8 C 259/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v  obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený anonymizováno jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 58.875,54 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 32.823,96 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 2.544,75 Kč - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 32.823,96 Kč za dobu od 11. 12. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 10.723,04 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 929,74 Kč - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 10.723,04 Kč za dobu od 11. 12. 2021 do zaplacení - s náklady na uplatnění pohledávky 256 Kč.

III. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 15.328,54 Kč a úroku ve výši 8.003 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 58.875,54 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 43.547 Kč za dobu od 11. 12. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 3.464,67 Kč, s úrokem ve výši 8.003 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky 256 Kč. Tvrdí, že dne 20. 6. 2019 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě níž jí byla poskytnuta částka 10.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit formou 32 měsíčních splátek ve výši 695,14 Kč, a to včetně úroku ve výši 12.244,48 Kč. Dne 25. 10. 2019 žalovaná uzavřela se stejným původním věřitelem dodatek ke smlouvě o úvěru, na základě níž se zvýšila jistina úvěru a žalovaná celkem vyčerpala 50.000 Kč. Celková měsíční splátka byla sjednána ve výši 2.881,67 Kč, žalovaná měla zaplatit 36 těchto splátek, v nichž byl zahrnut i smluvní kapitalizovaný úrok ve výši 54.195,09 Kč. Žalovaná tak měla dohromady zaplatit původnímu věřiteli 103.740,12 Kč nejpozději do 20. 10. 2022. Žalovaná však uhradila celkem pouze 17.176,04 Kč, z čehož původní věřitel si na jistinu započetl 6.453 Kč, a dlužnou jistinu tak stanovil na 43.547 Kč. Součástí žalované částky je smluvní pokuta 15.328,54 Kč dohodnutá ve smlouvě, která odpovídá sazbě 0,1 % z dlužné jistiny 43.547 Kč za dobu od 21. 11. 2020 do 7. 11. 2021. Úvěr byl původním věřitelem zesplatněn ke dni 20. 11. 2020, žalovaná však neuhradila ničeho. Náklady na mimosoudní vymáhání spojené s uplatněním pohledávky činí 256 Kč, a to za odeslaný obyčejný dopis ve výši 39 Kč a za osobní návštěvu žalované ve výši 217 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce postupní smlouvou.

2. Ve věci byl dne 21. 6. 2022 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalované doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Ještě před zahájením prvního jednání ve věci vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to ohledně smluvní pokuty 15.328,54 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 8.003 Kč. Soud proto postupoval podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. a řízení v této části zastavil výrokem III. tohoto rozhodnutí.

5. Ze smlouvy o úvěru splatném ve splátkách [číslo] soud zjistil tyto skutečnosti. Smluvní strany jsou označeny tak, že věřitelem je společnost [právnická osoba], se sídlem v [obec], [IČO], a žalovaná je klientem. Výše úvěru činí 10.000 Kč, úroková sazba 69,73 % ročně, počet splátek 32, výše splátky 695,14 Kč Celkem mělo být zaplaceno 22.244,48 Kč, z toho činí úrok z úvěru 12.244,48 Kč Smlouva je datována 20. 6. 2019 a není podepsána ani věřitelem ani žalovanou. Na místě vyhrazeném pro podpis klienta je uvedeno pouze to, že k uzavření smlouvy došlo způsobem výše specifikovaným. Ze smlouvy o úvěru splatném ve splátkách stejného čísla [číslo] bylo zjištěno, že smluvní strany jsou označeny obdobně jako v předchozí smlouvě, jistina úvěru činí 49.545,03 Kč, počet splátek je 36, výše splátky 2.881,67 Kč, úroková sazba činí 56,46 % ročně. Podle rozpisu splátek mělo být celkem uhrazeno 103.740,12 Kč, z toho činí úrok z úvěru 54.195,09 Kč. Tato smlouva je datována 25. 10. 2019 a stejně jako předchozí smlouva není podepsána ani původním věřitelem ani žalovanou.

6. Obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných ve splátkách [anonymizováno] [číslo] obsahují definici pojmů používaných v úvěrových smlouvách původního věřitele a podrobnější úpravu práv a povinností původního věřitele a jeho klientů. Jakákoli souvislost s žalovanou není z této listiny patrná, v řízení nebylo zjištěno, že by se tato listina kdy dostala do dispozice žalované.

