8 C 244/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení se sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení částky 26.753,82 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 10.180,63 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 16.573,19 Kč - s úrokem ve výši 2.410,34 Kč - s úrokem 15,7 % ročně z částky 24.373,82 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem z prodlení ve výši 99,34 Kč - s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 14.193,19 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 26.753,82 Kč s úrokem ve výši 2.410,34 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 141,17 Kč, s úrokem 15,7% ročně z částky 24.373,82 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že dne [datum] uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru za použití prostředků elektronické komunikace na dálku prostřednictvím internetové služby [příjmení] banka [anonymizováno]. Žalovaná prostřednictvím internetové služby požádala elektronickým podepsáním návrhu smlouvy žalobce o její uzavření a žalobce návrh akceptoval opatřením smlouvy elektronickým podpisem pověřeného pracovníka. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr 30.000 Kč na její účet. Žalovaná se zavázala úvěr splácet splátkami ve výši 554 Kč měsíčně a platit poplatky za pojištění 30 Kč měsíčně. Pro případ prodlení měla žalovaná hradit poplatky za upomínky ve výši 250 Kč za první upomínku a ve výši 500 Kč za každou další upomínku při neprovedení pravidelné splátky. Žalovaná uhradila pouze 5.626,18 Kč na jistině, 10.570,65 Kč na úrocích, 12,54 Kč na úrocích z prodlení a 3.610 Kč na poplatcích. Poslední úhradu žalovaná provedla [datum] a dostala se následně do prodlení. Žalobce požadoval okamžité splacení všech závazků z úvěrové smlouvy dopisem z [datum]. Dlužná jistina činí 24.373,82 Kč, dále žalobce požaduje 2.380 Kč za poplatky, kapitalizovaný úrok z úvěru 2.410,34 Kč za dobu od [datum] do [datum] a úrok z prodlení 141,17 Kč za dobu od [datum] do [datum]. [příjmení] 2.380 Kč se skládá z 21 poplatků za pojištění po 30 Kč, z 5 poplatků za upomínku po 250 Kč a z poplatku 500 Kč za další upomínku. Žalovaná žalobci ničeho neuhradila ani po předžalobní výzvě.

2. Ve věci byl dne [datum] vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení jednání nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Žalobce vytvořil listinu standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru 30.000 Kč, která obsahuje základní parametry tohoto úvěru včetně splátkového kalendáře. V řízení nebylo zjištěno, že by se žalované jakýmkoliv způsobem těchto informací dostalo, že by je převzala, přijala či jakýmkoliv způsobem vzala na vědomí.

5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] zjistil soud tyto skutečnosti. Smlouvu vytvořil žalobce, smlouva není podepsána ani žalobcem ani žalovanou. Smluvní strany jsou označeny tak, že žalobce je bankou a druhou smluvní stranou je žalovaná. Žalovaná podpisem smlouvy měla potvrdit, že jí žalobce v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy poskytl předsmluvní informace a náležitá vysvětlení k posouzení, zda smlouva odpovídá finanční situaci a potřebám žalované. Parametry úvěru byly stanoveny tak, že jde o spotřebitelský osobní úvěr ve výši 30.000 Kč bez účelového určení na dobu trvání 96 měsíců na úrok 15,7% ročně. Výše splátky činila 554 Kč, cena za pojištění 30 Kč měsíčně a celková splatná částka byla 53.157,79 Kč, splatnost úvěru byla ke dni [datum]. Úvěr měl být čerpán jednorázově na běžný účet. Splácení úvěru bylo stanoveno tak, že žalovaná od [datum] bude splácet úvěr včetně úroku ve splátkách 554 Kč měsíčně vždy k 20. dni v měsíci. Veškeré poplatky a ceny za bankovní služby spojené s touto smlouvou měly být uvedeny ve výňatku ze sazebníku. Nedílnou součástí smlouvy měly být sazebník, oznámení o úrokových sazbách, vzorový příklad a splátkový kalendář, všeobecné obchodní podmínky žalobce a úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele. Smlouva obsahovala i výňatek ze sazebníku, podle něhož za zpracování a vyhodnocení žádosti o úvěr činil poplatek 490 Kč, za vedení běžného účtu, z něhož je úvěr splácen, činil poplatek 68 Kč měsíčně, za zaslání první upomínky a oznámení o neprovedení splátky činil poplatek 250 Kč a za zaslání druhé a každé další upomínky 500 Kč. Do smlouvy byl zahrnut i splátkový kalendář, první splátka měla být zaplacena [datum] ve výši 130,83 Kč, dále mělo být zaplaceno ještě 94 splátek ve výši 554 Kč měsíčně a poslední splátka 460,96 Kč měla být zaplacena [datum]. Na smlouvě o úvěru není uvedeno žádné datum. Na každé straně dole pod čarou je droboučkým, téměř nečitelným písmem, uvedeno: datum účinnosti šablony 1. 12. a nečitelný rok, poté tss plagrp.docm [datum] 13:26:

