8 C 227/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený JUDr. jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa , obec proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem anonymizováno datum , PSČ obec , okres okres o zaplacení částky 44.759,42 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 4.496 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od 30. 9. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 40.263,42 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 41.524 Kč za dobu od 26. 3. 2020 do 24. 4. 2020 ve výši 334,50 Kč, - s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 39.524 Kč za dobu od 25. 4. 2020 do 29. 9. 2020 ve výši 1.734,66 Kč, - s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33.128 Kč za dobu od 30. 9. 2020 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 4.496 Kč za dobu od 30. 9. 2020 do zaplacení, - s úrokem ve výši 35 % ročně z částky 31.770,50 Kč za dobu od 26. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 26. 3. 2020 dosáhne částky 141.465 Kč.

III. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení úroku ve výši 51,1 % ročně z částky 31.770,50 Kč za dobu od 26. 3. 2020 do zaplacení.

IV. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 44.759,42 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 41.524 Kč za dobu od 26. 3. 2020 do 24. 4. 2020, z částky 39.524 Kč za dobu od 25. 4. 2020 do 29. 9. 2020, z částky 37.624 Kč za dobu od 30. 9. 2020 do zaplacení a s úrokem 86,1 % ročně z částky 31.770,50 Kč za dobu od 26. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 26. 3. 2020 dosáhne částky 141.465 Kč. Žalobce tvrdí, že uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut úvěr 33.000 Kč dne 8. 2. 2019. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr s úrokem 129,68 % ročně žalobci zaplatit ve 48 splátkách po 2.456 Kč měsíčně. Žalobce před uzavřením smlouvy řádně prověřil na základě dokladů a informací od žalované i z databází poměry žalované a zjistil, že její volné zdroje ke splácení úvěru jsou dostatečné. Žalovaná hradila splátky do prosince 2019 a zaplatila celkem 24.604 Kč. S ohledem na prodlení žalované došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru dne 24. 3. 2020. Následně žalovaná ještě uhradila 3.900 Kč. V důsledku zesplatnění se celá do té doby nezaplacená jistina a veškeré nezaplacené úroky staly součástí nové jistiny 38.526,20 Kč, a od toho byly odečteny platby žalované po zesplatnění. Nová jistina úvěru činí pouze 34.626,20 Kč. Žalobce nárokuje smluvní pokutu 998 Kč, která představuje 2 smluvní pokuty ve výši 499 Kč za prodlení se zaplacením splátek č. 11 a 12. Dále žalobce nárokuje náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované 2.000 Kč, a to za prodlení s úhradou 10 splátek č. 2 až 9 a 11 a 12, tedy 10 × 200 Kč. Součástí žalované částky je ještě smluvní pokuta 7.135,42 Kč v sazbě 0,1 % denně vypočtená z nové jistiny 38.526,20 Kč za dobu od 26. 3. do 24. 4. 2020 ve výši 1.155,90 Kč, ze snížené nové jistiny 36.526,20 Kč za dobu od 25. 4. 2020 do 29. 9. 2020 ve výši 5.771,74 Kč a z částky 34.626,20 Kč za dobu od 30. 9. 2020 do 6. 10. 2020. Z úroku z úvěru žalobce nárokuje toliko 86,1 % ročně oproti sazbě 129,68 % ročně, sjednané ve smlouvě jakožto efektivní úroková sazba. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradila ani pro upomínce.

2. Ve věci byl dne 24. 11. 2020 vydán platební rozkaz, který se však zrušil, neboť žalovaná proti němu podala v zákonné lhůtě odpor. Poukázala na to, že půjčku si vzala v době, kdy měla zaměstnání a rodinu, v bytě v podnájmu bydlela s přítelem [jméno] [příjmení] a s dítětem [jméno] [příjmení]. V době nouzového stavu však byla škola zavřená, žalovaná s dítětem zůstala doma a navíc její přítel zemřel. Žalovaná je na úřadě práce a pobírá pouze dávku. Nyní, když se situace mění, žalovaná bude moci chodit do práce a bude dluh splácet. Žalovaná dále uvedla, že není pravdou, že by poslední splátku zaplatila 11. 12. 2019, když hradila ještě v roce 2020 Částku 141.465 Kč nemá jak zaplatit, nevlastní nemovitosti a žije v podnájmu.

3. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Ještě před zahájením prvního jednání ve věci vzal žalobce žalobu částečně zpět ohledně úroku 51,1 % ročně z částky 31.770,50 Kč za dobu od 26. 3. 2020 do zaplacení. Soud proto postupoval podle ustanovení § 96 odstavců 1 a 2 občanského soudního řádu a řízení v této části zastavil výrokem III tohoto rozhodnutí.

5. Podle výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu České národní banky má žalobce povolení pro poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru s datem oprávnění k činnosti 11. 5. 2018. Žalobce je tedy veden v registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru.

6. Dne 6. 2. 2019 se žalované dostalo od žalobce informací o spotřebitelském úvěru, když podepsala Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. V něm jsou obsaženy základní parametry úvěru, jeho výše, počet a výše splátek, celková částka k zaplacení, úroková sazba, následky prodlení a možnost odstoupení od smlouvy. Téhož dne žalovaná podepsala listinu Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] soud z ní zjistil tyto skutečnosti. Žalobce je označen jako poskytovatel úvěru, žalovaná jako klient. Výše úvěru činila 33.000 Kč, výše splátky 2.456 Kč měsíčně, počet splátek 48 se splatností do devatenáctého dne v měsíci od měsíce následujícího po vyplacení úvěru. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 129,68 % ročně jako pevná na celou dobu splácení úvěru s tím, že žalobce je oprávněn na úrocích z úvěru požadovat maximálně 141.465,60 Kč. V článku 4 se žalovaná zavázala vrátit žalobci úvěr a zaplatit úroky a byla oprávněna podle následujícího článku úvěr splatit předčasně. Článek 6 obsahuje důsledky prodlení, a to povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, u níž je v prodlení 30 dnů, dále náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením o délce 15 dnů ve výši 200 Kč za každou splátku, a automatické zesplatnění úvěru při prodlení o délce 65 dnů. Za takové situace se stane okamžitě splatnými celá jistina, veškeré úroky ke dni zesplatnění, smluvní pokuty a náhrady nákladů. Dosud neuhrazená jistina a úroky se stanou součástí nové jistiny úvěru, a pokud by žalovaná tuto novou jistinu v den zesplatnění úvěru nezaplatila, vznikne jí povinnost zaplatit žalobci další smluvní pokutu 0,1 % z nové jistiny denně. Žalobce akceptoval tento návrh na uzavření smlouvy o úvěru ve výše uvedeném znění následujícího dne 7. 2. 2019.

7. Poskytnutí úvěru nebylo mezi účastníky sporné. Podle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 33.000 Kč poukázána dne 8. 2. 2019 na účet žalované [číslo] [bankovní účet]. Žalobce následně dopisem z 11. 2. 2019 oznámil žalované, že smlouvu o úvěru a úvěr podle ní schválil, potvrdil základní parametry úvěru, včetně celkové částky, kterou měla žalovaná uhradit, 117.888 Kč, a připojil žalované splátkový kalendář. V něm jsou rozepsány všechny splátky v počtu 48, datum jejich splatnosti, výše splátky a částka, která z každé splátky umořuje jistinu a úrok. První splátka měla být zaplacena 19. 3. 2019 a poslední 19. 2. 2023. Podle dodejky byl dopis žalované doručen dne 12. 2. 2019.

8. Dopisy z 19. 2. 2020 a z 23. 3. 2020 upozornil žalobce žalovanou na nezaplacené splátky, konkrétně [číslo] splatné v měsících leden, únor a březen 2020, připomněl žalované povinnost zaplatit vynaložené náklady 200 Kč za splátku a smluvní pokutu 499 Kč za splátku v prodlení, a možnost zesplatnění celého úvěru, vznik nové jistiny a povinnost zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné nové jistiny.

9. Splácení úvěru soud ověřil z listiny Karta klienta. Žalovaná zaplatila řádně a včas první splátku splatnou 19. 3. 2019, hned následující splátku splatnou 19. 4. 2019 zaplatila až v květnu 2019 a rovněž další splátky platila s prodlením. Do zesplatnění žalovaná uhradila 24.604 Kč, když zaplatila 9× splátku 2.456 Kč a 1× částku 2.500 Kč, tato poslední zmíněná platba proběhla 11. 12. 2019. Následně žalovaná platby neprováděla a žalobce dopisem z 24. 3. 2020 oznámil žalované, že úvěr zesplatnil a vyzval žalovanou, aby do 10 dnů od data odeslání oznámení zaplatila celkem 41.524 Kč, z toho činila dlužná původní jistina 31.770,50 Kč, úrok ke dni zesplatnění 6.755,70 Kč, smluvní pokuty 998 Kč a náklady vzniklé v důsledku prodlení 2.000 Kč. Žalobce žalovanou upozornil na to, že pokud ke dni zesplatnění 24. 3. 2020 nebude dluh zaplacen, vzniká žalované povinnost zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky.

