8 C 228/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 4.716,61 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4.499,83 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně za dobu od 23. 9. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 216,78 Kč - s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 4.499,83 Kč za dobu od 18. 8. 2022 do 22. 9. 2022 - s úrokem z prodlení ve výši 419,16 Kč - s úrokem ve výši 3.813,94 Kč - s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 217 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 4.716,61 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 4.499,83 Kč za dobu od 18. 8. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 419,16 Kč, s úrokem ve výši 3.813,94 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Tvrdí, že žalovaný dne 11. 6. 2021 uzavřel s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na základě níž obdržel na svůj účet 4.500 Kč. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit jistinu 4.500 Kč a zaplatit poplatek 1.694 Kč, celkem 6.194 Kč do 6. 7. 2021. Žalovaný však splatil pouze 0,17 Kč. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku z žalovaným na žalobce postupní smlouvou. Žalovaná částka 4.716,61 Kč se skládá z dlužné jistiny 4.499,83 Kč a ze smluvní pokuty 216,78 Kč Smluvní pokuta byla vypočtena v sazbě 0,1 % denně z jistiny za dobu od 7. 7. 2021 do 24. 8. 2021. Úrok z prodlení ve výši 419,16 Kč byl vypočten z jistiny za dobu od 7. 7. 2021 do 11. 8. 2022. Kapitalizovaný úrok 3.813,94 Kč se skládá z nesplaceného úroku 1.619,94 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru 1.694 Kč a z poplatku za upomínání 500 Kč. Úrok 1.619,94 Kč byl vypočten z jistiny za dobu od 7. 7. 2021 do 7. 7. 2022 Náklady na vymáhání 217 Kč žalobce požaduje za osobní návštěvu.

2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odstavec 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne 11. 6. 2021 vyhotovil původní věřitel [anonymizováno] [právnická osoba] formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obsahující základní parametry úvěru ve výši 4.500 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by se tato listina kdy dostala do dispozice žalovaného. Dne 11. 6. 2021 tentýž původní věřitel [anonymizováno] [právnická osoba] [IČO], vytvořil listinu Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [číslo] Smluvní strany jsou označeny tak, že úvěrujícím a poskytovatelem spotřebitelského úvěru je původní věřitel a žalovaný je úvěrovaným. Ve smlouvě je uvedeno, že původní věřitel se zavazuje poskytnout žalovanému úvěr 4.500 Kč na úrok 36 % ročně, poplatek za sjednání úvěru činil 1.583,04 Kč, celková částka ke splacení byla 6.194 Kč, přičemž úvěr měl být splacen formou jedné splátky ve lhůtě 25 dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému na bankovní účet. Poplatek za sjednání úvěru měl být specifikován v položce 1 v sazebníku. Úvěr měl být splacen do 6. 7. 2021. Pro případ prodlení žalovaného byla ve smlouvě stanovena jeho povinnost zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Smlouva je podepsána oprávněnou osobou za původního věřitele. Podpis žalovaného na smlouvě se nenachází, je zde pouze vytištěno, že žalovaný si dokument přečetl a souhlasí s jeho obsahem a na důkaz toho provádí podpis elektronickým kódem [číslo].

4. Ohledně uzavření úvěrové smlouvy žalobce tvrdí, že smlouva byla považována za uzavřenou v okamžiku, kdy žalovaný připojil na smlouvu, kterou původní věřitel žalovanému zaslal na e-mail, jedinečný autorizační kód, který původní věřitel přidělil žalovanému na základě žádosti žalovaného o úvěr a zaslal SMS zprávou na mobilní telefon žalovaného. Smluvní dokumentace byla následně vložena do klientské zóny na webové stránky původního věřitele s tím, že byla k dispozici po celou dobu trvání smluvního vztahu z úvěrové smlouvy.

