8 C 275/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , anonymizována dvě slova datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 14.579,80 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 5 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % ročně za dobu od 14. 6. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 14.574,80 Kč: - s úrokem 10,99 % ročně z částky 13.079,41 Kč za dobu od 25. 5. 2022 do zaplacení - s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 14.579,80 Kč za dobu od 26. 5. 2022 do 13. 6. 2022 - s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 14.574,80 Kč za dobu od 14. 6. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 14.579,80 Kč s úrokem 10,99 % ročně z částky 13.079,41 Kč za dobu od 25. 5. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 14.579,80 Kč za dobu od 26. 5. 2022 do zaplacení. Tvrdí, že je právním nástupcem společnosti [právnická osoba], a jmění této společnosti přešlo na základě projektu fúze sloučením na žalobce dne 1. 12. 2021. Žalobce s žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru, na základě níž poskytl žalovanému finanční prostředky 39.200 Kč po započtení poplatku za poskytnutí úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr včetně úroku 10,99 % ročně splatit formou 54 splátek po 1.005 Kč měsíčně a uhradit poplatek za zprostředkování úvěru 800 Kč a platit měsíční pojistné 64 Kč. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím on-line platformy na internetových stránkách žalobce elektronickými prostředky. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, neuhradil splátky splatné v únoru a březnu 2022 a další, a proto byl úvěr dne 25. 5. 2022 zesplatněn. Žalovaný celkem splatil 39.195 Kč, což bylo započteno částkou 26.920,59 Kč na jistinu, částkou 9.778,41 Kč na úroky a částkou 2.496 Kč na pojistné. Žalovaná částka 14.579,80 Kč se skládá z jistiny úvěru 13.079,41 Kč, z úroku ke dni zesplatnění ve výši 372,39 Kč, z dlužného pojistného 128 Kč a ze smluvní pokuty 1.000 Kč. Kapitalizovaný úrok byl vypočten za období od 11. 2. 2022 do 24. 5. 2022. Pojistné 128 Kč představuje měsíční pojistné 64 Kč za měsíce březen a duben 2022. Smluvní pokuta 1.000 Kč sestává za dvou pokut po 500 Kč za prodlení s úhradou splátek za únor a březen 2022. Žalobce před uzavřením smlouvy s žalovaným zkoumal úvěruschopnost žalovaného, zjistil, že žalovaný je rozvedený, má jedno dítě, žalovaný sdělil čistý měsíční příjem 18.000 Kč a žalobce z výpisů z účtu žalovaného ověřil průměrný měsíční příjem vyšší, a to 21.042,50 Kč. Žalovaný sdělil celkové výdaje 12.000 Kč měsíčně, z toho 6.000 Kč na bydlení a 6.000 Kč na ostatní výdaje včetně splátek závazků. Žalobce tyto výdaje ověřil porovnáním s normativními náklady na bydlení a životním minimem. Z registru klientských informací žalobce zjistil, že žalovaný neměl žádný jiný závazek, v registrech Solus a nebankovním registru klientských informací neměl žalovaný žádné negativní nálezy. Žalovanému tak měsíčně zbývala částka 6.000 Kč, z čehož žalobce vyhodnotil, že žalovaný bude schopen platit měsíční splátku 941 Kč bez pojištění.

2. Ve věci byl dne 21. 2. 2023 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Z výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že společnost [právnická osoba], [IČO], která měla do [datum] název [právnická osoba], zanikla a byla vymazána z obchodního rejstříku [datum] z důvodu fúze sloučením se společností [právnická osoba], [příjmení] [osobní údaje žalobce], jako společností nástupnickou. Jmění zanikající [právnická osoba] přešlo na nástupnickou společnost [právnická osoba], tedy na žalobce.

