8 C 259/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou ve věci žalobce: ; název žalobkyně , IČO: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 10.623 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 10.623 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 10.323 Kč za dobu od 29. 3. 2020 do zaplacení, což je oprávněn uhradit ve splátkách ve výši 4.000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 7.479 Kč, což je oprávněn uhradit ve splátkách ve výši 4.000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí, pod ztrátou výhody splátek, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 10.623 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 10.323 Kč za dobu od 29. 3. 2020 do zaplacení. Tvrdí, že zjistil, že žalovaný jako vlastník a provozovatel vozidla [registrační značka] č. VIN: [anonymizováno], neměl za uvedené vozidlo v období od 11. 5. 2019 do 29. 8. 2019 sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu z jeho provozu. Základ příspěvku tak činí 10.323 Kč a odpovídá denní sazbě 93 Kč vynásobené počtem dnů 111. Žalobce požaduje ještě 300 Kč za náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na tento příspěvek. Žalobce vyzýval žalovaného k zaplacení příspěvku, žalovaný však žalobci ničeho neuhradil ani po upomínkách.

2. Procesní stanovisko žalovaného spočívá v tom, že je ochoten žalovanou částku uhradit. S ohledem na své současné příjmy a závazky navrhl, aby mu bylo umožněno zaplacení dluhu ve splátkách 2.000 Kč měsíčně, anebo alespoň ve třech platbách. Vozidlo je již ekologicky zlikvidováno, což však žalovaný registru vozidel neoznámil.

3. Z výpisu z registru vozidel soud zjistil, že vozidlo typu [příjmení] [příjmení] [jméno] se zdvihovým objemem válců 3.778 cm³, [registrační značka] výše uvedeného čísla VIN je v registru vozidel evidováno od 11. 6. 2003 dosud jako provozované a od 22. 2. 2013 dosud je jako jeho vlastník i provozovatel veden [jméno] [příjmení]. Žalovaný nebyl a není evidován v registru vozidel jako jeho vlastník anebo provozovatel. Dne 8. 8. 2018 uzavřel žalovaný jako kupující s [jméno] [příjmení], [datum narození], jako prodávajícím, kupní smlouvu na uvedený automobil za dohodnutou kupní cenu 10.000 Kč, kterou žalovaný uhradil v hotovosti při podpisu smlouvy. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že vlastnické právo k vozidlu přechází na žalovaného okamžikem převzetí předmětu smlouvy, který nastal současně s jejím podpisem. Prodávající a kupující se ve smlouvě zavázali, že ihned po uzavření smlouvy společně podají žádost o zápis změny vlastníka vozidla v registru vozidel.

4. Žalobce z databáze pojistitelů zjistil, že k vozidlu [registrační značka] bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem výše uvedeného vozidla u [právnická osoba], pojistnou smlouvou [číslo] pouze do 10. 5. 2019. V řízení nebylo zjištěno, že by v žalovaném období od 11. 5. 2019 do 29. 8. 2019 měl žalovaný ohledně tohoto vozidla sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu z jeho provozu.

5. Ohledně výzvy k zaplacení příspěvku a upomínání zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dopisem z 12. 2. 2020 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení částky 10.623 Kč do 30 dnů od doručení, tento dopis byl žalovanému doručen 14. 2. 2020. Dopisem z 4. 6. 2020 žalobce upomenul žalovaného o zaplacení, odeslání tohoto dopisu však nebylo v řízení doloženo. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení též dopisem ze dne 16. 7. 2020, který byl žalovanému doručen 28. 7. 2020. Žalobce se naposledy pokusil dosáhnout úhrady příspěvku za vozidlo dopisem své právní zástupkyně ze dne 5. 9. 2022, který byl odeslán žalovanému doporučeně 7. 9. 2022.

6. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Předmětné vozidlo je vedeno v registru vozidel jako provozované a jako jeho vlastník i provozovatel je evidován [jméno] [příjmení] od roku 2013 dosud. Žalovaný uzavřel 8. 8. 2018 s tímto evidovaným vlastníkem vozidla kupní smlouvu, na základě níž vozidlo koupil a převzal, avšak pojištění odpovědnosti z provozu téhož vozidla bylo sjednáno pouze do 10. 5. 2019. V žalovaném období od 11. 5. 2019 do 29. 8. 2019 nebylo pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla sjednáno. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení příspěvku dopisem z 12. 2. 2020, který byl žalovanému doručen 14. 2. 2020, dopisem ze dne 16. 7. 2020, doručeným dne 28. 7. 2020 a dopisem své právní zástupkyně odeslaným 7. 9. 2022, žalovaný však dosud na žalovanou částku žalobci ničeho nezaplatil.

7. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanoví v § 1 odstavci 2, že v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel musí být povinnost pojištění odpovědnosti podle téhož zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, kromě účelové komunikace, která není veřejně přístupná, může vozidlo provozovat pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto [anonymizováno], přičemž povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem, jak je uvedeno v § 3 odst. 1 věty první citovaného zákona. Tentýž zákon ukládá povinnost uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti vlastníkovi tuzemského vozidla anebo řidiči cizozemského vozidla v ustanovení § 3 odst. 2 téhož zákona.

