8 C 247/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 19.170 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci , částka, s úrokem z prodlení 12 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení 12 % ročně- z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum- z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci , částka, s úrokem z prodlení 12 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení. Tvrdí, že právní předchůdce žalobce, , Anonymizováno, ., uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž žalovanému poskytl úvěr v celkové výši , částka, převodem na účet žalovaného. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, dostal se do prodlení s úhradou měsíčních splátek, a úvěr byl proto zesplatněn ke dni , datum, . Žalovaný na úvěr splatil celkem , částka, , z čehož bylo započteno na jistinu , částka, a na úroky , částka, . Žalovaná částka se skládá z jistiny úvěru , částka, a ze smluvního úroku , částka, . Původní věřitel před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného tak, že žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, v nebankovním a bankovním registru klientských informací a v registrech CRKI a EUCB. Původní věřitel vycházel z dokladů poskytnutých žalovaným a nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného úvěr splatit. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou.

2. Ve věci byl dne , datum, vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru Kimbi č. , hodnota, soud zjistil, že byla vytvořena původním věřitelem , Anonymizováno, . IČ: , IČO, , a smluvní strany jsou označeny tak, že původní věřitel je věřitelem a žalovaný je dlužníkem. Původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému možnost čerpat úvěr až do výše , částka, s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Výše splátky se každý měsíc měnila. Datum prvního čerpání byl stanoven na , datum, a úroková sazba činila 150 % ročně. Na konci této listiny je datum , datum, a místo určené pro podpis věřitele a pro podpis dlužníka. Žádné podpisy se však na smlouvě nenacházejí. Je zde pouze uvedeno, že potvrzovací kód byl klientovi zaslán v 13:35 hodin a návrh smlouvy byl klientem potvrzen pomocí kódu ve 13:35 hodin.

5. Ohledně uzavření úvěrové smlouvy žalobce tvrdí, že původní věřitel poskytuje své úvěry prostřednictvím své webové stránky, na níž si žalovaný vybral dostupné parametry úvěru, vyplnil registrační formulář a uvedl své osobní údaje, čímž si vytvořil zákaznický účet u původního věřitele. Žalovaný byl seznámen s podmínkami, právy a povinnostmi a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči původnímu věřiteli, poté byl žalovanému odeslán verifikační SMS kód a žalovaný zadáním tohoto kódu do příslušného pole v zákaznickém účtu vyjádřil souhlas s návrhem smlouvy. Následně smlouvu odsouhlasil původní věřitel a zaslal žalovanému zprávu potvrzující podepsání smlouvy, čímž došlo k jejímu uzavření.

6. Tato tvrzení žalobce o uzavření úvěrové smlouvy jsou jednak neúplná a jednak nebyla v řízení prokázána. Nebylo prokázáno, že by si žalovaný vybral jakékoliv parametry úvěru včetně jeho výše a termínu splatnosti, ani že by vyplnil registrační formulář a uvedl své osobní údaje. Nebylo rovněž prokázáno, že by žalovanému byl vytvořen zákaznický účet na webových stránkách původního věřitele, ani že by žalovaný byl seznámen s podmínkami, právy, povinnostmi a sankčními ujednáními, plynoucími z uzavření smlouvy. Nelze vzít za prokázáno, že žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy, ani že mu původní věřitel zaslal verifikační SMS kód, ani že by žalovaný tento kód jakýmkoliv způsobem použil. Nebylo tudíž ani prokázáno, že by žalovaný projevil svůj souhlas s návrhem úvěrové smlouvy, ani že by tento návrh úvěrové smlouvy původní věřitel odsouhlasil a zaslal žalovanému zprávu o tom, že smlouvu podepsal.

7. Součástí úvěrové smlouvy měly být obchodní podmínky původního věřitele pro produkt Kimbi. Tyto obsahují podrobnější úpravu práv a povinností, které vznikají mezi původním věřitelem a jeho klienty při sjednávání úvěrových smluv. V řízení nebylo zjištěno, že by se tato listina dostala do dispozice žalovaného ani že by žalovaný s jejím obsahem vyjádřil svůj souhlas.

8. Čerpání peněžních prostředků ze strany žalovaného vzal soud za prokázáno z těchto listin. Podle výpisu z účtu původního věřitele byly na účet č. , č. účtu, poukázány celkem čtyři platby, a to dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , právnická osoba, Kč, dne , datum, částka , právnická osoba, Kč a dne , datum, částka , částka, . Podle zprávy , právnická osoba, je majitelem tohoto účtu žalovaný. Z výpisu z téhož účtu soud ověřil, že všechny čtyři uvedené platby byly řádně připsány na účet žalovaného ve stejných dnech, v nichž byly poukázány z účtu původního věřitele.

