8 C 256/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 21.842 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 14.300 Kč s úrokem z prodlení 14,75 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 7.542 Kč- s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 17.795 Kč za dobu od , datum, do , datum- s úrokem z prodlení 0,25 % ročně z částky 14.300 Kč za dobu od , datum, do zaplacení- s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 7.542 Kč za dobu od , datum, do zaplacení- s náklady na uplatnění pohledávky ve výši , právnická osoba, Kč.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 1.124,55 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám , Jméno advokátky, , advokátky v , Anonymizováno, .

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 21.842 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 17.795 Kč za dobu od , datum, do zaplacení a náklady na uplatnění pohledávky ve výši , právnická osoba, Kč. Tvrdí, že dne , datum, uzavřel s žalovaným elektronicky smlouvu o zápůjčce, na základě níž poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky , právnická osoba, Kč bezhotovostně na účet. Následně účastníci uzavřeli k této smlouvě ještě 6 dodatků, v nichž bylo dohodnuto navýšení zápůjčky, a žalobce tak poskytl žalovanému celkem peněžní prostředky 14.300 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjček zaplatit poplatek v celkové výši 3.495 Kč. Žalobce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného a poskytnuté informace a dokumenty žalobce vyhodnotil a zaevidoval do zákaznické karty žalovaného. Žalobce v důsledku prodlení žalovaného vynaložil náklady v celkové výši , právnická osoba, Kč za písemné výzvy k úhradě, odeslané ve dnech 3. 7., 10. 7., 17. 7. a , datum, . Žalovaný žalobci poskytnuté peněžní prostředky nevrátil ani částečně. Žalobce tak požaduje po žalovaném celkové poskytnuté peněžní prostředky 14.300 Kč, poplatek 3.495 Kč, náklady na uplatnění pohledávky , právnická osoba, Kč a smluvní pokutu 4.047 Kč. Pokuta byla vypočtena v sazbě 0,1 % denně z částky 14.300 Kč za dobu od , datum, do , datum, .

2. Ve věci byl dne , datum, vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že byla vytvořena žalobcem , datum, a smluvní strany jsou označeny tak, že žalobce je věřitelem a žalovaný klientem. Žalobce se zavázal poskytnout klientovi zápůjčku , právnická osoba, Kč a klient se zavázal tuto částku žalobci vrátit a zaplatit poplatek 650 Kč ve lhůtě do , datum, . Pro případ prodlení klienta byla stanovena výše nákladů věřitele, a to 500 Kč za písemnou upomínku. Smlouva je podepsána dvěma jednateli žalobce. V místě vyhrazeném pro podpis žalovaného je vytištěno jeho jméno, příjmení, datum , datum, , čas 04:41:22 a PIN kód:, Anonymizováno, . Podpis žalovaného se na smlouvě nenachází.

5. Všeobecné obchodní podmínky žalobce obsahují definici základních pojmů a podrobnější úpravu práv a povinností smluvních stran. Jsou datovány , datum, a podepsány dvěma jednateli žalobce, podpis žalovaného se zde nenachází, pouze je zde vytištěno datum , datum, a PIN kód stejný jako u smlouvy o zápůjčce.

6. Žalobce vytvořil dalších 6 listin, každá z nich je nazvána dodatek ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, . Smluvní strany jsou označeny stejným způsobem jako v původní smlouvě o zápůjčce, každý dodatek zmiňuje uzavření smlouvy o zápůjčce téhož čísla dne , datum, s tím, že klient má zájem o poskytnutí dodatečných peněžních prostředků. V každém dodatku se žalobce zavazuje klientovi navýšit zápůjčku a klient se zavazuje uhradit věřiteli poplatek za navýšení zápůjčky. , adresa, dodatků je podepsáno dvěma jednateli žalobce a v místě vyhrazeném pro podpis žalovaného je vždy vytištěno jeho jméno, příjmení, datum dodatku a čtyřmístný PIN kód. Podpis žalovaného se na žádném dodatku nenachází. První dodatek je datován , datum, a navýšení zápůjčky je o , právnická osoba, Kč, další dodatek je datován také , datum, a navýšení zápůjčky je o dalších , právnická osoba, Kč, třetí dodatek je datován , datum, a navýšení zápůjčky činí 1.000 Kč, čtvrtý dodatek je datován , datum, a navýšení zápůjčky činí 3.000 Kč, pátý dodatek je datován , datum, a navýšení zápůjčky činí , právnická osoba, Kč a poslední šestý dodatek je datován , datum, a navýšení zápůjčky činí 2.300 Kč.