5. Ze smlouvy o hotovostním úvěru zjistil soud tyto skutečnosti. Smluvní strany jsou označeny tak, že na straně jedné je společnost [právnická osoba] a na straně druhé je žalovaný. Výše bezúčelového úvěru činila 40.000 Kč a peníze měly být zaslány bankovním převodem po podpisu smlouvy. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 800 Kč, úroková sazba 10,99 % ročně, měsíční pojistné 64 Kč Celkem mělo být na úvěr zaplaceno 51.546,38 Kč formou 54 splátek ve výši 1.005 Kč měsíčně od 11. 12. 2018, přičemž poslední splátka měla být zaplacena 11. 5. 2023. Podpisem smlouvy měl žalovaný potvrdit, že se seznámil s podmínkami poskytnutí úvěru, že převzal formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že disponuje dostatečnými finančními zdroji k úhradě svých finančních závazků ze smlouvy a že komunikace bude probíhat zejména prostřednictvím portálu [webová adresa] anebo e-mailem, pokud není stanoveno jinak. Podle odstavce 5 smlouvy byl věřitel oprávněn v případě prodlení žalovaného účtovat si účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši stanovené v úvěrových podmínkách a sazebníku, a smluvní pokutu 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku. V případě nezaplacení dvou měsíčních splátek po sobě anebo jedné splátky po dobu déle než 3 měsíce byl věřitel oprávněn úvěr zesplatnit, účtovat jednorázovou smluvní pokutu 3 % z nesplacené jistiny úroku a pojistné, maximálně 0,1 % denně až do výše 200.000 Kč, a zákonný úrok z prodlení. Smlouva je datována [datum] a je podepsána dvěma jednateli věřitele [právnická osoba] Na místě vyhrazeném pro podpis žalovaného je uvedeno: SMS kód: [číslo]. Podpis žalovaného se na smlouvě nenachází.

6. Z potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že bylo vystaveno věřitelem dne [datum], tedy za 3 a půl roku po tvrzeném uzavření úvěrové smlouvy. Podle potvrzení byla žalovaná úvěrová smlouva podepsána zadáním SMS kódu na webových stránkách [webová adresa], SMS kód byl zaslán [datum] v 19:3 8:12 hodin SMS zprávou na telefonní číslo [tel. číslo] uvedené v žádosti o úvěr v tomto znění:„ Kód [číslo] pro potvrzení nabídky. Platí do 18:

48. Hezký den, [jméno] [anonymizována dvě slova]“ Podle této listiny dne 19. 11. v 19:3 9:59 hodin byla smlouva tímto kódem podepsána. Součástí potvrzení je text označený jako import z interní databáze, který obsahuje zmíněné telefonní číslo, časové údaje, číslo smlouvy, text SMS zprávy a e-mailovou adresu [email]. Z této listiny soud nevzal za prokázány žádné skutečnosti. Listina byla vystavena dodatečně se značným časovým odstupem a nelze z ní vzít za prokázáno, že by byla jakákoli SMS zpráva jakéhokoli obsahu odeslána na uvedené telefonní číslo dne [datum].

7. Z kopií občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného vyplývá, že žalobce měl kopie těchto dokladů k dispozici.

8. Z listiny Úvěrové podmínky [webová adresa] bylo zjištěno, že obsahuje základní pravidla, která se uplatňují na závazkové vztahy mezi [právnická osoba] a jejími klienty při úvěrových smlouvách. Zahrnuje mimo jiné uzavření smlouvy, plnění ze smlouvy, splácení úvěru, sankce při prodlení klientů a řešení sporu. Žalobce předložil dvojí znění těchto úvěrových podmínek účinné od 25. 5. 2018 a od 1. 12. 2021. V řízení nebylo prokázáno, kterého dne, jakým způsobem a v jakém znění, případně zda vůbec, se měly úvěrové podmínky dostat do dispozice žalovaného. Jakoukoli souvislost s žalovaným nelze z těchto listin vysledovat.

9. Žalobce o uzavření smlouvy o úvěru tvrdí, že komunikuje s klienty a uzavírá smlouvy o úvěru prostřednictvím on-line platformy na internetových stránkách [webová adresa] elektronickými prostředků. Klienti v úvodu žádosti zadávají své údaje a požadovanou částku úvěru, výši splátky a poskytují další informace o příjmech a výdajích, bydlišti a rodinném stavu, a podání žádosti potvrzují zadáním jedinečného autorizačního SMS kódu zaslaného žalobcem na specifikované telefonní číslo. Následně klienti pokračují s dodáváním dalších podkladů, nahráním dvou dokladů totožnosti a bankovních výpisů z účtu, přičemž dokumenty procházejí automatickými manuálními kontrolami, které ověřují jejich platnost a pravost. Samotná smlouvy o úvěru je podepsána zadáním autorizačního kódu v zabezpečeném online prostředí odeslaného na ověřené telefonní číslo klienta, který supluje podpis klienta. Po zadání SMS kódu klient potvrzuje kliknutím na příslušné tlačítko, že chce smlouvu podepsat, a jeho jméno a příjmení se spolu s SMS kódem pevně propíše do dokumentu, obsah dokumentu je tím zafixován a nelze jej měnit. Žalobce identifikuje jednající osobu jako klienta prostřednictvím jeho dokladů totožnosti, bankovních výpisů, a přihlášením klienta do uživatelského profilu na portálu pomocí uživatelského jména a jím zvoleného hesla a zasláním autorizačního kódu v SMS zprávě. Tento kód je určen pro jeden konkrétní úkon v konkrétním čase pro jednoho klienta. K podpisu smlouvy v daném případě došlo podle žalobce tak, že na telefonní číslo uvedené žalovaným byl dne [datum] v 18:3 8:12 ze systému žalobce odeslán kód [číslo], který byl platný do 18:48 hodin. Následně v 18:3 9:59 hodin byla smlouva podepsána tímto kódem.

