorentu vždy k 1. dni v měsíci za měsíc předcházející, splátky sjednány nebyly. Žalovaný však porušil podmínky kontokorentu tím, že tyto úroky nehradil. Dne 1. 12. 2019 byly žalovanému naúčtovány úroky za celý měsíc listopad 2019 ve výši 776,71 Kč, z toho žalovaný uhradil pouze 614,82 Kč. Za následující měsíc byly žalovanému účtovány další úroky z kontokorentu, které žalovaný nezaplatil vůbec. Žalobce proto v souladu s Podmínkami pro používání kontokorentu dne 2. 1. 2020 kontokorent zesplatnil. Žalovaný celkem splatil pouze 1 631,59 Kč, což si žalobce započítal na úroky z úvěru. Za dobu od 1. 10. 2019 do 1. 1. 2020 žalovaný dluží na úrocích 990,38 Kč v sazbě 18,9 % ročně. Dne 12. 9. 2019 žalovaný uzavřel prostřednictvím žalobce s pojišťovnou [právnická osoba] pojistnou smlouvu podepsáním dokumentu Přihlášení k pojištění pro případ úmrtí a invalidity 3. stupně. Měsíční pojistné bylo sjednáno ve výši 30 Kč se splatností poslední den v měsíci. Pojištění však bylo ukončeno, neboť žalovaný neměl na účtu dostatek prostředků pro placení pojistného a dodatečná lhůta k doplacení uplynula marně. Žalovaný byl žalobcem vyzván k zaplacení dlužného pojistného e-mailem dne 10. 12. 2019, ničeho však neuhradil, a pojištění bylo 12. 1. 2020 ukončeno. Žalobce požaduje za pojištění celkem částku 72 Kč, která se skládá z měsíčního pojistného 30 Kč za měsíc listopad a prosinec 2019 a z poměrné části pojistného za leden 2020 ve výši 12 Kč. Žalobce za žalovaného toto pojistné uhradil.

2. Ve věci byl dne 30. 3. 2020 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Z Rámcové smlouvy [číslo] o našich službách včetně platebních soud zjistil, že je datována 11. 9. 2019 a žalobce se v ní zavázal poskytovat žalovanému své služby včetně platebních. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky, ceník, přehled úrokových sazeb, podmínky pro používání karet, úvěrů, hypotéky a kontokorentu, pojistné podmínky, rámcová pojistná smlouva, přehled cen pojištění a podmínky poskytování odměn a výhod. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že žalobce povede pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet]. V odstavci 3 smlouva odkázala na obchodní podmínky a podmínky pro používání sjednaných služeb s tím, že žalovaný je oprávněn využívat bankovní služby prostřednictvím poboček žalobce a internetového a telefonického bankovnictví, prostřednictvím mobilního bankovnictví anebo mobilní aplikace. Žalovanému bylo přiděleno uživatelské jméno pro přihlášení do internetového bankovnictví a telefonní číslo pro zaslání hesla a autorizačních SMS, a byla mu sdělena e-mailová adresa s tím, že tyto údaje bude žalobce používat při jednání s žalovaným. Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem a adresou [adresa žalovaného] Smlouva je podepsána za žalobce oprávněnou osobou a v místě pro podpis žalovaného je uvedeno: podepsáno v mobilní aplikaci zadáním vstupního hesla.

5. Ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru jsou uvedeny základní parametry kontokorentního neúčelového nezajištěného úvěru ve výši 50 000 Kč přečerpáním na účtu žalovaného, je zde uvedena rovněž úroková sazba, možnost její změny, celková částka, kterou je žalovaný povinen zaplatit, a právo na odstoupení od smlouvy.

