8 C 246/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v  obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození , bytem ulice a číslo , PSČ , obec , okres okres o zaplacení částky 18 335,98 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 15.372 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 2.963,98 Kč - s úrokem 14,9 % ročně z částky 18.458,39 Kč za dobu od [datum] do [datum] - s úrokem 14,9 % ročně z částky 18.335,98 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 2.963,98 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem ve výši 462,45 Kč.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 294 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobce se žalobou podanou [datum] domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 270 035,20 Kč se specifikovaným úrokem z úvěru a úrokem z prodlení. Tvrdí, že s žalovaným uzavřel dne [datum] rámcovou smlouvu [číslo] na základě níž aktivoval žalovanému běžný účet. Následně žalobce uzavřel s žalovaným 6 dodatků k této smlouvě, jejichž předmětem byla vždy smlouva o úvěru. Dne [datum] byl uzavřen dodatek [číslo] na úvěr 197 789 Kč, dne [datum] byl uzavřen dodatek [číslo] na úvěr 50 000 Kč, dne [datum] byl uzavřen dodatek [číslo] na úvěr 20 000 Kč, dne [datum] byl uzavřen dodatek [číslo] na úvěr 15 000 Kč a dne [datum] byly uzavřeny dva dodatky, a to dodatek [číslo] na úvěr 5 000 Kč a dodatek [číslo] na úvěr 8 000 Kč. Žalovaný vždy úvěr čerpal v den podpisu každého dodatku, úvěry zpočátku splácel až do července 2019, a v srpnu téhož roku se dostal do prodlení, a žalobce následně dopisem z [datum] všech 6 úvěrů zesplatnil. Žalovaná jistina představuje součet dlužných částek ze všech 6 úvěrů dohromady. V každé úvěrové smlouvě byl sjednán úrok z úvěru v jiné sazbě, měsíční splátky v různých částkách, a z každé úvěrové smlouvy žalobce nárokuje jistinu, úrok z úvěru, kapitalizovaný úrok z úvěru a úrok z prodlení.

2. Ve věci byl dne [datum] vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Usnesením ze dne 19. 8. 2020 č.j. 8 C 126/2020-40, které nabylo právní moci dne [datum], vyloučil soud k samostatnému řízení nároky žalobce z dodatků [číslo] tedy z pěti úvěrových smluv. Předmětem tohoto řízení je nárok žalobce z třetí žalované úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum] pod č. [anonymizováno]. Ohledně tohoto nároku žalobce tvrdí, že na žádost žalovaného a dodatku [číslo] k rámcové smlouvě poskytl žalobce žalovanému bezhotovostně na účet úvěr 20 000 Kč dne [datum] na úrok 14,9 % ročně. Žalovaný byl povinen platit žalobci splátky 356 Kč měsíčně od [datum] až do [datum]. Žalovaný hradil splátky až do července 2019. Následujícího měsíce se žalovaný dostal do prodlení a žalobce úvěr zesplatnil dopisem výše uvedeným. Celkem žalovaný uhradil 4 628 Kč, z čehož bylo započteno na jistinu 1 664,02 Kč a na úroky 2 963,98 Kč. Žalobce požaduje na jistině 18 335,98 Kč, dále úrok 14,9 % ročně z částky 18 458,39 Kč za dobu od [datum] do [datum], úrok ve stejné sazbě z žalované jistiny 18 335,98 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úrok ve stejné sazbě za dobu od [datum] do [datum] ve výši 462,45 Kč a zákonný úrok z prodlení z žalované jistiny od [datum] až do zaplacení.

4. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

5. Dne [datum] uzavřel žalobce s žalovaným rámcovou smlouvu [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky, ceník, podmínky pro používání karet, pro používání úvěru, pro používání hypotéky, pojistné podmínky a rámcová pojistná smlouva. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že žalobce povede pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet]. V odstavci 3 smlouva odkázala na obchodní podmínky ohledně používání, zakládání i rušení služeb, což byl žalovaný oprávněn činit prostřednictvím poboček žalobce a internetového a telefonického bankovnictví. Žalovanému bylo přiděleno uživatelské jméno pro přihlášení do internetového bankovnictví, telefonní číslo pro zaslání hesla a potvrzujících SMS a byla mu sdělena primární e-mailová adresa s tím, že tyto údaje bude žalobce používat při jednání s žalovaným.

