8 C 230/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v  obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený anonymizováno jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 150.876,13 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 24.318 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně za dobu od 4. 7. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 126.558,13 Kč - s úrokem 0,1 % denně z částky 52.074 Kč za dobu od 4. 7. 2022 do zaplacení - s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 41.196,11 Kč za dobu od 4. 7. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 150.876,13 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 65.514,11 Kč za dobu od 4. 7. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 52.074 Kč za dobu od 4. 7. 2022 do zaplacení. Tvrdí, že dne 12. 5. 2021 uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] to elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Žalobce se ve smlouvě zavázal poskytnout žalované úvěr 45.000 Kč a žalovaná se zavázala žalobci splatit celkem 83.376 Kč, tedy jistinu a úroky 38.376 Kč, v 72 splátkách po 1.158 Kč měsíčně. Úrok byl sjednán v sazbě 23 % ročně a ve smlouvě byly dohodnuty 3 doplňkové služby Podpora, které zahrnovaly možnost odkladu tří splátek úvěru ročně, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Čerpání úvěru bylo dohodnuto tak, že částka 14.960 Kč bude vyplacena na účet žalované, částka 21.040 Kč bude použita na úplnou úhradu předchozího závazku žalované vůči žalobci a částka 9.000 Kč bude započtena na náklady žalobce. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkou splatnou 15. 4. 2022. Žalobce žalovanou upomínal, na což však žalovaná nereagovala, a žalobce tak úvěr zesplatnil dopisem odeslaným 20. 5. 2022, v němž žalovanou vyzval k úhradě celého dluhu do 3. 7. 2022. Žalovaná zaplatila šest splátek v celkové výši 11.682 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny 43.142,74 Kč, z úroku ve výši 33.288,02 Kč, ze zbývající části doplňkové služby Podpora – odklad 10.362 Kč, ze zbývající části doplňkové služby Podpora – nemoc 20.856 Kč, ze zbývající části doplňkové služby Podpora – práce 20.856 Kč, z nákladů na upomínky 800 Kč a ze smluvní pokuty 21.571,37 Kč. Tato smluvní pokuta odpovídá jedné polovině nezaplacené jistiny úvěru. Žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřil úvěruschopnost žalované.

2. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Část soudních písemností si žalovaná převzala, zbývající soudní písemnosti byly žalované doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

3. Žalobce je držitelem certifikátu pro poskytování spotřebitelských úvěrů, jak vyplývá z certifikátu systému řízení rizik a služeb organizace ze dne 22. 3. 2018 s datem certifikace 2. 3. 2018. Žalobce rovněž náleží mezi nebankovní poskytovatele spotřebitelského úvěru podle seznamu České národní banky.

4. Žalobce na podporu svého názoru, že smlouva o úvěru a všechny doplňkové služby byly sjednány ve prospěch žalované a nikoli v nepřiměřené výši, předložil soudu auditní zprávu produktu Institutu aplikovaného práva a srovnání poskytovatelů půjček provedené organizací Člověk v tísni. Z tohoto srovnání vyplývá, že žalobce se umístil v prostřední části, která byla vymezena pro průměrné umístění, nikoli tedy v nejhorší části nazvané potřeba zlepšení ani v nejlepší části nazvané zodpovědný přístup. Byla hodnocena vstřícnost vůči zákazníkovi a cena a náklady při prodlení. Nejvstřícnější společnosti požadovaly při šestiměsíčním prodlení sankci okolo 2.000 Kč, nejdražší společnosti žádaly čtyř až pětinásobek této částky. Některé společnosti neměly na webu kalkulačku splátek, více než třetina společností nekonkretizovala na webu náklady prodlení. Čtyři pětiny společností započítávaly opožděnou platbu primárně na jiný účel než na jistinu a čtvrtina společností stále využívala problematickou doložku přímé vykonatelnosti. Z auditní zprávy produktu – spotřebitelský úvěr z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru, vypracované Institutem aplikovaného práva, z. s. v Praze na zadání žalobce dne 4. 10. 2016 vyplývá, že ve vztahu ke spotřebiteli se nejedná o nikterak neobvyklé ujednání ohledně sjednání doplňkových služeb Podpora, přičemž v případě vypovězení, odstoupení nebo porušení smlouvy je po spotřebiteli následně požadována celková cena za celé sjednané období, tedy i platby za doplňkové služby. V případě porušení závazku spotřebitelem nebrání nic společnosti, aby požadovala na základě smlouvy celkovou cenu poskytnuté doplňkové služby.

