8 C 243/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , anonymizována dvě slova datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 230.966,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 203.035,75 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 27.930,47 Kč - s úrokem ve výši 17.752,59 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 12.477,94 Kč - s úrokem 8,05 % ročně z částky 230.467,21 Kč za dobu od 22. 3. 2022 do zaplacení - s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 230.966,22 Kč za dobu od 22. 3. 2022 do zaplacení.

III. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení úroku ve výši 9.438,32 Kč.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 11.978 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 230.966,22 Kč s úrokem ve výši 27.190,91 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12.477,94 Kč, s úrokem 8,05 % ročně z částky 230.467,21 Kč za dobu od 22. 3. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 230.966,22 Kč za dobu od 22. 3. 2022 do zaplacení. Tvrdí, že dne 18. 9. 2019 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž poskytl žalovanému úvěr 250.000 Kč na účet žalovaného. Žalovaný měl úvěr splatit formou 96 splátek po 3.788 Kč měsíčně. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel a opakovaně se dostával do prodlení, a žalobce proto úvěr zesplatnil ke dni 25. 7. 2021. Žalovaná částka 230.966,22 Kč se skládá z jistiny úvěru 230.467,21 Kč a z poplatku 499,01 Kč za výzvu k úhradě z 6. 5. 2021. Kapitalizovaný úrok 27.190,91 Kč byl vypočten v sazbě 8,05 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 24. 4. 2021 do 21. 3. 2022. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 12.477,94 Kč byl vypočten z dlužné jistiny a poplatků za dobu od 25. 1. 2021 do 21. 3. 2022. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, vycházel z údajů uvedených v žádosti žalovaného o úvěr, provedl kontrolu informací přes systémy CBCB a CRIF, přičemž zjistil, že žalovaný měl jeden existující splátkový kontrakt s měsíční splátkou 1.898 Kč. Příjem žalovaného 20.670 Kč žalobce zjistil z žádosti o úvěr. Žalobce vedl pro žalovaného běžný účet, a z něj prověřil deklarovanou výši měsíčního příjmu žalovaného a měl také přehled o výdajích žalovaného, přičemž účet nevykazoval žádné nestandardní transakce, které by indikovaly zvýšené riziko nesplácení úvěru. Výdaje žalovaného žalobce vypočítal na 9.280 Kč měsíčně, a to z údajů uvedených v žádosti o úvěr v kombinaci s hodnotami životního minima a nákladů na bydlení podle ministerstva práce a sociálních věcí. Platební kapacitu žalovaného stanovil žalobce na 11.390 Kč a rizikovost žalovaného určil jako velmi nízkou. Žalovaný celkem žalobci splatil 46.964,25 Kč, což žalobce započítal na jistinu, poplatky, úroky z úvěru a úroky z prodlení.

2. Ve věci byl dne 3. 10. 2022 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný tak nevyužil svého práva tvrdit rozhodující skutečnosti a k jejich prokázání označovat důkazy na svoji obranu.

4. Ještě před zahájením prvního jednání ve věci vzal žalobce žalobou částečně zpět ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 9.438,32 Kč. Soud proto postupoval podle § 96 odstavců 1 a 2 o. s. ř. a řízení v této části zastavil výrokem III. tohoto rozhodnutí. Předmětem řízení tak zůstal kapitalizovaný úrok z úvěru ve snížené výši 17.752,59 Kč.

5. Žalovaný dne 18. 9. 2019 požádal žalobce o poskytnutí úvěru 250.000 Kč na formuláři žalobce Žádost o poskytnutí úvěru [číslo] U. Z ní soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v nájemním bytě, v jeho domácnosti jsou dvě osoby, je zaměstnán, čistý měsíční příjem činí 20.670 Kč a měsíční výše splátek je 1.898 Kč. Žalovaný doložil příjem potvrzením zaměstnavatele a výpisem z účtu. Prohlásil, že nemá závazky po splatnosti vůči státu, nebyl proti němu nařízen výkon rozhodnutí, nejsou proti němu vedeny soudní spory v souvislosti s podnikatelskou činností, není proti němu vedeno insolvenční řízení. Požádal žalobce, aby použil údaje z běžného účtu žalovaného k vyhodnocení úvěruschopnosti.