6. Z dodatku [číslo] k rámcové smlouvě soud zjistil, že je datován dne [datum] pod číslem úvěru [anonymizováno]. Žalobce se zavázal na žádost žalovaného poskytnout mu úvěr 20 000 Kč bez účelového určení na úrok 14,9 % ročně v základní sazbě a 9,9 % v bonusové sazbě. Žalovaný měl úvěr splácet ve splátkách 356 Kč měsíčně v počtu 96 vždy k 13. dni v měsíci od měsíce následujícího po čerpání úvěru automatickým inkasem z běžného účtu. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 34 090,08 Kč v případě základní úrokové sazby. Pro případ prodlení bylo dohodnuto, že žalobce má nárok na zákonné úroky z prodlení a náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním dlužné částky. Žalovaný byl oprávněn úvěr kdykoli úplně nebo zčásti splatit a odstoupit od smlouvy do 14 dnů od jejího podpisu. V případě zesplatnění úvěru byl žalobce oprávněn úročit aktuálním úrokem vše, co by žalovaný dlužil.

7. Součástí rámcové smlouvy byly obchodní podmínky žalobce, které obsahují podrobnější úpravu práv a povinností žalobce a jeho klientů při poskytování veškerých bankovních služeb ze strany žalobce. Tyto podmínky obsahují definici pojmů používaných při jednotlivých službách žalobce, ověřování totožnosti při jednání s klienty, doručování dokumentů, zásady vzájemné komunikace s klienty, možnost změn rámcové smlouvy, případně její zánik či zánik bankovních služeb, pravidla internetového, mobilního a telefonního bankovnictví, podmínky založení, vedení a nakládání s účtem, pravidla platebního styku, právo žalobce na poplatky za služby podle ceníku.

8. Součástí dodatku [číslo] byly Podmínky pro používání úvěru, obsahující podrobnější úpravu práv a povinností smluvních stran. Na straně 8 a 9 v oddílu nazvaném Několik bodů k ukončení smlouvy bylo stanoveno, že v případě, kdy žalovaný poruší kterékoli ustanovení smlouvy o úvěru, zejména kdy mimo jiné se dostane do prodlení se splacením jakékoli splátky jistiny, úroků či jiných poplatků či příslušenství, může žalobce přijmout některé z vyjmenovaných opatření, mezi něž náleží právo požadovat předčasné splacení všech úvěrů.

9. Čerpání úvěru vzal soud za prokázáno z výpisu z výše zmíněného účtu žalovaného, který mu vedl žalobce. Dne [datum] na účet byla připsána částka 20 000 Kč označená jako načerpání půjčky, půjčka 4.

10. Z listin Splátkový kalendář a Přehled plateb vyplývá, že žalovaný platil splátky až do července 2019, kromě první splátky nedodržel splatnost k 13. dni, nicméně za několik málo dní splátku vždy uhradil a celkem takto splatil prvních 12 splátek. Od srpna 2019 však nehradil ničeho a poslední platbu uhradil [datum] ve výši 356 Kč. Splátky žalovaného byly započteny na úroky a na jistinu, přičemž ke dni zaplacení dvanácté splátky [datum] činila neuhrazená jistina 18 458,39 Kč, která se snížila po zaplacení splátky [datum] na 18 335,98 Kč Celkem tedy žalovaný zaplatil 13 splátek, dohromady 4 628 Kč, z čehož žalobce na jistinu započítal 1 664,02 Kč a na úroky 2 963,98 Kč. Na úrocích z úvěru činil dluh žalovaného za dobu od [datum] do dne předcházejícího zesplatnění, tedy do [datum], částku 462,45 Kč.

11. Žalobce vyzval dopisem z [datum] žalovaného, aby zaplatil celkovou částku 280 393,80 Kč, která se skládá z dlužných částek z 6 půjček a z dlužné částky z běžného účtu. Do vyčíslené částky náleží i dluh ze smlouvy o úvěru, která je předmětem tohoto řízení. Žalobce rovněž upozornil žalovaného na to, že pokud dluh nevyrovná do [datum], podá žalobce žalobu. Podle poštovního podacího archu byl dopis žalovanému odeslán doporučeně dne [datum].