5. Předsmluvní informace ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] obsahují souhlas žalované se zpracováním osobních údajů, výpočet roční procentní sazby nákladů, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, včetně základních parametrů úvěru, tabulku umoření úvěru. V řízení nebylo zjištěno, že by se tyto dokumenty dostaly kdy do dispozice žalované.

6. Z dvou e-mailů z 10. 5. 2021 a 12. 5. 2021 vyplývá, že žalobce oznámil někomu jménem [jméno], že jí zasílá přístupové údaje do klientského účtu, v němž má být smluvní dokumentace ke spotřebitelskému úvěru. Druhým e-mailem žalobce děkuje [jméno] za podpis smluvní dokumentace a zasílá předsmluvní informace a smluvní dokumentaci ke spotřebitelskému úvěru, kterou měla žalovaná uzavřít prostřednictvím klientského účtu. V řízení nebylo zjištěno, že by se tyto zprávy kdy dostaly do dispozice žalované.

7. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] zjistil soud tyto skutečnosti. Smluvní strany jsou označeny tak, že žalobce je poskytovatelem a žalovaná je spotřebitelem. V části posouzení úvěruschopnosti spotřebitele jsou prohlášení spotřebitele o oprávnění uzavřít smlouvu, o tom, že není účastníkem žádného soudního sporu, insolvenčního řízení, že žalobce může požadovat vyjmenované doklady ohledně úvěruschopnosti žalované. Poskytnutí úvěru je popsáno v článku IV. tak, že jde o neúčelový hotovostní úvěr 45.000 Kč, z čehož bude částka 14.960 Kč vyplacena na účet spotřebitele č. [bankovní účet], částka 21.040 Kč bude na základě žádosti spotřebitele vyplacena na úplnou úhradu předchozího závazku spotřebitele vůči žalobci ze smlouvy [číslo] ze dne 5. 5. 2020, a zbývající částka 9.000 Kč bude započtena na náklady žalobce. Úvěr byl sjednán na dobu 72 měsíců na úrok 23 % ročně. V bodě 4.8. byly sjednány náklady 9.000 Kč, z toho náklady na lustrum v registrech 400 Kč, náklady na expresní vyplacení úvěru 100 Kč, ostatní administrativní náklady žalobce 5.800 Kč, odměna zprostředkovateli či obchodnímu zástupci 1.800 Kč a náklady na ověření úvěrového případu 900 Kč. V článku V. bylo dohodnuto, že spotřebitel splatí úvěr formou 72 splátek ve výši 1.158 Kč měsíčně vždy k patnáctému dni v měsíci. Pro případ prodlení bylo sjednáno právo žalobce na úhradu účelně vynaložených nákladů, na úroky z prodlení, na smluvní pokutu 0,1 % denně do výše 50 % zůstatku jistiny s tím, že žalobce vyzve spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení splatným, k úhradě dlužné splátky a poskytne mu lhůtu alespoň 30 dnů. Pokud ze strany spotřebitele ani po dvou upomínkách nedojde k úhradě dlužné částky, je žalobce oprávněn jistinu úvěru zesplatnit a úroky se stávají součástí jistiny, přičemž žalobce je oprávněn požadovat po spotřebiteli smluvní pokutu, úrok z prodlení a náklady na upomínky. V článku VIII. byly sjednány doplňkové služby Podpora, což zahrnuje možnost odkladu tří splátek úvěru ročně, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace, a možnost přerušení splácení na stejnou dobu v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. V článku X. bylo stanoveno, že smlouva je uzavřena elektronicky distančně prostřednictvím klientského účtu na základě popsaného postupu. Smlouva je datována [datum] a je podepsána členem představenstva žalobce. Podpis žalované na smlouvě se nenachází. Nedílnou součástí smlouvy měly být dvě přílohy, a to posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a smlouva o zřízení doplňkové služby Podpora. V posouzení úvěruschopnosti je uvedeno, že průměrný příjem spotřebitele za poslední tři měsíce je [částka], náklady na bydlení činí [částka], pravidelné finanční závazky jsou 0 Kč, sázky činí [částka] měsíčně a finanční zůstatek spotřebitele [částka]. Bez záznamu byly výsledky lustrací v registrech Solus, AML, insolvenčním rejstříku, odcizených dokladech a interní databázi žalobce. Scoring spotřebitele byl pozitivní s výsledným skóre vyšší bonita, a výše úvěru byla na základě toho stanovena na 45.000 Kč s platbou za doplňkové služby 789 Kč, když celková měsíční splátka tak činila 1.947 Kč. V řízení nebylo zjištěno, že by se tato příloha č. 1 smlouvy kdy dostala do dispozice žalované.

