8 C 262/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 16.941,30 Kč s příslušenstvím,

I. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 16.941,30 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně za dobu od 17. 9. 2022 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 16.941,30 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně za dobu od 17. 9. 2022 do zaplacení. Tvrdí, že dne 5. 4. 2019 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě níž žalované poskytl peněžní prostředky 58.000 Kč. Žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované. Žalovaná však úvěr řádně nesplácela, žalobce proto úvěr zesplatnil a vyzval žalovanou k zaplacení nové jistiny úvěru 68.698,68 Kč, která se skládala z nesplacené jistiny a úroků z úvěru ke dni zesplatnění. Žalovaná rovněž byla povinna zaplatit žalobci smluvní pokutu 0,1 % denně z nové jistiny. Žalobce byl nucen domáhat se svých práv z úvěrové smlouvy v soudním řízením, a platebním rozkazem zdejšího soudu z 24. 1. 2020 č. j. 24 C 325/2019-45 bylo žalobě žalobce vyhověno a žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci 70.096 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně za této částky od 23. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem 76,22 % ročně z částky 58.000 Kč od 16. 7. 2019 do zaplacení a smluvní pokutu 11.060,70 Kč. Tato smluvní pokuta byla vypočtena v sazbě 0,1 % denně z nové jistiny za dobu do 23. 12. 2019. Až v rámci exekučního řízení žalovaná zaplatila žalobci 107.225,80 Kč. Žalovaná částka 16.941,30 Kč představuje smluvní pokutou 0,1 % denně z téže nové jistiny za období následující, tedy od 24. 12. 2019 do 31. 8. 2022.

2. Ve věci byl dne 23. 11. 2022 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Mezi žalobcem a žalovanou probíhalo u zdejšího soudu řízení, v němž žalobce uplatnil proti žalované nároky z téže smlouvy o úvěru. V řízení nebylo provedeno žádné dokazování a bylo rozhodnuto platebním rozkazem ze dne 24. 1. 2020 č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 21. 2. 2020. Žalované bylo uloženo zaplatit žalobci 70.096 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z této částky za dobu od 23. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem 76,22 % ročně z částky 58.000 Kč za dobu od 16. 7. 2019 do zaplacení a smluvní pokutu 11.060,70 Kč. Přiznaná částka 70.096 Kč se skládá z nové jistiny úvěru 68.698,68 Kč, ze smluvní pokuty 998 Kč a z nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč [ulice] jistina sestává z čisté jistiny úvěru 58.000 Kč a z úroku 10.698,68 Kč, přirostlého k jistině dnem zesplatnění, a tento je tvořen částkami 3.683,95 Kč, 3.568,67 Kč a 3.446,06 Kč, přičemž tyto částky odpovídají částem splátek [číslo] které měly umořit úroky z úvěru. Smluvní pokuta 11.060,70 Kč odpovídá sazbě 0,1 % denně z nové jistiny 68.698,68 Kč za dobu od 16. 7. 2019 do 23. 12. 2019.

5. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením žalované úvěrové smlouvy zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Z dvou výplatních lístků lze zjistit pouze to, že se jedná o mzdu žalované, není však zřejmé, za které období, neboť po obou stranách těchto listin části chybí. Na jednom z výplatních lístků je částka 21.416 Kč, na druhém výplatním lístku je částka 18.745 Kč. Je možné, že se jedná o čisté měsíční příjmy žalované za blíže nezjištěná období. Žalovaná měla uzavřenu pracovní smlouvu se [právnická osoba] a.s., nejprve na dobu určitou od 1. 3. 2018 a 28. 2. 2019, a dodatkem z 13. 2. 2019 byla změněna na pracovní smlouvu na dobu neurčitou. V listině přehled transakcí jsou uvedeny dvě platby, a to 21.416 Kč dne 5. 3. 2019 a 18.745 Kč dne 5. 2. 2019, mělo se jednat o platby od zaměstnavatele žalované, a tyto údaje byly získány z internet banky [jméno] [příjmení] [příjmení]. V další listině, která byla předložena pouze zčásti, je uvedeno CBS skóre žalované 520, a žalovaná byla tak zařazená do kategorie IV, maximální počet bodů, nízké riziko. Z další listiny vyplývá, že podle výpisu z registru Solus z 4. 4. 2019 neměla žalovaná zde veden žádný dluh a dlužné splátky. Žalobce shrnul údaje o žalované v listině hodnocení klienta, v němž uvedl čistý měsíční příjem 20.000 Kč ze zaměstnání, životní minimum 3.410 Kč, bydlení, nájemné a inkaso 1.500 Kč, a celkové výdaje tak činily 4.910 Kč. K tomu žalobce připočítal rezervu 1.000 Kč a dospěl k závěru, že žalovaná měla volné zdroje 14.090 Kč Tyto údaje žalovaná potvrdila svým podpisem.