7. Čerpání peněžních prostředků ve prospěch žalovaného zjistil soud z výpisů z účtu žalovaného č. , č. účtu, . Na tento účet bylo připsáno následujících 7 částek vždy z účtu žalobce se specifikací poskytnutí zápůjčky od , právnická osoba, . Dne , datum, byla na účet takto připsána částka , právnická osoba, Kč, dne , datum, byly připsány 2 částky po , právnická osoba, Kč, dne , datum, byla připsána částka 1.000 Kč, dne , datum, byla připsána částka 3.000 Kč, dne , datum, byla připsána částka , právnická osoba, Kč a dne , datum, byla připsána částka 2.300 Kč. Součet těchto částek činí 14.300 Kč. Podle potvrzení , právnická osoba, . je majitelem tohoto účtu žalovaný.

8. Z výpisu z téhož účtu žalovaného soud navíc zjistil, že žalovaný měl na účtu nízké zůstatky a byl již zadlužen, čerpal peněžní prostředky z úvěrů a hradil splátky. Ke dni , datum, měl zůstatek 2.094 Kč a na konci téhož měsíce měl zůstatek -3.046,47 Kč a hradil splátku spotřebitelského úvěru 94 Kč. V měsíci dubnu 2023 měl žalovaný počáteční zůstatek na účtu 0 Kč a konečný zůstatek 4,71 Kč, hradil splátky úvěrů 499 Kč, 499 Kč, 915 Kč, 1.632 Kč, 548 Kč, 469 Kč, 1.530 Kč, 93 Kč. Dne , datum, byla na účet žalovaného připsána částka 3.000 Kč z účtu žalobce jako poskytnutí zápůjčky. V měsíci květnu 2023 měl žalovaný počáteční zůstatek 4,71 Kč a konečný zůstatek 907,47 Kč. I v tomto měsíci žalovaný hradil splátky úvěrů, a to 45 Kč, 912,26 Kč, 1.184 Kč. Na účet žalovaného byla připsána dne , datum, částka 7.000 Kč z účtu žalobce jakožto poskytnutí zápůjčky, dne , datum, byla na účet připsána částka 5.500 Kč jako půjčka od , právnická osoba, ., dne , datum, byla připsána částka 25.000 Kč z účtu , právnická osoba, .

9. Z rozsudku zdejšího soudu z , datum, č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , bylo zjištěno, že jím soud uložil žalovanému zaplatit žalobci , právnická osoba, . částku 31.000 Kč s úrokem z prodlení, přičemž se jednalo o bezdůvodné obohacení ze smlouvy o podnikatelském úvěru, kterou měl žalovaný uzavřít dne , datum, .

10. Žalobce čtyřmi dopisy ze dnů 3. 7., 10. 7., 17. 7. a , datum, upomínal žalovaného o úhradu dluhu, v řízení však nebylo prokázáno, kterého dne, případně zda vůbec, byly tyto dopisy žalovanému odeslány či doručeny. Dalším dopisem z , datum, upozornil žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně žalovaného na to, že pokud dluh nevyrovná do 3 dnů, obrátí se žalobce se svým nárokem na soud. Podle podacího lístku byl tento dopis odeslán žalovanému doporučeně dne , datum, .

