8 C 232/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , anonymizována dvě slova datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 26.535,26 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 20.000 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně za dobu od 15. 7. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 6.535,26 Kč - s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 20.000 Kč za dobu od 5. 5. 2022 do 14. 7. 2022 - s úrokem z prodlení ve výši 931,51 Kč - s úrokem ve výši 15.747,21 Kč - s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 473 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 26.535,26 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 20.000 Kč za dobu od 5. 5. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 931,51 Kč, s úrokem ve výši 15.747,21 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky 473 Kč. Tvrdí, že dne 24. 8. 2020 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru pomocí elektronických prostředků, na základě níž žalovaný obdržel finanční prostředky 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli ještě poplatek za poskytnutí úvěru 12.676,29 Kč a smluvní úrok z úvěru 1.316,02 Kč. Žalovaný měl úvěr splatit formou 12 splátek po 2.832,69 Kč měsíčně, kdy splatnost poslední splátky byla 25. 8. 2021. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. Vznikla mu tak povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Smluvní pokuta byla vyčíslena na částku 6.535,26 Kč za dobu od 26. 8. 2021 do 14. 3. 2022 z částky 32.676,29 Kč. Kapitalizovaný úrok z prodlení 931,51 Kč byl vypočten z jistiny 20.000 Kč za dobu od 26. 8. 2021 do 14. 3. 2022. Kapitalizovaný úrok 15.747,21 Kč se skládá z poplatku za poskytnutí úvěru 12.676,29 Kč, z nákladů na vymáhání 293 Kč a z úroku z úvěru ve výši 2.777,92 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou z 4. 5. 2022. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatil ani pro předžalobní výzvě.

2. Ve věci byl dne 18. 11. 2022 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Dne 24. 8. 2020 vyhotovil původní věřitel [právnická osoba] listinu Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obsahující základní parametry úvěru ve výši 20.000 Kč, včetně doby jeho trvání, celkové částky k zaplacení s poplatkem a úroky a nákladů v případě opožděných plateb. Jakoukoliv souvislost s osobou žalovaného nelze z této listiny dovodit. V řízení nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, se tato listina dostala do dispozice žalovaného.

5. Téhož dne 24. 8. 2020 vyhotovil původní věřitel [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] Smluvní strany jsou označeny tak, že úvěrujícím je [právnická osoba] a žalovaný je klientem. Ve smlouvě uvedeno, že smluvní strany využívají prostředků komunikace na dálku pro uzavření smlouvy. Úvěr je specifikován jako jednorázový bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 20.000 Kč na úrok 12 % ročně. Úvěr měl být čerpán bezhotovostně na účet klienta dne 26. 8. 2020. Za poskytnutí úvěru byl stanoven poplatek 12.676,29 Kč, a celkem mělo být uhrazeno 33.992,31 Kč formou 12 splátek ve výši 2.833 Kč měsíčně počínaje dnem 25. 9. 2020. Splatnost úvěru byla 25. 8. 2021. V článku VII byly obsaženy následky porušení povinností klienta, a to zesplatnění úvěru a smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, s níž je v prodlení. Smlouva je podepsána původním věřitelem. Na místě vyhrazeném pro podpis klienta je vytištěno jméno a příjmení žalovaného a SMS kód: sbbn. Žádný podpis žalovaného se na smlouvě nenachází.

6. Ohledně uzavření úvěrové smlouvy žalobce tvrdí, že žalovaný si na internetových stránkách původního věřitele zvolil bezhotovostní formu poskytnutí úvěru a vybral jeho výši a počet splátek, poté se mu zobrazilo, jaká bude výše poplatku za poskytnutí úvěru a jakou celkovou částku bude povinen zaplatit. Žalovaný následně klikl na políčko Chci půjčit, poté vyplnil registrační formulář, do něhož uvedl své údaje včetně zaměstnání, typů příjmu a výše příjmu. Po vyplnění registračního formuláře byl žalovaný povinen se seznámit s obsahem smlouvy o úvěru a na důkaz svého souhlasu měl zaškrtnout čtvercové políčko. Po odsouhlasení byla žalovanému zaslána SMS zpráva s unikátním kódem: sbbn. Tento obžalovaný opsal do příslušného pole internetového formuláře a zároveň tím odeslal žádost o poskytnutí úvěru. Veškerá smluvní dokumentace byla poté žalovanému zaslána na e-mail a smlouva o úvěru a související dokumenty byly žalovaným podepsány pomocí verifikačního SMS kódu, a dokumenty nabyly platnosti a účinnosti zadáním tohoto kódu. Žádost o úvěr byla žalovanému následně schválena, a na jeho bankovní účet mu byla odeslána požadovaná částka.