6. Z výpisu z registru CBCB vyplývá, že žalovaný měl jeden existující splátkový kontrakt a jeden existující nesplátkový kontrakt, jeho celkové měsíční splátky činily 1.898 Kč a nesplacená jistina byla ve výši 110.084 Kč. Zmíněné splátky pocházely z osobního úvěru poskytnutého 27. 6. 2019. Pokud jde o nesplátkovém kontrakty, žalovaný měl úvěrový limit 5.000 Kč, z něhož vyčerpal 886 Kč, a tento limit mu byl poskytnut od 23. 7. 2018.

7. V listině vyhodnocení žádosti je obsažen postup žalobce při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného, včetně všech údajů, z nichž žalobce vycházel, přičemž tyto údaje jsou uvedeny v žádosti žalovaného a v informacích z CBCB. Výsledkem vyhodnocení žalobce bylo rozhodnutí o poskytnutí úvěru žalovanému.

8. Žalobce pro žalovaného vedl účet č. [bankovní účet]. Z výpisů z tohoto účtu za dobu od 1. 6. do 18. 9. 2019 soud zjistil, že za měsíc červen žalovaný provedl celkem 26 čerpání úvěru různými částkami v řádech většinou stovek Kč, obdržel mzdu od [webová adresa] ve výši 3.742 Kč, nemocenské ve výši 1.440 Kč, od [právnická osoba], obdržel 550 Kč. Na účet žalovaného v tomto měsíci byla připsána částka 82.000 Kč, která odpovídá poskytnutému úvěru uvedenému v informacích CBCB shora. Žalovaný v tomtéž měsíci zaplatil splátky úvěru 3.742 Kč, 550 Kč a 1.105,16 Kč a 27,61 Kč. V měsíci červenci 2019 žalovaný obdržel nemocenské 4.119 Kč, od [příjmení] [jméno] obdržel 8.423 Kč, uhradil nájem 25.750 Kč a splátku úvěru 1.898 Kč. V měsíci srpnu žalovaný obdržel od [příjmení] [jméno] částku 13.873 Kč, uhradil nájemné 11.000 Kč a 1.500 Kč, dále platil splátky úvěru 1.898 Kč a 33,07 Kč, čerpal úvěr osmi různými částkami většinou v řádech stovek Kč. Ke dni 1. 9. 2019 měl žalovaný na účtu zůstatek 1.121,80 Kč. V měsíci září 2019 do uzavření žalované úvěrové smlouvy provedl 18 čerpání úvěru různými částkami.

9. Žalovaný dne 18. 9. 2019 potvrdil, že obdržel předsmluvní informace k úvěru a vysvětlení těchto informací. Tyto obsahují základní parametry úvěru.

10. Ve stejný den 18. 9. 2019 žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o úvěru [číslo], v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr 250.000 Kč na shora uvedený účet žalovaného na úrok 9,9 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou 96 splátek ve výši 3.788 Kč měsíčně počínaje dnem 25. 10. 2019, přičemž úvěr měl být splacen 25. 9. 2027. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně a zákonný úrok z prodlení, a žalobce byl oprávněn žalovaného upomínat a účtovat za upomínky poplatky, a v případě nedoplacení dlužných částek úvěr zesplatnit. Úvěr a jeho splácení měly být vedeny na úvěrovém účtu. Smlouva byla podepsána oprávněnými zaměstnanci žalobce a žalovaným biometrickými podpisy.

11. Součástí úvěrové smlouvy byly obchodní podmínky pro spotřebitelské úvěry, které obsahují podrobnější úpravu práv a povinností smluvních stran, s nimiž se žalovaný seznámil a podpisem úvěrové smlouvy vyjádřil se s nimi svůj souhlas. Sazebník poplatků zahrnuje poplatky, které žalobce účtuje svým klientům za své bankovní služby.

12. Čerpání úvěru soud ověřil jednak z výpisu z úvěrového účtu žalovaného a jednak z výpisu z běžného účtu žalovaného. Z nich vyplývá, že dne 18. 9. 2019 byla na běžný účet žalovaného připsána částka 250.000 Kč od žalobce.

13. Z výpisů z účtu žalovaného je rovněž patrno, že žalovaný poukazoval velké množství plateb na účty různých kaváren a barů, například [anonymizována dvě slova], [obec] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [ulice] každého měsíčního výpisu z účtu žalobce nabídl žalovanému, že může získat jednoduše různé druhy úvěrů, například kreditní kartu, poštovní půjčku na 3 roky poštovní půjčku na 5 let, případně na bydlení, a to v řádech statisíců korun, kdy k 31. 8. 2019 žalobce připravil pro žalovaného kreditku do výše 100.000 Kč, poštovní půjčku na 3 roky až 300.000 Kč, poštovní půjčku na 5 let až 500 Kč a poštovní půjčku na bydlení až 515.000 Kč.

