8 C 269/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 35.424 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částka s úrokem z prodlení 12 % ročně za dobu od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky částka s úrokem z prodlení - 12,75 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum - 0,75 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení - 12,75 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Jméno advokátky, advokátky v Anonymizováno.

IV. Po právní moci tohoto rozhodnutí bude žalobci vrácen přeplatek na soudním poplatku ve výši částka prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci částka s úrokem z prodlení 12,75 % ročně za dobu od datum do zaplacení. Tvrdí, že právní předchůdce žalobce, původní věřitel Anonymizováno., uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu úvěru, na základě níž poskytl žalovanému peněžní prostředky částka. Úvěr měl být splacen do datum. Žalovaná částka částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru částka a ze smluvního úroku částka. K uzavření smlouvy došlo elektronickými prostředky. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným postupní smlouvou na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatil ani po předžalobní výzvě.

2. Ve věci byl dne datum vydán platební rozkaz, který se však zrušil, neboť žalovaný proti němu podal v zákonné lhůtě odpor.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, omluvil se z důvodu nemoci, o odročení nepožádal. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota soud zjistil, že byla vytvořena původním věřitelem Anonymizováno, IČ IČO, a smluvní strany jsou označeny tak, že původní věřitel je věřitelem a žalovaný je klientem. Původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr částka se splatností do datum s úrokovou sazbou 279,83 % ročně. Klient se zavázal úvěr věřiteli splatit a zaplatit veškeré úroky přirostlé k úvěru a další platby, související s úvěrem. Na konci této listiny je datum datum a místo určené pro podpis věřitele a pro podpis klienta. Žádné podpisy se však na smlouvě nenacházejí.

5. Ohledně uzavření úvěrové smlouvy žalobce tvrdí, že původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky, na níž si žalovaný vybral dostupné parametry úvěru, vyplnil registrační formulář a uvedl své osobní údaje. Poté byl žalovaný obeznámen s obsahem a podmínkami, závazky a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy. Takto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči původnímu věřiteli. Žalovaný potvrdil, že návrh smlouvy o úvěru si přečetl. Jako identifikační číslo vzájemných plateb bylo dohodnuto číslo smlouvy. Žalovaný doplnil zbývající údaje, číslo občanského průkazu, název banky, u níž má veden účet, a trvalé bydliště. Těmito kroky žalovaný uzavřel s původním věřitelem úvěrovou smlouvu.

6. Tato tvrzení žalobce o uzavření úvěrové smlouvy jsou jednak neúplná a jednak nebyla v řízení prokázána. Nebylo prokázáno, že by žalovaný si vybral nějaké parametry úvěru a seznámil se s podmínkami úvěru, ani že by vyplnil registrační formulář a uvedl do něj své údaje. Nebylo rovněž prokázáno, že by žalovaný byl obeznámen s obsahem, podmínkami, závazky a sankčními ujednáními plynoucími ze smlouvy, a tudíž ani to, že by žalovaný učinil nějaký návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči původnímu věřiteli. Nebylo prokázáno ani to, že by žalovaný potvrdil, že návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru si přečetl, ani že by s původním věřitelem si dohodl jako identifikační znak vzájemných plateb číslo smlouvy. Rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaný doplňoval nějaké další údaje, ani že by těmito kroky uzavřel s původním věřitelem smlouvu o úvěru.

7. Z výpisu z účtu původního věřitele vyplývá, že dne datum na něj byla připsána platba částka z účtu č. č. účtu. Podle výpisu z účtu původního věřitele byla dne datum z účtu poukázána částka částka na účet č. č. účtu. právnická osoba. potvrdila, že majitelem posledně uvedeného účtu je žalovaný. Z přehledu pohybů na tomtéž účtu bylo zjištěno, že dne datum byla na účet připsána částka částka z účtu původního věřitele, identifikovaná jako půjčka od Zaplo.

8. Dopisem z datum upomenul původní věřitel žalovaného o úhradu dluhu a dalším dopisem z datum urgoval zaplacení dluhu. V řízení nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byly tyto dopisy žalovanému odeslány či doručeny.

9. Ohledně postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne datum uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, a téhož dne k postupní smlouvě byl uzavřen ještě dodatek. Ve smlouvě se původní věřitel zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v příloze. Touto přílohou je seznam postoupených pohledávek, v němž pod číslem hodnota je obsažena i pohledávka za žalovaným. Dopisem z datum oznámil původní věřitel žalovanému, že postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce, a vyzval žalovaného, aby svůj dluh plnil již žalobci. Dopisem z téhož data vyzval žalovaného ke splnění dluhu žalobce prostřednictvím svého právního zástupce. Podle podacího lístku byly tyto dopisy žalovanému odeslány doporučeně dne datum.

10. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel uzavřel s žalovaným dne datum či jiný den smlouvu o úvěru. Žalovaný obdržel z účtu původního věřitele na svůj účet částku částka. Žalovaný z této částky původnímu věřiteli ničeho nevrátil. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že nějakou částku zaplatil, žalovaný však ničeho takového netvrdil, ani neprokázal. Původní věřitel uzavřel s žalobcem postupní smlouvu a předmětem postoupení byla také pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno výše uvedeným dopisem. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil ani po předžalobní výzvě.

11. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že původní věřitel se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a uhradit úroky, poplatky či jiné platby. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě částka, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující úvěrovou smlouvu neobsahuje podpis původního věřitele ani žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v úvěrové smlouvě přistoupil a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel anebo žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by původní věřitel či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Bylo pouze prokázáno, že byl vytvořen text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text byl předložen žalovanému, případně kterého dne, ani že by žalovaný takovýto návrh smlouvy přijal, jakým způsobem a kterého dne. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci.

12. Za tohoto stavu mohl soud dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. I kdyby bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, nebylo prokázáno, že by si původní věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce v žalobě o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného netvrdí ničeho. Soud usnesením z datum č.j. spisová značka, které bylo žalobci prostřednictvím jeho právní zástupkyně doručeno téhož dne, vyzval žalobce, aby doplnil skutečnosti mimo jiné o tom, jakým způsobem zkoumal původní věřitel úvěruschopnost žalovaného a z kterých konkrétních zdrojů a dokladů zjistil které konkrétní skutečnosti. Žalobce však na tuto výzvu soudu nereagoval. Soud tedy má za to, že původní věřitel nezkoumal poměry žalovaného, tedy že se nezabýval jeho příjmovou a výdajovou stránkou ani jeho dosavadními závazky. Pokud by tedy bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, byla by tato smlouva posouzena jako absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť taková smlouva by se zjevně příčila dobrým mravům, odporovala zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušovala veřejný pořádek.

13. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit původnímu věřiteli poskytnutou částku v určité lhůtě ani platit původnímu věřiteli jakékoliv úroky, poplatky či jiná plnění. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel na účet žalovaného převedl částku částka, a žalovaný tedy tuto částku přijal, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod. Na straně žalovaného došlo tudíž ke vzniku bezdůvodného obohacení, a citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, které je povinen vydat, odpovídá celé poskytnuté částce částka, z níž žalovaný ničeho nevrátil.

14. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovanými dopisy.

15. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je oznámení o postoupení pohledávky zároveň s výzvou k úhradě, kdy tyto dopisy byly žalovanému odeslány datum. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopisy dostaly datum, žalovaný byl vyzván k plnění ve lhůtě do tří dnů, tedy do datum. Dnem následujícím datum se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a od téhož dne žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Jiná sazba úroku z prodlení smluvena nebyla.

16. Na základě všech výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci bezdůvodné obohacení částka s úrokem z prodlení až od datum do zaplacení. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně úroku částka a části úroků z prodlení.

17. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud nejprve určil míru úspěchu a neúspěchu žalobce ve sporu. Úspěch žalobce představuje částka, což je součet přiznané jistiny částka a přiznaného úroku z prodlení, kapitalizovaného ke dni tohoto rozhodnutí částkou částka. Neúspěch žalobce činí částka a je součtem úroku částka, úroků z prodlení částka a úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni tohoto rozhodnutí částkami částka a částka. Úspěch žalobce tak činí 77 % předmětu sporu a jeho neúspěch 23 %. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízením v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 54 %. Soud přihlédl k tomu, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř. více než sedm dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to výše uvedený dopis. Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku částka, z odměny za právní zastoupení za tři úkony právní pomoci po částka podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. - advokátního tarifu a ze tří paušálů režijních výloh po částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a sepis žaloby. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce představují částka, z čehož soud žalobci přiznal 54 %, tedy částka.

18. Žalobce zaplatil soudní poplatek z žaloby ve výši částka. Tento poplatek byl vypočten z žalované částky částka, která se skládá z jistiny částka a z úroku částka. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v platném znění je základem procentního poplatku cena předmětu řízení vyjádřená peněžní částkou, přičemž cena příslušenství předmětu řízení tvoří základ poplatku jen v případech, je-li příslušenství samostatným předmětem řízení. Znamená to, že zmíněný soudní poplatek byl vypočten chybně, a to i z příslušenství, tedy z úroku částka, když správně měl být vypočten pouze z jistiny částka. Soudní poplatek z této jistiny činí částka podle položky 2 bodu 1 písmeno c) sazebníku soudních poplatků, který je přílohou citovaného zákona. Soud proto v souladu s ustanovením § 10 odst. 1 téhož zákona rozhodl o vrácení přeplatku soudního poplatku žalobci ve výši částka, což je rozdíl mezi zaplaceným soudním poplatkem částka a správnou výší soudního poplatku částka. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov. Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.