10. Tato tvrzení žalobce o uzavření úvěrové smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Nebylo prokázáno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem požádal o úvěr, že by zadal své jméno a další údaje, výši úvěru či splátky, a jakým způsobem a kterého dne se tak mělo stát. Bylo prokázáno pouze to, že žalobce měl k dispozici kopii občanského a řidičského průkazu žalovaného. Nebylo prokázáno, že by se žalovaný kdy přihlásil do uživatelského profilu na portálu pomocí nějakého uživatelského jména a hesla, ani že by žalobce vytvořil autorizační kód a tento pomocí SMS zprávy odeslal na shora uvedené telefonní číslo. Nebylo ani prokázáno, jaký byl text této zprávy, zda byla skutečně odeslána žalobcem a na telefonní číslo žalovaného přijata. Nebylo dále prokázáno, že by žalovaný použil tento autorizační kód, v které době přesně a jakým způsobem se tak mělo stát, a zejména zda v tom okamžiku mu byl znám celý text smlouvy, případně ještě úvěrových podmínek či formuláře o standardních informacích o úvěru. Nebylo také prokázáno, zda a kdy žalobce měl žalovanému text smlouvy podepsaný žalobcem předložit a jakým způsobem se tak mělo stát. Z výše zmíněného potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy ze dne 26. 5. 2022 nelze tyto skutečnosti vzít za prokázány. Uzavření úvěrové smlouvy nelze ani dovodit z toho, že žalobce měl k dispozici výpis z účtu žalovaného č. [bankovní účet].

11. Poskytnutí peněžních prostředků nevzal soud za prokázáno z potvrzení žalobce z 26. 5. 2022 o vyplacení úvěru, nýbrž z výpisu ze shora uvedeného účtu žalovaného, podle něhož dne 19. 11. 2018 na účet žalovaného byla připsána částka 39.200 Kč jakožto půjčka [anonymizováno].

12. Platby žalovaného zjistil soud z listiny Splátkový kalendář, podle níž žalovaný celkem věřiteli zaplatil 39.195 Kč, splátky hradil od prosince 2018 až do února 2022 a následně již nehradil ničeho. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobci zaplatil částku vyšší, žalovaný však ničeho takového netvrdil ani neprokázal.

13. Dopisem z 25. 5. 2022 žalobce úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného, aby do 10 dnů zaplatil žalovanou částku. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 27. 5. 2022. Žalobce se naposledy pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 30. 6. 2022, který byl podle elektronického sledování zásilek téhož dne žalovanému odeslán a dne 4. 7. 2022 doručen.

14. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného věřitelem zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Ve výpisu z elektronické databáze žalobce jsou uvedeny informace o žalovaném, a to že má jedno dítě, počet členů domácnosti jsou dva, ověřený příjem je 18.000 Kč, výdaje domácnosti jsou 12.000 Kč, z toho na bydlení 6.000 Kč, nová půjčka je 5.509 Kč, refinancování 8.264 Kč a splátky refinancovaných úvěrů 3.000 Kč. V databázi Produkty nejsou uvedeny žádné [anonymizováno] úvěry, splátky úvěrů, kreditní karty, revolving ani kontokorenty. Není však zřejmé, že tyto údaje se týkají právě žalovaného. Z další databáze žalobce vyplývá, že klient je zaměstnanec, u společnosti [právnická osoba], má příjem 18.000 Kč, tato částka představuje příjmy domácnosti, osoba je majitelem nemovitosti a bydlí ve vlastním bytě nebo domě bez hypotéky. Ani z této listiny nelze dovodit, že by se týkala žalovaného. Z výpisů z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za dobu od 1. 7. do 31. 10. 2018 je zřejmé, že žalovaný v červenci 2018 měl mzdu [částka] připsanou na účet, v srpnu 2018 měl mzdu [částka], v září 2018 měl mzdu [částka] a v říjnu 2018 měl mzdu [částka]. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že blíže nezjištěná osoba neměla splátkové kontrakty, nesplátkové kontrakty, kontrakty z karty či blíže nespecifikovaných služeb. Z této listiny nelze dovodit jakoukoli souvislost s žalovaným.

15. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne [datum] vytvořil žalobce text smlouvy o hotovostním úvěru, tuto smlouvu podepsal, avšak nebylo prokázáno, že by žalovaný elektronicky či jiným způsobem tutéž úvěrovou smlouvu podepsal, ani že by vyjádřil svůj souhlas s celým obsahem téže smlouvy. Bylo prokázáno, že žalovaný obdržel [datum] na svůj osobní účet od žalobce částku 39.200 Kč, a že celkem uhradil 39.195 Kč. Žalobce před poskytnutím peněžních prostředků žalovanému zjistil jeho příjem z výpisů z účtu. Nebylo prokázáno, že by žalobce zjistil ohledně žalovaného jakékoli informace kromě jeho příjmu.

16. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, případně smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy pomocí prostředků komunikace na dálku, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ust. § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že žalobce se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a zaplatit úroky, poplatky či jiná plnění. Nebylo prokázáno ani to, že by se žalobce s žalovaným dohodli na dalších skutečnostech, které žalobce tvrdí, například na datu splatnosti, výši splátek či na poplatcích. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že smluvní strany si ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená úvěrová smlouva neobsahuje podpis žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v úvěrové smlouvě přistoupil ani kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by žalobce nebo žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou, a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by žalobce či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak je vyžadováno v ust. § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo tudíž být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla uzavřena mezi účastníky prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu i v projednávané věci. Podle žalobce je běžnou praxí, kdy uzavření smlouvy proběhne distančně pomocí SMS kódu. Soud nijak nezpochybňuje, že tento způsob může být poskytovateli spotřebitelských úvěrů používán. V takových případech je však třeba takovýto postup uzavření smlouvy prokázat v soudním řízení, což se žalobci nepodařilo.

17. V této souvislosti soud ještě poukazuje na ustanovení § 562 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, podle něhož písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Jak bylo výše zmíněno, nebylo prokázáno, jak přesně a konkrétně a v jaké fázi žalovaný použil elektronický prostředek, tedy autorizační kód z SMS zprávy. Nebylo rovněž zjištěno, že by žalobce vedl nějaké záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému, že by se tyto prováděly systematicky a posloupně a že by byly chráněny jakýmkoli způsobem proti změnám.

18. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky vůbec uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tudíž nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě či splátkách, ani platit žalobci jakékoli poplatky, úroky, smluvní pokuty, pojištění či jiná plnění.

19. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný čerpal od žalobce peněžní prostředky 39.200 Kč na bankovní účet. Tuto částku tedy žalovaný přijal, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, a na jeho straně došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odstavec 1 a 2 občanského zákoníku. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaný z vyčerpané částky 39.200 Kč vrátil 39.195 Kč. Rozdíl těchto částek 5 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které je žalovaný povinen žalobci vydat.

20. Soud dodává, že i kdyby bylo uzavření tvrzené úvěrové smlouvy prokázáno, nebylo prokázáno, že by si žalobce jakožto věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobce tvrdí, že žalovaný sdělil výši měsíčního příjmu [částka], avšak žalobce z výpisů z účtu žalovaného zjistil a ověřil průměrný měsíční příjem žalovaného [částka] za měsíce červenec až říjen 2018. Další skutečnosti, které podle tvrzení žalobce byly o poměrech žalovaného zjištěny, však nebyly prokázány. Nebylo prokázáno, jakým způsobem a v které době a od kterých osob žalobce získal informace o tom, že žalovaný má jedno dítě, že v jeho domácnosti žijí dvě osoby, že bydlí v nějakém domě nebo bytě ve vlastnictví, že výdaje nějaké domácnosti činí 12.000 Kč, z toho 6.000 Kč na bydlení. Žalobce rovněž uvádí, že žalovaný neměl před tvrzenou úvěrovou smlouvou žádné závazky, přitom z listiny obsahující výstup z elektronické databáze je patrno, že mělo dojít k nějakému refinancování a že zde byly splátky refinancovaných úvěrů 3.000 Kč. Není však zřejmé, jak soud shora uvedl, zda tyto údaje se týkají žalovaného. Soud tedy má za to, že kromě zjištěného a ověřeného měsíčního příjmu žalovaného nebyly žádné další tvrzené skutečnosti prokázány a z žádných důkazů nevyplývá, že by žalovaný nějaké takové údaje žalobci sdělil a jakou formou se tak mělo stát. I v případě prokázání těchto tvrzení však nebylo zjištěno, že by žalobce dostatečně se zabýval výdajovou stránkou žalovaného, že by zjistil výdaje žalovaného, jejich výši a druh, a že by takové informace ověřil.