6. Z dodatku [číslo] k rámcové smlouvě soud zjistil, že je datován 17. 9. 2019 a jedná se o smlouvu o úvěru s možností přečerpání, tedy kontokorent ve výši 50 000 Kč přečerpáním účtu žalovaného na dobu neurčitou s úrokovou sazbou 18,9 % ročně. Používání kontokorentu mělo 3 podmínky. Žalovaný byl povinen kontokorent splatit do jednoho roku od data prvního čerpání nebo od jakéhokoli dalšího čerpání, s nímž se dostane do mínusu, tedy do jednoho roku od přečerpání účtu se musel dostat do kladného zůstatku. Druhá podmínka spočívala v tom, že na účet přijde částka odpovídající výši splátek jiného úvěru či hypotéky, například 6 500 Kč. Podle třetí podmínky byl žalovaný povinen mít na běžném účtu, z něhož bude kontokorent čerpán, k datu měsíční splatnosti úroků k dispozici zůstatek odpovídající alespoň výší úroků z kontokorentu napočítaných za předchozí měsíc. Žalovaný prohlásil, že ví, jak je na tom s penězi, a že bude schopen úvěr splácet. Součástí dodatku byly Podmínky pro používání kontokorentu. V případě zesplatnění byl žalobce oprávněn celý dluh úročit aktuálním úrokem. Smlouva je podepsána za žalobce oprávněnou osobou a v místě pro podpis žalovaného je uvedeno: podepsáno v mobilní aplikaci zadáním vstupního hesla.

7. Z listiny Přihlášení k pojištění zjistil soud tyto skutečnosti. Účelem této listiny, jak je uvedeno hned na jejím začátku, bylo, aby se žalovaný mohl pojistit, tak musel spolu s žalobcem podepsat přihlášení k pojištění, přičemž pojištění pravidelných výdajů pro případ pracovní neschopnosti, ztráty zaměstnání či invalidity 3. stupně a úmrtí bylo možné sjednat jen dohromady s běžným účtem u žalobce. Žalovaný měl být pojištěn pro případ úmrtí a invalidity 3. stupně na pojistnou částku 50 000 Kč za měsíční pojistné 30 Kč. Placení pojistného mělo probíhat tak, že každý poslední den v měsíci žalobce z účtu žalovaného strhne dohodnutou částku, a žalovaný byl povinen zajistit, aby na to měl na účtu dostatek peněz. Pojištění bylo sjednáno na dobu neurčitou, mohlo být ukončeno jak ze strany žalobce, tak ze strany žalovaného i pojišťovny, a pojištění bude zcela jistě ukončeno, kdyby žalovaný přestal být klientem žalobce. Žalovaný potvrdil, že se seznámil s rámcovou pojistnou smlouvou, kterou žalobce uzavřel s [anonymizována tři slova] pojišťovnou, i s pojistnými podmínkami, že tyto doklady převzal, rozumí jim a souhlasí s nimi. Žalovaný vzal na vědomí, že sjednáním pojištění se stává pojištěným, nikoliv však pojistníkem, neboť pojistníkem je žalobce, žalovaný nemůže zasahovat do rámcové pojistné smlouvy a nemůže ji ukončit nebo změnit. Tuto listinu žalovaný podepsal dne 12. 9. 2019 u žalobce.

