8 C 247/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce Se sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem datum , PSČ obec o zaplacení 15.633,94 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 13.000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 2.633,94 Kč - s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 14.008,91 Kč za dobu do 29. 7. 2022 do zaplacení - s úrokem z prodlení ve výši 523,13 Kč - s úrokem ve výši 12.546,91 Kč - s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 39 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 15.633,94 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 14.008,91 Kč za dobu od 29. 7. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 523,13 Kč, s úrokem ve výši 12.546,91 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč. Tvrdí, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel dne 19. 1. 2021 s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě níž žalovaná obdržela hotovost 15.000 Kč v místě bydliště. Žalovaná se zavázala zaplatit spolu s jistinou smluvní úrok 12.888 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Celkem měla žalovaná zaplatit 27.888 Kč formou 14 splátek po 1.992 Kč měsíčně, přičemž poslední splátka byla splatná 19. 3. 2022. Žalovaná však uhradila pouze 2.000 Kč, což bylo započteno na jistinu, úrok a poplatky. Původní věřitel před uzavřením smlouvy posoudil schopnost žalované úvěr splácet a vyhodnotil žalovanou jako osobu způsobilou ke splácení úvěru 15.000 Kč podle výše uvedené smlouvy. Podle údajů uvedených žalovanou jí měsíčně zbývalo k úhradě ostatních závazků 2.480 Kč, a tak i po odpočtu měsíčních splátek podle žalované smlouvy mělo žalované zůstat ještě okolo 500 Kč k volné dispozici na měsíc. Původní věřitel měl k dispozici doklady k doložení příjmu žalované, a to složenky, a žalovaná neměla záznam v insolvenčním rejstříku. Pohledávka za žalovanou byla postoupena původním věřitelem na žalobce postupní smlouvou s účinností ke dni 28. 7. 2022. Žalovaná částka 15.633,94 Kč se skládá z jistiny úvěru 14.008,91 Kč a ze smluvní pokuty 1.625,03 Kč za prodlení žalované v sazbě 0,1 % denně z dlužné jistiny 14.008,91 Kč za dobu od 20. 3. 2022 do 13. 7. 2022. Úrok z prodlení 523,13 Kč byl vypočten z téže jistiny za dobu od 20. 3. 2022 do 14. 7. 2022. Úrok z úvěru ve výši 12.546,91 Kč se skládá ze smluvního úroku 1.255,87 Kč, z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 6.822,89 Kč, z nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1.293,96 Kč, z nesplaceného inkasního poplatku 2.506,37 Kč a z úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 667,82 Kč, který byl vypočten z jistiny 14.008,91 Kč v sazbě 15 % ročně za dobu od 20. 3. 2022 do 14. 7. 2022.

2. Ve věci byl dne 14. 12. 2022 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou.

3. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila a písemně se omluvila z finančních důvodů a nezaopatřenosti svého dítěte v době jednání. Navrhla, aby jednání proběhlo v její nepřítomnosti a požádala o poskytnutí splátkového kalendáře.

4. Dne 19. 1. 2021 podala žalovaná na tiskopisu původního věřitele žádost o úvěr 15.000 Kč. Uvedla, že je na mateřské dovolené, že nemá sjednaný úvěr zajištěný nemovitostí určenou k bydlení, předložila výpis z bankovního účtu a složenky, sdělila svůj měsíční příjem ve výši 10.800 Kč za rodičovský příspěvek a měsíční výdaje za bydlení a energie 1.000 Kč, za dopravu jídlo a osobní náklady 6.320 Kč a srážky ze mzdy a výživné 1.000 Kč, celkem 8.320 Kč. Z toho byl stanoven použitelný měsíční příjem jako rozdíl těchto částek 2.480 Kč. Žalovaná dále uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná, má jedno vyživované dítě, a souhrnná výše exekučně vymáhaných nebo žalovaných dluhů činí 15.000 Kč.

5. Z formulářů původního věřitele informace pro spotřebitele, informace o zpracování osobních údajů a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že všechny tyto listiny žalovaná podepsala 19. 1. 2021. Dostalo se jí tak informací o základních parametrech úvěru, doby jeho trvání, výše splátek, celkové částky k zaplacení, možností předčasného splacení a druhu a výše nákladů v případě opožděných plateb.

