8 C 272/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; OPR- právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený titul . jméno příjmení , titul za jménem , advokátem se sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného , okres okres o zaplacení částky 9.247 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 5.000 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně za dobu od 19. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 4.247 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně - z částky 9.247 Kč za dobu od 1. 2. 2020 do 18. 4. 2020 - z částky 4.247 Kč za dobu od 19. 4. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 9.247 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 1. 2. 2020 do zaplacení. Tvrdí, že dne 24. 6. 2019 uzavřel s žalovaným distančně elektronickými prostředky smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě níž poskytl žalovanému na jeho účet celkem 5.000 Kč ve dvou platbách ve výši 3.300 Kč a 1.700 Kč. Žalovaná částka 9.247 Kč se skládá z vyčerpaných peněžních prostředků 5.000 Kč, z poplatku za čerpání úvěru 1.000 Kč, z úroku 20 % měsíčně ve výši 2.884 Kč, který je součástí jistiny, a ze smluvní pokuty 363 Kč, která představuje 3× pokutu 121 Kč za prodlení žalovaného účtovanou ve dnech 10. 12. 2019 a 10. 1. a 10. 2. 2020. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě.

2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Žalobce je od 4. 2. 2013 až dosud zapsán v obchodním rejstříku a předmětem jeho podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Podle smlouvy o uživatelskému účtu měla být tato uzavřena dne 24. 6. 2019 mezi účastníky, v níž se žalobce měl zavázat jako úvěrující, že na požádání žalovaného jako úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky za poskytnutí úvěru a úroky. Nebylo prokázáno, že by žalovaný tuto smlouvu s žalobcem uzavřel, smlouva není žalovaným podepsána a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoliv způsobem přistoupil na podmínky obsažené v této smlouvě, vyjádřil s nimi souhlas, ani kdy se tak mělo stát. Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] měla být uzavřena mezi účastníky téhož dne 24. 6. 2019 a měla navazovat na smlouvu o uživatelském účtu. Žalobce se zavázal, že na požádání žalovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do celkové výše limitu 50.000 Kč, výše čerpání byla omezena, výše prvního čerpání mohla činit nejvíce 5.000 Kč. Žalovaný byl oprávněn požádat o čerpání distančně elektronickými prostředky, zprávami SMS nebo pomocí formuláře pro čerpání úvěru umístěného v rámci uživatelského účtu. Podle čl. 4 měl žalovaný do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru, která činí jednu pětinu částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně 300 Kč. Podle čl. 5 byl žalovaný povinen zaplatit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny. V čl. 6 je stanoveno, že žalovaný je povinen zaplatit z dlužné částky úrok 20 % měsíčně, a v případě zesplatnění hradí úrok 15 % ročně. Pro případ prodlení je zde zmíněna smluvní pokuta 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, nejvýše 200.000 Kč s tím, že souhrn pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Tato listina rovněž není podepsána žalovaným a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoliv jiným způsobem projevil souhlas s touto listinou, že by ji převzal, že by přistoupil na veškeré podmínky obsažené ve smlouvě, případně kdy se tak mělo stát. Podle výpisů z účtu žalobce č. [bankovní účet] a výpisů z účtu žalovaného č. [bankovní účet] poukázal žalobce ze svého účtu na účet žalovaného dne 8. 10. 2019 částku 3.300 Kč a dne 16. 10. 2019 částku 1.700 Kč. Ve stejných dnech byly tyto částky na účet žalovaného připsány. [ulice] spořitelna potvrdila, že žalovaný je majitelem zmíněného účtu.

4. Ohledně poměrů žalovaného před tvrzeným uzavřením žalované smlouvy o revolvingovém úvěru vzal soud za prokázáno z výpisu z účtu žalovaného, že žalovaný měl k 1. 10. 2019 ke svému účtu sjednán kontokorent, tedy povolený debet s limitem 22.000 Kč. Podle mzdového lístku měl žalovaný čistou mzdu 21.011 Kč za měsíc květen 2019. Žalobce předložil v této souvislosti ještě proužek, na němž jsou uvedeny údaje ohledně žalovaného o tom, že má hrubý příjem 19.700 Kč, čistý příjem 16.745 Kč, bydlí v pronájmu, na obživu vynakládá 3.500 Kč.