7. Ohledně uzavření obou úvěrových smluv výše uvedených žalobce tvrdí, že žalovaná zažádala o úvěr elektronicky na internetových stránkách původního věřitele, do formuláře vyplnila požadované registrační údaje a vytvořila svůj klientský profil a poskytla kopii občanského průkazu. Žalovaná následně zadala parametry požadovaného úvěru a provedla verifikační platbu, kterou odeslala z bankovního účtu. Verifikační platba sloužila k prokázání totožnosti žalované a touto platbou byla dokončena žádost o úvěr a potvrzena vůle žalované uzavřít smlouvu o úvěru navrhovaného znění. Žalovaná obdržela předsmluvní informace o úvěru a na základě těchto informací původní věřitel zahájil schvalovací proces, během něhož nahlížel do registrů, a to do insolvenčního rejstříku, bankovního i nebankovního registru klientských informací, a prověřoval úvěruschopnost žalované. Žádost o úvěr byla žalované schválena a peněžní prostředky jí byly poskytnuty na účet, čímž došlo k jejich čerpání ze strany žalované.

8. Tato tvrzení žalobce o způsobu uzavření úvěrových smluv jsou jednak neúplná a jednak nebyla v řízení prokázána. Nebylo prokázáno, že by žalovaná kdy požádala elektronicky na internetových stránkách původního věřitele o úvěr, že by vyplnila nějaký formulář, uvedla jakékoli údaje či si vytvořila svůj klientský profil a předložila kopii občanského průkazu. Bylo prokázáno výpisem z účtu původního věřitele, že dne 19. 6. 2019 obdržel částku 0,01 Kč z účtu č. [bankovní účet], což, jak bude níže uvedeno, je účet žalované. Nebylo prokázáno, že by žalovaná obdržela jakékoli předsmluvní informace o úvěru, že by původní věřitel nahlížel do jakýchkoli registrů a posuzoval úvěruschopnost žalované jakýmkoli způsobem. Rovněž tak nebylo prokázáno, v které době a jakým způsobem byl úvěr žalované schválen, ani že by jakékoli dokumenty byly kdy zaslány žalované na e-mail či jiným způsobem.

9. Z potvrzení [právnická osoba] bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaná. Z výpisu z téhož účtu soud zjistil, že na účet žalované byla dne 20. 6. 2019 připsána částka 10.000 Kč, dne 12. 8. 2019 částka 20.000 Kč a dne 23. 9. 2019 částka 20.000 Kč, vždy z účtu původního věřitele. Těmto údajům odpovídá i výpis z účtu původního věřitele, obsahující všechny tři platby na účet žalované v celkové výši 50.000 Kč.

10. Z upomínky z 21. 12. 2019 vyplývá, že původní věřitel urgoval žalovanou o úhradu dlužných splátek, a dalším dopisem, opakovanou výzvou k úhradě z 20. 1. 2020, byla žalovaná znovu urgována a upozorněna na možnost zesplatnění úvěru. V řízení nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byly tyto dopisy žalované odeslány či doručeny. Dopisem ze dne 20. 11. 2020 původní věřitel vyzval žalovanou k okamžité úhradě dluhu 51.740,07 Kč, a to ihned. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalované odeslán doporučeně dne 20. 11. 2020.