10. V listině Karta klienta soud ověřil, že žalovaná po zesplatnění provedla ještě 2 platby, a to dne 24. 4. 2020 částku 2.000 Kč a dne 29. 9. 2020 částku 1.900 Kč. Po zesplatnění tedy uhradila 3.900 Kč a celkem na úvěr zaplatila 28.504 Kč.

11. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalované dopisem své právní zástupkyně ze dne 16. 9. 2020, v němž upozornil žalovanou na to, že pokud dluh nevyrovná do 15 dnů, žalobce se obrátí se svým nárokem na soud. Podle poštovního podacího archu byl dopis žalované odeslán doporučeně dne 17. 9. 2020 na její adresu uvedenou ve smlouvě.

12. Žalobce na podporu svého nároku na zaplacení úroku z úvěru předložil vyjádření znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] k problematice úročení pohledávek z 25. 10. 2018. Znalec zde popisuje 2 druhy úrokových sazeb, a to efektivní a nominální, a uvádí převodní tabulku pro přepočet efektivní úrokové sazby na nominální úrokovou sazbu, přičemž podle této tabulky efektivní úrokové sazbě 129 % ročně odpovídá nominální úroková sazba 85,7826 % ročně. V této souvislosti žalobce použil ještě sdělení [obec] národní banky z 21. 12. 2018, sdělení [právnická osoba] z 19. 9. 2018, sdělení [právnická osoba] z 28. 8. 2018 a informaci o zápůjčních úrokových sazbách obvyklých na trhu pro účely uplatnění výjimky z plné působnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Tato posledně uvedená listina nebyla nikterak autorizována ani datována a pochází zřejmě z jednání mezi Českou národní bankou a Svazem měst a obcí České republiky. Z těchto listin soud zjistil, že [ulice] spořitelna v červnu 2013 poskytovala hotovostní neúčelový úvěr o objemu 35.000 Kč na 48 měsíců s úrokovou sazbou 18,9 % ročně, [anonymizována dvě slova] poskytovala obvykle úročení mezi 15 až 35 %, zřejmě ročně, nelze z toho však zjistit, o jaké úvěry se jedná a v které době toto rozmezí platilo. Z informace o zápůjčních úrokových sazbách obvyklých na trhu pro účely uplatnění výjimky z plné působnost nezjistil soud pro projednávanou věc ničeho právně významného, stejně tak jako and ze zprávy České národní banky z 21. 12. 2018.

13. Soud považuje sjednanou sazbu úroku z úvěru 129,68 % ročně, stejně jakož i úrokovou sazbu 86,1 % ročně uplatněnou v žalobě, za nepřiměřeně vysokou, a proto nahlédl do databáze [obec] národní banky [příjmení], z níž zjistil, že podle statistických údajů činila v únoru 2019 průměrná úroková sazba u úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na spotřebu, nikoliv na bydlení, 8,45 % ročně.

14. Mezi žalobcem a žalovanou probíhá u podepsaného soudu ještě řízení pod sp. zn. 33 C 305/2020, v němž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 38.782 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 9.521,90 Kč z úvěrové smlouvy uzavřené dne 16. 12. 2019, na základě níž žalovaná čerpala úvěr 35.000 Kč. Jde tedy o úvěrovou smlouvu, která byla uzavřena až po žalované úvěrové smlouvě ze dne 6. 2. 2019. V řízení nebylo k dnešnímu dni zatím rozhodnuto.

