8 C 239/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený anonymizováno jméno příjmení jméno , advokátem se sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 14.220 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 9.400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11.191,34 Kč a s ročním úrokem z prodlení z částky 9.400 Kč - ve výši 7,25 % za dobu od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021, - ve výši 7,5 % za dobu od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, - ve výši 10,75 % za dobu od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, - ve výši 14 % za dobu od 1. 7. 2022 do 25. 9. 2023, - za dobu od 26. 9. 2023 do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 4.820 Kč s úrokem z prodlení ve výši 5.973,90 Kč a s ročním úrokem z prodlení z částky 4.820 Kč - ve výši 7,25 % za dobu od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021, - ve výši 7,5 % za dobu od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, - ve výši 10,75 % za dobu od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, - ve výši 14 % za dobu od 1. 7. 2022 do 25. 9. 2023, - za dobu od 26. 9. 2023 do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení 3.318 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 14.220 Kč se s úrokem z prodlení ve výši 17.165,24 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 14.220 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení. Tvrdí, že právní předchůdce žalobce, původní věřitel [právnická osoba], uzavřel s žalovanou smlouvu o půjčce, na základě níž poskytl žalované peněžní prostředky 100.000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli souhrnný poplatek 4.820 Kč, přičemž půjčku včetně tohoto poplatku měla uhradit v 26 splátkách po 570 Kč týdně, když poslední splátka byla splatná 21. 3. 2006. Žalovaná však splatila celkem pouze 600 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce postupní smlouvou z 18. 12. 2020. Žalovaná částka 14.220 Kč se skládá z dlužné jistiny 9.595,14 Kč a z dlužné části souhrnného poplatku 4.624,86 Kč. Úroky z prodlení od ve výši 17.165,24 Kč byly kapitalizovány z žalované částky za dobu od 29. 3. 2006 do 18. 12. 2020. Žalovaná žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatila.

2. Ve věci byl dne 27. 2. 2023 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalované doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena dne 14. 9. 2005 mezi původním věřitelem [právnická osoba], [IČO], a žalovanou podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Původní věřitel ve smlouvě prohlásil, že poskytuje žalované půjčku 10.000 Kč, a žalovaná podpisem na smlouvě potvrdila, že tuto částku v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli kromě této částky ještě souhrnný poplatek 4.820 Kč, tedy celkem částku 14.820 Kč formou 26 splátek ve výši 570 Kč týdně, přičemž první splátka byla splatná sedmého dne od data uzavření smlouvy. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o půjčce, umístěné na druhé straně smlouvy. Podle článku 8 v případě, že by žalovaná nesplnila povinnost uhradit splátku, má původní věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky zákazníka.

5. Den před uzavřením citované smlouvy o půjčce, tedy 13. 9. 2005, podepsala žalovaná listinu zákaznická karta, v níž jsou uvedeny její údaje včetně adresy a telefonního čísla.

6. Žalobce tvrdí, že žalovaná na smlouvu o půjčce uhradila toliko 600 Kč. Bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že uhradila částku vyšší, žalovaná však v této souvislosti netvrdila ani neprokázala ničeho.

7. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 18. 12. 2020 uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v příloze smlouvy. Tato příloha obsahuje seznam postoupených pohledávek, v němž na straně 48 pod pořadovým [číslo] se nachází pohledávka za žalovanou. Dopisem z 6. 1. 2021 oznámil původní věřitel žalované, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobce, a vyzval žalovanou, aby svůj dluh plnila již žalobci na specifikované bankovní spojení do 10 dnů od doručení dopisu. Podle podacího lístku byl tento dopis žalované odeslán doporučeně dne 1. 2. 2021.

8. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalované dopisem svého právního zástupce ze dne 11. 11. 2021, který byl podle podacího lístku žalované odeslán doporučeně dne 12. 11. 2021.

9. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Původní věřitel [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne 14. 9. 2005 smlouvu o půjčce výše uvedeného obsahu, žalovaná téhož dne převzala dohodnutou částku 10.000 Kč v hotovosti a zavázala se půjčku splácet, včetně souhrnného poplatku splátkami 570 Kč týdně v počtu 26. Žalovaná na půjčku splatila pouze 600 Kč. Původní věřitel uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž v seznamu pohledávek se nachází i pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno výše citovaným dopisem. Žalovaná žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatila ani po upomínce.

10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil tímto způsobem. Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti občanský zákoník č. 89/2012 Sb., který k témuž dni zrušil občanský zákoník dosavadní č. 40/1964 Sb. V souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se však vznik závazkového vztahu mezi původním věřitelem a žalovanou a práva a povinnosti z něj vzniklé včetně postoupení pohledávky budou řídit právní úpravou platnou do konce roku 2013, tedy občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb., neboť k uzavření smlouvy o půjčce došlo v roce 2005.