9. Z evidence soudních řízení u zdejšího soudu bylo zjištěno, že mezi týmiž účastníky řízení byla vedena ještě další dvě řízení. Předmětem řízení sp. zn. , spisová značka, byl nárok žalobce na zaplacení částky , částka, z titulu smlouvy o úvěru, která byla uzavřena , datum, mezi žalovaným a , právnická osoba, . V řízení , spisová značka, byl předmětem sporu nárok na , částka, a příslušenství z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, která byla uzavřena , datum, mezi žalovaným a , Anonymizováno, .

10. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne , datum, uzavřel původní věřitel , Anonymizováno, jako postupitel se žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek včetně dodatku č. , hodnota, , v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v příloze. Touto přílohou je seznam postoupených pohledávek, v němž je obsažena i pohledávka za žalovaným pod číslem , hodnota, . Dopisem , datum, oznámil původní věřitel žalovanému, že s ohledem na prodlení žalovaného se splácením úvěr zesplatnil. V řízení nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byl tento dopis žalovanému odeslán či doručen. Dopisem z , datum, oznámil původní věřitel žalovanému, že postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Dopisem z téhož data vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu, přičemž podle podacího lístku byl dopis téhož dne žalovanému odeslán doporučeně.

11. Podle tvrzení žalobce zaplatil žalovaný původnímu věřiteli dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, , celkem , částka, . Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že splatil částku vyšší, žalovaný však ničeho takového netvrdil ani neprokázal.

12. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel uzavřel s žalovaným dne , datum, či jiný den smlouvu o úvěru. Žalovaný obdržel z účtu původního věřitele na svůj účet ve čtyřech platbách celkem částku , částka, . Žalovaný původnímu věřiteli uhradil , částka, . Žalovaný v červnu 2023 uzavřel dvě úvěrové smlouvy s jinými věřiteli, které neměl splaceny. Původní věřitel uzavřel s žalobcem postupní smlouvu, předmětem postoupení byla také pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil ani po předžalobní výzvě.

13. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že původní věřitel se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a uhradit úroky, poplatky či smluvní pokuty. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě , částka, , nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující úvěrovou smlouvu neobsahuje podpis původního věřitele ani žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v úvěrové smlouvě přistoupil a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel anebo žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by původní věřitel či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Bylo pouze prokázáno, že byl vytvořen text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text byl předložen žalovanému, případně kterého dne, ani že by žalovaný takovýto návrh smlouvy přijal, jakým způsobem a kterého dne. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci.

14. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. I kdyby bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, nebylo prokázáno, že by si původní věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce tvrdí, že původní věřitel nahlížel do veřejně dostupných databází shora uvedených a že vycházel z údajů, kterému poskytl žalovaný. Nic takového však nebylo v řízení prokázáno. Soud tedy má za to, že původní věřitel nezkoumal poměry žalovaného, tedy že se nezabýval jeho příjmovou a výdajovou stránkou ani jeho dosavadními závazky, přitom je zřejmé, že žalovaný byl již zadlužen. Pokud by tedy bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, byla by tato smlouva posouzena jako absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť taková smlouva by se zjevně příčila dobrým mravům, odporovala zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušovala veřejný pořádek.

15. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit původnímu věřiteli poskytnutou částku v určité lhůtě ani platit původnímu věřiteli jakékoliv úroky, poplatky či jiná plnění. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel na účet žalovaného převedl celkem částku , částka, , a žalovaný tuto částku přijal, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod. Na straně žalovaného došlo tudíž ke vzniku bezdůvodného obohacení, a citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalovaného odpovídá rozdílu mezi plněním, kterého se žalovanému od původního věřitele dostalo, a částkou, kterou žalovaný původnímu věřiteli či žalobci zaplatil. Žalovaný čerpal celkem , částka, , z čehož vrátil , částka, . Rozdíl ve výši , částka, představuje bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat.

16. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovanými dopisy.

17. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše uvedený dopis žalobce z , datum, , odeslaný žalovanému téhož dne. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal , datum, , a žalovaný byl vyzván k plnění ve lhůtě do tří dnů, tedy do , datum, . Dnem následujícím, , datum, , se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a od téhož dne žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č 351/2013 Sb. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.

18. Na základě všech výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci bezdůvodné obohacení , částka, včetně úroku z prodlení až od , datum, do zaplacení. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta.

19. Žalovaný měl ve sporu úspěch ve větší míře než žalobce, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.