8. V příloze 2 je smlouva o zřízení doplňkové služby Podpora, kdy cena za službu odkladu tří splátek úvěru ročně činí 157 Kč měsíčně, cena za možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace činí 316 Kč měsíčně a cena služby za možnost přerušení splácení na stejnou dobu v případě nezaviněné ztráty zaměstnání je rovněž 316 Kč měsíčně, celkem tedy 789 Kč měsíčně, což má být připočteno k měsíční splátce úvěru. Tato příloha č. 2 je datována 12. 5. 2021 a je podepsána předsedou představenstva žalobce, podpis žalované se na této listině nenachází.

9. V listině Žádost o doplňkové služby Podpora je konstatováno, že žalobce a žalovaná hodlají uzavřít smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru a spotřebitel výslovně žádá žalobce o zřízení doplňkové služby Podpora k úvěrové smlouvě. Tato listina není nikým podepsána a nebylo zjištěno, že by se kdy dostala do dispozice žalované.

10. Z listiny Přehled svolení k inkasu nezjistil soud žádné skutečnosti. Jedná se zřejmě o část elektronické zprávy či databáze, písmo je droboučké a nečitelné, figuruje zde [právnická osoba]

11. Podle potvrzení [právnická osoba] je majitelem účtu [číslo] žalobce, přičemž podle přehledu pohybů na tomto účtu byla na tento účet dne 12. 5. 2021 připsána částka 21.040 Kč. 12. [právnická osoba] potvrdila dne 7. 10. 2022, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaná. Podle výpisu z téhož účtu byla dne 13. 5. 2021 na tento účet připsána částka 14.960 Kč z účtu žalobce jako doplatek úvěru.

13. Z potvrzení o platbách byla na účet žalobce dne 12. 5. 2021 připsána částka 1 Kč ze shora uvedeného účtu žalované. Podle dalších potvrzení téže banky byla téhož dne zaúčtována uvnitř banky částka 21.040 Kč a téhož dne na účet žalované byla odeslána částka 14.960 Kč jako doplatek úvěru.

14. Z potvrzení o úhradě dluhu ze dne 12. 5. 2021 vyplývá, že žalobce potvrzuje žalované vyplacení úvěru tak, že částka 14.960 Kč bude vyplacena na účet žalované, částka 21.040 Kč bude vyplacena na účet žalobce za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalované vůči žalobci ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 5. 5. 2020, a částka 9.000 Kč bude započtena na náklady žalobce specifikované v úvěrové smlouvě v bodu 4.

8. Žalobce zároveň poskytl žalované potvrzení o tom, že předcházející úvěr [číslo] byl tímto způsobem splacen dne 13. 4. 2021.