8. Ohledně toho, jakým způsobem žalovaný uzavřel či podepsal rámcovou smlouvu a dodatek [číslo] žalobce tvrdí, že podle obchodních podmínek mohou klienti s žalobcem komunikovat prostřednictvím internetového bankovnictví, mobilní aplikace, pošty, pověřené společnosti nebo přímo na pobočce žalobce. Žalovaný požádal o uzavření rámcové smlouvy, vyplnil své osobní a kontaktní údaje, tyto údaje žalobce ověřil a žalovaný si zvolil přihlašovací jméno a nastavil si heslo jakožto bezpečnostní prvky. Smlouva se začala automaticky generovat, takže žalovaný viděl její text v mobilní aplikaci. Rámcová smlouva byla uzavřena, avšak její účinnost byla odložena do doby splnění dalších podmínek, přičemž žalobce požadoval doložení dvou dokladů totožnosti, výpisu z účtu žalovaného u jiné banky a zaslání aktivační platby z tohoto účtu. Žalovaný toto nesplnil, avšak den následující po datu rámcové smlouvy se osobně dostavil na pobočku žalobce, žalobce provedl přímou identifikaci žalovaného, ověřil jeho totožnost z předloženého občanského průkazu, a tím byl dokončen kontraktační proces s žalovaným ohledně rámcové smlouvy. Soud v této souvislosti má za prokázáno, že rámcová smlouva byla mezi účastníky uzavřena, když žalovaný v den následující po datu rámcové smlouvy se dostavil k žalobci na jeho pobočku a osobně podepsal další doklad, výše uvedené Přihlášení k pojištění z 12. 9. 2019, které lze sjednat toliko s běžným účtem, který byl založen rámcovou smlouvou. Ohledně uzavření smlouvy o kontokorentu, tedy dodatku [číslo] je však situace odlišná. K tomu mělo dojít podle žalobce až 17. 9. 2019 tak, že žalovaný se přihlásil na svém zařízení vstupním heslem do mobilní aplikace a požádal o kontokorent. Před uzavřením smlouvy žalovaný v mobilní aplikaci potvrdil, že se seznámil s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, s podmínkami pro používání kontokorentu i s ostatními smluvními dokumenty, které tvoří součást smlouvy o kontokorentu. Žalovaný si zvolil jako kanál podpisu smlouvy o úvěru mobilní aplikaci, zobrazil se mu dodatek [číslo] žalovaný zvolil – podepsat a požádat, zadal své vstupní heslo do mobilní aplikace, které zná pouze on, a učinil tak v průběhu svého přihlášení do mobilní aplikace ze svého předem spárovaného zařízení, čímž vyjádřil svou vůli a smlouvu o úvěru s žalobcem uzavřel. Tato vůle žalovaného byla projevena zadáním vstupního hesla v mobilní aplikaci blíže nespecifikovaného., I když je pravděpodobné, že žalovaný takto dodatek [číslo] uzavřel, tato tvrzení žalobce prokázána nebyla. Soud se však dále podrobněji uzavřením smlouvy o kontokorentu nezabýval s ohledem na další zjištěné skutečnosti a jejich právní hodnocení, jak je níže uvedeno.

9. Obchodní podmínky žalobce zahrnují základní zásady práv a povinností žalobce a jeho klientů při poskytování veškerých bankovních služeb žalobcem. Jsou v nich definice pojmů používaných při jednotlivých službách žalobce, ověřování totožnosti při jednání žalobce s klienty, doručování dokumentů, vzájemná komunikace s klienty, možnost změn rámcové smlouvy, její zánik anebo zánik bankovních služeb, pravidla internetového, mobilního a telefonního bankovnictví, podmínky založení, vedení a nakládání s účtem, pravidla platebního styku, právo žalobce na poplatky za služby podle ceníku.

10. Součástí dodatku [číslo] měly být [anonymizováno] pro používání kontokorentu, obsahující podrobnější úpravu práv a povinností smluvních stran. Kontokorent je definován jako služba, která nabízí klientům čerpat peníze banky přímo z účtu, jde tedy o úvěr, který dovolí klientovi přečerpat běžný účet. Na straně 2 je uvedeno, že žalobce před uzavřením smlouvy o kontokorentu poskytl předsmluvní informace v podobě formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a že klient podpisem smlouvy o kontokorentu potvrzuje, že se seznámil s předsmluvními informacemi. Čerpat peněžní prostředky přečerpáním účtu lze kdykoliv od účinnosti smlouvy o kontokorentu, a to výběrem peněz z účtu, platbou platební kartou anebo převodem z účtu, přičemž žalobce má právo nepovolit čerpat peněžní prostředky, pokud ke dni čerpání existuje nebo hrozí případ porušení smlouvy, anebo pokud nejsou splněny podmínky používání kontokorentu. Splácení kontokorentu na straně 3 je upraveno tak, že pro splácení stačí, aby byly připsány peníze na běžný účet, tím se snižuje čerpaná část kontokorentu. Splácení je pouze na klientovi, lze vše splatit najednou anebo splácet postupně. Žalobce má právo automaticky strhávat z účtu, k němuž je kontokorent sjednán, zaúčtované úroky za daný kalendářní měsíc. Pokud na to nebude dostatek peněz na účtu, bude o tyto zaúčtované úroky navýšeno čerpání kontokorentu. V případě nedovoleného překročení výše kontokorentu je částka překročení ihned splatná. Na straně 4 jsou vyjmenovány případy porušení smlouvy, mezi něž náleží prodlení s úhradou jakéhokoli závazku vůči žalobci i z jiné smlouvy a porušení jakékoli jiné povinnosti nebo nesplnění svého závazku popsaného v rámcové smlouvě, ve smlouvě o kontokorentu, v obchodních podmínkách nebo v těchto podmínkách. Žalobce je oprávněn v případě porušení smlouvy uplatnit některá z vyjmenovaných opatření, mezi něž náleží odstoupit od smlouvy o kontokorentu anebo požadovat předčasné splacení kontokorentu, tedy prohlásit svým rozhodnutím kontokorent za ihned splatný.

11. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu a z výpisů z účtu žalovaného ověřil soud, jakým způsobem žalovaný čerpal kontokorent a jakou částku kdy splatil. Ke dni 17. 9. 2019 činil zůstatek na účtu žalovaného 500 Kč a žalovaný začal čerpat do záporného zůstatku kontokorent dne 18. 9. 2019 výběrem z bankomatu 4 000 Kč. Následně žalovaný čerpal kontokorent buď výběry hotovosti anebo platbami kartou, a k prvnímu dni měsíce října 2019 byl žalovanému stržen z účtu úrok za předchozí měsíc 216,50 Kč. K poslednímu dni měsíců září a říjen 2019 bylo žalovanému strženo z účtu pojistné, vždy 30 Kč. Dne 1. 11. 2019 byl stržen úrok 800,27 Kč, dne 1. 12. 2019 úrok 776,71 Kč, dne 1. 1. 2020 úrok 802,60 Kč a dne 2. 1. 2020 úrok 25,89 Kč. Průběžně žalovanému bylo strženo celkem 7 poplatků po 25 Kč za výběr hotovosti z bankomatu jiných bank. Ke dni 1. 11. 2019 žalovaný měl vyčerpán celý kontokorent 50 000 Kč. Za dobu od 17. 9. 2019 do 14. 2. 2020 na účet bylo připsáno 53 045,17 Kč a odepsáno 53 617,17 Kč, konečný zůstatek činil mínus 72 Kč a představoval platby za pojištění 2x 30 Kč a 12 Kč za měsíce listopad, prosinec 2020 a za dobu od 1. do 12. 1. 2020. Žalovaný celkem zaplatil 1 631,59 Kč v 5 platbách, tyto platby byly všechny započteny na úrok z úvěru, poslední z nich byla uskutečněna 6. 12. 2019 ve výši 614,82 Kč. Dluh na úrocích za dobu od 1. 10. 2019 do 1. 1. 2020 představuje 990,38 Kč a odpovídá rozdílu mezi částkou 2 621,97 Kč, která představuje součet veškerých úroků z úvěru vyměřených žalovanému, a částky 1 631,59 Kč, kterou žalovaný celkem zaplatil.

12. V ceníku žalobce je stanovena výše poplatků za služby žalobce, mimo jiné poplatek za výběr hotovosti z bankomatu nebo na pobočce jiné banky činí 25 Kč.

13. Dopisem z 2. 1. 2020 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení částky 50 990,38 Kč za dluh z kontokorentu a spolu s dalším dluhem na ostatních produktech požadoval celkem 51 050,38 Kč. Žalobce žalovaného upozornil na to, že pokud do 11. 1. 2020 tuto částku nebude mít na svém účtu, žalobce podá žalobu. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 6. 1. 2020.

14. Z listiny [anonymizováno] zprávy soud zjistil toliko to, že jde o seznam dvou zpráv, dopisů, které měly být zaslány žalovanému na jeho adresu a byly vyhotoveny 16. 12. 2019 a 3. 1. 2020 O jaké konkrétní dopisy se jedná, případně kterého dne byly odeslány, jakou formou, nelze z této listiny vzít za prokázáno.