5. Tato tvrzení žalobce o způsobu uzavření úvěrové smlouvy jsou jednak neúplná a jednak ani nebyla v řízení prokázána. Nebylo prokázáno, že by žalovaný požádal původního věřitele o úvěr, jakým způsobem a kdy se tak mělo stát, ani že by původní věřitel zaslal na e-mail žalovanému či jiným způsobem mu poskytl text smlouvy o úvěru a kterého dne se tak stalo, ani že by původní věřitel přidělil žalovanému autorizační kód, případně že by tento kód zaslal žalovanému SMS zprávou na mobilní telefon. Nebylo rovněž prokázáno, že by žalovaný kdy obdržel od původního věřitele jakýkoli kód, ani že by jakýmkoli způsobem tento kód použil, kterého dne tak měl učinit a jakým způsobem. Nebylo ani zjištěno, že by jakákoli smluvní dokumentace byla vložena do klientské zóny na webové stránky původního věřitele.

6. Čerpání peněžních prostředků soud uvěřil z potvrzení [anonymizována dvě slova] a z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Podle těchto listin dne 11. 6. 2021 poukázala [anonymizována dvě slova] z účtu původního věřitele [anonymizována dvě slova] částku 4.500 Kč na účet žalovaného shora uvedený, přičemž [právnická osoba] potvrdila, že majitelem zmíněného účtu je žalovaný. Původní věřitel vyzval žalovaného k zaplacení dluhu dopisy z 26. 7. 2021 a z 5. 8. 2021, v řízení však nebylo prokázáno, kterého dne, případně zda vůbec, byly tyto dopisy žalovanému odeslány či doručeny.

7. Ohledně postoupení pohledávky za žalovaným z původního věřitele na žalobce zjistil soud tyto skutečnosti. Dne 18. 7. 2022 uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem rámcovou smlouvu o postupování pohledávek, na základě níž tytéž smluvní strany uzavřely dílčí smlouvu o postoupení pohledávek. Podle přílohy č. 1 smlouvy se v seznamu postoupených pohledávek nacházela i pohledávka za žalovaným. Platba za postoupené pohledávky byla zaúčtována 17. 8. 2022. Původní věřitel dopisem z 6. 9. 2022 oznámil žalovanému, že postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce, a vyzval žalovaného, aby svůj dluh hradil již žalobci na specifikované bankovní spojení ve lhůtě do 10 dnů od obdržení dopisu. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 7. 9. 2022. Postoupení pohledávky oznámil žalovanému i žalobce dopisem z 23. 9. 2022, v řízení však nebylo prokázáno, kterého dne, případně zda vůbec, byl tento dopis žalovanému odeslán či doručen. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 5. 1. 2023, který byl podle poštovního podacího archu žalovanému odeslán doporučeně dne 9. 1. 2023. Z listiny Výpis úkonů mimosoudního vymáhání z 19. 1. 2023 soud zjistil pouze to, že žalobce zde zmínil cestu pověřeného terénního pracovníka žalobce na kontaktní adresu žalovaného dne 10. 1. 2023. Podle listiny Interní kontrola – GPS kontrola se poradce žalobce měl nacházet na adrese [ulice a číslo] ve [obec] dne 10. 1. 2023 od 11:34 hodin do 11:46 hodin. Z těchto dvou listin však nelze vzít za prokázáno, že jakákoli osoba skutečně provedla osobní návštěvu žalovaného.

8. Z listiny Žádost o spotřebitelském úvěru [číslo] mohl soud zjistit pouze to, že jsou zde uvedeny základní parametry úvěru a údaje o žalovaném o tom, že je zaměstnanec s čistým příjmem 20.696 Kč měsíčně, že jeho výdaje jsou 9.500 Kč měsíčně, splácí nebankovní úvěry ve výši 1.500 Kč a náklady na bydlení má 5.000 Kč, ostatní náklady za telefon, internet a jízdenky činí 3.000 Kč. Jedná se pouze o výstup z elektronické databáze, který není autorizován a nikým podepsán. Nelze z něj vzít za prokázáno, že by žalovaný požádal o spotřebitelský úvěr, jakým způsobem a kdy se tak mělo stát, jakou osobu o tento úvěr požádal, a jakým způsobem a z jakých zdrojů byly zjištěny zmíněné údaje o žalovaném. Z této listiny nevyplývá, že by tyto údaje komukoli sdělil sám žalovaný, ani že by jakákoli osoba tyto údaje zjistila z jakýchkoli zdrojů či dokladů.

9. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel [anonymizováno] [právnická osoba], uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, případně smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru shora uvedeného obsahu, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti tudíž nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky 4.500 Kč, ani že by se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v určité lhůtě a zaplatit úroky či poplatky. Nebylo prokázáno ani to, že by se původní věřitel s žalovaným dohodli na poskytnutí peněžních prostředků určitou formou, ani na dalších okolnostech, například na datu splatnosti či poplatcích a úrocích. K uzavření smlouvy o úvěru nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že smluvní strany si ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však v řízení nebyla prokázána. Předložená úvěrová smlouva neobsahuje podpis žalovaného, a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v této smlouvě přistoupil. Pro uzavření smlouvy o úvěru jakožto smlouvy spotřebitelské může být ve smyslu § 1820 a následujících občanského zákoníku použito prostředků komunikace na dálku, což znamená, že při jednání smluvních stran používá podnikatel výhradně alespoň 1 komunikační prostředek, který umožňuje uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí.

10. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi původním věřitelem a žalovaným vůbec uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému proto nemohla vzniknout povinnost vrátit poskytnutou částku ve lhůtě podle tvrzení žalobce, ani platit původnímu věřiteli jakékoli poplatky, úroky, smluvní pokuty či náklady. I kdyby bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, nebylo prokázáno, že by si původní věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobce na výzvu soudu sdělil, že původní věřitel vycházel z údajů uvedených v žádosti o úvěr, zjistil, že žalovaný nemá záznam v insolvenčním rejstříku a že žalovanému pravidelně měsíčně zbývá k úhradě případných ostatních závazků přibližně 11.196 Kč. Žalovaný tedy byl v takové finanční situaci, která mu umožnila splácet i další závazky. K tomu soud uvádí, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný sdělil původnímu věřiteli jakékoli údaje o svých poměrech, ani že by původní věřitel takovéto údaje nějakým způsobem ověřil. I kdyby bylo prokázáno, že žalovaný skutečně původnímu věřiteli sdělil měsíční splátky nebankovních úvěrů 1.500 Kč, nebylo prokázáno, že by původní věřitel zjistil výši takového závazku a délku jeho splácení. Soud tedy má za to, že pokud by bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, byla by tato smlouva posouzena jako absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku a § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel převedl ze svého účtu na účet žalovaného bezhotovostně 4.500 Kč, tato částka byla na účet žalovaného řádně připsána. Podle tvrzení žalobce žalovaný z této částky vrátil pouze 0,17 Kč. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že uhradil částku vyšší. Žalovaný však ničeho takového netvrdil ani neprokázal.

12. Žalovaný přijal částku 4.500 Kč, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, a na jeho straně došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Bezdůvodné obohacení odpovídá rozdílu mezi čerpanou částkou 4.500 Kč a zaplacenou částkou 0,17 Kč, což činí 4.499,83 Kč.

13. Původní věřitel postoupil postupní smlouvou na žalobce svoji pohledávku za žalovaným v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, a žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.

14. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odstavec 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše uvedený dopis z 6. 9. 2022 odeslaný žalovanému 7. 9. 2022. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal 12. 9. 2022, žalovaný měl plnit do 10 dnů, tedy do 22. 9. 2022. Dnem následujícím 23. 9. 2022 se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a od téhož dne žalobci podle § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení 351/2013 Sb. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.

15. Na základě všech výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci bezdůvodné obohacení 4.499,83 Kč s úrokem z prodlení až od 23. 9. 2022 do zaplacení. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně smluvní pokuty, úroku, úroku z prodlení a nákladů na uplatnění pohledávky.

16. Úspěch žalobce i žalovaného ve sporu je přibližně stejný. Soud tedy v souladu s ustanovením § 142 odstavec 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.