15. Podle tvrzení žalobce uhradila žalovaná celkem na úvěr pouze 11.682 Kč. Z následně uvedených listin soud zjistil tyto skutečnosti ohledně upomínání žalované. Upomínkou č. 1 žalobce vyzýval žalovanou k úhradě splátky 1.947 Kč s poplatkem 300 Kč za upomínku, což byla splátka splatná 15. 4. 2022, a upozornil ji na možnost zesplatnění úvěru. Podle podacího lístku byl tento dopis žalované odeslán téhož dne 20. 4. 2022. Upomínkou č. 2 z 5. 5. 2022 žalobce vyzval žalovanou znovu k zaplacení dlužné splátky a opět ji upozornil na možnost zesplatnění úvěru. Podle podacího lístku byl dopis odeslán žalované téhož dne 5. 5. 2022 doporučeně. Dopisem z 21. 5. 2022 sdělil žalobce žalované, že došlo k zesplatnění úvěru z důvodu jejího prodlení, potvrdil jí úhradu šesti splátek v celkové výši 11.682 Kč, a vyzval žalovanou, aby ve lhůtě do 3. 7. 2022 uhradila žalobci celkem 150.967,76 Kč. Tato částka představuje veškeré shora uvedené složky žalované částky a navíc ještě smluvní úroky z prodlení ve výši 91,63 Kč.

16. Pokud jde o uzavření úvěrové smlouvy, žalobce tvrdí, že se tak stalo elektronicky, distančně, přičemž popsal obvyklý způsob uzavření obdobné smlouvy, uvedl IP adresu [adresa], čas podpisu 10 hodin 51 minut 48 vteřin, SMS kód [číslo], a telefonní [číslo] z něhož měl být SMS kód potvrzen. K prokázání uzavření smlouvy předložil žalobce dva shora uvedené e-maily z 10. 5. 2021 a 12. 5. 2021.

17. K těmto listinám shora citovaným soud uvádí, že z nich nelze vzít za prokázáno, že žalovaná uzavřela s žalobcem dne 12. 5. 2021 nějakou smlouvu, že žalobce odeslal žalované nějakou smluvní dokumentaci, jaký byl obsah této dokumentace, kdy žalovaná dostala dokumentaci do své dispozice, jakým způsobem dokumenty převzala a jakým způsobem a kdy se pohybovala v nějakém klientském účtu, jak a kdy odsouhlasila smluvní dokumentaci, jakým způsobem vyjádřila svoji vůli nějakou smlouvu uzavřít a kdy a jakým způsobem toto sdělila žalobci, ani kdy a jakým způsobem žalobce tuto smlouvu s žalovanou uzavřel, případně jí předložil nabídku uzavření smlouvy. Na jednoznačné prokázání uzavření úvěrové smlouvy nelze usuzovat ani z Žádosti o doplňkové služby Podpora, případně z kopie občanského průkazu žalované. Nebylo zjištěno, že by tyto listiny žalovaná odsouhlasila, jakým způsobem a kdy se tak mělo stát, na listinách není podpis žalované a nebylo prokázáno, že by se tyto listiny kdy dostaly do dispozice žalované. Ohledně celé výše uvedené dokumentace úvěrové smlouvy soud konstatuje, že nebylo prokázáno, že by smlouva v tomto znění byla mezi účastníky uzavřena. Na žádné listině se nenachází podpis žalované, nebylo zjištěno, jakým konkrétním způsobem a kterého dne žalovaná projevila souhlas se všemi ujednáními shora uvedenými.

18. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované zjistil soud z následujících listin tyto skutečnosti. Dne 24. 10. 2016 bylo zahájeno insolvenční řízení ohledně žalované, dne 27. 1. 2017 rozhodl insolvenční soud, Krajský soud v Brně usnesením č. j. [insolvenční spisová značka] o schválení oddlužení žalované plněním splátkového kalendáře. Žalovaná měla celkem osm věřitelů, z toho šest věřitelů bylo nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů, další věřitel byla banka a poslední věřitel mobilní operátor. Usnesením z 19. 8. 2019 č. j. [insolvenční spisová značka] vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení žalované a osvobodil žalovanou od placení dosud neuspokojených pohledávek.