1. Žalobce předložil ke smlouvě o úvěru fotografii části zřejmě obrazovky počítače, kde na části této obrazovky je zobrazen začátek smlouvy o úvěru přibližně do poloviny první strany.

6. Všeobecné obchodní podmínky obsahují podrobnější úpravu práv a povinností žalobce a jeho klientů ohledně veškerých produktů žalobce. Na úvěrovou smlouvu se vztahují úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, které v článku 8 uvádějí případy porušení smlouvy a jiné závažné skutečnosti, mezi něž náleží, když se klient dostane do prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžitého dluhu vzniklého na základě smlouvy. V devátém článku jsou zahrnuty postupy žalobce v případě takových porušení smlouvy, mezi něž náleží požadovat okamžité splacení celé nebo části vyčerpané jistiny úvěru a příslušenství a uplatněných smluvních pokut.

7. V sazebníku je uvedena výše jednotlivých poplatků za bankovní [anonymizováno] žalobce a jiné jeho služby. Poplatky požadované žalobcem byly uvedeny ve smlouvě o úvěru, jak je výše zmíněno.

8. Čerpání peněžních prostředků ověřil soud z interního účetního dokladu pro jednoduché zápisy v [anonymizováno] i [anonymizováno], podle něhož dne [datum] žalobce poukázal částku 30.000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Jedná se o účet žalované, a ve výpisu z tohoto účtu je uvedena příchozí platba 29.510 Kč dne [datum]. Soud poznamenává, že se jedná o předmětný úvěr, snížený o poplatek za zpracování a vyhodnocení žádosti o úvěr 490 Kč.

9. Z přehledu splácení bylo zjištěno, že žalovaná hradila platby do prosince 2017, v následujících třech měsících uhradila nižší částky, než byla splátka 554 Kč, poté několikrát zaplatila 554 Kč a většinou hradila nižší částky. Celkem žalovaná zaplatila 19.819,37 Kč, z čehož bylo na jistinu žalobcem započteno 5.626,18 Kč, na úroky z úvěru 10.570,65 Kč, na úroky z prodlení 12,54 Kč a na poplatky 3.610 Kč.

10. Žalobce žalovanou upozorňoval na neprovedení splátky a upomínal ji o úhradu dlužných částek dopisy z 30. 1., 2. 3., 30. 6., 30. 8., 30. 9., 30. 10., 30. 11 a 31. 12. v roce 2018 a 30. 1., 4. 3., 31. 3., 30. 4., 30. 5., 30. 6. a 15. 7. v roce 2019. U žádného z těchto dopisů nebylo prokázáno, kterého dne, případně zda vůbec, byl žalované odeslán či doručen. Dalším dopisem z [datum] vyzval žalobce žalovanou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky do dne [datum] s tím, že jinak bude žalobce dluh vymáhat. Podle doručenky byl tento dopis žalované doručen dne [datum]. Dopisem z [datum] vyzval žalobce žalovanou znovu k zaplacení dluhu prostřednictvím svého právního zástupce s tím, že jinak se obrátí se svým nárokem na soud. Podle poštovního podacího archu byl dopis žalované odeslán doporučeně dne [datum]. Žalobce se naposledy pokusil dosáhnout úhrady dlužné částky od žalované dopisem svého právního zástupce z [datum], který byl žalované odeslán téhož dne doporučeně.