11. Na smlouvu o půjčce soud použil ustanovení § 657 až § 658 občanského zákoníku, která tento smluvní typ upravují. Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Smlouva o půjčce má reálnou povahu, což znamená, že vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti, avšak teprve odevzdáním věci dlužníkovi se tento vztah mezi nimi stává právním vztahem z půjčky. V daném případě došlo mezi původním věřitelem a žalovanou nejen k uzavření smlouvy o půjčce, ale zároveň také k tomu, že původní věřitel předal v hotovosti žalované dohodnutou částku 10.000 Kč. Na základě toho původnímu věřiteli vzniklo právo požadovat po žalované jakožto dlužníkovi vrácení půjčky, tedy téže peněžní částky.

12. Ve smlouvě o půjčce nebyly dohodnuty úroky, nýbrž souhrnný poplatek 4.820 Kč, který představuje 48,2 % z půjčky 10.000 Kč. Podle smlouvy tudíž měla žalovaná za dobu 26 týdnů, tedy za půl roku, zaplatit původnímu věřiteli kromě jistiny 10.000 Kč ještě 48,2 % z této jistiny, tedy téměř polovinu jistiny. Po přepočtu na období jednoho roku odpovídá tento souhrnný poplatek 96,4 % z půjčky 10.000 Kč, tedy povinnosti zaplatit za 1 rok kromě jistiny půjčky ještě navíc 96,4 % této půjčky, tedy téměř 100 %, což odpovídá celkem téměř dvojnásobku zapůjčené částky. Ať už soud vychází ze souhrnného poplatku za sjednanou dobu půl roku, anebo z přepočtu na roční výši poplatku, považuje soud takovouto odměnu za poskytnutí půjčky za nepřiměřeně vysokou. Jde o spotřebitelskou smlouvu, a původní věřitel při jejím uzavírání byl fakticky ve výhodnějším postavení, neboť měl odbornou převahu nad žalovanou, které poskytoval své služby v podobě půjčky. Proto lze od původního věřitele vyžadovat a očekávat, že se ve vztahu k žalované jakožto spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Ve smlouvě není vůbec specifikováno, které složky jsou zahrnuty v souhrnném poplatku 4.820 Kč, a není zřejmé, za které činnosti byl tento poplatek ve smlouvě stanoven, tedy z čeho se poplatek skládá. Nebylo možné proto rozlišit jednotlivé druhy nákladů či odměn, tvořící tento poplatek. Soud tento souhrnný poplatek pokládá za nepřiměřeně vysoký a neobvyklý až do té míry, že se příčí dobrým mravům. Ujednání o tomto poplatku ve smlouvě soud proto posoudil jako neplatné v souladu s ustanovením § 39 občanského zákoníku. Jde o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti, aniž by bylo nutné, aby některá ze smluvních stran neplatnost namítla.

13. Žalobce argumentoval ve svůj prospěch stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014 sp. zn. Cpjn 203/2013, a ustanovením § 56 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. Odst. 1 stanoví, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Druhý odstavec určuje, že ustanovení odst. 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy, anebo cenu plnění. Pokud jde o stanovisko Nejvyššího soudu, tak bylo vypracováno k některým otázkám ujednání o poplatku za správu úvěru ve smlouvách o úvěru, když úvěroví dlužníci jakožto spotřebitelé uplatnili žalobami po úvěrových věřitelích, a to po bankách, nároky na vrácení poplatku za správu úvěru, sjednaných ve smlouvách o úvěru uzavřených v rozmezí let 2005 [číslo]. Jedná se tedy odlišnou situaci než v projednávaném případě, neboť jde o konkrétní poplatky stanovené bankami za správu úvěru. V daném případě však ze smlouvy o půjčce nelze zjistit, za které konkrétní služby či činnosti je požadován souhrnný poplatek ve výši 48,2 % z půjčky. Nejvyšší soud ve svém stanovisku mimo jiné uvedl, že poplatek za spravování úvěru je cenou plnění ve smyslu ustanovení § 156 odst. 2 občanského zákoníku, a proto se na ujednání o něm nevztahuje požadavek přiměřenosti uvedený v § 56 odst. 1 občanského zákoníku Soudní přezkum ujednání o ceně plnění je vyloučen pouze z hlediska požadavku přiměřenosti, jak jej vymezuje ustanovení § 56 odst. 1 občanského zákoníku, a soudní přezkum naplnění ostatních požadavků na platnost právního úkonu ustanovením § 56 odst. 2 občanského zákoníku není nijak omezen. Otázka přípustnosti poplatku nic neřeší, natož platnost smluvního ujednání. Je-li přípustné se o něčem dohodnout, neznamená to automaticky, že taková dohoda musí být platná.

14. Z výše uvedených ustanovení a stanoviska Nejvyššího soudu nevyplývá, že by soud v této věci nebyl oprávněn zkoumat platnost smluvního ujednání o souhrnném poplatku. Jak je výše uvedeno, soud posoudil ujednání o tomto poplatku jako absolutně neplatné ze shora popsaných důvodů. Proto soud vycházel z toho, že povinností žalované bylo vrátit původnímu věřiteli pouze poskytnutou částku 10.000 Kč. Podle tvrzení žalobce žalovaná na půjčku zaplatila pouze 600 Kč. Rozdíl těchto částek 9.400 Kč tedy představuje dluh žalované.

