8 C 236/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený titul . jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného , okres okres o zaplacení částky 10 161 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 8 000 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně za dobu od 24.1.2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 2 161 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně za dobu od 24.1.2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 3 495 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 10 161 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 24. 1. 2020 do zaplacení. Tvrdí, že dne 7. 3. 2018 žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo]. K uzavření smlouvy došlo tak, že žalovaný provedl svoji registraci na internetových stránkách původního věřitele, kde mu byl založen uživatelský účet. Žalovaný vyplnil při registraci své osobní a kontaktní údaje a číslo účtu pro poukazování schválených úvěrů. Následně vyplnil žádost o uzavření smlouvy o úvěru, v níž uvedl požadovanou výši úvěru a splatnost. Poté se mu automaticky zobrazil vygenerovaný poplatek za požadovaný úvěr. Navrhované znění úvěrové smlouvy včetně Všeobecných obchodních podmínek žalovaný akceptoval vložením unikátního kódu, přičemž smlouva byla uzavřena přijetím návrhu smlouvy ze strany žalovaného, což původní věřitel potvrdil na uživatelském účtu žalovaného elektronickými prostředky. Podle úvěrové smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr 8 000 Kč dne 7. 3. 2018 na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky do 6. 4. 2018, neuhradil však ničeho, a 7. 4. 2018 se dostal do prodlení. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným postupní smlouvou z 22. 7. 2019 na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z 19. 8. 2019. Dne 20. 8. 2019 žalobce uzavřel s žalovaným dohodu o uznání dluhu, v níž žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a výše ve výši žalované částky 10 161 Kč, a zavázal se tuto částku zaplatit v osmi splátkách podle splátkového kalendáře. Nezaplatil však žádnou splátku, dostal se do prodlení a žalobce odeslal žalovanému oznámení o zesplatnění dluhu a předžalobní upomínku, žalovaný však dosud na žalovanou částku ničeho nezaplatil.

2. Ve věci byl dne 21. 4. 2020 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný tak nevyužil svého práva tvrdit rozhodující skutečnosti a k jejich prokázání označovat důkazy na svoji obranu.

4. Ještě před zahájením prvního jednání ve věci vzal žalobce žalobu částečně zpět ohledně smluvní pokuty 2 161 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení. Soud proto postupoval podle ustanovení § 96 odstavců 1 a 2 občanského soudního řádu a řízení v této části zastavil výrokem II. tohoto rozhodnutí. Věcně soud tudíž rozhodoval pouze o jistině 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení.

5. V listině smlouva o všeobecných podmínkách poskytování úvěrů jsou smluvní strany označeny tak, že jako věřitel a úvěrující je označena společnost [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO], a jako úvěrovaný či klient je označen žalovaný. Účelem smlouvy je úprava právních vztahů vznikajících mezi věřitelem a žalovaným při uzavírání smluv o úvěru a související právní vztahy, neboť věřitel a žalovaný mají v úmyslu v budoucnu uzavírat smlouvy o úvěru, v nichž se věřitel zaváže, že na požádání žalovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a klient se zaváže poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky a úroky. Listina upravuje způsob uzavření smlouvy o úvěru elektronickými prostředky, obsah smlouvy o úvěru, případné další smlouvy o úvěru, splatnost úvěru, poplatky, úroky, smluvní pokutu, náhradu vynaložených nákladů, zásady spotřebitelského úvěru, doručování a vzájemnou komunikaci smluvních stran. Podle článku 9 v případě prodlení klienta je klient povinen platit zákonný úrok z prodlení, smluvní pokutu do výše 0,1 % denně z dlužné částky a náklady spojené s vymáháním dluhu. Tato listina je datována 7. 3. 2018, je podepsána toliko věřitelem, nikoli žalovaným.