12. Ohledně předcházejících závazků žalovaného vůči žalobci zjistil soud z dodatku [číslo] k rámcové smlouvě, že byl uzavřen mezi účastníky dne [datum] pod č. [anonymizováno]. Jednalo se o úvěrovou smlouvu, v níž se žalobce zavázal poskytnout na žádost žalovaného úvěr 197 789 Kč, z čehož částka 97 789 Kč byla účelově určena ke splacení dřívějšího úvěru a zbývající částka 100 000 Kč byla poskytnuta bez účelového určení. Žalovaný měl platit splátky 2 838 Kč měsíčně v počtu 120 včetně úroku 11,9 % ročně v základní sazbě. Soud dále zjistil, že dřívější úvěr byl poskytnut žalovanému na základě dodatku [číslo] k rámcové smlouvě pod č. [anonymizováno] uzavřeného dne [datum]. Výše úvěru činila 100 000 Kč a žalovaný měl úvěr splácet splátkami ve výši 1 996 Kč měsíčně v počtu 79 s úrokem 14,9 % ročně. Podle výpisu z účtu žalovaného byl tento první úvěr podle dodatku [číslo] splacen poskytnutím druhého úvěru podle dodatku [číslo] dne [datum]. Úvěr 197 789 Kč podle dodatku [číslo] žalovaný splácel do července 2019, celkem uhradil 52 442,19 Kč, jak soud zjistil z přehledu plateb žalovaného. Rozsudkem ze dne 4. 3. 2021 č.j. 8 C 126/2020-140 uložil soud žalovanému zaplatit žalobci 180 413,61 Kč včetně úroku z úvěru a úroku z prodlení. Rozsudkem ze dne 17. 2. 2021 č. j. 8 C 145/2020-114 uložil soud žalovanému zaplatit žalobci pouze bezdůvodné obohacení 38 326 Kč s úrokem z prodlení, neboť úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, když žalobce nesprávně vyhodnotil poměry žalovaného a jeho úvěruschopnost.

13. Před poskytnutím předmětného úvěru podle dodatku [číslo] ověřoval žalobce úvěruschopnost žalovaného. Žalobce v této souvislosti tvrdí, že vycházel z výpisů z účtu žalovaného, z bankovního registru klientských informací, z insolvenčního rejstříku a z údajů poskytnutých žalovaným. Podle žalobce byly poměry žalovaného takové, že nevzbuzovaly pochybnosti o tom, že by žalovaný byl schopen úvěr splatit, nejednalo se u něj o nadměrné úvěrové zatížení, předchozí úvěr splácel. Soud ohledně toho, jak žalobce ověřoval bonitu žalovaného, zjistil z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Podle databáze žalobce požádal žalovaný o půjčku [datum], byla mu schválena ve výši 100 000 Kč, poté požádal ještě [datum] o převedení půjček, toto bylo také schváleno ve výši 97 789 Kč, a [datum] požádal o dalších 50 000 Kč, což mu také bylo schváleno. Následující údaje ohledně žádostí žalovaného o další půjčky již nesouvisí s předmětem tohoto řízení. V této databázi měl žalobce uvedeno, že žalovaný žije od [datum] v nájmu, že je svobodný, má středoškolské vzdělání, pracuje ve firmě [právnická osoba] od [datum] na dobu neurčitou jako operátor. Ke dni [datum] žalovaný uvedl splátky dřívějších úvěrů 3 736 Kč, výši rámců 50 000 Kč, výdaje domácnosti na bydlení 8 000 Kč, výdaje na léky, jídlo a dopravu 10 000 Kč a splátky ostatních členů domácnosti 0 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti 17 000 Kč, výši hlavního příjmu 17 800 Kč.

14. Z úvěrové zprávy vytvořené [datum] soud zjistil, že žalovaný měl uveden jeden kontrakt existující a další kontrakt ukončený. Celkem bylo u žalovaného zjištěno, že zbývající částka u kontraktů činí 329 059 Kč a měsíční splátka 2 838 Kč, což odpovídá úvěru poskytnutému podle dodatku [číslo]. Tento úvěr je v úvěrové zprávě uveden s tím, že zůstatek jistiny představuje 194 918 Kč a žalovaný měl v té době splatit ještě 116 splátek. V úvěrové zprávě je uveden i předchozí úvěr z [datum] podle dodatku [číslo] který již byl zcela splacen.