15. Pokud jde o úrok z prodlení, tento je nárokován z žalované částky 14.220 Kč za dobu od 29. 3. 2006 až do zaplacení, přičemž do dne 18. 12. 2020 žalobce tento úrok z prodlení kapitalizoval částkou 17.165,24 Kč. V řízení nebylo zjištěno, kterého dne žalovaná zaplatila 600 Kč. Jak je výše zmíněno, ve smlouvě o půjčce bylo dohodnuto, že v případě prodlení žalované s úhradou splátky má původní věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Takové ujednání je v souladu s ustanovením § 565 občanského zákoníku, podle něhož jde-li jej k doplnění ve splátkách, může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky, jen bylo-li to dohodnuto, anebo v rozhodnutí určeno. Toto právo však může věřitel použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. V řízení však nebylo prokázáno, že by původní věřitel požadoval po žalované uhrazení celé pohledávky najednou. Znamená to tedy, že žalovaná se dostávala do prodlení s úhradou každé splátky ve výši 570 Kč týdně zvlášť. Podle smlouvy měla žalovaná zaplatit poslední splátku 21. 3. 2006, avšak pouze za předpokladu, že celkem měla původnímu věřiteli uhradit nejen jistinu půjčky, ale i souhrnný poplatek, celkem 14.820 Kč. Jak soud shora popsal, povinností žalované bylo původnímu věřiteli uhradit toliko jistinu 10.000 Kč, k čemuž postačovalo zaplatit necelých 18 splátek po 570 Kč týdně, kdy osmnáctá splátka byla splatná 18. 1. 2006 a činila 310 Kč. Tohoto dne měla tedy žalovaná mít uhrazenou celou jistinu 10.000 Kč, a ode dne následujícího byla v prodlení se zaplacením celé částky 9.400 Kč, tedy rozdílu mezi poskytnutou půjčkou 10.000 Kč a platbou 600 Kč. Je tedy zřejmé, že ke dni 29. 3. 2006, od kteréhožto dne žalobce úrok z prodlení nárokuje, žalovaná již zcela jistě byla v prodlení se zaplacením částky 9.400 Kč. Původnímu věřiteli tak v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 1 vládního nařízení 142/1994 Sb. ve znění vládního nařízení č. 163/2005 Sb. Soud výpočtem zjistil, že za dobu od 29. 3. 2006 do 18. 12. 2020 činí zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 9.400 Kč celkem 11.191,34 Kč.

16. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovanou na žalobce výše uvedenou písemnou smlouvou ve smyslu ustanovení § 524 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl i její příslušenství a všechna práva s ní spojená, jak je uvedeno v § 524 odst. 2 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno původním věřitelem výše uvedeným dopisem, jak vyžaduje ustanovení § 526 občanského zákoníku.

17. Soud závěrem shrnuje, že žalobci přiznal na jistině 9.400 Kč a úrok z prodlení od 29. 3. 2006 až do zaplacení, přičemž za dobu od 29. 3. 2006 do 18. 12. 2020 byl tento úrok z prodlení kapitalizován částkou 11.191,34 Kč. Výrokem II byla žaloba zamítnuta ohledně částky 4.820 Kč a zbývající části úroků z prodlení.

18. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 66 % předmětu řízení a ohledně 34 % úspěch neměl. Úroky z prodlení zamítnuté či přiznané na dobu do zaplacení soud kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí. Do úspěchu žalobce náleží jistina 9.400 Kč a úroky z prodlení 11.191,34 Kč a 2.848,35 Kč. Neúspěch žalobce představuje jistina 4.820 Kč a úroky z prodlení 5.973,90 Kč a 1.460,52 Kč. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 32 %. Soud vzal rovněž v úvahu, že žalobce ve smyslu § 142a o.s.ř. více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalované výzvu k plnění, a to dopis z 11. 11. 2021 Náklady žalobce se skládají z následujících složek. Soudní poplatek z žaloby činí 800 Kč, odměna za právní zastoupení za 3 a půl úkonu právní pomoci po 1.700 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu představuje 5.950 Kč. Ke každému úkonu náleží paušál režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tedy celkem 1.200 Kč. Zástupce žalobce vykonal k dnešnímu jednání před soudem jízdu automobilem typu [příjmení] [jméno] [registrační značka] z Blanska do Brna k soudu a zpět v celkové délce 70 km. Jedná se o kratší vzdálenost než ze sídla zástupce žalobce v Praze do Brna k soudu a zpět. Jízdné činí 557,22 Kč při ceně 41,2 Kč benzínu za litr, sazbě 5,2 Kč za kilometr a spotřebě 6,7 litru na 100 kilometrů. Za čas strávený jízdou k soudu a zpět náleží náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) odst. 3 advokátního tarifu za 2 půlhodiny po 100 Kč, celkem 200 Kč Poslední složkou nákladů řízení je částka 1.660,52 Kč, odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty vypočtené ze všech složek nákladů kromě soudního poplatku. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá předžalobní výzva k plnění bez právní kvalifikace nároku žalobce, sepis žaloby a zastupování u dnešního jednání před soudem. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce činí 10.367,74 Kč, z čehož soud žalobci přiznal 32 %, tedy 3.318 Kč.