15. Před poskytnutím kontokorentního úvěru ověřoval žalobce úvěruschopnost žalovaného. V této souvislosti žalobce tvrdí, že vycházel z informací, které mu žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr, dále z dokladů žalovaného, rovněž činil dotaz u bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací ohledně závazků žalovaného. Žalobce zjistil průměrný čistý měsíční příjem žalovaného 18 000 Kč z toho, co žalovaný uvedl v žádosti, a žalobce při posuzování vycházel z tohoto tvrzení žalovaného s ohledem na nízkou výši poskytovaného úvěru. Žalovaný neuvedl, že by měl povinnost splácet jiné úvěry, což si žalobce ověřil z úvěrové zprávy. Ohledně výdajů žalobce vycházel z částky 3 410 Kč měsíčně, což pokládá za relevantní v rámci expertní analýzy prováděné při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Rozdíl příjmů a výdajů žalovaného určil žalobce na 14 590 Kč.

16. Soud z následně uvedených listin ohledně úvěruschopnosti žalovaného zjistil tyto skutečnosti. V kopii občanského průkazu je uvedeno bydliště žalovaného [příjmení], [ulice a číslo]. Podle údajů v databázi žalobce žalovaný dne 17. 9. 2019 kanálem mobilní aplikace podepsal dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, téhož dne požádal o kontokorent 50 000 Kč, který mu byl schválen, výše hlavního příjmu činila 18 000 Kč, žalovaný byl zaměstnán od 1. 1., jedná se o neúplný údaj. Podle téže evidence žalovaný požádal 31. 10. 2019 o půjčku 50 000 Kč, což mu bylo zamítnuto. Dne 17. 9. 2019 byla vytvořena úvěrová zpráva, podle níž žalovaný 28. 8. 2019 požádal o splátkový úvěr 40 000 Kč, což mu bylo odmítnuto. Žádné další závazky u žalovaného nebyly uvedeny.

17. Ohledně pojištění zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. V letáku Pojištění pravidelných výdajů, pojištění pro případ úmrtí a invalidity 3. stupně jsou uvedeny informace o pojištění, a to co je předmětem pojištění, na co se pojištění nevztahuje, jak se provádějí platby, kdy pojistné krytí začíná a končí. Dne 5. 2. 2015 žalobce jakožto banka uzavřel s [právnická osoba], [IČO], rámcovou pojistnou smlouvu, podle níž bylo povinností žalobce vést seznam pojištěných klientů a sdělovat pojišťovně změny, vznik a zánik pojištění, dále seznámit každého pojištěného klienta s pojistnými podmínkami a s touto smlouvou. Nedílnou součástí této smlouvy byly pojistné podmínky, obsahující podrobnější úpravu práv a povinností v rámci pojištění. Podle nich je žalobce pojistníkem a pojištěným je vždy klient žalobce. Na straně 8 je stanoveno, že o pravidelné placení pojistného za své klienty se stará žalobce tak, že vždy poslední den v měsíci strhne z účtu příslušnou částku, přičemž když pojistné není zaplaceno, tak pojištění se nepřeruší a žalobce bude pojistné vymáhat jako dluh po klientovi. Pojištění končí mimo jiné tehdy, pokud není zaplaceno pojistné a uplyne lhůta k dodatečnému zaplacení, anebo dnem zrušení účtu. Dne 12. 9. 2019 žalovaný podepsal listinu Přihlášení k pojištění, jak je zmíněno výše. Podle databáze žalobce upomenul e-mailem žalovaného 10. 12. 2019 o nezaplacené pojistné s tím, že žalovaný neměl na účtu dostatek peněz k zaplacení měsíčního pojistného, a pokud se nepodaří strnout pojistné z účtu žalovaného do 10. 1. 2020, pojištění bude ukončeno. Dopisem z 12. 1. 2020 oznámil žalobce žalovanému, že pojištění k tomuto dni skončilo, neboť žalovaný neměl na účtu peněžní prostředky na zaplacení pojistného a dlužné pojistné nezaplatil ani v dodatečné lhůtě.

18. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Účastníci dne 11. 9. 2019 uzavřeli rámcovou smlouvu, na základě níž žalobce vedl pro žalovaného běžný účet. Následujícího dne se žalovaný dostavil osobně na pobočku žalobce a podepsal listinu Přihlášení k pojištění, v níž potvrdil, že se seznámil a převzal Rámcovou pojistnou smlouvu a pojistné podmínky výše uvedené, a zavázal se platit pojistné 30 Kč měsíčně vždy k poslednímu dni v měsíci tak, že žalobce sám tuto částku strhne z účtu žalovaného. Krátce poté, 17. 9. 2019, žalovaný požádal o úvěr a bylo mu vyhověno, byl sepsán dodatek [číslo] shora uvedeného obsahu, v němž se žalobce zavázal poskytovat žalovanému kontokorent 50 000 Kč, tedy možnost přečerpání účtu žalovaného do záporného zůstatku. Žalovaný měl tento dodatek [číslo] podepsat blíže nezjištěným způsobem v mobilní aplikaci, tato skutečnost nebyla jednoznačně prokázána. Žalovaný však čerpal od 18. 9. 2019 ze svého účtu peněžní prostředky do záporného zůstatku a ke dni 1. 11. 2019 vyčerpal celý limit 50 000 Kč. Žalobce k poslednímu dni do měsíce října 2019 strhával z účtu poplatek 30 Kč za pojištění a až do ledna 2020 strhával úroky z kontokorentu, celkem 2 621,97 Kč. Žalovaný uhradil celkem pouze 1 631,59 Kč, poslední úhrada proběhla v prosinci 2019, a celá tato částka byla žalobcem započtena na úroky z kontokorentu, takže podle žalobce dlužné úroky činí 990,38 Kč. Žalovaný neměl na účtu dostatek peněžních prostředků na stržení úroků z kontokorentu a poplatku za pojištění, a žalobce proto dopisem z 2. 1. 2020, odeslaným 6. 1. 2020, úvěr zesplatnil a požadoval vrácení celého dluhu jednorázově. Žalobce před poskytnutím možnosti čerpat peněžní prostředky do záporného zůstatku na účtu žalovaného zjišťoval poměry žalovaného, vycházel z bankovního registru, údajů od žalovaného, z úvěrové zprávy a z vlastních modelů výpočtu pro určení výdajů, a zjistil výše zmíněné skutečnosti. Žalovaný nehradil pojistné 30 Kč měsíčně od listopadu 2019, žalobce nemohl z účtu žalovaného tyto poplatky strhnout za listopad, prosinec 2019 a za část ledna 2020 do 12. dne, urgoval žalovaného k doplacení pojistného, a poté dopisem z 12. 1. 2020 žalovanému oznámil, že jeho pojištění končí, přičemž dlužné pojistné činí 72 Kč.

19. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Výše citovaná rámcová smlouva je smlouvou o účtu, v níž se podle § 2662 občanského zákoníku žalobce zavázal zřídit od určité doby účet pro žalovaného jakožto majitele účtu, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle § 2665 občanského zákoníku ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti anebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Smlouvou o úvěru se ve smyslu § 2395 občanského zákoníku úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Pokud by bylo jednoznačně prokázáno, že mezi účastníky byl uzavřen dodatek [číslo] jednalo by se o smlouvu o úvěru podle výše citovaných ustanovení, přičemž žalobce jako úvěrující by na základě ní poskytoval na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, limitu 50 000 Kč, přečerpáním peněžních prostředků na účtu, a žalovaný by se jako úvěrovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a žalovaný uhradil toliko 1 631,59 Kč. I když nebylo zcela jednoznačně prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, jeví se jako pravděpodobné, a jednoznačně prokázáno je čerpání peněžních prostředků žalovaného a jeho částečné platby shora uvedené.

21. Pokud by uzavření smlouvy o úvěru bylo jednoznačně prokázáno, bylo by třeba posoudit takovou smlouvu z hlediska její platnosti rovněž podle zákona o spotřebitelském úvěru. Tento zákon v § 60 odst. 1 až 6 vyžaduje odbornou způsobilost poskytovatele úvěru, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 - § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl žalobce povinen před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného úvěr splácet na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů.

22. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobci byl znám nízký věk žalovaného, a to 18 let ke dni 17. 9. 2019. Žalobce zjistil bydliště žalovaného: [obec], [ulice a číslo] z občanského průkazu žalovaného již při uzavírání rámcové smlouvy či při podpisu přihlášení k pojištění, a jinou adresu žalovaný neuvedl. Žalobce si mohl z veřejně dostupných zdrojů zjistit, že se jedná o úřední adresu, tedy adresu Obecního úřadu v obci [obec], nemohlo se tedy jednat o místo, na němž se žalovaný zdržuje a má skutečné bydliště. Je přinejmenším zvláštní, že žalovaný nebyl schopen uvést adresu svého skutečného pobytu, což může způsobit v budoucnu to, že žalovaný se stane pro žalobce nekontaktním, když nebude reagovat na elektronické zprávy. Žalobce neměl ověřen žádným způsobem jakýkoli příjem žalovaného, a vyšel, podle jeho tvrzení, pouze z toho, co sám žalovaný měl uvést, tedy 18 000 Kč čistého, když podle žalobce toto postačovalo s ohledem na nízkou výši úvěru. Žalobce dále neměl zjištěny žádné výdaje žalovaného, a tudíž je nemohl mít ani ověřeny, vycházel z vlastní expertní analýzy a částky 3 410 Kč na měsíc. Žalobci bylo rovněž známo, že před necelými 3 týdny byl žalovanému odmítnut úvěr 40 000 Kč. Všechny tyto skutečnosti ve svém souhrnu měly žalobci signalizovat, že poměry žalovaného nejsou dostatečné k tomu, aby mu poskytoval jakýkoli úvěr. Za takových okolností se nemohl žalobce domnívat, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Skutečnost, že žalobce pokládá kontokorentní úvěr 50 000 Kč na nízký, neznamená, že není povinen zjišťovat příjmovou a výdajovou stránku žadatele o úvěr a že není povinen tyto údaje ověřovat. Navíc je třeba uvést, že částka 50 000 Kč může být pro mnoho lidí značná s ohledem na jejich poměry. Kdyby byl příjem žalovaného 18 000 Kč měsíčně, jak žalobce tvrdí, jde o velmi nízký příjem a částka limitu kontokorentu je 2,7násobkem tohoto příjmu. Žalobci nemohlo být ničeho známo ohledně pohybů na účtu žalovaného, který mu žalobce vedl, když k založení účtu došlo pouhých několik dní před začátkem čerpání peněžních prostředků na účtu do záporného zůstatku. Na základě výše uvedených skutečností má soud za to, že žalobce poskytl žalovanému úvěr přečerpáním účtu v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona, samozřejmě za předpokladu, že by její uzavření bylo zcela jednoznačně prokázáno. Žalovaný by byl oprávněn uplatnit námitku neplatnosti smlouvy v 3leté promlčení lhůtě běžící od uzavření smlouvy, což se nestalo. Podle zjištěných skutečností je soud toho názoru, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednávání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zároveň narušuje veřejný pořádek, a tudíž úvěrová smlouva by byla absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku. K tomuto druhu neplatnosti soud přihlíží bez návrhu, tedy aniž by kterákoli smluvní strana neplatnost namítla. Popsané chování žalobce jakožto věřitele a navíc banky a poskytovatele spotřebitelského úvěru je nežádoucí a vede ke zbytečnému zadlužování spotřebitelů. Netýká se pouze vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, například sociálními dávkami, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, čímž čerpají pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů na jiné všeobecně prospěšné účely. Postup žalobce není odpovědný ani vůči jeho klientům, kteří žalobci jakožto bance svěřili své finanční prostředky a spolehli se na to, že banka je bude profesionálně spravovat.