14. Způsob splácení úvěru žalovaným nebylo možné zjistit ani z historického výpisu z úvěru ani z přehledu úvěru a výčtu různých údajů vytvořeného žalobcem. Historický výpis představuje množství údajů a kódů z čísel, písmen a jiných znaků, jedná se o výstup zřejmě z elektronické databáze žalobce, a nelze z něj vzít za prokázáno, jakým způsobem, v kterých dnech a jaké částky žalovaný zaplatil. Tyto skutečnosti nelze ověřit ani ze seznamu údajů žalobce. Soud vycházel z tvrzení žalobce o tom, že žalovaný splatil celkem 46.964,25 Kč. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobci uhradil vyšší částku. Žalovaný však ničeho takového netvrdil ani neprokázal.

15. Dopisy ze dnů 2. 2., 9. 2., 2. 3., 6. 4. 2021 upomínal žalobce žalovaného o úhradu dlužných splátek. V řízení však nebylo prokázáno, kterého dne, případně zda vůbec, byly tyto dopisy žalovanému odeslány či doručeny. Dopisem z 6. 5. 2021 urgoval žalobce žalovaného o doplacení splátek a upozornil ho na to, že pokud dluh nebude vyrovnán do 5. 6. 2021, žalobce úvěr zesplatní. Podle doručenky byl tento dopis žalovanému doručen 21. 5. 2021. Dopisem z dne 27. 7. 2021 žalobce úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě částky 246.407,96 Kč do 3. 8. 2021. Podle doručenky byl tento dopis žalovanému doručen dne 9. 8. 2021.

16. Žalobce se naposledy pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 11. 4. 2022, který byl podle potvrzení podání odeslán žalovanému doporučeně dne 13. 4. 2022. Tento dopis byl žalovanému odeslán na 6 různých adres.

17. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný požádal žalobce o poskytnutí úvěru 250.000 Kč, žalobce zjistil poměry žalovaného, jak je výše popsáno, přičemž zjistil a ověřil měsíční příjem žalovaného a při zjišťování výdajů vycházel z údajů sdělených žalovaným a z registrů a statistických dat. Žalovaný měl již závazek z povoleného debetu na účtu z 23. 7. 2018 a ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 6. 2019. Dne 18. 9. 2019 uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru, na základě níž žalovaný čerpal bezhotovostně na svůj účet dohodnutou částku 250.000 Kč. Zavázal se úvěr splatit splátkami 3.788 Kč měsíčně v počtu 96, včetně úroku 9,9 % ročně, celkem však splatil pouze 46.964,25 Kč. Žalobce urgoval žalovaného o úhradu splátek, nakonec úvěr zesplatnil a požadoval zaplacení celého zbytku dluhu najednou dopisem z 27. 7. 2021. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil. Žalovaná částka se skládá z jistiny 230.467,21 Kč a z poplatku za výzvu ve výši 499,01 Kč. Výše jistiny byla vypočtena jako rozdíl mezi poskytnutou částkou a částkou 19.532,79 Kč, která byla z plateb žalovaného započtena na jistinu.

18. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující, tedy žalobce, zavazuje, že úvěrovanému, tedy žalovanému, poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce si svoji povinnost z úvěrové smlouvy splnil tím, že žalovanému poskytl peněžní prostředky v dohodnuté výši 250.000 Kč bezhotovostně na účet žalovaného. Žalovaný tedy tuto částku čerpal, avšak své povinnosti poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobci úroky dostál toliko částečně.

19. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Po žalobci lze proto důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu, jak vyplývá z ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. U žalobce je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Tentýž zákon v § 75 a 76 vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalovaného. Ustanovení § 77 citovaného zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud poukazuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což je povinen zajistit žalobce. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl žalobce povinen před uzavřením žalované úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného úvěr splácet na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů.