6. O uzavření smlouvy o úvěru zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 5. 4. 2019 se žalované dostalo informací o základních parametrech úvěru, což žalovaná stvrdila svým podpisem na předsmluvním formuláři žalobce. Ve stejný den žalovaná podepsala listinu Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo]. Žalobce se v ní zavázal poskytnout žalované úvěr 58.000 Kč na úrok 109,38 % ročně, a to poukazem na účet žalované. Žalovaná se zavázala úvěr splatit formou 18 splátek ve výši 5.499 Kč měsíčně, a celkem měla zaplatit 98.982 Kč. Ve smlouvě bylo zahrnuto oprávnění žalobce úvěr zesplatnit při prodlení žalované, povinnost žalované při prodlení zaplatit smluvní pokutu 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoliv splátky a zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z nové jistiny ode dne následujícího po zesplatnění až do úplného zaplacení. Nová jistina se měla skládat z čisté jistiny úvěru a úroku přirostlých ke dni zesplatnění úvěru. Smlouva je rovněž podepsána téhož dne zprostředkovatelem úvěru i žalobcem. Dopisem bez data oznámil žalobce žalované, že úvěr za podmínek v listině Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru byl schválen.

7. Čerpání úvěru soud ověřil výpisem z účtu žalované č. [bankovní účet], když na tento účet dne 8. 4. 2019 byla připsána částka 58.000 Kč z účtu žalobce. Z výpisů z téhož účtu žalované soud navíc zjistil, že žalovaná ke dni 1. 1. 2019 měla již na tomto účtu povolený limit [anonymizováno] 10.000 Kč na úrok 21,99 % ročně a počáteční zůstatek měla záporný - 9.636,57 Kč. V lednu 2019 žalovaná obdržela na účet částky 5.000 Kč, 10.000 Kč a 130.000 Kč, jednalo se vesměs o poskytnutí úvěrů. K 31. 1. 2019 měla žalovaná zůstatek nesplacené jistiny vůči [jméno] [příjmení] [příjmení] ze tří úvěrů celkem 145.000 Kč. V měsíci únoru 2019 uhradila žalovaná splátky různých úvěrů 5.041,96 Kč, 628,09 Kč a 2.465,02 Kč. Zůstatek nesplacené jistiny vůči téže bance ze dvou úvěrů měla 9.482,33 Kč a 128.418,98 Kč. V březnu 2019 žalovaná čerpala úvěry 5.000 Kč, 5.000 Kč, 5.000 Kč, 4.000 Kč, 5.000 Kč, 5.310 Kč, 10.000 Kč a 8.000 Kč, a to od různých nebankovních poskytovatelů a od téže banky. Žalovaná uhradila splátky úvěru 621,81 Kč a 2.465,68 Kč a vůči bance měla zůstatek nesplacené jistiny z pěti úvěrů 8.979,88 Kč, 127.494,99 Kč, 2× 5.000 Kč a 15.000 Kč. Ke dni 31. 3. 2019, tedy 5 dnů před poskytnutím žalovaného úvěru, měla žalovaná zůstatek na účtu záporný - 9.681,21 Kč. V období od 2. 4. 2019 do 4. 4. 2019 žalovaná čerpala další tři nebankovní úvěry 5.000 Kč, 4.800 Kč a 5.000 Kč.

8. Z listiny karta klienta soud zjistil, že žalovaná až do vydání shora uvedeného platebního rozkazu na úvěr ničeho nesplatila. První platba žalované proběhla 26. 8. 2020 a od tohoto dne až do 9. 8. 2022 žalovaná celkem uhradila 107.225,80 Kč.

9. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr nesplácela, žalobce dopisem z 14. 7. 2019 úvěr zesplatnil a vypočítal novou jistinu na částku 68.698,68 Kč.

10. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě žalované částky 16.941,30 Kč za smluvní pokutu dopisem své právní zástupkyně z 31. 8. 2022, který byl podle poštovního podacího archu žalované odeslán doporučeně téhož dne. Žalovaná žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatila.

11. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalobce prověřoval poměry žalované před uzavřením úvěrové smlouvy tak, jak je výše popsáno. Žalované se dostalo předsmluvních informací a ve stejný den 5. 4. 2019 uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru, na základě níž žalovaná na účet bezhotovostně čerpala 58.000 Kč. Žalovaná úvěr nesplácela a žalobce proto úvěr zesplatnil 14. 7. 2019. Žalobci byly přiznány jeho nároky z úvěrové smlouvy shora citovaným platebním rozkazem, tedy nová jistina jakožto součet dlužné jistiny a úroků z úvěru ke dni zesplatnění, náklady na upomínání a smluvní pokuty vyčíslené do 23. 12. 2019. Žalovaná až po právní moci platebního rozkazu splatila žalobci celkem 107.225,80 Kč. Žalobce požaduje po žalované žalovanou částku odpovídající smluvní pokutě 0,1 % denně z nové jistiny 68.698,68 Kč za dobu následující od 24. 12. 2019 do 31. 8. 2022.

12. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce jako úvěrující si svoji povinnost z úvěrové smlouvy splnil tím, že žalované poskytl bezhotovostně na její účet dohodnutou částku 58.000 Kč.

13. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovanou, které poskytoval své služby v podobě úvěru. Po žalobci lze proto důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalované poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu, jak vyplývá z ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. U žalobce je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Tentýž zákon v § 75 a 76 vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalovaného. Ustanovení § 77 citovaného zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud poukazuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což je povinen zajistit žalobce. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl žalobce povinen před uzavřením žalované úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalované úvěr splácet na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a způsobu plnění jejích dosavadních dluhů.

14. V této souvislosti soud poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobci byl znám čistý příjem žalované za dva měsíce před uzavřením úvěrové smlouvy, a tento příjem žalobce ověřil výplatními páskami a dílčími údaji z výpisu z účtu žalované, jednalo se o tentýž účet, na který žalobce poukázal žalované dohodnutou částku úvěru. Tento příjem činil přibližně 20.000 Kč čistého měsíčně. Pokud jde o výdaje, vycházel žalobce z částky životního minima a z toho, že žalovaná uvedla výdaje na bydlení 1.500 Kč měsíčně, a tento velice nízký výdaj žalobce žádným způsobem neověřil a nezjistil ani žádné další výdaje žalované. Z výpisu z registru Solus nevyplývaly žádné závazky žalované. Žalobce se spokojil pouze se dvěma položkami z výpisu z účtu žalované ohledně její mzdy. V silách žalobce zcela jistě bylo, aby si vyžádal od žalované výpis z jejího účtu, na který žalovaná obdržela dohodnuté peněžní prostředky od žalobce, a to za dobu několika měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy. Žalobci ničeho nebránilo provést ověření poměrů žalované tímto způsobem, zvláště za situace, že žalovaná měla nízký měsíční příjem a výdajová stránka nebyla řádně zjištěna, natož ověřena. Žalobce tudíž mohl tímto způsobem zjistit, že žalovaná od ledna 2019 do čerpání žalovaného úvěru, tedy za dobu tří měsíců, čerpala celkem 14 úvěrů, byla vysoce zadlužená u [jméno] [příjmení] [příjmení], která žalované vedla účet, a měla rovněž na účtu povolený debetní zůstatek [anonymizováno], který měla téměř vyčerpán. Žalobce mohl tyto údaje o zadluženosti žalované zjistit rovněž z nebankovního registru klientských informací, avšak v řízení nebylo prokázáno, že by si žalobce takový výpis opatřil. Skutečnost, že žalovaná neuvedla informace o svých dluzích a splátkách, nelze samozřejmě klást k tíži žalobce. Žalobce jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru však byl povinen tyto informace žalované prověřit, což neučinil. Žalobce proto nemohl provést porovnání příjmové a výdajové stránky žalované a způsobu plnění jejích dosavadních dluhů, a za takové situace žalobce nemohl dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.

15. Na základě výše uvedených skutečností má soud za to, že žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalované při sjednávání žalované smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zároveň narušuje veřejný pořádek, a tudíž je úvěrová smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku. Soud k tomuto druhu neplatnosti přihlíží bez návrhu, tedy aniž by kterákoli smluvní strana neplatnost namítla. Popsané chování žalobce jakožto věřitele a poskytovatele spotřebitelského úvěru je nežádoucí a vede ke zbytečnému zadlužování spotřebitelů. Týká se nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát například sociálními dávkami, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů na jiné všeobecně prospěšné účely.

16. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

17. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, nemohly z ní vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalované tudíž nemohla vzniknout povinnost vrátit čerpané peněžní prostředky v dohodnuté lhůtě a splátkách, ani platit žalobci jakékoli úroky, poplatky, smluvní pokuty či jiná plnění. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná obdržela od žalobce částku 58.000 Kč, a žalobci uhradila 107.225,80 Kč, tedy částku vyšší. Bezdůvodné obohacení na straně žalované tedy již nyní neexistuje.

18. Soud poukazuje na to, že v řízení [spisová značka], jehož výsledkem byl pravomocný platební rozkaz, nebyla tvrzení žalobce obsažená v žalobě podrobena dokazování, když žádné dokazování prováděno nebylo. Soud ve smyslu § 172 odst. 1 občanského soudního řádu vycházel pouze z tvrzení žalobce v žalobě. Až v průběhu tohoto řízení [spisová značka] z provedených důkazů vyplynulo, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná. Skutečnost, že v řízení [spisová značka] byla žalobci přiznána jistina, náklady na uplatnění, úroky, úroky z prodlení a smluvní pokuty, neznamená, že by v řízení [spisová značka] musel soud učinit závěr, že žalovaná úvěrová smlouva je platná.

19. Vzhledem k tomu, že z absolutně neplatné úvěrové smlouvy nemohlo vzniknout žalobci právo na zaplacení jakékoliv smluvní pokuty vůči žalované, nepovažuje soud žalobu žalobce za důvodnou, a proto ji v plném rozsahu zamítl.

20. Žalovaná měla ve sporu úspěch, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly. Soud proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.