15. Jak soud již zmínil, žalobce vedl pro žalovaného na základě rámcové smlouvy běžný účet. Z výpisů z účtu žalovaného bylo zjištěno, že ke dni [datum] měl žalovaný na účtu zůstatek 51 442,26 Kč, a je třeba uvést, že [datum], tedy před přibližně 14 dny, žalovaný čerpal předcházející úvěr 100 000 Kč. Konečný zůstatek ke dni [datum] činil již pouze 4 635,96 Kč. Za celý měsíc na účet žalovaného byla připsána jediná částka, mzda od zaměstnavatele [právnická osoba] ve výši 17 194 Kč. Zůstatek na účtu ke dni [datum] činil 104,18 Kč, na účet za celý měsíc listopad byla připsána opět pouze mzda 18 936 Kč. Zůstatek 104,18 Kč se během prosince 2017 ještě snížil na 18,01 Kč ke dni [datum], v tomtéž měsíci byla jedinou platbou připsanou na účet žalovaného mzda 17 098 Kč. Zůstatek na účtu žalovaného ke dni [datum] činil 988,53 Kč, za měsíc duben žalovaný obdržel mzdu od zaměstnavatele [anonymizováno] 18 379 Kč a platby 100 Kč, 800 Kč a 1 000 Kč. Konečný zůstatek ke dni [datum] byl záporný, mínus 63,27 Kč. V následujícím měsíci květnu 2018 byla na účet žalovaného připsána opět mzda 19 664 Kč a konečný zůstatek ke dni [datum] činil 9,95 Kč. V následujícím měsíci červnu žalovaný opět obdržel mzdu 18 843 Kč a platby 800 Kč, 1 700 Kč, 1850 Kč a 100 Kč. Zůstatek ke dni [datum] činil 879 Kč a ke dni [datum] částku 308,32 Kč.

16. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Účastníci dne [datum] uzavřeli rámcovou smlouvu, na základě níž žalobce vedl pro žalovaného běžný účet. Krátce poté žalovaný požádal o úvěr a dne [datum] byl uzavřen dodatek [číslo] k rámcové smlouvě ve formě úvěrové smlouvy, podle níž žalobce poskytl žalovanému úvěr 100 000 Kč s měsíční splátkou 1 996 Kč v počtu 79 na úrok 14,9 % ročně. Žalovaný následně za přibližně 3,5 měsíce požádal o další úvěr a [datum] účastníci uzavřeli dodatek [číslo] podle něhož žalobce poskytl žalovanému úvěr 197 789 Kč, z toho 100 000 Kč bylo pro osobní potřebu žalovaného bez určení účelu a zbytek byl použit na splacení předchozího úvěru. Za půl roku poté žalovaný požádal o další úvěr a dodatkem [číslo] ze dne [datum] byla uzavřena další úvěrová smlouva, na základě níž žalobce poskytl žalovanému další úvěr 50 000 Kč na úrok 14,9 % ročně se splátkou 898 Kč měsíčně v počtu 96. Žalovaný splácel úvěry podle dodatků [číslo] do července 2019, poté uhradil jedinou splátku až po zesplatnění v říjnu 2019 Celkem žalovaný zaplatil na úvěr podle dodatku [číslo] který je předmětem tohoto řízení, částku 4 628 Kč, z toho si žalobce započetl na jistinu 1 664,02 Kč a na úrok 2 963,98 Kč. Žalobce dopisem z [datum], odeslaným [datum], úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k doplacení celého zbytku dluhu najednou do [datum]. Žalobce vypočítal dluh žalovaného na jistině a na úrocích tak, jak je výše uvedeno. Žalobce před poskytnutím tohoto úvěru podle dodatku [číslo] zjišťoval poměry žalovaného, vycházel z bankovního registru, údajů od žalovaného a výpisů z účtu žalovaného vedeného žalobcem, přičemž zjistil výše uvedené skutečnosti.

17. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoníku v ustanovení § [číslo] tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující, tedy žalobce, zavazuje, že úvěrovanému, tedy žalovanému, poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce si svoji povinnost z úvěrové smlouvy splnil tím, že žalovanému poskytl peněžní prostředky v dohodnuté výši 20 000 Kč bezhotovostně na účet žalovaného. Žalovaný tedy tuto částku čerpal, avšak své povinnosti poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobci úroky, dostál toliko částečně.

18. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Po žalobci lze proto důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu, jak vyplývá z ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. U žalobce je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Tentýž zákon v § 75 a 76 vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalovaného. Ustanovení § 77 citovaného zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud poukazuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což je povinen zajistit žalobce. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl žalobce povinen před uzavřením žalované úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného úvěr splácet na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů.

19. V této souvislosti soud poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobce znal věk žalovaného – 23 let, jeho čistý měsíční příjem od zaměstnavatele [právnická osoba] pohybující se okolo 17 000 – 18 000 Kč, měl přehled o veškerých transakcích na účtu žalovaného od jeho založení v září 2016 a žalobce nahlédl do zmíněných registrů. Žalobce rovněž vycházel ze své evidence předchozích závazků, tedy úvěrů žalovaného. Pokud jde o výdaje žalovaného, předložil žalobce výstup ze své elektronické databáze s tím, že se jedná o údaje sdělené žalovaným. Za předpokladu, že skutečně tyto údaje žalovaný sdělil, poukazuje soud na to, že žalovaný uvedl kromě splátky 3 736 Kč měsíčně ještě výši rámců 50 000 Kč, tedy nějaké další, blíže nespecifikované úvěrové zatížení. Údaje o tom, že výdaje domácnosti činí 8 000 Kč za bydlení a 10 000 Kč za léky, jídlo a dopravu, a že příjmy ostatních členů domácnosti jsou 17 000 Kč, nebyly ověřeny a nemají velkou vypovídací schopnost, když není patrno, o které ostatní členy jaké domácnosti se jedná, jaký je jejich počet, v jakém vztahu jsou k žalovanému, zda s nimi společně hospodaří, případně nějaké další skutečnosti ohledně těchto členů domácnosti. Nelze z toho dovodit, že by žalovaný měl k dispozici příjem ostatních členů domácnosti i pro sebe, případně v jaké výši. Pokud jde o dřívější závazky žalovaného vůči žalobci, poukazuje soud na úvěr podle dodatku [číslo] v celkové výši 197 789 Kč, přičemž se jednalo již vlastně o druhý úvěr u žalobce, když ten původní z [datum] ve výši 100 000 Kč byl žalovanému navýšen na dvojnásobek za pouhé 3,5 měsíce. Úvěr podle dodatku [číslo] žalovaný před poskytnutím žalovaného úvěru řádně splácel, měl splaceno prvních 5 splátek z celkem 120. Další, třetí úvěr podle dodatku [číslo] ve výši 50 000 Kč žalovaný rovněž splácel. Žalobci bylo známo z výpisů z účtu žalovaného, že čistý příjem žalovaného je nízký, a že na účtu mívá velmi nízké zůstatky v řádech korun či stokorun, a že žalovaný se dostal i do zůstatku záporného, jak soud shora popsal. Všechny tyto skutečnosti na straně žalovaného měly signalizovat žalobci, že žalovaný si nepočíná dostatečně zodpovědně ve finančním hospodaření, a že požaduje v několikaměsíčních intervalech další půjčky, respektive úvěry, a poslední úvěr mu byl poskytnut před 3 týdny, [datum]. Přesto žalobce vyhodnotil situaci tak, že zvýšil úvěrové zatížení žalovaného čtvrtým úvěrem o dalších 20 000 Kč, i když žalovaný obdržel předchozí úvěr před 3 týdny před úvěrem žalovaným, a předchozí úvěry neměl splaceny z větší části. Soud takovéto poměry žalovaného nepovažuje za vhodné k tomu, aby žalovaný mohl čerpat další úvěr 20 000 Kč. Podle žalobce se nejednalo o nadměrné úvěrové zatížení žalovaného, soud je však opačného názoru. Za situace, kdy žalovaný disponoval nízkým měsíčním příjmem a byl již zadlužen na dlouhou dobu, celkem 116 měsíčních splátek, jednalo se o úvěrové zatížení, které bylo pro žalovaného značné. Žalobce argumentoval také tím, že ve výpisech z účtu jsou patrny výběry a převody na jiné účty, z čehož nelze usoudit, že by žalovaný neměl peněžní prostředky ještě na jiných účtech než na účtu vedeném žalobcem. K tomu lze uvést, že žalobce ničeho takového nezjistil a spokojil se pouze s tím, co bylo patrno z pohybů na účtu žalovaného, vedeném žalobcem.