23. Soud na tomto místě připomíná ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb. o bankách, podle něhož banka je povinna při výkonu své činnosti postupovat obezřetně, zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejich vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky. Požadavek obezřetnosti je klíčovým požadavkem, který je na banky kladen. Jeho podstatou je omezování a snižování míry rizik, kterým jsou vystaveni věřitelé banky, v první řadě její vkladatelé. Základní funkcí, kterou banka v ekonomice plní, je funkce finančního zprostředkovatele mezi subjekty, které mají aktuálně přebytek finančních prostředků, a subjekty, které mají aktuálně nedostatek finančních prostředků. Základní činností banky je proto přijímání vkladů od veřejnosti a poskytování úvěrů. Prostředky, které bankám svěřuje veřejnost, převyšují objem vlastních prostředků bank, a v důsledku toho banky provozují své podnikatelské aktivity s využitím zdrojů svěřených jim vkladateli. Banky tudíž při svém podnikání musí postupovat obezřetně, tak, aby nepoškodili své vkladatele, a požadavek obezřetnosti se vztahuje nejen k ochraně vkladatelů bank, ale i k ochraně bezpečnosti a stability bank, s ohledem na roli, kterou banky v ekonomice hrají.

24. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti dostatečně rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

25. Na popsanou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Tato zásada se uplatní v obou výše popsaných případech, tedy za situace, kdy není zcela jednoznačně prokázáno uzavření úvěrové smlouvy, a rovněž tak za situace, kdy by uzavření smlouvy prokázáno bylo, avšak úvěrová smlouva je absolutně neplatná. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku 50 000 Kč, a žalovaný uhradil toliko žalobci 1 631,59 Kč. Rozdíl ve výši 48 368,41 Kč odpovídá bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného, které je povinen žalobci vydat. Žalovanému tudíž nemohla vzniknout povinnost platit žalobci úroky z úvěru.

26. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon dobu splnění nestanoví, tato doba nebyla ani smluvena, a nelze ani použít úpravu ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru o tom, že žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku věřitel v takovém případě může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. Soud vycházel z výše uvedené výzvy žalobce odeslané 6. 1. 2020, v níž žalobce poskytl žalovanému lhůtu do 11. 1. 2020. Soud má za to, že ode dne následujícího, 12. 1. 2020, se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a žalobci tak vzniklo podle § 1970 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení, jejichž sazba je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 10 % ročně.

27. Ohledně nároku žalobce na pojistné v celkové výši 72 Kč je třeba uvést, že tento vychází nikoli ze smlouvy o úvěru, nýbrž z rámcové smlouvy, tedy váže se na smlouvu o účtu uzavřenou podle výše citovaného ustanovení § 2662 občanského zákoníku. Jak uzavření smlouvy o účtu, tak přihlášení žalovaného k pojištění bylo jednoznačně prokázáno, výše pojistného byla konkrétním způsobem dohodnuta na 30 Kč měsíčně, toto pojistné měl za žalovaného hradit pojistiteli žalobce tak, že tuto částku vždy strhl z účtu žalovaného. Žalobce však tak nemohl učinit za měsíce listopad, prosinec 2019 a část měsíce ledna 2020 do 12. dne, neboť žalovaný neměl na účtu k tomu peněžní prostředky, nicméně žalobce podle rámcové pojistné smlouvy a pojistných podmínek byl povinen pojištění hradit pojistiteli až do jeho zániku 12. 1. 2020. Na dobu od 1. 11. 2019 do zániku pojištění připadá pojistné ve výši 72 Kč.

28. Soud závěrem shrnuje, že žalobci přiznal bezdůvodné obohacení 48 368,41 Kč včetně úroku z prodlení a částku 72 Kč. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta výrokem II tohoto rozhodnutí.

29. Žalobce měl ve sporu úspěch v převážné části předmětu řízení, jeho neúspěch představuje nepatrnou část předmětu sporu, 3 %. V souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř. přiznal soud žalobci plnou náhradu nákladů řízení 2 004 Kč. Tato částka představuje zaplacený soudní poplatek z žaloby. Ve zbytku se žalobce svého práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Soud rovněž vzal v úvahu, že ve smyslu § 142a o.s.ř. žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, konkrétně výše zmíněný dopis z 2. 1. 2020.