8 C 270/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kowolowskou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 27 580 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci: a) částku 17.380 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3.420,90 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8.322,43 Kč, 9,75 % zákonný úrok z prodlení ročně z částky 17.000 Kč od [datum] do zaplacení, 23,72 % úrok ročně z částky 17.000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 10.200 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 664,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Návrhem podaným u soudu dne [datum] požádal žalobce o vydání rozhodnutí, jímž by žalované bylo uloženo zaplatit mu částku 27.580 Kč příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], se žalovanou uzavřel smlouvu nazvanou Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 17.000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala předchůdci žalobce zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.380 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3.400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.800 Kč. Celkovou částku (jistinu, úrok, poplatky) se žalovaná zavázala předchůdci žalobce uhradit v 58 týdenních splátkách po 510 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední platbu žalovaná uhradila dne [datum] s tím, že na celkovou pohledávku uhradila toliko 2.000 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem přešla pohledávka za žalovanou na společnost [právnická osoba] Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky žalovaná neuhradila ničeho. Žalobce požaduje po žalované zaplacení celkové částky 27.580 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 17.000 Kč úročené sazbou ve výši 23,72 % ročně a dlužných úhrad za služby ve výši 10.580 Kč. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovanou k plnění. Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru –„ Fajnpůjčka“ [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl ke dni [datum] žalované peněžní prostředky ve výši 17.000 Kč formou peněžité zápůjčky a žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s touto zápůjčkou úrok 2.380 Kč, administrativní poplatek 3.400 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 6.800 Kč. Celková dlužná částka, kterou měla žalovaná na základě této smlouvy zaplatit předchůdci žalobce (zápůjčka, úrok, poplatky) činila 29.580 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala splatit v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 510 Kč k rukám oprávněného zástupce věřitele. Zápůjční úroková sazba byla ve smlouvě sjednána ve výši 23,72 % ročně. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že žalobce se stal věřitelem pohledávek ze smlouvy o zápůjčce [číslo]. Z výzvy k plnění ze dne [datum], ve spojení s podacím lístkem, bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení pohledávky v celkové výši 41.188,36 Kč. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 věty prvé o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., přičemž ze smlouvy plnil a žalované poskytl finanční částku 17.000 Kč. Žalovaná ve lhůtě splatnosti ani později zápůjčku žalobci v úplnosti nevrátila. Jelikož postoupení pohledávky na žalobce bylo rovněž prokázáno, soud shledal žalobu v rozsahu nesplacené zápůjčky v částce 17.000 Kč a nesplacené pevné části úroku za dobu trvání smlouvy ve výši 380 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8.322,43 Kč, společně se sjednaným 23,72 % úrokem ročně jako důvodnou a uložil ve výroku I. tohoto rozsudku žalované povinnost uhradit tyto částky žalobci a současně uložil žalované též povinnost uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má pak oporu v ustanovení § 1970 o. z., neboť žalovaná se ocitla v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci. Pokud se týká nároku žalobce na zaplacení poplatku (úhrad) ve výši 10.200 Kč, pak tento soud výrokem II. zamítl. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Jiné plnění z peněžité zápůjčky sjednat nelze. To ostatně konstatuje i Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí sp. zn. 14 Co 3/2012 a Krajský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 28 Co 33/2003 (jejich judikatura se sice vztahuje k ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do [datum], nicméně soud se domnívá, že vzhledem ke stejnému znění relevantního ustanovení o. z. je tato judikatura aplikovatelná i na daný případ), přičemž soud sdílí názor uvedený ve zmíněných rozhodnutích oběma soudy, že úplatu (poplatky) za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona [číslo] Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Proto soud žalobě v části týkající se tohoto poplatku nemohl vyhovět (§ 588 o. z.). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní pomoci po 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní, tedy 300 Kč, dále 21% DPH z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 1.104 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení by tak činila 2.556 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 26 % a tedy výše náhrady nákladů řízení, jež je žalovaná povinna zaplatit žalobci činí částku 664,56 Kč.