8 C 229/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v  obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D., advokátem se sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , dříve příjmení , narozený dne 7. 8. 1975 bytem adresa žalovaného o zaplacení 14.201,65 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 12.950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 13.203,38 Kč a s ročním úrokem z prodlení z částky 12.950 Kč - ve výši 7,25 % za dobu od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021, - ve výši 7,5 % za dobu od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, - ve výši 10,75 % za dobu od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, - ve výši 14 % za dobu od 1. 7. 2022 do 2. 11. 2022, - za dobu od 3. 11. 2022 do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace [obec] národní banky vyhlášené ve Věstníku [obec] národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 1.251,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12.205,38 Kč a s ročním úrokem z prodlení z částky 1.251,65 Kč - ve výši 7,25 % za dobu od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021, - ve výši 7,5 % za dobu od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, - ve výši 10,75 % za dobu od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, - ve výši 14 % za dobu od 1. 7. 2022 do 2. 11. 2022, - za dobu od 3. 11. 2022 do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace [obec] národní banky vyhlášené ve Věstníku [obec] národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 2.531 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 14.201,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 25.408,76 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 14.201,65 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení. Tvrdí, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 5. 9. 2007 smlouvu o půjčce, na základě níž poskytl žalovanému peněžní prostředky 16.000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli zaplatit poskytnutou částku včetně souhrnného poplatku 11.136 Kč formou splátek 512 Kč týdně v počtu 53, kdy poslední splátka měla být zaplacena 10. 9. 2008. Žalovaný však celkem zaplatil pouze 3.050 Kč. Tato částka byla započtena na jistinu a na poplatek, a žalovaný tak dluží na jistině 14.201,65 Kč, kdy nesplacený souhrnný poplatek žalobce nenárokuje. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou z 18. 12. 2020. Kapitalizované úroky z prodlení 25.408,76 Kč byly vypočítány z žalované částky 14.201,65 Kč za dobu od 7. 11. 2007 do 18. 12. 2020. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil.

2. Ve věci byl dne 20. 5. 2022 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný dne 4. 9. 2007 požádal původního věřitele [právnická osoba] o půjčku 16.000 Kč na vybavení domácnosti. [anonymizováno 14 slov] [částka] [anonymizováno 5 slov] [částka] [anonymizována čtyři slova], [částka] [anonymizována čtyři slova], [částka] [anonymizována tři slova] [částka] [anonymizována tři slova] [částka].

5. Téhož dne 4. 9. 2007 uzavřel původní věřitel [právnická osoba], [IČO], s žalovaným smlouvu o půjčce, v níž původní věřitel prohlásil, že poskytuje žalovanému půjčku 16.000 Kč, a žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli navíc souhrnný poplatek 11.136 Kč. Celkovou částku 27.136 Kč měl žalovaný splatit formou 53 splátek ve výši 512 Kč týdně. Žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy, že v hotovosti převzal celou částku 16.000 Kč. Na druhé straně smlouvy se nacházejí smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Podle článku 5 jakékoli splátky zaplacené zákazníkem se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném uhrazení budou započteny na vlastní částku půjčky. Podle článku 8 v případě, že zákazník nesplní povinnost uhradit splátku, má Provident právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky.

6. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný uhradil původnímu věřiteli dne 18. 9. 2007 částku 1.050 Kč a dne 30. 10. 2007 částku 2.000 Kč, celkem tedy 3.050 Kč.

7. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 18. 12. 2020 uzavřel původní věřitel [právnická osoba] jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se původní věřitel zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v příloze smlouvy. V seznamu postoupených pohledávek se nachází i pohledávka za žalovaným na straně 77 pod pořadovým [číslo]. Dopisem z 6. 1. 2021 oznámil původní věřitel žalovanému, že postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce, a vyzval žalovaného, aby svůj dluh uhradil již žalobci na specifikované bankovní spojení. Podle podacího lístku byl tento dopis žalovanému odeslán dne 1. 2. 2021 doporučeně.

8. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce ze dne 29. 7. 2021, který byl podle podacího lístku žalovanému odeslán doporučeně dne 30. 7. 2021.

9. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne 4. 9. 2007 požádal žalovaný původního věřitele [právnická osoba] o poskytnutí půjčky 16.000 Kč a téhož dne uzavřel se původním věřitelem smlouvu o půjčce, na základě níž téhož dne obdržel v hotovosti celou částku 16.000 Kč. Zavázal se, že původnímu věřiteli kromě poskytnuté částky uhradí ještě souhrnný poplatek 11.136 Kč, celkem tedy 27.136 Kč, formou týdenních splátek 512 Kč v počtu 53, které měly být doplaceny do 10. 9. 2008. Žalovaný však celkem splatil pouze 3.050 Kč, což bylo započteno částečně na jistinu a částečně na poplatek. Dlužná jistina byla stanovena na částku 14.201,65 Kč. Původní věřitel uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě.

10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil tímto způsobem. Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti občanský zákoník č. 89/2012 Sb., který k témuž dni zrušil občanský zákoník dosavadní č. 40/1964 Sb. V souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se však vznik závazkového vztahu mezi původním věřitelem a žalovaným a práva a povinnosti z něj vzniklé včetně postoupení pohledávky budou řídit právní úpravou platnou do konce roku 2013, tedy občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb., neboť k uzavření žalované smlouvy o půjčce došlo v roce 2007.

11. Na smlouvu o půjčce použil soud ustanovení § 657 až § 658 občanského zákoníku, která tento smluvní typ upravují. Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Smlouva o půjčce má reálnou povahu, což znamená, že vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti, avšak teprve odevzdáním věci dlužníkovi se tento vztah mezi nimi stává právním vztahem z půjčky. V daném případě došlo mezi původním věřitelem a žalovaným nejen k uzavření smlouvy o půjčce, ale zároveň také k tomu, že původní věřitel předal v hotovosti žalovanému dohodnutou částku 16.000 Kč. Původnímu věřiteli tedy vzniklo právo požadovat po žalovaném jakožto dlužníkovi vrácení půjčky.

12. Ve smlouvě o půjčce nebyly dohodnuty úroky, nýbrž souhrnný poplatek 11.136 Kč. V této souvislosti soud považuje za právně významné tyto skutečnosti. Dohodnutou poskytnutou částku 16.000 Kč se žalovaný zavázal splatit v 53 splátkách po 512 Kč týdně tak, že celkem měl původnímu věřiteli uhradit 27.136 Kč, z čehož na souhrnný poplatek připadá 11.136 Kč. Znamená to tedy, že za dobu jednoho roku a jednoho týdne měl podle smlouvy žalovaný zaplatit původnímu věřiteli kromě jistiny 16.000 Kč ještě 69,6 % z této jistiny. Takovouto odměnu za poskytnutí půjčky soud považuje za nepřiměřeně vysokou. Jde o spotřebitelskou smlouvu, a původní věřitel při jejím uzavírání byl ve fakticky výhodnějším postavení, neboť měl odbornou převahu nad žalovaným jakožto spotřebitelem, které mu poskytoval své služby v podobě půjčky. Proto lze od původního věřitele vyžadovat a očekávat, že se ve vztahu k žalovanému jakožto spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Ve smlouvě není vůbec specifikováno, které složky jsou zahrnuty v souhrnném poplatku 11.136 Kč. Nebylo tedy možné rozlišit jednotlivé druhy nákladů či odměn, tvořících tento poplatek. Soud za těchto okolností tento souhrnný poplatek pokládá za nepřiměřeně vysoký a neobvyklý až do té míry, že se příčí dobrým mravům. Ujednání o tomto poplatku ve smlouvě o půjčce soud proto posoudil jako neplatné v souladu s ustanovením § 39 občanského zákoníku. Jde o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti, aniž by bylo nutné, aby některá ze smluvních stran neplatnost namítla.

13. Soud tedy vycházel z toho, že povinností žalovaného bylo vrátit původnímu věřiteli pouze poskytnutou částku 16.000 Kč. Žalovaný na půjčku uhradil 3.050 Kč, a zbývá mu tedy doplatit 12.950 Kč.