8. Následky porušení zmíněné povinnosti obsahuje ustanovení § 4 téhož zákona, který v odstavci 1 stanoví, že vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobci příspěvek za každý den porušení této povinnosti, což neplatí pouze tehdy, pokud bylo vozidlo odcizeno. Podle odstavce 2 se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem [anonymizováno], a osoba, zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel, je provozovatelem vozidla. Výše příspěvku se vypočte podle odstavce 3 jako součin počtu dní, kdy byla výše zmíněná povinnost sjednat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla porušena, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je ve smyslu odstavce 4 navíc povinna zaplatit žalobci náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů žalobce spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek stanoví podle zmocnění v § 4 odst. 5 citovaného zákona Ministerstvo financí vyhláškou, přičemž jde o vyhlášku č. 205/1999 Sb. Pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2.500 cm3 je v § 2 odst. 1 písm. i) citované vyhlášky stanovena denní sazba příspěvku na 93 Kč. Výše nákladů žalobce spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek představuje částku 300 Kč podle § 2a téže vyhlášky.

9. Ustanovení § 4 odst. 2 citovaného zákona zakládá vyvratitelnou právní domněnku pro určení osob povinných k zaplacení příspěvku, tedy vlastníka a provozovatele vozidla zapsaných v registru vozidel. Taková osoba se tedy své povinnosti k zaplacení příspěvku zprostí, pokud prokáže, že v rozhodné době nebyla provozovatelem nebo vlastníkem vozidla, a že tudíž zápis v registru silničních vozidel je chybný. V daném případě tato domněnka svědčí [jméno] [příjmení], který byl v registru vozidel zapsán jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla v žalovaném období.

10. V řízení však byla předložena výše uvedená kupní smlouva, kterou uzavřel žalovaný jako kupující s výše označeným prodávajícím ještě před žalovaným obdobím. Kupní smlouva je upravena v § 2079 odst. 1 a 2 občanského zákoníku tak, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Neplyne-li ze smlouvy nebo ze zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně. Ve smyslu § 1099 občanského zákoníku vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem. Z kupní smlouvy vyplývá, že tato obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti. K převodu vlastnického práva k předmětnému vozidlu z prodávajícího na žalovaného jakožto kupujícího došlo podle ujednání smluvních stran převzetím osobního automobilu při podpisu smlouvy 8. 8. 2018. Soud tedy má za to, že vlastníkem předmětného vozidla byl po celé žalované období žalovaný, když nebylo zjištěno, že by vlastnické právo k témuž vozidlu přešlo či bylo převedeno na jinou osobu. Výše zmíněná právní domněnka pro určení osoby povinné k zaplacení příspěvku tak byla vyvrácena.

11. Výše příspěvku v daném případě představuje denní sazbu 93 Kč vynásobenou počtem dnů žalovaného období 111, což činí 10.323 Kč. K tomu je třeba připočítat náklady 300 Kč spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Součet těchto částek představuje žalovanou částku 10.623 Kč.

12. Výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat ve smyslu § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů žalobce, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit žalobci okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek, a poučení o možnosti žalobce uplatnit nárok u soudu.

13. První prokazatelnou výzvou, která obsahuje zákonem stanovené náležitosti, k úhradě příspěvku je dopis žalobce ze 12. 2. 2020, který byl žalovanému doručen 14. 2. 2020 Lhůta 30 dní k plnění trvala do 16. 3. 2020, a žalovaný se tak dostal do prodlení podle § 1968 občanského zákoníku dnem následujícím, tedy 17. 3. 2020. Od téhož dne žalobci podle § 1970 občanského zákoníku náleží úrok z prodlení, jehož výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., a činí 10 % ročně. Žalobce však požaduje úrok z prodlení až od 29. 3. 2020.

14. Na základě výše uvedených skutečností soud považuje žalobu žalobce za důvodnou, a proto jí plně vyhověl.

15. Žalobce měl ve sporu úspěch, a náleží mu tedy v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení 7.479 Kč. Soud rovněž přihlédl k tomu, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř., více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to výše uvedené dopisy. Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, z odměny za právní zastoupení za 3 úkony právní pomoci po 1.540 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb.- advokátního tarifu, dále ze 3 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 1.159 Kč, která odpovídá 21 % dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a sepis žaloby. Odměnu za doplnění žaloby soud žalobci nepřiznal, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby.

16. Soud při stanovení výše odměny a paušálu nepoužil ustanovení § 14b advokátního tarifu. Podle názoru soudu se nejedná o jednoduchou krátkou žalobu, v níž postačuje malé množství skutkových tvrzení a mění se pouze malé množství údajů. Odměnu ve výši 300 Kč za úkon podle § 14b advokátního tarifu proto soud považuje za zjevně nepřiměřenou rozsahu práce při právním zastoupení žalobce.

17. Při úvaze o lhůtě k plnění vycházel soud z ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., podle kterého uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo může soud určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Soud přihlédl k poměrům žalovaného a k tomu, že žalobce neutrpí žádnou závažnou újmu, když obdrží plnění ve splátkách. Na straně žalovaného bylo zjištěno, že jeho zdravotní stav je dobrý, kouří krabičku cigaret denně, jinou závislostí netrpí, je ženatý, nemá vyživovací povinnosti. Žije s manželkou v jejím bytě. Čistý příjem žalovaného ze zaměstnání je 25.000 Kč měsíčně. Za bydlení platí 5.700 Kč měsíčně za energie a fond oprav. Dluhy žalovaný nemá, větší úspory, nemovitosti, vozidla či hodnotnější věci žalovaný nevlastní. Žalovaným navržená výše splátek 2.000 Kč měsíčně je nepřiměřeně nízká a neodpovídá jeho poměrům. Soud proto určil výši splátek 4.000 Kč měsíčně. Ztráta výhody splátek znamená, že pokud by žalovaný nezaplatil některou splátku včas, může se žalobce domáhat splnění celého dluhu najednou.