19. Žalobce měl k dispozici kopii rodného listu žalované, provedl kontrolu v neplatných dokladech s negativním výsledkem pro žalovanou, výsledek lustrace v registru Solus bylo rovněž pro žalovanou negativní. Žalobce měl také výplatní lístek žalované za měsíc březen 2021, podle něhož činil čistý měsíční výdělek žalované [částka] u zaměstnavatele [právnická osoba] na základě hlavního pracovního poměru na dobu neurčitou. Žalobce ověřil v obchodním rejstříku zaměstnavatele žalované [právnická osoba], se sídlem v [obec]. Žalobce měl zřejmě k dispozici rovněž výpis ze shora uvedeného účtu žalované, na němž byl potvrzen příjem žalované od jejího zaměstnavatele 11. 2. 2021 ve výši [částka], v březnu 2021 ve výši [částka], v dubnu 2021 ve výši [částka]. Soud si vyžádal výpis z účtu žalované za dobu od 5. 2. 2021 až do května 2021, a z něj zjistil, že žalovaná každý měsíc hradí různé částky na sázky, například za měsíc duben to bylo celkem 10 plateb ve prospěch [webová adresa], v březnu 2021 sedm plateb ve prospěch [webová adresa], v únoru čtyři platby ve prospěch [webová adresa], pět plateb ve prospěch [webová adresa] a jedna platba ve prospěch [příjmení]. Z toho lze dovodit, že žalovaná se věnuje ve značné míře sázení, což žalobci bylo známo.

20. Jak bylo výše zmíněno, část úvěru ve výši 21.040 Kč měla být poskytnuta na doplacení předcházejícího úvěru u žalobce [číslo]. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru pod tímto číslem soud zjistil, že měla být uzavřena dne 5. 5. 2020 mezi žalobcem a žalovanou, výše úvěru činila 20.000 Kč a tento měl být poskytnut tak, že částka 10.433 Kč měla být poskytnuta na úplné zaplacení předchozího závazku žalované vůči žalobci ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30. 4. 2020, částka 5.567 Kč měla být vyplacena na účet žalované a částka 4.000 Kč měla být započtena na náklady žalobce. Tento úvěr měla žalovaná spolu s úrokem 23 % ročně uhradit formou 72 splátek ve výši 514 Kč měsíčně. Přílohou této smlouvy byla mimo jiné Smlouva o inkasní službě, Žádost o doplňkové služby Podpora, Smlouva o zřízení doplňkové služby Podpora a Dotazník k posouzení bonity spotřebitele. Z tohoto dotazníku vyplývá, že příjem žalované měl být v té době 14.312 Kč měsíčně. V této příloze měly být sjednány tři druhy doplňkových služeb Podpora, obdobné jako v žalovaném případě, s platbami 61 Kč, 104 Kč a 104 Kč měsíčně. Podle potvrzení o vyplacení úvěru [číslo] byly výše uvedené tři složky úvěru vyplaceny na shora uvedené účely podle smlouvy, o čemž svědčí i potvrzení o platbě [právnická osoba]

21. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. V řízení nebylo prokázáno, že žalobce uzavřel s žalovanou dne 12. 5. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, včetně Smlouvy o doplňkové službě Podpora shora uvedeného obsahu elektronickými prostředky ani jiným způsobem. Pro žalovanou se jednalo již o třetí úvěr, který měla mít s žalobcem sjednaný. Bylo prokázáno, že žalovaná obdržela od žalobce na svůj účet 14.960 Kč a částka 21.040 Kč byla použita žalobcem na doplacení předcházejícího závazku žalované z dřívější úvěrové smlouvy uzavřené 5. 5. 2020. Ohledně částky 9.000 Kč nebylo prokázáno, že by ji žalovaná jakýmkoliv způsobem čerpala. Žalovaná celkem žalobci zaplatila 11.682 Kč. Žalobce úvěr zesplatnil shora uvedeným dopisem, neboť žalovaná přestala úvěr splácet, a vyčíslil svůj nárok tak, jak je uvedeno v odstavci 1 odůvodnění tohoto rozhodnutí. Žalobce se zabýval zjišťováním poměrů žalované a zjistil shora uvedené skutečnosti. Nebylo prokázáno, že by žalobce ověřoval výdajovou stránku žalované. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatila.

22. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že žalobce se zavázal na požádání žalované poskytnout v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaná zavázala tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a zaplatit úroky, poplatky či jiná plnění. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě 31.000 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodli, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující úvěrovou smlouvu neobsahuje podpis žalobce ani žalované a nebylo zjištěno, že by žalovaná jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupila a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by žalobce anebo žalovaná učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by žalobce či žalovaná projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Zřejmě žalobce vytvořil text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text předložil žalované, případně kterého dne, ani že by žalovaná takovýto návrh smlouvy přijala, jakým způsobem a kterého dne. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi účastníky uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci.

23. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. I kdyby bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, nebylo prokázáno, že by si žalobce splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobce byl podle § 86 téhož zákona povinen před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalované splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a jejích dosavadních závazků.

24. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. V řízení nebylo prokázáno, že by se žalobce řádným, konkrétním a dostačujícím způsobem zabýval prošetřením poměrů na straně žalované. Nebyl zjištěn osobní stav žalované, vyživovací povinnosti, druh bydlení. Žalobce uvádí průměrný čistý měsíční příjem žalované 15.651 Kč, z výpisů z účtu žalované byla zjištěna vyplacená mzda za měsíce únor, březen a duben 2021 ve výši 11.883 Kč, 15.716 Kč a 19.354 Kč, přičemž aritmetický průměr těchto částek je 15.651 Kč na měsíc. Jedná se o velmi nízký příjem. Žalobce se prokazatelně nezabýval výdajovou stránkou žalované. Nebylo prokázáno, že by jakýmkoliv způsobem ověřil výdaje žalované na bydlení. Žalobce si byl vědom toho, že žalovaná sází, což vyplývá z výpisů z účtu žalované, jak je shora popsáno. Žádný výdaj žalované nebyl prokazatelně ověřen. Žalobce se výdajovou stránkou žalované zabýval zcela nedostatečně, pokud se jí vůbec skutečně zabýval, když zřejmě zjistil pouze náklady na bydlení a náklady na sázení, a nezohledňoval náklady jiné, když je zřejmé, že každý člověk musí mít i jiné náklady na živobytí, než na sázení a na bydlení. Žalobce si musel být vědom toho, že žalovaná měla od roku 2016 až do 19. 8. 2019 vedeno insolvenční řízení, přitom do insolvence se dostala v důsledku nesplácení úvěrů či půjček od poskytovatelů nebankovních úvěrů a od jedné banky. Insolvenční řízení bylo ukončeno rozhodnutím z 19. 8. 2019, a již 30. 4. 2020 žalobce sjednal s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo]. Žalovaná tento úvěr nesplatila a 5. 5. 2020, tedy za několik dní, sjednal žalobce s žalovanou další úvěr [číslo] na částku 20.000 Kč, z čehož částka 10.433 Kč, tedy více než polovina, měla být použita na doplacení předcházejícího úvěru [číslo]. Žalovaný úvěr tedy měl být již třetí v pořadí a měl být podle žalobce sjednán za rok od úvěru předchozího, přičemž opět část poskytnuté částky byla určena na doplacení předchozího úvěru z 5. 5. 2020. Žalobci tedy bylo známo, že žalovaná byla již v insolvenci, a že za osm měsíců po ukončení insolvenčního řízení si u žalobce sjednala spotřebitelský úvěr, a za krátkou dobu úvěr další. Přesto žalobce žalované poskytl další úvěr, který je předmětem tohoto řízení.

25. Žalobce ze skutečností, které u žalované zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit. Žalobce tedy poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je úvěrová smlouva, kdyby bylo prokázáno, že byla řádně uzavřena, neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalované při sjednání úvěrové smlouvy, pokud by její uzavření bylo prokázáno, by se zjevně příčilo dobrým mravům, odporovalo by citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně by narušovalo veřejný pořádek. Chování žalobce výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů.

26. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

27. Úvěrová smlouva by tedy musela být považována za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku, a z takové smlouvy ani nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalované nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit žalobci jakékoli úroky či poplatky.

28. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná čerpala 14.960 Kč a 21.040 Kč, celkem 36.000 Kč, a vrátila žalobci 11.682 Kč. Rozdíl těchto částek 24.318 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované.

29. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše zmíněný zesplatňující dopis odeslaný žalované 21. 5. 2022. Žalovaná v něm byla vyzvána k plnění do 3. 7. 2022, a ode dne následujícího 4. 7. 2022 je v prodlení. Od téhož dne žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.

30. Na základě všech výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci bezdůvodné obohacení 24.318 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4. 7. 2002 do zaplacení. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta.

31. Žalovaná měla ve sporu úspěch ve větší míře než žalobce, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právu.