6. Ve stejný den 19. 1. 2021 uzavřela žalovaná jakožto dlužník s původním věřitelem [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo]. Z ní soud zjistil, že původní věřitel se zavázal žalované poskytnout peněžní prostředky 15.000 Kč a žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že tuto částku obdržela při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli úrok 1.444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 7.350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1.394 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 2.700 Kč. Celková dlužná částka činila 27.888 Kč, a žalovaná jí měla uhradit formou 14 splátek ve výši 1.992 Kč měsíčně.

7. Příjem žalované původní věřitel ověřil ze čtyř ústřižků poštovních poukázek, z nichž vyplývá, že žalovaná pobírala od úřadu práce rodičovský příspěvek 10.000 Kč měsíčně a přídavek na dítě 800 Kč měsíčně, a to za měsíce září, říjen a listopad 2020. Výdaje žalované byly ověřeny pouze ústřižkem poštovní poukázky, z níž bylo zjištěno, že žalovaná dne 18. 1. 2021 zaplatila 1.000 Kč ve prospěch exekutorského úřadu [obec].

8. Dopisem z 6. 9. 2021 vyzval původní věřitel žalovanou k zaplacení částky 29.166,98 Kč s tím, že dluh byl předán k vymáhání. Podle vrácené obálky byl tento dopis žalované odeslán 7. 9. 2021, vrátil se však nedoručený zpět s tím, že žalovaná se odstěhovala.

9. Podle tvrzení žalobce žalovaná na úvěr zaplatila pouze 2.000 Kč. Bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že uhradila částku vyšší, žalovaná však ničeho takového netvrdila ani neprokázala.

10. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 4. 4. 2022 uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem rámcovou smlouvu o postupování pohledávek, která byla doplněna dodatkem uzavřeným 3. 6. 2022. Na rámcovou smlouvu navázala dílčí smlouva o postoupení pohledávek, uzavřená dne 28. 7. 2022 mezi stejnými smluvními stranami. Podle seznamu postoupených pohledávek byla předmětem postoupení i pohledávka za žalovanou z výše uvedené úvěrové smlouvy. Dne 28. 7. 2022 byla provedena platba za postoupené pohledávky. Dopisem ze dne 4. 8. 2022 oznámil původní věřitel žalované, že postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce, a vyzval žalovanou, aby svůj dluh plnila již žalobci na specifikované bankovní spojení. Podle poštovního podacího archu byl dopis žalované odeslán doporučeně dne 8. 8. 2022.

11. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalované dopisem ze 21. 8. 2022, dopisem z 8. 9. 2022 a konečně předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 21. 11. 2022, která byla podle poštovního podacího archu žalované odeslána doporučeně dne 23. 11. 2022. Z listiny výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky z 6. 12. 2022 soud zjistil, že listina byla vytvořena žalobcem a je v ní uvedeno, že ve fázi mimosoudního vymáhání pohledávky byl žalované zaslán obyčejný dopis z 8. 9. 2022. Z této listiny však nelze vzít za prokázáno, že tento dopis byl skutečně odeslán žalované, případně žalované doručen.

12. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná dne 19. 1. 2021 požádala původního věřitele [právnická osoba] o poskytnutí úvěru 15.000 Kč a uvedla výše zmíněné skutečnosti o svých osobních a majetkových poměrech a předložila doklad o výši sociálních dávek a platbě exekuce. Téhož dne se žalované dostalo informací o základních parametrech úvěru a ve stejný den žalovaná uzavřela s původním věřitelem smlouvu o úvěru, na základě níž ihned v hotovosti obdržela celou dohodnutou částku úvěru 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli celkem splatit 27.888 Kč, tedy jistinu úvěru 15.000 Kč a náklady úvěru 12.888 Kč, formou 14 měsíčních splátek ve výši 1.992 Kč, avšak uhradila celkem pouze 2.000 Kč. Původní věřitel uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, mezi postoupenými pohledávkami byla i pohledávka za žalovanou. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno a byla vyzvána k zaplacení dluhu již žalobci. Žalovaná žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatila ani po předžalobní výzvě právního zástupce žalobce.

13. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost z úvěrové smlouvy splnil tím, že žalované poskytl dohodnutou peněžní částku sjednaným způsobem, tedy v hotovosti. Žalovaná však nedostála své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky, když její platby nepostačovaly ke krytí jejích závazků ze smlouvy.

14. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovanou, které poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalované poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalované splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a jejích dosavadních závazků.

15. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaná je svobodná, bydlí u rodičů, má jedno vyživované dítě a pobírá pouze sociální dávky 10.800 Kč měsíčně, přičemž tento příjem původní věřitel ověřil ze složenek. Žádné jiné příjmy žalované zjištěny nebyly. Výdaje uvedené žalovanou ve výši 1.000 Kč na bydlení a energie, 6.320 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady, 1.000 Kč na srážky ze mzdy, byly ověřeny pouze ústřižkem poštovní poukázky o platbě 1.000 Kč na exekuci žalované dne 18. 1. 2021. Původní věřitel odečetl výdaje od příjmů a rozdíl 2.480 Kč považoval za použitelný měsíční příjem. Žalovaná neuvedla žádné jiné závazky. Soud má za to, že původní věřitel výdajovou stránku žalované nezkoumal dostatečným způsobem, i když mu muselo být zřejmé, že žalovaná má velmi nízký příjem 10.800 Kč. Původní věřitel měl vyvinout větší úsilí při zkoumání poměrů žalované, zejména měl řádně zjistit konkrétní výdaje žalované, tyto ověřit a přesvědčit se o tom, zda žalovaná nemá jiné dluhy, například nahlédnutím do databází, jakými jsou Solus nebo nebankovní registr klientských informací. Nic takového však v řízení prokázáno nebylo, původní věřitel si tedy takto nepočínal, a přesto poskytl žalované úvěr 15.000 Kč. Soud však poukazuje na to, že i kdyby veškeré údaje uvedené žalovanou byly řádně ověřeny a skutečně dosahovaly výše 8.320 Kč, neměl být žalované za těchto okolností žádný úvěr poskytnut. Rozdíl příjmů a výdajů 2.480 Kč by stěží postačoval na úhradu splátek podle žalované úvěrové smlouvy ve výši 1.992 Kč měsíčně. Po odpočtu této splátky od rozdílu mezi příjmy a výdaji žalované, který stanovil původní věřitel na 2.480 Kč, by žalované na 1 měsíc zbývala částka 488 Kč. Za tohoto stavu původní věřitel nemohl dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.

16. Původní věřitel, který měl odbornou převahu nad žalovanou, měl zjištěné údaje vyhodnotit zodpovědněji. Je zřejmé, že žalovaná nebyla schopna správně vnímat vlastní schopnost splácet úvěr, a nebyla schopna zvážit svoji majetkovou situaci. Disponovala velmi nízkým příjmem v podobě sociálních dávek 10.800 Kč měsíčně. Je obecně známou skutečností, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry nad bankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaná, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru. Původní věřitel ze skutečností, které na straně žalované zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit. Původní věřitel tudíž poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu se ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona.

17. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalované při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Původnímu věřiteli muselo být zřejmé, že žalovaná není schopna reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit svoji schopnost úvěr splácet.

18. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

19. Za takové situace soud úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalované nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednaných splátkách a lhůtě ani platit původnímu věřiteli jakékoliv úroky, poplatky či smluvní pokuty. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalované částku 15.000 Kč, z čehož žalovaná vrátila toliko 2.000 Kč. Rozdíl těchto částek 13.000 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované.

20. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovanou písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.

21. Žalovaná je povinna vrátit nesplacenou jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem ve smyslu § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení ve vztahu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, když důsledkem porušení povinnosti původního věřitele posoudit úvěruschopnost žalované je jednak neplatnost úvěrové smlouvy a jednak to, že žalovaná jakožto spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Jedná se o novou dobu splatnosti, která je závislá nikoli na výzvě k plnění, nýbrž na možnostech žalované.

22. Soud má tudíž za to, že žalovaná se dosud do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku nedostala, a žalobci tak nevzniklo právo na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Soud nemohl posoudit poměry žalované, která se k jednání nedostavila. Žalovaná požádala o poskytnutí splátkového kalendáře. Soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu může povolit plnění ve splátkách pouze na základě zjištění poměrů žalované. Žalovaná však o svých poměrech soudu ničeho nesdělila a soudu není známo, jaké má žalovaná v současné době příjmy a z jakých zdrojů, jaké má výdaje, majetek, úspory a dluhy, a jaký je její zdravotní stav, s kterými osobami žije a kolik má vyživovacích povinností. Za takové situace nejsou splněny podmínky pro povolení splátek žalované, a soud žalované uložil uhradit přisouzenou částku v obvyklé lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

23. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci nesplacenou část jistiny úvěru 13.000 Kč. Výrokem II byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně zbývající jistiny, poplatků, úroků z úvěru a úroků za prodlení.

24. Žalovaná měla ve sporu úspěch ve větší míře než žalobce, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.