11. Ohledně zkoumání poměrů žalované před poskytnutím peněžních prostředků zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Žalobce předložil žádost o spotřebitelský úvěr, jedná se o vytištěný elektronický dokument, který měl být podepsán žalovanou dne [datum] prostřednictvím certifikátu v [příjmení] banka. V něm je uvedeno, že žalovaná je svobodná, nemá vyživované děti, má základní vzdělání, příjem ze zaměstnání činí 16.000 Kč, výdaje spojené s bydlením jsou 2.000 Kč měsíčně, měsíční splátka půjček a spotřebitelských úvěrů činí 1.000 Kč. Požadovaná výše úvěru je 30.000 Kč na délku splácení 8 let. Z dokladu nelze dovodit, že by ho žalovaná kdy podepsala, případně že by tyto údaje žalovaná poskytla žalobci. V listině detaily o klientovi jsou obsaženy zřejmě odpovědi z nějakých externích registrů. Jedná se o vytištěný elektronický dokument. Podle bankovního a nebankovního registru klientských informací měla mít žalovaná mimo žalobce zůstatek 8.380 Kč na nějakém spotřebním úvěru s měsíční splátkou 419 Kč. Dále měla žalovaná jednu nevyřízenou žádost o obchod mimo žalobce s datem žádosti [datum], kdy žalovaná žádala o osobní úvěr. Žalovaná byla 2x odmítnuta se svými žádostmi o úvěr mimo žalobce, jednalo se o její žádost z [datum] o úvěr 60.000 Kč a o žádost z [datum] o úvěr 50.000 Kč. Žalovaná měla rovněž žádost o úvěr z [datum] na částku 40.000 Kč, ale tato žádost byla odvolána. Ohledně existujícího úvěru je v této listině uvedeno, že byl sjednán smlouvou z [datum] a suma zbývajících splátek činí 8.380 Kč při měsíční splátce 419 Kč. Listina prohlášení o zdravotním stavu představuje tiskopis, který má datum uzavření úvěrové žádosti [datum], neobsahuje však žádný podpis žalované. Žalobce předložil listinu, na níž jsou tři údaje – úhrady z jiné banky, zřejmě se jedná o výňatky z výpisu z účtu žalované. Podle nich [datum] na účet byla připsána částka 15.088 Kč od [anonymizována tři slova], dne [datum] od téhož plátce byla připsána částka 14.239 Kč a dne [datum] částka 14.655 Kč. Soud ověřil řádným výpisem z účtu žalované, že se jedná skutečně o příchozí částky na její účet shora uvedený.

12. Listina návrh na rozhodnutí o poskytnutí – osobní úvěr představuje vyhodnocení údajů zjištěných žalobcem ohledně žalované. Je zde uvedeno, že bytové poměry žalované jsou ostatní, čistý průměrný měsíční příjem za posledních 12 měsíců je 16.000 Kč, jiné příjmy uvedeny nejsou. Žalovaná má základní vzdělání, výdaje spojené s bydlením jsou 2.000 Kč a měsíční splátka půjček a spotřebitelských úvěrů je 1.000 Kč. Financování poskytované u žalobce je kreditní karta osobní s úvěrovým limitem 10.000 Kč a výší nesplacené jistiny 9.366,29 Kč, osobní úvěr 30.000 Kč, další osobní úvěr 30.000 Kč a povolený nezajištěný debet 20.000 Kč limit. Výše nesplacené jistiny u těchto tří úvěrů je 30.000 Kč, 30.000 Kč a 20.000 Kč. V části hodnocení rizika je uveden výsledek: [jméno], žádost schválena, úvěrový obchod podle požadavku na 30.000 Kč lze samoschválit.

13. Z řádných klientských výpisů z účtu žalované č. [bankovní účet] za dobu od [datum] do [datum] byly zjištěny tyto skutečnosti. V září 2016 žalovaná platila splátku úvěru 463,60 Kč, v říjnu hradila splátku 482,45 Kč, v listopadu 2016 hradila splátku 492,22 Kč, dne [datum] obdržela 30.000 Kč na účet a [datum] rovněž částku 30.000 Kč. Žalovaná měla po tuto dobu sjednán limit povoleného debetu 20.000 Kč, zůstatek ke dni [datum] byl - 16.668,33 Kč, ke dni [datum] byl zůstatek - 15.239,60 Kč, ke dni [datum] činil zůstatek - 18.737,43 Kč a ke dni [datum] činil zůstatek 17.261,96 Kč. Žalobce upozornil na to, že v měsíci září, říjen, listopad a prosinec 2016 žalovaná vždy zaplatila z tohoto účtu částku 500 Kč s popisem transakce a názvem protiúčtu KB absolutních výnosů, což podle žalobce jsou podílové fondy. Žalobce z toho dovodil, že žalovaná měla zřejmě dostatek volných prostředků, toto spoření mohla kdykoliv přerušit a částku 500 Kč měsíčně mohla použít na splácení žalovaného úvěru.