7. Tato tvrzení žalobce o způsobu uzavření úvěrové smlouvy jsou jednak neúplná, jednak ani nebyla v řízení prokázána. Nebylo prokázáno, že by žalovaný navštívil internetové stránky původního věřitele, že by si zvolil formu poskytnutí úvěru, jeho výši a počet splátek, že by se žalovanému zobrazila výše poplatku a celková částka k úhradě, ani kdy se tak mělo stát. Nebylo rovněž prokázáno, že by žalovaný klikl na jakékoliv políčko, a kdy se tak mělo stát, ani to, že by žalovaný vyplnil nějaký registrační formulář a zadal do něj jakákoliv data, ani jakou formou a kdy se tak mělo stát. Nebylo rovněž prokázáno, že by se žalovaný seznámil s nějakým obsahem smlouvy o úvěru, jaký byl text takové smlouvy, ani že by žalovaný zaškrtl nějaké políčko a dokumenty odsouhlasil. Stejně tak nebylo ani prokázáno, že by žalovaný obdržel SMS zprávu s unikátním kódem, ani kdy se tak mělo stát, ani to, že by žalovaný jakýmkoliv způsobem tento kód použil, ani že by nějaká smluvní dokumentace byla žalovanému zaslána na e-mail.

8. Listina splátkový produkt obsahuje různé druhy úvěrů s odlišnou délkou splácení a výší poskytnuté částky, a listina splátkový kalendář zahrnuje 12 splátek po 2.833 Kč, kdy první splátka je splatná 25. 9. 2020 a poslední splátka je splatná 25. 8. 2021 Tyto listiny nejsou nikým podepsány, není na nich uvedeno datum, a v řízení nebylo prokázáno, že by se kdy dostaly do dispozice žalovaného.

9. Čerpání peněžních prostředků soud ověřil z potvrzení o platbě, z výpisu z účtu žalovaného a z potvrzení [právnická osoba] Podle potvrzení o platbě byla dne 25. 8. 2020 z účtu původního věřitele [právnická osoba] poukázána částka 20.000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Majitelem tohoto účtu je žalovaný a podle výpisu z téhož účtu byla tato částka na účet žalovaného připsána dne 26. 8. 2020.

10. Podle tvrzení žalobce nezaplatil žalovaný na předmětný úvěr ničeho. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval, že na úvěr nějakou částku splatil, což však žalovaný v průběhu řízení neučinil.

11. Z výpisu z účtu žalovaného soud navíc zjistil, že žalovaný od 10. června 2020 do poskytnutí peněžních prostředků od původního věřitele čerpal množství jiných úvěrů. Dne 10. 6. 2020 obdržel od téhož původního věřitele [právnická osoba] částku 10.600 Kč jakožto zápůjčku, dne 24. 6. 2020 obdržel 4.000 Kč od [právnická osoba] jakožto půjčku, 25. 6. 2020 obdržel 5.000 Kč od [právnická osoba] jakožto půjčku, dne 8. 7. 2020 obdržel 8.000 Kč od [anonymizováno] finance jako půjčku, téhož dne obdržel ještě 6.000 Kč od [anonymizována dvě slova] jako půjčku, dne 30. 7. 2020 obdržel 15.000 Kč od [anonymizováno] finance jako půjčku, dne 3. 8. 2020 obdržel 7.000 Kč od [právnická osoba] jakožto půjčku, dne 14. 8. 2020 obdržel 5.000 Kč z platební brány [webová adresa], kterou používají poskytovatelé nebankovních úvěrů, a dne 25. 8. 2020, tedy 1 den před poskytnutím žalované částky od původního věřitele, obdržel ještě 10.000 Kč od [anonymizována dvě slova] jakožto půjčku. Původní věřitel měl k dispozici částečné výpisy ze shora uvedeného účtu žalovaného, na nichž většina transakcí byla začerněna, a zůstalo zde pouze několik transakcí obsahující příchozí platby od různých fyzických osob a jedné právnické osoby. Jednalo se o výpisy za období od 4. 5. 2020 do 31. 7. 2020, a bylo na nich zobrazeno 23 příchozích plateb různé výše, nejnižší částky byly 375 Kč, nejvyšší částka 100.000 Kč. Mezi těmito transakcemi byla i příchozí platba z 10. 6. 2020 ve výši 10.600 Kč od téhož původního věřitele jakožto zápůjčka, přičemž tuto platbu soud již uvedl výše.

12. Ohledně postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 26. 4. 2020 uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek a mezi postoupenými pohledávkami byla i pohledávka za žalovaným. Dopisem z 27. 6. 2020 oznámil původní věřitel žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobce, a vyzval žalovaného, aby svůj dluh hradil již žalobci na specifikované bankovní spojení. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 29. 6. 2022. Postoupení pohledávky oznámil žalovanému rovněž žalobce dopisem z 12. 5. 2022.

13. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem z 3. 6. 2022, u něhož nebylo prokázáno, zda byl žalovanému odeslán či doručen, a předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 2. 9. 2022, která byla podle poštovního podacího archu žalovanému odeslána doporučeně dne 5. 9. 2022.

14. Z listin výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 26. 9. 2022 a z listiny interní kontrola - GPS kontrola, nevzal soud za prokázány žádné skutečnosti. Jedná se pouze o seznam úkonů, které měl žalobce při vymáhání své pohledávky vůči žalovanému vykonat. Nelze z těchto listin dovodit, zda popsané úkony byly skutečně provedeny a kterého dne.

15. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. V řízení nebylo prokázáno, že by původní věřitel [právnická osoba] uzavřel s žalovaným shora uvedenou smlouvu o úvěru dne 24. 8. 2020 či v jakékoliv jiné době, ani že by žalovaný od téhož původního věřitele obdržel jakékoliv další dokumenty týkající se úvěru. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poukázal na účet žalovaného částku 20.000 Kč, a tato částka byla dne 26. 8. 2020 na účet žalovaného skutečně připsána. Žalovaný z této částky ničeho nevrátil ani původnímu věřiteli ani žalobci. Původní věřitel měl k dispozici pouze částečný výpis z účtu žalovaného. Žalovaný za dobu přibližně dvou měsíců před tím, než od původního věřitele obdržel částku 20.000 Kč, čerpal na svůj účet ještě 9 nebankovních úvěrů, z toho 1 od téhož původního věřitele. Původní věřitel uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno shora uvedeným dopisem. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatil ani po předžalobní výzvě zástupce žalobce.

16. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel [právnická osoba] uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, případně smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru shora uvedeného obsahu, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti tudíž nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky 20.000 Kč, ani že by se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v určité lhůtě a zaplatit úroky či poplatky. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ani ustanovení § 2390 občanského zákoníku upravující smlouvu o zápůjčce. Nebylo prokázáno ani to, že by se původní věřitel s žalovaným dohodli na poskytnutí peněžních prostředků určitou formou, ani na dalších okolnostech, například na datu splatnosti či poplatcích a úrocích. K uzavření smlouvy o úvěru nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že smluvní strany si ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodli, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však v řízení nebyla prokázána. Předložená úvěrová smlouva neobsahuje podpis žalovaného, a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v této smlouvě přistoupil. Pro uzavření smlouvy o úvěru jakožto smlouvy spotřebitelské může být ve smyslu § 1820 a následujících občanského zákoníku použito prostředků komunikace na dálku, což znamená, že při jednání smluvních stran používá podnikatel výhradně alespoň 1 komunikační prostředek, který umožňuje uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí. V daném případě navíc ani nebylo zjištěno, že by žalovaný žalobci či jeho právnímu předchůdci cokoli z poskytnuté částky vrátil.

17. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi původním věřitelem a žalovaným vůbec uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému proto nemohla vzniknout povinnost vrátit poskytnutou částku ve splátkách a lhůtách podle tvrzení žalobce, ani platit původnímu věřiteli jakékoliv poplatky, smluvní pokuty či úroky. I kdyby bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, nebylo prokázáno, že by si původní věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobce na výzvu soudu sdělil, že původní věřitel ověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr na základě výpisů z běžného účtu. Jak soud shora uvedl, jednalo se o částečný výpis z účtu, na němž většina transakcí byla začerněna, a příjmy byly v různých částkách od různých fyzických osob a jedné právnické osoby a jednou z těchto položek byl dřívější úvěr poskytnutý původním věřitelem žalovanému 10. 6. 2020. V řízení nebylo prokázáno, že by se původní věřitel jakýmkoliv způsobem zabýval výdajovou stránkou žalovaného a jeho předchozími závazky. Přitom pokud původní věřitel měl k dispozici částečné výpisy z účtů žalovaného, nebránilo mu ničeho v tom, aby si vyžádal úplné výpisy z účtu žalovaného, a z nich by mohl snadno zjistit, a že žalovaný měl 2 měsíce před žalovaným úvěrem 9 jiných nebankovních úvěrů. Znamená to tedy, že žalovaný byl již značně zadlužen v době, kdy od původního věřitele obdržel 20.000 Kč na účet dne 26. 8. 2020. Soud tedy má za to, že pokud by bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, byla by tato smlouva posouzena jako absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení. V řízení však bylo prokázáno, že původní věřitel [právnická osoba] převedl ze svého účtu na účet žalovaného bezhotovostně 20.000 Kč, tato částka byla na účet žalovaného řádně připsána, avšak nebylo zjištěno, že by žalovaný z této částky právnímu předchůdci žalobce anebo žalobci cokoli vrátil. Žalovaný přijal tuto částku, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, a na jeho straně tedy došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému, oč se obohatil. Žalovaný, který obdržel od právního předchůdce žalobce částku 20.000 Kč bez právního důvodu, je povinen tutéž částku vydat. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

19. Původní věřitel postoupil na základě postupní smlouvy na žalobce svoji pohledávku za žalovaným v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, a žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.

20. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše uvedený dopis z 27. 6. 2022, který byl žalovanému odeslán dne 29. 6. 2022. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal 4. 7. 2022, žalovaný měl plnit do 10 dnů, tedy do 14. 7. 2022. Dnem následujícím 15. 7. 2022 se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a od téhož dne žalobci podle § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Jiná sazba úroků za prodlení smluvena nebyla.

21. Na základě všech výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci bezdůvodné obohacení 20.000 Kč s úrokem z prodlení až od 15. 7. 2022 do zaplacení. Výrokem II byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně smluvní pokuty 6.535,26 Kč, úroku, úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

22. Žalovaný měl ve sporu úspěch ve větší míře než žalobce, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud, tedy v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.