14. Pokud jde o úroky z prodlení, vycházel soud z toho, že povinností žalovaného bylo splatit půjčku v týdenních splátkách, přičemž první splátka byla splatná sedmého dne od data uzavření této smlouvy, tedy 11. 9. 2007, a poslední splátka měla být zaplacena 10. 9. 2008. Žalovaný se tedy dostal do prodlení ve smyslu ustanovení § 517 odst. 1 občanského zákoníku již se zaplacením první splátky, když svoji první platbu provedl až 18. 9. 2007. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že v případě nesplnění povinnosti zaplatit splátku má původní věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé části půjčky včetně souhrnného poplatku v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky zákazníka. Toto ujednání je v souladu s ustanovením § 565 občanského zákoníku, podle něhož může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky, jen bylo-li to dohodnuto anebo v rozhodnutí určeno, přičemž toto právo může věřitel použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. V řízení však nebylo prokázáno, a žalobce ani netvrdil, že by původní věřitel požadoval zaplacení celého zbytku dluhu, tedy půjčky, najednou, ani kdy se tak mělo stát a jakou formou. Soud tedy má za to, že žalovaný se dostával do prodlení se zaplacením každé jednotlivé splátky zvlášť vždy ode dne následujícího po její splatnosti, a neztotožnil se s názorem žalobce, který požaduje úrok z prodlení již od 7. 11. 2007 z celé žalované částky. S ohledem na shora uvedené platby žalovaného byl ke dni 7. 11. 2007 žalovaný v prodlení se zaplacením částky 1.046 Kč. Následně měl žalovaný uhradit ještě 23 splátek po 512 Kč a poslední platbu 128 Kč, aby uhradil žalobci celou jistinu půjčky 16.000 Kč. Splatnost těchto plateb byla ve dnech 8. 11., 15. 11., 22. 11., 29. 11., 6. 12., 13. 12., 20. 12. a 27. 12. v roce 2007 a 3. 1., 10. 1., 17. 1., 24. 1., 31. 1., 7. 2., 14. 2., 21. 2., 28. 2., 6. 3., 13. 3., 20. 3., 27. 3., 3. 4. a 10. 4. v roce 2008, a poslední platba 128 Kč byla splatná 17. 4. 2008. Ve dnech následujících se žalovaný dostal do prodlení, a od těchto dnů původnímu věřiteli náleželo právo na úroky z prodlení podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku, jejichž výše je stanovena v § 1 vládního nařízení č.142/1994 Sb. ve znění vládního nařízení č. 163/2005 Sb. Žalobce kapitalizoval úrok z prodlení z žalované částky od 7. 11. 2007 do 18. 12. 2020, a soud výpočtem zjistil, že za toto období činí úrok z prodlení z výše uvedených částek za shora uvedená období celkem 13.203,38 Kč.

15. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce výše uvedenou písemnou smlouvou ve smyslu ustanovení § 524 odst. 1 občanského zákoníku. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená, jak je uvedeno v § 524 odst. 2 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno shora uvedeným dopisem, jak vyžaduje ustanovení § 526 odst. 1 občanského zákoníku.

16. Na základě všech výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci na jistině 12.950 Kč včetně zákonného úroku z prodlení od 7. 11. 2007 až do zaplacení, přičemž za dobu od 7. 11. 2007 do 18. 12. 2020 byl úrok z prodlení kapitalizován částkou 13.203,38 Kč. Výrokem II byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně částky 1.251,65 Kč na jistině a zbývajícího úroku z prodlení.

17. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 68 % předmětu řízení, a ohledně 32 % úspěch neměl. Úroky z prodlení přiznané či zamítnuté na dobu do zaplacení soud kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí, a to přiznané úroky z prodlení částkou 2.299,84 Kč a zamítnuté úroky z prodlení částkou 222,27 Kč. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 36 %. Soud vzal také v úvahu, že ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to výše uvedený dopis ze dne 29. 7. 2021 Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, z odměny za právní zastoupení za 2 a půl úkonu právní pomoci po 1.700 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze tří paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 1.081,50 Kč, která odpovídá 21 % dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, a sepis žaloby. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce činí 7.031,50 Kč, z čehož soud žalobci přiznal 36 %, tedy 2.531 Kč.