14. Mezi žalobcem a žalovanou byla vedena další tři řízení u podepsaného soudu. Rozsudkem z 1. 12. 2021 č. j. 34 C 245/2021-166 zamítl soud žalobu žalobce o zaplacení částky 15.691,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Z odůvodnění se podává, že účastníci uzavřeli smlouvu o povoleném debetu dne [datum] s dodatkem ze dne [datum]. Soud nepovažoval zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobce za dostatečné, a smlouva byla proto posouzena jako absolutně neplatná. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila žalobci více, než čerpala, nebylo možné žalobci přiznat ani bezdůvodné obohacení. Rozsudkem z 14. 12. 2021 č. j. 11 C 243/2021-77 zavázal soud žalovanou zaplatit žalobci 9.303,55 Kč s příslušenstvím a zamítl žalobu ohledně částky 210 Kč s příslušenstvím. Z odůvodnění se podává, že nárok vycházel ze smlouvy o osobní kreditní kartě uzavřené [datum]. V posledním třetím řízení soud usnesením z 16. 12. 2021 č. j. 11 C 237/2021-145 schválil smír účastníků, v němž se žalovaná zavázala zaplatit žalobci 89.882,09 Kč s příslušenstvím. Jednalo se o nedoplatek ze smlouvy o úvěru, která byla uzavřena mezi účastníky dne [datum] a na základě níž žalobce poskytl žalované úvěr 123.000 Kč.

15. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. V řízení nebylo prokázáno, že by se žalované dostalo standardních evropských informací o spotřebitelském úvěru, nebylo prokázáno, že by účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru shora uvedeného obsahu, ani že by se dohodli na všeobecných obchodních podmínkách a úvěrových podmínkách pro fyzické osoby nepodnikatele, případně na výši určitých poplatků. Bylo prokázáno, že žalobce poukázal na účet žalované bezhotovostně dne [datum] částku 29.510 Kč a tato částka byla na účet žalované řádně připsána. Žalobce od částky 30.000 Kč, která měla být sjednanou výši úvěru, odečetl poplatek 490 Kč. Žalovaná celkem uhradila žalobci 19.819,37 Kč, a z této částky si žalobce započítal na jistinu 5.626,18 Kč, na úroky 10.570,65 Kč, na úroky z prodlení 12,54 Kč a na poplatky 3.610 Kč. Žalobce vytvořil shora uvedené upomínky a upozornění pro žalovanou, nebylo však prokázáno, v kterých dnech, případně zda vůbec, byly žalované odeslány či doručeny. Dopisem z [datum], doručeným žalované [datum], vyzval žalobce žalovanou k úhradě celého dluhu, další výzvu k zaplacení žalobce odeslal žalované [datum] a poslední výzvu učiněnou prostřednictvím právního zástupce žalobce odeslal [datum]. Žalobce zkoumal poměry žalované před poskytnutím peněžní částky, měl k dispozici údaje z účtu žalované, který pro žalovanou vedl, dále měl informace z bankovního a nebankovního registru klientských informací. Nebylo prokázáno, že by žalovaná sdělila žalobci údaje o svém osobním stavu, vzdělání, počtu dětí, příjmech a výdajích. Žalobce vyhodnotil zjištěné poměry tak, že je možné žalované úvěr poskytnout, i když žalovaná již měla jiné úvěry, jak je výše uvedeno. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatila.

16. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru na částku 30.000 Kč použitím prostředků elektronické komunikace na dálku, kdy žalovaná měla požádat elektronickým podepsáním návrhu smlouvy žalobce o její uzavření, a žalobce tento návrh přijal opatřením smlouvy elektronickým podpisem pověřeného pracovníka. Ničeho takového však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze tedy aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch finanční prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že žalobce se zavázal na požádání žalované poskytnout v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaná zavázala tyto peněžní prostředky vrátit ve sjednané době a zaplatit úroky, poplatky či jiná plnění. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoliv smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odstavec 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však v řízení nebyla prokázána. Předložená listina zahrnující smlouvu o úvěru neobsahuje podpis žalobce ani žalované a nebylo zjištěno, že by žalovaná jakýmkoliv způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupila a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by žalobce nebo žalovaná učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by žalobce či žalovaná projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odstavec 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, zda žalobce či žalovaná jakoukoliv nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijali ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Bylo pouze prokázáno, že žalobce vytvořil text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text předložil žalované, případně kterého dne, ani že by žalovaná takovýto návrh smlouvy přijala, jakým způsobem a kterého dne. Podle žalobce byla úvěrová smlouva mezi účastníky uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci. Skutečnost, že žalovaná zaplatila žalobci výše uvedené částky, zdaleka nepostačuje k prokázání uzavření a obsahu tvrzené smlouvy mezi účastníky.

17. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem žalobce či žalovaná měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce zmíněného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Nic takového však v řízení nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám.

18. Za tohoto stavu mohl soud dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. I kdyby bylo uzavření tvrzené smlouvy prokázáno, nebylo prokázáno, že by si žalobce jakožto věřitel splnil řádné svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalovaná úvěrová smlouva, pokud by bylo prokázáno její uzavření, by byla považována za smlouvu spotřebitelskou a žalobce při jejím sjednávání byl ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovanou. Po žalobci by bylo proto možné důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalované poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu, jak vyplývá z ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku. U žalobce ve smyslu § 60 odstavec 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru je nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Tentýž zákon v § 75 a § 76 vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalované. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl žalobce povinen před uzavřením žalované úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované jakožto spotřebitele a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalované úvěr splácet na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a způsobu plnění jejich dosavadních dluhů.

19. V této souvislosti soud poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobce měl přehled o peněžních tocích na účtu žalované, nahlížel do zmíněných registrů, vycházel rovněž ze své databáze interních informací a evidence předchozích závazků žalované. Příjmy žalované zjistil žalobce z výpisů z účtu, přičemž za poslední tři měsíce před poskytnutím peněžních prostředků, tedy říjen, listopad a prosinec 2016, žalovaná dosahovala průměrného příjmu 14.660 Kč, nikoliv 16.000 Kč, kteroužto částku zahrnul žalobce do svých propočtů. Pokud jde o výdaje žalované, pracoval žalobce s částkou 2.000 Kč nákladů na bydlení žalované, kterou měl údajně zjistit od žalované, což však nebylo prokázáno. Žalobce tuto částku nikterak neověřil, a nezjistil ani další výdaje žalované a jejich výši. Žalobce při svých výpočtech dospěl k částce výdajů 9.916 Kč měsíčně, z toho 2.336 Kč na bydlení, 3.410 Kč životní minimum, 1.000 Kč na závazky u jiných poskytovatelů úvěru a 3.170 Kč na závazky u žalobce. Žalobce vypočítal rozdíl mezi měsíčním příjmem 14.660 Kč a měsíčními výdaji 9.916 Kč, což činí 4.744 Kč. Tuto částku soud pokládá za velice nízkou a naprosto nedostačující k tomu, aby žalované mohl být poskytován nějaký další úvěr. Je třeba připomenout, že žalobce při svém výpočtu přihlédl pouze k životnímu minimu 3.410 Kč, pokud jde o výdaje na výživu, ošacení, dopravu a další, aniž by zjišťoval skutečné výdaje. Nelze proto přihlédnout k výpočtu žalobce, podle nějž by po poskytnutí žalovaného úvěru žalované zůstalo 28% pravidelných příjmů na nepravidelné, nemandatorní výdaje. Soud má za to, že naopak je třeba přihlédnout k tomu, že žalovaná měla velmi nízký měsíční příjem, byla již zadlužená, jak je výše popsáno, hradila měsíčně splátky, před necelými 6 měsíci účastníci sjednali povolený debet žalované na účtu s limitem 20.000 Kč, žalovaná měla záporné zůstatky na účtu. Za takové situace nebylo správné zvyšovat úvěrové zatížení žalované. Pokud žalobce uvádí, že žalovaná každý měsíc poukazovala částku 500 Kč na investiční fondy, což mohla kdykoliv přerušit a tuto částku věnovat na splácení žalovaného úvěru, konstatuje soud, že toto nemůže nikterak změnit výše uvedené závěry o nepřiměřeném úvěrovém zatížení žalované.

20. Z výše uvedených skutečností muselo být žalobci zřejmé, že žalovaná při velmi nízkém měsíčním příjmu se stále více zadlužuje a tyto skutečnosti měly žalobci signalizovat, že žalovaná si nepočíná dostatečně zodpovědně ve finančním hospodaření. Soud je toho názoru, že z výsledků posouzení úvěruschopnosti žalované rozhodně nemohlo vyplývat, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.