11. Z výpisu z výše uvedeného účtu žalované za dobu od 1. 4. 2019 do 30. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaná hradila splátky úvěru na účet [právnická osoba], tedy poskytovatele nebankovních úvěrů, ve výši 1.734 Kč měsíčně. Platila rovněž různé částky původnímu věřiteli [právnická osoba], například 15. 4. 2019 částku 2.323 Kč, nebo 14. 5. 2019 částku 10.538 Kč. Žalovaná pobírala invalidní důchod prvního stupně 5.910 Kč měsíčně a nemocenské dávky v různé výši. Od původního věřitele na účet žalované byly připsány různé částky s názvem půjčka od Zaplo nebo dodatečná půjčka od Zaplo, kromě výše uvedených tří plateb v celkové výši 50.000 Kč například 5. 6. 2019 částka 1.000 Kč, 10. 6. 2019 částka 500 Kč, 17. 6. 2019 částka 5.000 Kč, 20. 6. 2019 částka 900 Kč. Dne 22. 7. 2019 na účet žalované byla připsána částka 10.000 Kč z platební brány ThePay, užívané nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů, dne 2. 8. 2019 byla připsána částka 4.000 Kč z účtu [právnická osoba] s. r. o., což je také poskytovatel nebankovních úvěrů, téhož dne byla připsána ještě na účet žalované částka 3.000 Kč z účtu dalšího poskytovatele nebankovních úvěrů Creditstar. Následně žalovaná na účet obdržela další různé částky od původního věřitele, odlišné od tří žalovaných plateb, další půjčku od Creditstar ve výši 4.000 Kč dne 24. 9. 2019.

12. Ohledně postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 22. 11. 2021 uzavřel původní věřitel s žalobcem dohodu o postoupení pohledávek, mezi něž náležela i pohledávka za žalovanou označená číslem tvrzené úvěrové smlouvy [číslo]. Dopisem z 16. 12. 2021 oznámil původní věřitel žalované, že postoupil svoji pohledávku z tvrzené smlouvy na žalobce, a vyzval žalovanou, aby svůj dluh plnila již žalobci na specifikované bankovní spojení. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalované odeslán doporučeně dne 17. 12. 2021. Dopisem z 12. 1. 2022 oznámil postoupení pohledávky žalované rovněž žalobce, a vyzval žalovanou k zaplacení dluhu do 31. 1. 2022, nebylo však v řízení zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byl tento dopis žalované odeslán či doručen, stejně tak jako dopis zástupce žalobce ze dne 1. 2. 2022. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalované dopisem svého právního zástupce z 7. 4. 2022, který byl podle poštovního podacího archu žalované odeslán doporučeně dne 11. 4. 2022.

13. Z listiny výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 25. 4. 2022 nevzal soud za prokázány žádné skutečnosti. V listině je uvedeno, že ve fázi mimosoudního vymáhání byl proveden úkon – obyčejný dopis z 1. 2. 2022 a cesta pověřeného terénního pracovníka na kontaktní adresu dlužníka 5. 1. 2022. Z této listiny však nelze vzít za prokázáno, že žalobce odeslal žalované jakýkoli dopis či že žalovanou navštívil nějaký pracovník žalobce na kontaktní adrese.

14. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Nebylo prokázáno, že by žalovaná uzavřela s původním věřitelem Zaplo Finance smlouvu o úvěru [číslo] dne 20. 6. 2019 ani dne 25. 10. 2019, a to elektronicky či jakýmkoli jiným způsobem. Nebylo prokázáno, že by žalovaná žádala původního věřitele o úvěr a uvedla jakékoli skutečnosti ohledně svých poměrů, ani že by se jí dostalo standardních informací o spotřebitelském úvěru, ani že by do její dispozice se dostaly obchodní podmínky původního věřitele. Bylo prokázáno, že žalovaná na svůj účet obdržela od původního věřitele celkem 50.000 Kč, z toho dne 20. 6. 2019 částku 10.000 Kč a ve dnech 12. 8. a 23. 9. 2019 částky 20.000 Kč. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel jakýmkoli způsobem zkoumal úvěruschopnost žalované, že by zjišťoval a ověřoval její příjmovou či výdajovou stránku, tyto údaje srovnal či vyhodnotil. Bylo prokázáno, že žalovaná pobírala invalidní důchod shora uvedený, že byla již zadlužená, neboť splácela nějaký úvěr [právnická osoba] a čerpala peněžní prostředky od jiných poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a to VIA SMS a Creditstar. Žalovaná původnímu věřiteli uhradila celkem 17.176,04 Kč. Původní věřitel dopisem z 20. 11. 2020, odeslaným doporučeně téhož dne žalované, vyzval žalovanou k okamžité úhradě celého dluhu. Původní věřitel uzavřel s žalobcem dohodu o postoupení pohledávek, mezi postoupenými pohledávkami byla i pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno jak původním věřitelem, tak i žalobcem. Nebylo prokázáno, že by žalobce kdy vynaložil náklady na uplatnění pohledávky 256 Kč, z toho 39 Kč za dopis a 217 Kč osobní návštěvu, nebylo ani prokázáno, že by takový dopis z 1. 2. 2022 žalobce kdy žalované odeslal ani že by žalobce žalovanou dne 5. 1. 2022 osobně navštívil. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatila ani po předžalobní výzvě zástupce žalobce.

15. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru na částku 10.000 Kč a že tato byla zvýšena uzavřením další smlouvy o úvěru, resp. dodatku k původní smlouvě o úvěru, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze tedy aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že původní věřitel se zavázal na požádání žalované poskytnout v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaná zavázala tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a zaplatit úroky, poplatky či jiná plnění. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě 50.000 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující úvěrovou smlouvu, jakož i dodatek ke smlouvě, neobsahují podpis žalované a nebylo zjištěno, že by žalovaná jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v těchto listinách přistoupila a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel anebo žalovaná učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by původní věřitel či žalovaná projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Bylo pouze prokázáno, že původní věřitel vytvořil text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text předložil žalované, případně kterého dne, ani že by žalovaná takovýto návrh smlouvy přijala, jakým způsobem a kterého dne. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci.

16. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. I kdyby bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy s dodatkem, nebylo prokázáno, že by si původní věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Nebylo zjištěno, že by původní věřitel jakýmkoli způsobem zkoumal poměry žalované, tedy že by se zabýval její příjmovou a výdajovou stránkou, že by příjmy a výdaje ověřil a vyhodnotil tak, že by tyto údaje nevzbuzovaly pochybnosti o tom, že žalovaná bude schopna úvěr splatit. Z výpisu z účtu žalované bylo zjištěno, že žalovaná byla již zadlužena a že pobírala nízký invalidní důchod 5.910 Kč. Již z těchto skutečností, které zjistil soud a nikoli původní věřitel, lze dovodit pochybnost o tom, že by poměry žalované jí umožňovaly se zadlužit u původního věřitele a úvěr mu splatit.

17. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. Žalované nemohla vzniknout povinnost vrátit původnímu věřiteli předmětnou částku v určité lhůtě a splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoli úroky, poplatky, smluvní pokuty, náklady či jiná plnění. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel na účet žalované převedl ve třech platbách celkem částku 50.000 Kč, a žalovaná tuto částku přijala, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod. Na straně žalované tudíž došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení a citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalované představuje částku 32.823,96 Kč, což je rozdíl mezi čerpanou částkou 50.000 Kč a platbami žalované 17.176,04 Kč.

18. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovanou písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovanými dopisy.

19. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše uvedený dopis původního věřitele ze dne 20. 11. 2020, odeslaný žalované téhož dne doporučeně. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalované se dopis dostal 25. 11. 2020, a žalovaná byla vyzvána k plnění ihned, a měla tudíž plnit do 30. 11. 2020. Dnem následujícím 1. 12. 2020 se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a od téhož dne žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 8,25 % ročně. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.

20. Na základě všech výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci na jistině 32.823,96 Kč a zákonný úrok z prodlení z této částky od 1. 12. 2020 do 8. 11. 2021, což představuje částku 2.544,75 Kč, a poté za dobu až od 11. 12. 2021 do zaplacení. Žalobce v žalobě požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 21. 11. 2020 do 8. 11. 2021, a následně úrok z prodlení až od 11. 12. 2021 do zaplacení. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně jistiny 10.723,04 Kč, zbývajícího úroku z prodlení a nákladů na uplatnění pohledávky 256 Kč.

21. Žalovaná měla ve sporu úspěch ve větší části předmětu řízení než žalobce. Neúspěch žalobce představuje nejen zamítnutá jistina 10.723,04 Kč s úrokem z prodlení a s náklady na uplatnění pohledávky, ale také smluvní pokuta 15.328,54 Kč a úrok 8.003 Kč, ohledně nichž bylo řízení zastaveno. Žalobce zpětvzetím žaloby v zmíněné části zavinil zastavení řízení, když nebylo prokázáno, že by žalovaná v průběhu řízení zaplatila žalobci tuto smluvní pokutu a úrok. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly, a soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.