21. Soud v této souvislosti poukazuje na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož byl žalobce povinen před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, anebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného úvěr splácet na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů.

22. Ze shora uvedených skutečností vyplývá, že žalobce nemohl provést porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů, a tudíž ani nemohl dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Důsledkem porušení povinností žalobce jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je ve smyslu § 87 odstavec 1 téhož zákona neplatnost smlouvy. Jedná se o neplatnost absolutní, neboť tvrzená úvěrová smlouva by se zjevně příčila dobrým mravům, odporovala zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušovala veřejný pořádek.

23. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

24. Žalobce argumentoval ve svůj prospěch rozhodnutím Ústavního soudu z 22. 6. 2021 sp. zn. I.ÚS 1543/21. Podle žalobce z tohoto rozhodnutí vyplývá, že u nehypotečních bagatelních úvěrů, tedy do výše 50.000 Kč, věřitel splní povinnost zkoumat úvěruschopnost, když racionálně vyhodnotí příjmy dlužníka. K tomu soud uvádí, že v předposledním odstavci citovaného rozhodnutí Ústavní soud uvedl, že úvahy obvodního soudu o zkoumání úvěruschopnosti v posuzovaném případě považuje za srozumitelné a racionální. Z rozhodnutí Ústavního soudu však nelze zjistit, o jaký úvěr se jednalo, v jaké výši byl poskytnut a v které době, ani jaký byl zjištěn příjem dlužnice. Lze z něj zjistit pouze to, že nalézací obvodní soud měl za to, že zjištění výdělkových poměrů dlužnice a jejich ověření pracovní smlouvou a výplatními lístky za blíže nespecifikované období bylo dostačující, když na základě úvěru poskytnuté peněžní prostředky nebyly ve zřejmém nepoměru k takto zjištěným pravidelným příjmům dlužnice a nevyšlo najevo, že by dlužnice byla v insolvenci nebo měla exekuci. Z citovaného rozhodnutí Ústavního soudu tudíž nelze dovodit, že by u nehypotečních bagatelních úvěrů do výše 50.000 Kč si věřitel splnil povinnost zkoumat úvěruschopnost, když racionálně vyhodnotil příjmy dlužníka. Soud je toho názoru, že, samozřejmě v případě prokázání uzavření úvěrové smlouvy, bylo povinností žalobce řádně se zabývat jak příjmovou, tak i výdajovou stránkou žalovaného, příjmy a výdaje porovnat spolu se závazky žalovaného, a teprve na základě takovýchto zjištění zvážit, zda lze očekávat, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Soud rovněž poukazuje na to, že příjem žalovaného činil okolo 20.000 Kč měsíčně, a podle tvrzení žalobce byla dohodnuta výše úvěru 40.000 Kč, tedy přibližně dvojnásobek příjmu žalovaného. Takový úvěr v žádném případě nelze považovat za bagatelní, jak tvrdí žalobce, a nelze z toho dovodit ani to, že by žalobci postačovalo zjistit příjem žalovaného, zda žalovaný není v exekuci či v insolvenci, a že by se dalšími poměry žalovaného již nemusel zabývat.

25. Soud závěrem shrnuje, že nebylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouvy absolutně neplatná. V každém případě tedy by bylo možné žalobci přiznat pouze bezdůvodné obohacení. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odstavec 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je zesplatňující dopis odeslaný žalovanému 27. 5. 2022. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal 1. 6. 2022, žalovaný byl vyzván k plnění do 10 dnů, což je do 13. 6. 2022. Dnem následujícím 14. 6. 2022 se žalovaný dostal do prodlení, a žalobci tak vzniklo podle § 1970 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení, jejichž sazba je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.

26. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci bezdůvodné obohacení 5 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta.

27. Žalovaný měl ve sporu úspěch v převážné části předmětu řízení, když jeho neúspěch představuje nepatrnou část předmětu sporu. V souladu s ustanovením § 142 odstavec 3 občanského soudního řádu tak žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, a soud tedy rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.