20. V této souvislosti soud poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobce vedl pro žalovaného běžný účet, a tudíž mu byly známy příjmy i výdaje žalovaného z transakcí na tomto účtu. Nebylo zjištěno, z kterých údajů ve výpisu z účtu žalobce určil výši příjmu žalovaného na 20.670 Kč měsíčně, a žalobce zřejmě vycházel z toho, že tuto částku žalovaný uvedl ve své žádosti o úvěr. Žalobce tvrdí, že tuto výši příjmu stanovil z dlouhodobé historie pohybů na účtu žalovaného pomocí matematického modelu. Z výše uvedených příjmů žalovaného, které obdržel na svůj účet za dobu od 1. 6. 2019 dne 18. 9. 2019, žalobce nemohl určit výši příjmu žalovaného částkou 20. 670 Kč. Žalovaný v červnu 2019 obdržel mzdu pouze ve výši 3.742 Kč a částku 550 Kč od [příjmení] [jméno] a nemocenské dávky 1.440 Kč. V dalším měsíci obdržel nemocenské dávky 4.119 Kč a žádný další příjem neměl. V srpnu obdržel od [příjmení] [jméno] 13.873 Kč. Jedná se o období tří měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy, a žalobci z výpisu z účtů žalovaného muselo být zřejmé, že příjem 20.670 Kč nemůže odpovídat skutečnosti. Nebylo zjištěno, že by žalobce ověřoval tuto výši příjmu z jakýchkoliv jiných zdrojů. Výdaje žalovaného nebyly zjištěny, a tudíž ani ověřeny, žalobce nezjistil, jaké výdaje má žalovaný, například na bydlení, energie, dopravu, či další náklady, přičemž žalobci muselo být zřejmé, že žalovaný platí vysoké náklady na nájemné, jak vyplývá z výpisu z účtů, a to 25.750 Kč v červenci a 12.500 Kč v srpnu 2019. Pokud jde o závazky žalovaného, bylo zjištěno, že měl povolen debetní zůstatek na účtu s limitem 5.000 Kč, a to od 23. 7. 2018, a dále že žalovanému byl dne 27. 6. 2019 poskytnut úvěr 82.000 Kč. Žalobce vycházel z měsíčních splátek žalovaného 1.898 Kč, avšak muselo mu být zřejmé z výpisu z účtu, že žalovaný platí i jiné splátky zřejmě jiných úvěrů, jak je shora uvedeno. Za tohoto stavu je soud toho názoru, že žalobce nezjistil řádně a ani neověřil příjmy žalovaného ani jeho výdaje, a že splátkové zatížení žalovaného nezjistil žalobce úplně.

21. Na základě výše uvedených skutečností má soud za to, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednávání žalované smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zároveň narušuje veřejný pořádek, a tudíž je úvěrová smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku. Soud k tomuto druhu neplatnosti přihlíží bez návrhu, tedy aniž by kterákoli smluvní strana neplatnost namítla. Popsané chování žalobce jakožto věřitele a banky a poskytovatele spotřebitelského úvěru je nežádoucí a vede ke zbytečnému zadlužování spotřebitelů. Týká se nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát například sociálními dávkami, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů na jiné všeobecně prospěšné účely. Postup žalobce není odpovědný také vůči jeho klientům, kteří žalobci jakožto bance svěřili své finanční prostředky a spolehli se na to, že banka je bude profesionálně spravovat.

22. Soud na tomto místě připomíná ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb. o bankách, podle něhož banka je povinna při výkonu své činnosti postupovat obezřetně, zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejich vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky. Požadavek obezřetnosti je klíčovým požadavkem, který je na banky kladen. Jeho podstatou je omezování a snižování míry rizik, kterým jsou vystaveni věřitelé banky, v první řadě její vkladatelé. Základní funkcí, kterou banka v ekonomice plní, je funkce finančního zprostředkovatele mezi subjekty, které mají aktuálně přebytek finančních prostředků, a subjekty, které mají aktuálně nedostatek finančních prostředků. Základní činností banky je proto přijímání vkladů od veřejnosti a poskytování úvěrů. Prostředky, které bankám svěřuje veřejnost, převyšují objem vlastních prostředků bank, a v důsledku toho banky provozují své podnikatelské aktivity s využitím zdrojů svěřených jim vkladateli. Banky tudíž při svém podnikání musí postupovat obezřetně, tak, aby nepoškodili své vkladatele, a požadavek obezřetnosti se vztahuje nejen k ochraně vkladatelů bank, ale i k ochraně bezpečnosti a stability bank, s ohledem na roli, kterou banky v ekonomice hrají.