6. Smlouva o úvěru [číslo] obsahuje označení stejných smluvních stran, odkazuje na uzavřenou smlouvu o všeobecných podmínkách poskytování úvěru. Věřitel se zavázal ve smlouvě o úvěru poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč na účet žalovaného podle jeho žádosti, a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit do 6. 4. 2018. Poplatek za poskytnutí úvěru nebyl sjednán, respektive byl sjednán ve výši 0 Kč. V článku 5 jsou upraveny náklady spojené s prodlením žalovaného, a to obdobným způsobem jako ve výše uvedené listině, tedy zákonný úrok z prodlení, účelně vynaložené náklady na SMS zprávy, emailové výzvy, telefonické hovory a písemné výzvy, a smluvní pokuta, která nesmí přesáhnout 0,1 % denně z dlužné částky, přičemž souhrn všech smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše 200 000 Kč Smlouva je datována 7. 3. 2018 a je na ní pouze podpis věřitele, podpis žalovaného zde není uveden, pouze jsou zde vytištěny jeho jméno, příjmení, login a kód ID.

7. Ohledně čerpání úvěru žalobce tvrdí, a že dohodnutá částka byla žalovanému poukázána na účet č. [bankovní účet]. Podle zprávy [právnická osoba] z 5. 2. 2021 je majitelem tohoto účtu žalovaný. Z výpisu z tohoto účtu je zřejmé, že dne 7. 3. 2018 byla na účet žalovaného připsána částka 8 000 Kč z účtu společnosti [právnická osoba], č. [bankovní účet].

8. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 22. 7. 2019 uzavřel původní věřitel [právnická osoba] jakožto postupitel s žalobcem jakožto postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se původní věřitel zavázal postoupit na žalobce pohledávky ve stavu k datu 1. 7. 2019, přičemž celkový počet úvěrů a půjček je specifikován v příloze 1. Pohledávka za žalovaným je označena jeho jménem, příjmením, datem narození, adresou, číslem smlouvy o úvěru výše uvedeným, datem uzavření, datem splatnosti, a výší dluhu 10 161 Kč, z toho činí jistina 8 000 Kč a pokuta 2 161 Kč. Žalobce se v postupní smlouvě zavázal postupníkovi uhradit dohodnutou úplatu za postoupené pohledávky, a postupník v potvrzení z 9. 8. 2019 deklaroval, že obdržel tuto platbu za postoupené pohledávky dne 24. 7. 2019. Dopisem z 19. 8. 2019 oznámil původní věřitel žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobce, a vyzval žalovaného k úhradě dluhu již žalobci. Podle poštovního podacího archu byl dopis odeslán žalovanému doporučeně dne 20. 8. 2019.

9. Ze splátkové dohody soud zjistil, že byla uzavřena dne 20. 8. 2019 mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovaným jakožto klientem. Žalobce prohlásil, že od původního věřitele nabyl postupní smlouvou pohledávku za žalovaným vyplývající ze smlouvy [číslo] že výše pohledávky činí 10 161 Kč. Žalovaný uznal tento svůj dluh vůči žalobci co do důvodu i výše a souhlasil s kapitalizací dluhu tak, že tato částka se stává celá jistinou uznaného závazku. Žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku žalobci v 8 splátkách, prvních 7 splátek ve výši 1 340 Kč měsíčně a poslední splátka činila 781 Kč. Splátky byly splatné vždy k 20. dni jim v měsíci počínaje dnem 20. 9. 2019, poslední měla být zaplacena 20. 4. 2020. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou nejméně dvou splátek bylo dohodnuto, že žalobce je oprávněn učinit svým oznámením celý dluh žalovaného okamžitě splatným. Dohoda je podepsána jak žalobcem, tak i žalovaným.

10. Dopisem z 15. 1. 2020 oznámil žalobce žalovanému, že s ohledem na prodlení žalovaného byl dluh zesplatněn, a vyzval žalovaného k zaplacení celé žalované částky do 23. 1. 2020 s tím, že jinak bude pohledávka vymáhána soudní cestou. Dopisem z téhož dne žalobce vyzval žalovaného k vyrovnání dluhu prostřednictvím svého právního zástupce. Podle poštovního podacího archu byly oba dopisy odeslány žalovanému doporučeně dne 16. 1. 2020.

11. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný obdržel od [právnická osoba] [anonymizováno] na svůj účet dne 7. 3. 2017 částku 8 000 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný s toutéž společností uzavřel smlouvu o všeobecných podmínkách poskytování úvěrů ani jakoukoli smlouvu o úvěru, nebylo prokázáno, že by žalovaný provedl registraci na internetových stránkách původního věřitele, že by mu byl založen uživatelský účet, že by zadal své údaje, vyplnil žádost o uzavření smlouvy. Dále nebylo prokázáno, že by původní věřitel předložil žalovanému návrh na uzavření úvěrové smlouvy, ani že by ho žalovaný jakýmkoli způsobem přijal. Na smlouvě o všeobecných podmínkách poskytování úvěru ani na výše citované úvěrové smlouvě není podpis žalovaného a nebylo prokázáno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem přistoupil na podmínky těchto dvou smluv, že by s nimi souhlasil, ani jakým způsobem a kterého dne se tak mělo stát. Původní věřitel dne 22. 7. 2019 uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, mezi postoupenými pohledávkami byla i pohledávka za žalovaným, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně 20. 8. 2019. Žalobce s žalovaným uzavřel dne 20. 8. 2019 splátkovou dohodu, v níž žalovaný uznal co do důvodu i výše dluh vůči žalobci ze smlouvy o úvěru výše uvedené. Výše dluhu činila 10 161 Kč a žalovaný se zavázal uhradit žalobci dluh v 8 měsíčních splátkách počínaje měsícem září 2019. Žalovaný však neuhradil ničeho, žalobce dluh zesplatnil dopisem z 15. 1. 2020, dalším dopisem z téhož data vyzval žalovaného znovu k vyrovnání dluhu, přičemž dopis byl žalovanému následujícího dne odeslán doporučeně. Žalovaný na žalovanou částku žalobci ničeho neuhradil. Žalobce po částečném zpětvzetí žaloby požaduje toliko jistinu úvěru 8 000 Kč.

12. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a přihlédl též k úpravě spotřebitelského úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb. Při posouzení splátkové dohody s uznáním dluhu vycházel soud z ustanovení § 2053 občanského zákoníku, podle něhož uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Soud na tomto místě zdůrazňuje, že se musí jednat o svůj dluh a dluh určený co do důvodu i výše, což jinými slovy znamená, že se musí jednat o skutečně existující dluh osoby, která jej uznává, a že dluh musí být konkretizován a specifikován v uznání do té míry, aby mu nebylo možné zaměnit s jinými dluhy, a aby z uznání bylo zřejmé, jaký konkrétní dluh a z kterého právního důvodu uznávající osoba vůbec uznává. Ve splátkové dohodě je dluh 10 161 Kč specifikován tak, že se jedná o pohledávku žalobce vůči žalovanému vyplývající ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba] Žádná další identifikace dluhu není v této listině uvedena. Není zřejmé, které konkrétní nároky ze smlouvy žalovaný uznává, a jakým způsobem byla stanovena výše těchto nároků, zvláště za situace, že výše úvěru činila toliko 8 000 Kč, a není tudíž zřejmé, jaké nároky představuje rozdíl těchto částek, tedy 2 161 Kč. Uznávací projev žalovaného tedy neobsahuje takové údaje, z nichž jednoznačně vyplývá výše dluhu a jeho důvod.

13. Za této situace uznání dluhu nemůže mít účinky v podobě vyvratitelné právní domněnky, že dluh žalovaného v době uznání trval. Nedochází tedy k tomu, že věřiteli se usnadňuje procesní situace v případě sporu, když věřitel by nemusel prokazovat vznik dluhu ani jeho výši v době uznání. Žalobce jakožto právní nástupce původního věřitele byl tudíž povinen v řízení prokázat zcela a úplně důvod dluhu, tedy jeho vznik, výši a způsob jejího určení.