11. O uzavření smlouvy o zápůjčce žalobce tvrdí, že žalovaný si nejprve přečetl na webových stránkách žalobce nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle své volby parametry jako splatnost a výši zápůjčky, a poté vyplnil formulář žádost o poskytnutí zápůjčky, do něhož zadal své osobní údaje. Tím žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaný zaškrtl řádek s textem: Potvrzují, že jsem se seznámil se zněním smlouvy o zápůjčce a všeobecných obchodních podmínek. Žalobce ověřil totožnost klienta ze scanu dokladu totožnosti s fotografií a dále korunovou bezhotovostní platbou. Žalovaný podepsal smlouvu elektronicky pomocí PIN, který mu žalobce poslal na telefonní číslo.

12. Tato tvrzení žalobce o uzavření smlouvy či dalších dodatků jednak nejsou úplná, neobsahují bližší konkretizaci a časové zařazení jednotlivých úkonů, a jednak ani nebyla v řízení prokázána. Nebylo prokázáno, kterého dne žalovaný navštívil webové stránky žalobce, jakou nabídku na uzavření smlouvy měl k dispozici, jaké konkrétní parametry si zvolil a zadal, jaké řádky zaškrtl a kdy se tak mělo stát. Rovněž nebylo prokázáno, že by žalobce měl k dispozici scan dokladu totožnosti žalovaného s fotografií, ani ověřovací korunovou bezhotovostní platbu. Nebylo ani prokázáno, že by žalobce zaslal žalovanému na nějaké telefonní číslo , tel. číslo, PIN, kdy se tak mělo stát a jakou formou, ani že by žalovaný tento PIN kód jakýmkoli způsobem použil a kterého dne.

13. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Nebylo prokázáno, že by žalobce a žalovaný uzavřeli dne , datum, či jiného dne smlouvu o zápůjčce výše uvedeného obsahu, ani že by žalovaný odsouhlasil všeobecné podmínky žalobce. Nebylo rovněž prokázáno, že by žalovaný uzavřel s žalobcem dalších 6 dodatků ke smlouvě o zápůjčce v rozmezí dnů 6. 6. a , datum, , v nichž mělo být sjednáno šest navýšení původní zápůjčky. Bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od žalobce na svůj účet celkem částku 14.300 Kč v 7 platbách v rozmezí od 4. 6. do , datum, , jak je shora specifikováno. Nebylo prokázáno, že by žalovaný sdělil žalobci informace o svých rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, že by žalobce takovéto skutečnosti jakkoli ověřil, ani že by žalovaný předložil žalobci jakékoli doklady o svých poměrech. Rovněž nebylo prokázáno, že by žalobce nahlížel do jakýchkoli databází, že by zaevidoval nějaké údaje do zákaznické karty žalovaného. Bylo prokázáno, že žalovaný před datem , datum, byl již zadlužen, když na jeho účet byly připsány peněžní prostředky z 5 předcházejících úvěrů, z toho 2 od žalobce, jak je shora popsáno. Podle tvrzení žalobce nevrátil žalovaný žalobci z poskytnutých peněžních prostředků ničeho. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobci nějaké peněžní prostředky uhradil, žalovaný však ničeho takového netvrdil ani neprokázal. Žalobce shora uvedenými čtyřmi dopisy vyzýval žalovaného k úhradě dluhu, nebylo však prokázáno, že by tyto dopisy byly kdy žalovanému odeslány či doručeny. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě.

14. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, případně smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce a 6 dodatků, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2390 občanského zákoníku, podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Rovněž tak nelze použít ani ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že žalobce se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby konkrétním způsobem a zaplatit úroky, poplatky či jiná plnění. Nebylo prokázáno ani to, že by se žalobce s žalovaným dohodli na dalších ujednáních, které žalobce tvrdí, například na datu splatnosti, na jakýchkoli poplatcích, nákladech či smluvní pokutě.

15. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě celkem 14.300 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že smluvní strany si ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená smlouva ani 6 dodatků neobsahuje podpis žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené ve smlouvě a v 6 dodatcích přistoupil a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by žalobce či žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by žalobce či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak je vyžadováno v ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo tudíž být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Žalobce tvrdí, že smlouva byla mezi účastníky uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu i v projednávané věci.

16. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem žalobce či žalovaný měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce tohoto ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickým systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. V řízení však nic takového nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám.

17. Za této situace soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o zápůjčce ani 6 dodatků nebyly mezi účastníky vůbec uzavřeny, a tudíž z nich nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tedy nemohla vzniknout povinnost vrátit čerpané peněžní prostředky v ujednané lhůtě ani platit žalobci jakékoli poplatky, náklady či smluvní pokuty. I kdyby bylo uzavření tvrzené smlouvy a dodatků prokázáno, nebylo prokázáno, že by si žalobce jakožto věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Nebylo prokázáno, že by žalobce jakýmkoli způsobem zjišťoval příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a jeho dosavadní závazky. Soud v této souvislosti připomíná, že žalovaný byl před tvrzeným datem uzavření smlouvy o zápůjčce , datum, již několikanásobně zadlužen z výše popsaných 5 úvěrů, přitom v měsíci dubnu 2023 obdržel zápůjčku od žalobce a v měsíci květnu 2023 obdržel další zápůjčku od žalobce a 2 úvěry od jiných společností. Žalobce nemohl porovnat příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a jeho dosavadní závazky, a tudíž nemohl ani učinit závěr o tom, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného zápůjčku splatit. Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného je ve smyslu § 87 odstavec 1 téhož zákona neplatnost smlouvy. Jedná se o neplatnost absolutní, neboť tvrzená smlouva o zápůjčce, pokud by bylo prokázáno její uzavření, by se zjevně příčila dobrým mravům, odporovala zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušovala veřejný pořádek.

18. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

19. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované smlouvy ani dodatků k ní, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 14.300 Kč. Tato částka v 7 platbách byla na účet žalovaného skutečně připsána, avšak žalovaný z toho nevrátil žalobci ničeho. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které je povinen žalobci vydat, tak představuje celou částku 14.300 Kč.

20. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je shora uvedený dopis z , datum, , který byl téhož dne žalovanému odeslán doporučeně. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal , datum, , žalovaný měl plnit ve lhůtě do 3 dnů, tedy do , datum, , a dnem následujícím , datum, se dostal ve smyslu § 1968 občanského zákoníku do prodlení. Od téhož dne žalovanému vznikla podle § 1970 občanského zákoníku povinnost platit úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 14,75 % ročně. Jinou sazbu úroků z prodlení si účastníci neujednali.

21. Na základě všech výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci bezdůvodné obohacení 14.300 Kč s úrokem z prodlení až od , datum, do zaplacení. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně zbývající části jistiny, smluvní pokuty, nákladů na uplatnění pohledávky a části úroku z prodlení.

22. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 57 % předmětu řízení a neúspěšný byl ohledně 43 %. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 14 %. Soud rovněž vzal v úvahu, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř. více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to výše uvedený dopis z , datum, . Úspěch žalobce představuje 16.259 Kč, což je součet přiznané jistiny 14.300 Kč a přiznaného úroku z prodlení, kapitalizovaného do dnešního dne částkou 1.959 Kč. Neúspěch žalobce činí 12.498,04 Kč a sestává z jistiny 7.542 Kč, z nákladů na uplatnění 2.000 Kč a z úroků z prodlení kapitalizovaných částkami 1.872,13 Kč, 33,20 Kč a 1.050,71 Kč. Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 954 Kč, z odměny za právní zastoupení za 2 a půl úkonu právní pomoci po 1.980 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze 3 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a konečně z částky 1.228,50 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a sepis žaloby. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za dvojí krátká doplnění žaloby, neboť skutečnosti v nich obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Účelně vynaložené náklady žalobce tak činí 8.032,50 Kč, z čehož soud žalobci přiznal 14 %, tedy 1.124,55 Kč.