21. Na základě výše uvedených skutečností má soud za to, že žalobce poskytl žalované úvěr, samozřejmě za předpokladu, že by bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, a proto by byla smlouva neplatná podle § 87 odstavec 1 téhož zákona. Soud dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalované, by se zjevně příčilo dobrým mravům, odporovalo citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zároveň by narušovalo veřejný pořádek, a tudíž by úvěrová smlouva byla absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku. Soud k tomuto druhu neplatnosti přihlíží bez návrhu, tedy aniž by kterákoliv smluvní strana neplatnost namítla. Popsané chování žalobce jakožto věřitele a banky a poskytovatele spotřebitelského úvěru je nežádoucí a vede ke zbytečnému zadlužování spotřebitelů. Týká se nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, např. sociálními dávkami, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a tím čerpají pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů na všeobecně prospěšné účely. Postup žalobce není také odpovědný vůči jeho klientům, kteří žalobci jakožto bance svěřili své finanční prostředky a spolehli se na to, že banka je bude profesionálně spravovat.

22. Soud na tomto místě připomíná ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb. o bankách, podle něhož banka je povinna při výkonu své činnosti postupovat obezřetně, zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejich vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky. Požadavek obezřetnosti je klíčovým požadavkem, který je na banky kladen. Jeho podstatou je omezování a snižování míry rizik, kterým jsou vystaveni věřitelé banky, v první řadě její vkladatelé. Základní funkcí, kterou banka v ekonomice plní, je funkce finančního zprostředkovatele mezi subjekty, které mají aktuálně přebytek finančních prostředků, a subjekty, které mají aktuálně nedostatek finančních prostředků. Základní činností banky je proto přijímání vkladů od veřejnosti a poskytování úvěrů. Prostředky, které bankám svěřuje veřejnost, převyšují objem vlastních prostředků bank, a v důsledku toho banky provozují své podnikatelské aktivity s využitím zdrojů svěřených jim vkladateli. Banky tudíž při svém podnikání musí postupovat obezřetně, tak, aby nepoškodili své vkladatele, a požadavek obezřetnosti se vztahuje nejen k ochraně vkladatelů bank, ale i k ochraně bezpečnosti a stability bank, s ohledem na roli, kterou banky v ekonomice hrají.

23. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva, pokud by bylo prokázáno její uzavření mezi účastníky, nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti dostatečně rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

24. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku. Žalované nemohla vzniknout povinnost vrátit žalobci předmětnou částku v určité lhůtě ani platit žalobci jakékoliv poplatky, úroky či jiná plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobce na účet žalované poukázal částku 29.510 Kč, žalovaná tedy tuto částku přijala, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod. Na straně žalované tak došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení a citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalované představuje rozdíl mezi poskytnutými peněžními prostředky a plněním žalované. Tento rozdíl představuje 10.180,63 Kč, tedy rozdíl mezi částkami 30.000 Kč a platbami žalované 19.819,37 Kč. Ke stejnému rozdílu soud dospěl i za situace, že žalovaná čerpala ve skutečnosti pouze 29.510 Kč, kdy od částky 30.000 Kč byl odečten poplatek 490 Kč. V takovém případě tento poplatek 490 Kč nemůže být započten do dalších plateb žalované, přičemž žalovaná takto zaplatila již pouze 19.329,37 Kč.

25. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odstavec 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté dluh splnit bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je dopis žalobce z [datum], který byl žalované doručen [datum]. Žalovaná měla v této výzvě určenou lhůtu do [datum], a do prodlení se tudíž dostala dnem následujícím [datum]. Od téhož dne žalobci vzniklo podle § 1970 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení, jejichž výše je dána v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 10% ročně. Jinou sazbu úroků z prodlení si účastníci neujednali.

26. Na základě všech výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci částku 10.180,63 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Výrokem II. tohoto rozhodnutí byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně zbývající části jistiny, poplatků, úroků z úvěru a části úroku z prodlení. Soud dodává, že součástí přiznaného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení je i období od [datum] do [datum], za které žalobce požadoval v rámci kapitalizovaného úroku z prodlení 141,17 Kč za dobu od [datum] do [datum]. Období od [datum] do [datum] odpovídá úrok z prodlení ve výši 41,83 Kč vypočtený z přiznané částky, a o tuto částku byl potom snížen požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení 141,17 Kč na 99,34 Kč.

27. Žalovaná měla ve sporu úspěch ve větší míře než žalobce, avšak žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.