8 C 241/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v  obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , anonymizována tři slova sídlem adresa , příjmení příjmení , číslo , anonymizována tři slova , zapsaný v obchodním rejstříku v  anonymizováno pod anonymizována dvě slova číslo zastoupený JUDr. jméno příjmení , Ph.D., advokátkou se sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím,

I. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně za dobu od 7.6.2016 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 7. 6. 2016 do zaplacení. Tvrdí, že dne 5. 5. 2016 uzavřel žalovaný se [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] se sídlem na [anonymizováno] smlouvu o zápůjčce, na základě níž mu byla poskytnuta zápůjčka 5 000 Kč převodem na účet. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky [právnická osoba] [anonymizováno]. Podle článku [číslo] obchodních podmínek je smlouva považována za uzavřenou okamžikem, kdy [anonymizována dvě slova] poskytne žalovanému zápůjčku na základě jeho žádosti. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách [anonymizováno], respektive formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil s obchodními podmínkami a s informacemi v nich uvedenými, které jsou k dispozici na internetových stránkách [anonymizováno]. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku společně s poplatkem do 6. 6. 2016. Zápůjčka byla uvedena na faktuře, která obsahovala celkovou částku, která měla být zaplacena, a to jistinu i poplatek za poskytnutí zápůjčky. Žalovaný však zápůjčku nevrátil ani částečně. [anonymizována dvě slova] postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou z 21. 12. 2017. Žalovaný žalobci ničeho neuhradil ani po výzvě. Žalobce nárokuje toliko jistinu půjčky 5 000 Kč.

2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. K prokázání tvrzení o uzavření smlouvy o zápůjčce a o jejím poskytnutí předložil žalobce prohlášení pro stávajícího klienta, standardní podmínky úvěrové smlouvy uzavřené prostřednictvím internetu, standardní evropskou informaci o spotřebitelském úvěru, soubor údajů označených názvem Loan application info, fakturu na 6 650 Kč a potvrzení o provedené platbě 5. 5. 2016. V prohlášení pro stávajícího klienta jsou údaje žalovaného s tím, že [právnická osoba] poskytuje žalovanému jakožto klientovi úvěr a klient přijímá tento úvěr, který je splatný bankovním převodem, ve výši 5 000 Kč. Poplatek za úvěr činí 1 650 Kč a datum splatnosti je 6. 6. 2016. Listina představuje pouze výstup z elektronické databáze, není datována ani nikým podepsána. Formulář Loan appliacion info obsahuje řadu kódů, čísel i písmen, jméno a adresy žalovaného, jeho telefonní číslo a další údaje. Standardní podmínky úvěrové smlouvy se vztahují na smlouvy uzavřené prostřednictvím internetu a platné pro klienty v České republice, které poskytuje [právnická osoba] se sídlem na [anonymizováno]. Z listiny nelze vysledovat žádnou souvislost s žalovaným, listina není nikým podepsána, není prokázáno, že by žalovaný tuto listinu kdy obdržel a s ní souhlasil. Listina Standardní evropská informace o spotřebitelském úvěru obsahuje parametry úvěru obecně pro všechny klienty, nejedná se o konkrétní parametry úvěru, které podle tvrzení žalobce měl být žalovanému poskytnut. Faktura [číslo] byla vystavena [anonymizována dvě slova] na 6 650 Kč se splatností 6. 6. 2016, částka se skládá z jistiny 5 000 Kč a poplatku 1 650 Kč, jako klient je uveden žalovaný. Podle potvrzení o provedené platbě byla dne 5. 5. 2016 poukázána částka 5 000 Kč z účtu [právnická osoba] [anonymizováno] vedeného u platební brány ThePay na účet č. [bankovní účet]. Majitelem tohoto účtu je podle potvrzení [právnická osoba] ze dne 19. 1. 2021 osoba zcela odlišná od žalovaného, má jiné pohlaví, jméno, příjmení, rodné číslo i adresu bydliště.

4. Ohledně postoupení pohledávky soud zjistil, že dne 21. 12. 2017 uzavřela [právnická osoba] bank jakožto postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v seznamu postoupených pohledávek se nachází i pohledávka za žalovaným. Dopisem z 19. 1. 2018 oznámila [právnická osoba] bank žalovanému, že postoupila svoji pohledávku na žalobce, a vyzvala žalovaného, aby svůj dluh plnil již žalobci na specifikované bankovní spojení. Podle poštovního podacího archu byl dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 26. 1. 2018. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem z 2. 4. 2020, který byl žalovanému odeslán doporučeně dne 16. 4. 2020. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil.

5. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že právní předchůdce žalobce, [anonymizována dvě slova], uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, případně zda jde o smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce shora uvedeného obsahu, což však v řízení nebylo prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ust. § 2390 občanského zákoníku, podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Nelze mít za to, že právní předchůdce žalobce se zavázal přenechat žalovanému zastupitelnou věc, konkrétně částku 5 000 Kč, aby ji žalovaný v dohodnuté lhůtě vrátil. Nebylo prokázáno, že by se právní předchůdce žalobce s žalovaným dohodli na dalších okolnostech, například na datu splatnosti či nákladech půjčky. K uzavření smlouvy o zápůjčce nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že smluvní strany si ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však v řízení nebyla prokázána. Předložená smlouva o zápůjčce neobsahuje podpis žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené ve smlouvě přistoupil. Pro uzavření takovéto smlouvy jakožto smlouvy spotřebitelské může být ve smyslu § 1820 a následujících občanského zákoníku použito prostředků komunikace na dálku, což znamená, že při jednání smluvních stran podnikatel používá výhradně alespoň jeden komunikační prostředek, který umožňuje uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí. Navíc v tomto případě žalovaný na tvrzenou zápůjčku ničeho neuhradil.

6. Soud ještě zkoumal, zda za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, nevzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce převedl ze svého účtu částku 5 000 Kč na shora uvedený účet, na který byla tato částka řádně připsána 5. 5. 2016. Majitelem tohoto účtu však nebyl žalovaný, a v řízení nebylo prokázáno, že by se tato částka dostala jakýmkoliv jiným způsobem do dispozice žalovaného. Nelze tedy mít za to, že by žalovaný přijal žalovanou částku bez právního důvodu. Na straně žalovaného tudíž nemohlo dojít k vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku.

7. Na základě všech výše uvedených skutečností nepovažuje soud žalobu žalobce za důvodnou, a proto ji zamítl. Nebylo třeba se již zabývat tím, zda došlo k postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobce, [anonymizováno] bank, na žalobce postupní smlouvou ve smyslu § 1879 občanského zákoníku, a zda tedy žalobce nabyl pohledávku včetně jejího příslušenství podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku.

8. Žalovaný měl ve sporu úspěch, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud tedy v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.