23. Žalobce při zkoumání poměrů žalovaného si měl počínat odpovědněji a vynaložit vyšší míru obezřetnosti a odbornosti. Měl si být vědom toho, že žalovaný nemá řádné příjmy a navíc již je zadlužen, když úvěr 82.000 Kč sjednal necelé 3 měsíce před uzavřením žalované úvěrové smlouvy. S ohledem na minimální příjmy žalovaného byla jeho zadluženost značná. Navíc z výpisu z účtu bylo zřejmé, že žalovaný utrácí značné částky pravidelně v kavárnách a barech. Lze souhlasit s žalobcem v tom směru, že tyto výdaje jistě nejsou nezbytné. Jedná se však o rizikový faktor na straně žalovaného a žalobce nemohl oprávněně bez dalšího předpokládat, že žalovaný tyto výdaje omezí, když bude splácet žalovaný úvěr. Naopak skutečnost, že žalovaný necelé tři měsíce po čerpání úvěru žádá o další úvěr v ještě vyšší částce, měla žalobci signalizovat, že žalovaný si nepočíná ve finančních otázkách zodpovědně. Za těchto okolností žalobce neměl žalovanému žádné peněžní prostředky půjčovat a zvyšovat tak jeho úvěrové zatížení, pokud by měl dodržet svou výše uvedenou povinnost podle § 12 odst. 1 zákona o bankách.

24. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

25. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, nemohly z ní vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tudíž nemohla vzniknout povinnost vrátit čerpané peněžní prostředky v dohodnuté lhůtě stanoveným způsobem, ani platit žalobci jakékoli úroky či jiná plnění. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl bezhotovostně žalovanému částku 250.000 Kč, a žalovaný z toho vrátil toliko 46.964,25 Kč. Rozdíl 203.035,75 Kč odpovídá bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného, které je povinen žalobci vydat.

26. Žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem ve smyslu ustanovení § 87 odstavec 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení ve vztahu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, když důsledkem porušení povinnosti žalobce posoudit úvěruschopnost žalovaného je jednak neplatnost smlouvy o úvěru a jednak to, že žalovaný jakožto spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Jedná se o novou dobu splatnosti, která je závislá nikoliv na výzvě k plnění, nýbrž na možnostech žalovaného.

27. Soud má tudíž za to, že žalovaný se dosud do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku nedostal a žalobci tak nevzniklo právo na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Soud nemohl posoudit nynější možnosti žalovaného, neboť žalovaný je v řízení pasivní a k dnešnímu jednání se nedostavil. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci přisouzenou částku v obvyklé lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 odstavec 1 o. s. ř.

28. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci bezdůvodné obohacení 203.035,75 Kč a výrokem II. tohoto rozhodnutí žalobu ve zbytku zamítl.

29. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud stanovil míru úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu. Úspěch žalobce představuje přiznanou částku 203.035,75 Kč. Jeho neúspěch představuje zamítnutá částka 27.930,47 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru, částečně zamítnutý a ohledně jeho části bylo řízení zastaveno, celkem 27.190,91 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 12.477,94 Kč, úrok kapitalizovaný ke dni tohoto rozhodnutí částkou 28.565,93 Kč a úrok z prodlení kapitalizovaný k témuž dni částkou 30.228,09 Kč. Celkový neúspěch žalovaného tak činí 126.393,34 Kč. Úspěch žalobce odpovídá 62 % předmětu sporu a jeho neúspěch 38 % předmětu sporu. Soud přihlédl k tomu, že žalobce částečným zpětvzetím žaloby zavinil, že řízení bylo zastaveno ohledně části úroků z úvěru ve výši 9.438,32 Kč, což započetl žalovanému do jeho neúspěchu. V souladu s ustanovením § 142 odstavec 2 ve spojení s ustanovením § 146 odstavec 1 věty první o. s. ř. přiznal soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem, tedy 24 %. Soud rovněž vzal v úvahu, že žalobce v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. odeslal žalovanému více než 7 dní před zahájením řízení výzvu k plnění, a to dopis z 11. 4. 2022 Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 9.239 Kč, z odměny za 3 a půl úkonu právní pomoci po 9.260 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze čtyř paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odstavec 4 advokátního tarifu a konečně z částky 7.058,10 Kč, která odpovídá 21% dani ze přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálu. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby a zastupování u dnešního jednání před soudem. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být zahrnuty do žaloby. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce činí 49.907,10 Kč, z čehož soud žalobci přiznal 24 %, tedy 11.978 Kč.