20. Na základě výše uvedených skutečností má soud za to, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Žalovaný byl oprávněn uplatnit námitku neplatnosti smlouvy v 3leté promlčení lhůtě běžící od uzavření smlouvy, což se nestalo. Soud však ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednávání žalované smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zároveň narušuje veřejný pořádek, a tudíž je úvěrová smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku. Soud k tomuto druhu neplatnosti přihlíží bez návrhu, tedy aniž by kterákoli smluvní strana neplatnost namítla. Popsané chování žalobce jakožto věřitele a banky a poskytovatele spotřebitelského úvěru je nežádoucí a vede ke zbytečnému zadlužování spotřebitelů. Týká se nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát například sociálními dávkami, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů na jiné všeobecně prospěšné účely. Postup žalobce není odpovědný také vůči jeho klientům, kteří žalobci jakožto bance svěřili své finanční prostředky a spolehli se na to, že banka je bude profesionálně spravovat.

21. Soud na tomto místě připomíná ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb. o bankách, podle něhož banka je povinna při výkonu své činnosti postupovat obezřetně, zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejich vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky. Požadavek obezřetnosti je klíčovým požadavkem, který je na banky kladen. Jeho podstatou je omezování a snižování míry rizik, kterým jsou vystaveni věřitelé banky, v první řadě její vkladatelé. Základní funkcí, kterou banka v ekonomice plní, je funkce finančního zprostředkovatele mezi subjekty, které mají aktuálně přebytek finančních prostředků, a subjekty, které mají aktuálně nedostatek finančních prostředků. Základní činností banky je proto přijímání vkladů od veřejnosti a poskytování úvěrů. Prostředky, které bankám svěřuje veřejnost, převyšují objem vlastních prostředků bank, a v důsledku toho banky provozují své podnikatelské aktivity s využitím zdrojů svěřených jim vkladateli. [příjmení] tudíž při svém podnikání musí postupovat obezřetně, tak, aby nepoškodili své vkladatele, a požadavek obezřetnosti se vztahuje nejen k ochraně vkladatelů bank, ale i k ochraně bezpečnosti a stability bank, s ohledem na roli, kterou banky v ekonomice hrají.

22. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

23. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, nemohly z ní vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tudíž nemohla vzniknout povinnost vrátit čerpané peněžní prostředky v dohodnuté lhůtě stanoveným způsobem, ani platit žalobci jakékoli úroky či jiná plnění. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl bezhotovostně žalovanému částku 20 000 Kč, a žalovaný z toho vrátil toliko 4 628 Kč. Rozdíl ve výši 15 372 Kč odpovídá bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného, které je povinen žalobci vydat.

24. Žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Současné možnosti žalovaného soud nemohl zjistit, když žalovaný je v řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřil a k jednání se nedostavil. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon dobu splnění nestanoví, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. Soud vycházel z výše uvedené výzvy žalobce odeslané žalovanému [datum], v níž žalobce poskytl žalovanému lhůtu k zaplacení dluhu do [datum]. Soud má za to, že ode dne následujícího, [datum], se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a žalobci tak vzniklo podle § 1970 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení, jejichž sazba je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 10 % ročně.

25. Soud tedy žalobci přiznal částku 15 372 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a ve zbytku byla výrokem II tohoto rozhodnutí žaloba zamítnuta.

26. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 70 % předmětu řízení a ve zbytku 30 % úspěch neměl. Při výpočtu míry úspěchu žalobce soud kapitalizoval přiznané či zamítnuté úroky ke dni tohoto rozhodnutí. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 40 %. Soud vzal také v úvahu, že žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému ve smyslu § 142a o.s.ř. výzvu k plnění, a to výše zmíněný dopis z [datum]. Žalobce na nákladech řízení nárokoval toliko zaplacený soudní poplatek a ve zbytku se svého práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Soudní poplatek odpovídající tomuto nároku činil 735 Kč, z čehož soud přiznal žalobci 40 %, tedy 294 Kč.