14. Soud se tedy podrobněji zabýval důvodem a výší dluhu žalovaného a zvažoval, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že [právnická osoba] [anonymizováno] jakožto původní věřitel uzavřela s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, případně smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, což však nebylo prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V daném případě však nebylo prokázáno, že by původní věřitel se zavázal poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal peněžní prostředky vrátit do dohodnuté doby a zaplatit úroky, případně poplatky, smluvní pokuty či jiná plnění. Nebylo zjištěno, že by byla splněna podmínka vzniku smlouvy o úvěru ve smyslu § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku, tedy že by smluvní strany si ujednaly obsah smlouvy, tedy že by se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly. Po uzavření smlouvy o úvěru jakožto spotřebitelské smlouvy může být ve smyslu § 1820 a následující občanského zákoníku užito prostředků komunikace na dálku, což znamená, že při jednání smluvních stran používá podnikatel výhradně alespoň jeden komunikační prostředek, který umožňuje uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, když žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí.

15. Za tohoto stavu mohl soud dovodit pouze to, že smlouva o úvěru nebyla mezi žalovaným a původním věřitelem vůbec uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tedy nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě do 6. 4. 2018, ani platit původnímu věřiteli smluvní pokuty či jiná plnění. Soud se již dále okolnostmi uzavření úvěrové smlouvy nemusel zabývat, když žalobce požaduje toliko jistinu 8 000 Kč, přičemž v řízení bylo prokázáno, že žalovaný skutečně od původního věřitele tuto částku obdržel na svůj účet. Žalovaný tudíž přijal tuto částku, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, a na jeho straně došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaný tudíž měl povinnost částku 8 000 Kč vydat původnímu věřiteli, což však neučinil.

16. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným postupní smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená ve smyslu § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno shora uvedeným dopisem v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku.

17. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění. První prokazatelnou výzvou žalobce k zaplacení dluhu je splátková dohoda ze dne 20. 8. 2019, přičemž lze mít za to, že v částce 10 161 Kč může být obsažena žalovaná jistina 8 000 Kč. Žalovaný dohodnuté splátky neplnil ani částečně, a žalobce využil svého oprávnění obsaženého ve splátkové dohodě a požadoval vyrovnání celé pohledávky ve smyslu § 1931 občanského zákoníku. Žalobce nárokuje úrok z prodlení od 24. 1. 2020, kdy žalovaný zcela jistě již v prodlení byl, když dluh byl zesplatněn a žalovaný byl vyzván shora uvedeným dopisem k jeho vyrovnání nejpozději do 23. 1. 2020. Od zmíněného dne tedy žalobci podle § 1970 občanského zákoníku náleží právo na úroky z prodlení, jejichž sazba je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 10 % ročně. Jinou sazbu úroků z prodlení si účastníci neujednali.

18. Pro úplnost soud dodává, že nebylo třeba se zabývat tím, zda původní věřitel zkoumal dostatečně úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru. Žalobce totiž požaduje toliko jistinu 8 000 Kč, tedy peněžní prostředky, které žalovaný obdržel, jak je výše uvedeno.

19. Soud tedy žalobci přiznal částku 8 000 Kč, včetně požadovaného úroku z prodlení výrokem I. tohoto rozhodnutí.

20. Žalobce ohledně částky 2 161 Kč s úrokem z prodlení zpětvzetím žaloby zavinil, že řízení muselo být zastaveno, a ohledně částky 8 000 Kč s úrokem z prodlení měl ve sporu úspěch. V souladu s ustanovením § 142 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. přiznal soud žalobci náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem ve sporu 79 % a neúspěchem 21 %, tedy 58 %. Soud rovněž vzal v úvahu, že žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému ve smyslu § 142a o. s. ř. výzvu k plnění, a to dopis z 15. 1. 2020 Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, z odměny za právní zastoupení za dva a půl úkonu právní pomoci po 1 500 Kč podle § 7 vyhl. 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále z 3 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a konečně z částky 976,50 Kč, odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálu. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá předžalobní výzva k plnění a sepis žaloby. Soud nepřiznal žalobci odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Součástí doplnění žaloby bylo i částečné zpětvzetí žaloby, což soud nepovažuje za účelný úkon, když žalobce mohl žalobou uplatnit od počátku pouze 8 000 Kč. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce činí 6 026,50 Kč, z čehož soud žalobci přiznal 58 %, tedy 3 495 Kč.