5. Žalobce vytvářel výpisy k revolvingovému úvěru za měsíce říjen 2019 až březen 2020, v nichž je uvedena vždy splatnost dluhu, výše dluhu 5.000 Kč na jistině, výše poplatku za čerpání 1.000 Kč, 3 smluvní pokuty po 121 Kč. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem svého právního zástupce ze dne 7. 4. 2020, který byl žalovanému odeslán doporučeně následujícího dne 8. 4. 2020. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil.

6. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, případně smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, což však v řízení nebylo prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že žalobce se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do dohodnuté doby sjednaným způsobem a zaplatit úroky. Nebylo prokázáno ani to, že by se žalobce s žalovaným dohodli na dalších skutečnostech, které žalobce tvrdí, například na datu splatnosti, poplatcích, smluvní pokutě či jiných platbách. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoliv smlouvy předpokládá, že smluvní strany si ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však v řízení nebyla prokázána. Předložená úvěrová smlouva neobsahuje podpis žalovaného, stejně tak ani smlouva o uživatelskému účtu, a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoliv způsobem na podmínky obsažené v těchto smlouvách přistoupil. Kopie občanského průkazu žalovaného k prokázání toho, že žalovaný úvěrovou smlouvu uzavřel, nepostačuje. Pro uzavření smlouvy o úvěru, jakožto smlouvy spotřebitelské, může být ve smyslu § 1820 a následujících občanského zákoníku použito prostředků komunikace na dálku, což znamená, že při jednání smluvních stran používá podnikatel výhradně alespoň 1 komunikační prostředek, který umožňuje uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí.

7. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky vůbec uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému proto nemohla vzniknout povinnost vrátit poskytnutou částku způsobem a ve lhůtě podle tvrzení žalobce, ani platit žalobci jakékoliv poplatky úroky nebo smluvní pokuty v případě prodlení. Žalobce se k nařízenému jednání nedostavil, proto nemohl být soudem vyzván k v doplnění tvrzení v této souvislosti a k označení důkazů k jejich prokázání, a nemohl tudíž být ani poučen o následcích nevyhovění takové výzvě.

8. V řízení však bylo prokázáno, že žalobce ze svého účtu převedl na účet žalovaného ve dvou platbách celkem 5.000 Kč, tato částka byla na účet žalovaného řádně připsána, a žalovaný žalobci z toho nevrátil ničeho. Žalovaný přijal zmíněnou částku, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, a na jeho straně tudíž došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaný, který obdržel od žalobce částku 5.000 Kč bez právního důvodu, je tudíž povinen tuto částku žalobci vydat.

9. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je dopis právního zástupce žalobce výše uvedený, odeslaný žalovanému 8. 4. 2020 doporučeně. Soud vycházel z toho, že dopis se dostal do sféry dispozice žalovaného do 13. 4. 2020, žalovaný měl dluh splnit do 18. 4. 2020, a následujícího dne 19. 4. 2020 se dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku. Výše úroku z prodlení nebyla mezi účastníky dohodnuta, a proto ve smyslu § 1970 občanského zákoníku se považuje za ujednanou výše úroku z prodlení stanovená v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., která činí 10 % ročně.

10. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že by tvrzená smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena, nebylo třeba se zabývat tím, zda žalobce před uzavřením takové smlouvy dostatečně zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, jak mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru číslo 257/2016 Sb. Soud v této souvislosti dodává, že z výše uvedených skutečností ani nevyplývá, že by žalobce úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem zkoumal.

11. Na základě všech výše uvedených skutečností soud žalobci přiznal částku 5.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení až od 19. 4. 2020. Výrokem II tohoto rozhodnutí byla žaloba ve zbytku zamítnuta.

12. Úspěch účastníků ve sporu je přibližně stejný, u žalobce 53 % předmětu sporu a u žalovaného 47 %. Soud při určení míry úspěchu a neúspěchu vycházel nejen z přiznané či zamítnuté jistiny, nýbrž také i z úroků z prodlení, které kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí. V souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.