15. Ohledně zjišťování poměrů žalované před uzavřením úvěrové smlouvy zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Podle průkazu o povolení k trvalému pobytu č. [anonymizováno] [číslo] vydaného [datum], měla žalovaná povolen trvalý pobyt za účelem sloučení s občanem České republiky do [datum]. Žalovaná je státní občanka Ukrajiny, a k tomuto dokladu soud dodává, že tyto údaje potvrdila soudu i cizinecká policie. V den podpisu smlouvy, 6. 2. 2019, podepsala žalovaná Prohlášení klientů – informaci pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru, v níž žalovaná mimo jiné potvrdila, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoliv třetí osobě či státu a že smlouvu neuzavírá v tísni, ve stavu nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti a je schopna úvěr řádně a včas splácet. Žalobce ověřoval žalovanou v registru Solus v den uzavření smlouvy, jak vyplývá z výpisu záznamu z tohoto registru, a ve výpisu nejsou uvedeny žádné dlužné částky po splatnosti na straně žalované. Podle výpisu z nebankovního registru klientských informací byl žalované přidělen kód příznaku [číslo] což znamená, že klientova smlouva je hodnocena jako špatná, což je negativní příznak. Ničeho bližšího ohledně poměrů žalované nebylo v tomto výpise uvedeno. Žalobce měl k dispozici pracovní smlouvu žalované a dodatek k ní. Pracovní smlouva byla uzavřena 1. 1. 2017 mezi zaměstnavatelem [právnická osoba] a žalovanou jakožto zaměstnancem. Den nástupu do práce byl sjednán na 1. 1. 2017 a druh práce žalované byl prodavač specialista s místem výkonu práce v [obec]. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 30. 6. 2017 s pracovní dobou 30 hodin týdně. Dne 30. 6. 2017 byl uzavřen dodatek k pracovní smlouvě, jímž byla pracovní smlouva změněna na dobu neurčitou. Podle výplatních pásek měla žalovaná za listopad 2018 čistou mzdu 14.490 Kč a za prosinec téhož roku 13.898 Kč. Listina s názvem Přehled transakcí není dobře čitelná, jedná se zřejmě o část výpisů z účtů, přičemž jsou zde uvedeny částky čisté mzdy žalované za výše uvedené 2 měsíce. Listina Hodnocení klienta byla vyhotovena 6. 2. 2019 a obsahuje údaje týkající se žalované, a to, že žalovaná je zaměstnána, že má čistý pravidelný měsíční příjem 14.095 Kč, její výdaje jsou 3.410 Kč měsíčně – životní minimum, má 1 dítě v domácnosti, vedle toho je uvedena částka 2.000 Kč, výdaje za bydlení činí 1.000 Kč a celkové výdaje byly vypočteny na 6.410 Kč. K tomu byla připočtena rezerva 1.000 Kč a stanoveny volné zdroje, rozdíl mezi příjmy a výdaji 6.685 Kč. Dále ohledně žalované byl uveden její zaměstnavatel a den nástupu do práce, jak vyplývá z pracovní smlouvy, žalovaná byla v té době rozvedená, nebyla ve výpovědní lhůtě, nežila s manželem nebo partnerem ve společné domácnosti a bydlela ve formě bydlení státní nebo obecní, dosáhla vzdělání ve formě výučního listu. Všechny tyto údaje žalovaná podepsala. Následně zprostředkovatel úvěru doporučil úvěr 33.000 Kč se splátkou 2.456 Kč měsíčně v počtu 48 ke schválení.

16. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalované se dostalo informací o předmětném úvěru ze strany žalobce 6. 2. 2019, ve stejný den žalovaná podepsala výše uvedenou listinu Návrh úvěrové smlouvy/úvěrová smlouva shora uvedeného obsahu. Žalobce se ve smlouvě zavázal žalované poskytnout úvěr 33.000 Kč na úrok 129,68 % ročně, žalovaná se zavázala zaplatit žalobci 48 splátek po 2.456 Kč měsíčně, celkem měla zaplatit 117.888 Kč. Ve smlouvě byly sjednány důsledky prodlení žalované ve formě jednorázových smluvních pokut 499 Kč za každou splátku v prodlení, nákladů 200 Kč za každou splátku v prodlení, zesplatnění úvěru při prodlení v délce 65 dnů, způsob stanovení nové jistiny úvěru a smluvní pokuta 0,1 % denně z nové jistiny v případě, že ji žalovaná neuhradí ihned v den její splatnosti. Žalobce nabídku obsaženou v této listině přijal, úvěr schválil a oznámení o schválení úvěru spolu se splátkovým kalendářem zaslal žalované, což žalovaná převzala 12. 2. 2019. Úvěr byl žalované poskytnut již předtím 8. 2. 2019 bezhotovostně. Žalovaná celkem na úvěr zaplatila 28.504 Kč, což žalobce započetl na úrok a na jistinu. Žalovaná se dostala do prodlení a úvěr byl zesplatněn automaticky ke dni 24. 3. 2020 Nová jistina činila 38.526,20 Kč, tuto výši žalobce snížil na základě 2 plateb žalované po zesplatnění úvěru. Před uzavřením smlouvy žalobce zjišťoval poměry žalované, jak je výše popsáno. Žalovaná na žalovanou částku žalobci ničeho nezaplatila ani po výzvě.

17. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce jakožto úvěrující či věřitel si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že poskytl žalované bezhotovostně dohodnutou částku 33.000 Kč. Platby žalované však nepostačovaly ke krytí všech jejích závazků ze smlouvy.

18. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud nepokládá závěr žalobce o tom, že žalované zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splacení žalovaného úvěru, za zodpovědný. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovanou, které poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po žalobci důvodně očekávat, a že se bude chovat ve vztahu k žalované poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U žalobce je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Tentýž zákon v § 75 a § 76 vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalované. Ustanovení § 77 téhož zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud upozorňuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což je povinen zajistit žalobce. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalované splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a jejích dosavadních závazků.

19. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobce nahlédl do registrů Solus a NRKI, z nichž nezjistil žádné dřívější závazky žalované, avšak žalovaná při blíže nespecifikovaném hodnocení v registru NRKI získala špatné hodnocení 16. Žalobci bylo známo, že žalovaná je rozvedená, má 1 dítě, nežije s žádným partnerem ani manželem, že je cizinka, občanka Ukrajiny a má doklad o povolení k pobytu v České republice platný do 15. 3. 2023. V této souvislosti soud připomíná, že úvěr měl být podle smlouvy splacen v únoru 2023, tedy těsně před vypršením platnosti povolení pobytu žalované v České republice. Příjem žalované zjistil žalobce z výplatních pásek za listopad a prosinec 2018, a mzda 14.490 Kč a 13.898 Kč čistého je příjmem velice nízkým. Žalovaná sice měla sjednánu pracovní smlouvu, avšak nikoliv na plný úvazek, ale pouze na částečný úvazek 30 hodin týdně. Pokud jde o výdajovou stránku žalované, spokojil se žalobce pouze s částkou životního minima 3.410 Kč, s výdajem za bydlení 1.000 Kč a sám zřejmě hodnotil výdaje v souvislosti s 1 dítětem žalované v domácnosti na 2.000 Kč. Za situace, že žalovaná žila ve formě bydlení státní nebo obecní, je stěží představitelné, že její výdaje na nájem a inkaso činily 1.000 Kč měsíčně, když nežila s žádným partnerem, pouze s dítětem. Žalobce nikterak konkrétně nezkoumal výdajovou stránku žalované a neměl ověřen jediný z údajů, které jsou velice kusé.

20. Žalobce, který má odbornou převahu nad žalovanou, měl zjistit ohledně žalované více údajů, zejména ohledně jejích výdajů a závazků, a zjištěné údaje vyhodnotit přiléhavěji. Je zřejmé, že žalovaná není schopna správně vnímat vlastní schopnost splácet úvěr, není schopna vyhodnotit svoji majetkovou situaci, měla sice příjem ze zaměstnání na částečný úvazek, avšak tento nebyl dostatečně vysoký na to, aby mohla pokrýt své potřeby a platit žalobci splátky úvěru. Žalovaná nedokáže v této oblasti zřejmě usuzovat zodpovědně a přiměřeně svému stavu a svým poměrům. Soud je toho názoru, že když žalobce jednal s žalovanou o uzavření žalované smlouvy, musel tyto skutečnosti ohledně žalované poznat, zvláště když soud přihlédne k jeho odborné způsobilosti a k předmětu jeho podnikání.

21. Spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank, což je již obecně známou skutečností. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaná, a právě k tomu je nutná odborná péče žalobce jakožto poskytovatele úvěru. Žalobce ze skutečností, které u žalované zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit. Žalobce tedy poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Žalovaná je oprávněna uplatnit námitku neplatnosti smlouvy ve tříleté promlčecí lhůtě běžící od uzavření smlouvy, žalovaná však tuto námitku nevznesla. Jednalo by se v takovém případě o neplatnost relativní, a tento druh neplatnosti je stanoven na ochranu zájmů žalované jakožto spotřebitele a ve smyslu § 586 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku pokud žalovaná by neplatnost právního jednání nenamítla, považovalo by se právní jednání za platné.

22. Soud však ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalované při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a narušuje rovněž veřejný pořádek. Chování žalobce výše popsané jakožto věřitele a poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí poté nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, čerpají tak pro sebe státní prostředky taktéž ve formě sociálních dávek, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Žalobci muselo být zřejmé, že žalovaná není schopna reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit, jak svoji schopnost úvěr splácet, tak ani vyhodnotit finanční přínos úvěrové smlouvy pro žalovanou a důsledky uzavření smlouvy.

23. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

24. Za takové situace soud žalovanou úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. Z takové smlouvy nemohly tudíž vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalované nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit žalobci jakékoliv poplatky, úroky z úvěru či smluvní pokuty. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž to byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované částku 33.000 Kč, a žalovaná z toho vrátila pouze 28.504 Kč. Rozdíl ve výši 4.496 Kč odpovídá bezdůvodnému obohacení na straně žalované, které je povinna žalobci vydat.

25. Žalovaná je povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem ve smyslu § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Současné možnosti žalované nebylo možné zjistit, a pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon dobu splnění nestanoví, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. Soud vycházel z výše uvedené výzvy žalobce ze dne 16. 9. 2020, odeslané žalované doporučeně následujícího dne. Soud má za to, že do dispozice žalované se výzva dostala 24. 9. 2020, žalovaná měla plnit bez zbytečného odkladu do 29. 9. 2020, a následujícího dne 30. 9. 2020 se dostala do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku. Žalobci tak podle § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení od téhož dne, kdy sazba je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 8,25 % ročně.

26. Soud ještě dodává, že žalovaná úvěrová smlouva byla posouzena jako absolutně neplatná, a proto nebylo již třeba zabývat se výší úroků z úvěru. Soud pouze na okraj uvádí, že sazbu úroků z úvěru, ať již jde o 129,68 % ročně, anebo 86,01 % ročně, považuje za natolik nepřiměřenou, že se zjevně příčí dobrým mravům. Pokud by byla smlouva platná, kromě úroků z úvěru, bylo by možné žalobci přiznat pouze sazbu úroku z úvěru ve smyslu § 1802 občanského zákoníku, která podle databáze České národní banky Arad činila 8,45 % ročně.

27. Soud ještě připomíná ustanovení § 1796 občanského zákoníku, podle něhož je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Ve spotřebitelských smlouvách jsou navíc podle § 1813 občanského zákoníku zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Žalovaná sice podepsala listinu, v níž uvedla, že neuzavírá úvěrovou smlouvu stavu tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení, avšak z toho nelze dovodit, že tomu tak na její straně ve skutečnosti nebylo. Když soud přihlédne k tomu, že již na první pohled sazba úroků z úvěru byla ve smlouvě stanovena na 129,68 % ročně, muselo průměrnému člověku podle jeho rozumu a schopností jej užívat s běžnou péči a opatrností ve smyslu § 4 odst. 1 občanského zákoníku připadat, že cena za poskytnutí úvěru je nepřiměřeně vysoká. Nabízí se otázka, zda vůbec může být přínosem pro jakéhokoliv člověka vzít si úvěr s takto vysokým úrokem. Podle názoru soudu člověk s průměrným rozumem a schopnostmi by si úvěr na takto vysoký úrok nikdy nevzal, pokud by nebyl ve stavu tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti. Podle obsahu písemného projevu žalované ve spise má soud za to, že žalovaná zřejmě rozum průměrného člověka neměla, a byla nezkušená, když například z žaloby dovodila, že žalobce tvrdí, že poslední splátku zaplatila 11. 12. 2019. V žalobě přitom žalobce jasně uvádí, které 2 platby žalovaná zaplatila ještě v roce 2020. I z tohoto důvodu by tak smlouva o úvěru byla posouzena jako neplatná absolutně, neboť se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu § 588 občanského zákoníku.

28. Závěrem soud shrnuje, že přiznal žalobci pouze bezdůvodné obohacení 4.496 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a ve zbytku žalobu zamítl výrokem II tohoto rozhodnutí.

29. Žalobce částečným zpětvzetím žaloby zavinil, že řízení muselo být částečně zastaveno, a ve zbytku předmětu sporu neměl úspěch v převážné části řízení. Neúspěch žalované představuje pouze nepatrnou část předmětu sporu, když soud při stanovení míry neúspěchu žalobce přihlédl též ke kapitalizovaným zamítnutým úrokům z prodlení a úroku z úvěru, včetně úroků z úvěru, ohledně nichž bylo řízení zastaveno, kdy kapitalizace byla provedena ke dni tohoto rozhodnutí. Žalované tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení 300 Kč. Tato částka je paušální náhradou za úkon spočívající v odporu do platebního rozkazu podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb.