8 C 280/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v  obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 5.481,76 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1.227,30 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 4.254,46 Kč - s úrokem 18,9% ročně z částky 4.254,46 Kč za dobu od [datum] do [datum] - s úrokem z prodlení 8,25% ročně z částky 4.254,46 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem 8,25% ročně z částky 4.254,46 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem ve výši 282,76 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 5.481,76 Kč s úrokem 18,9% ročně z částky 4.254,46 Kč za dobu od [datum] do [datum], s úrokem 8,25% ročně z téže částky za dobu od [datum] do zaplacení, s úrokem 8,25% ročně z téže částky od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 282,76 Kč za dobu [datum] do [datum]. Tvrdí, že dne [datum] uzavřel s žalovaným rámcovou smlouvu, na základě níž aktivoval žalovanému běžný účet. Ve stejný den účastníci uzavřeli dodatek [číslo] o poskytnutí kontokorentu 5.000 Kč k tomuto účtu. Žalovaný však nedodržoval podmínky kontokorentu, a žalobce proto kontokorent zesplatnil dopisem ze [datum]. Dlužná pohledávka se skládá z jistiny kontokorentu 4.254,46 Kč a smluvního úroku z kontokorentu ve výši 282,76 Kč, naúčtovaného od [datum] do [datum]. K zablokování kontokorentu žalobce přistoupil proto, že na běžný účet žalovaného byl vydán exekuční příkaz, došlo tedy ke zhoršení finanční a majetkové situace žalovaného. K nápravě důvodu zablokování kontokorentu nedošlo a navíc nebyly zaplaceny úroky z kontokorentu za období od [datum] do [datum], naúčtované [datum], a úroky následující. Žalovaný tudíž se dostal do prodlení s úhradou úroku a porušil tím třetí podmínku používání kontokorentu podle smlouvy. Dne [datum] byl zůstatek na účtu nulový, následně proběhly platby kartou v celkové výši 663,30 Kč, byly naúčtovány dva poplatky po 100 Kč za výběry hotovosti z bankomatu a bylo naúčtováno pojistné 364 Kč. Součet těchto částek činí 1.227,30 Kč, což představuje nepovolený debet.

2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Dne [datum] uzavřel žalobce s žalovaným rámcovou smlouvu [číslo] o službách žalobce včetně platebních, v níž bylo sjednáno založení běžného účtu [číslo] Součástí smlouvy byly obchodní podmínky, ceník, přehled úrokových sazeb a podmínky pro používání karet, úvěrů, hypotéky a kontokorentu, pojistné podmínky, rámcová pojistná smlouva, přehled cen pojištění a podmínky pro poskytování odměn a výhod. Téhož dne účastníci uzavřeli dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, v níž byl sjednán úvěr s možností přečerpání, tedy kontokorent s limitem 5.000 Kč na dobu neurčitou. Čerpání kontokorentu mělo být prováděno přečerpáním běžného účtu shora uvedeného. Úrok z kontokorentu činil 18,9% ročně. Používání kontokorentu bylo vázáno na splnění tří podmínek. První podmínkou bylo to, že kontokorent žalovaný splatí do jednoho roku od data prvního čerpání kontokorentu nebo od dalšího čerpání, tedy do jednoho roku od přečerpání běžného účtu se žalovaný musel dostat do kladných hodnot. Druhá podmínka spočívala v tom, že na účet musí být připsána vždy částka odpovídající výši splátek jiných úvěrů, a třetí podmínka spočívala v tom, že k datu měsíční splatnosti úroků bude mít žalovaný na běžném účtu k dispozici zůstatek odpovídající alespoň výši úroku z kontokorentu napočítaných za předchozí měsíc. V případě nesplnění těchto podmínek byl žalobce oprávněn zablokovat nevyčerpanou část kontokorentu. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahuje základní parametry kontokorentního úvěru s limitem 5.000 Kč. Obchodní podmínky žalobce zahrnují úpravu všech bankovních produktů žalobce pro jeho klienty. Součástí smlouvy o kontokorentu byly podmínky pro používání kontokorentu. Na straně 3 je upraveno splácení kontokorentu tak, že postačí, aby byly připsány peníze na běžný účet s tím, že zaúčtované úroky za kalendářní měsíc bude žalobce ke dni jejich splatnosti automaticky strhávat z běžného účtu, a pokud toto nebude možné, bude o tyto zaúčtované úroky navýšeno čerpání kontokorentu. V případě nedovoleného překročení výše kontokorentu je částka překročení splatná ihned. Na straně 4 jsou vyjmenovány případy porušení smlouvy o kontokorentu, mezi něž náleží prodlení žalovaného s jakýmkoliv závazkem, porušení jakékoliv své povinnosti, anebo zjištění, že došlo k takovému zhoršení finanční situace nebo majetkové situace žalovaného, které podle názoru žalobce ohrožuje návratnost nebo splacení kontokorentu, například majetek žalovaného je předmětem výkonu rozhodnutí, exekuce, dražby, anebo je zahájeno insolvenční řízení. Na téže straně jsou postupy v případě porušení smlouvy, mezi něž náleží požadovat předčasné splacení kontokorentu, tedy prohlásit kontokorent za ihned splatný, blokovat nevyčerpanou část kontokorentu nebo tento vůbec neposkytnout, odstoupit od smlouvy o kontokorentu. Ceník žalobce obsahuje výši poplatků za různé služby žalobce, na straně 1 je poplatek 100 Kč za výběr hotovosti ze všech bankomatů. Žalovaný využíval limitu kontokorentu a měl na účtu záporný zůstatek ještě převyšující částku 5.000 Kč od [datum] až do [datum], na konci téhož měsíce měl kladný zůstatek, [datum] měl záporný zůstatek, ale pouze - 98,80 Kč, a dne [datum] záporný zůstatek převyšoval 5.000 Kč, k [datum] byl záporný zůstatek již pouze - 763,30 Kč. Na účet žalovaného byl vydán exekuční příkaz, a žalobce vyhodnotil podle podmínek pro používání kontokorentu, že došlo ke zhoršení finanční nebo majetkové situace žalovaného, která ohrožovala návratnost nebo splacení kontokorentu, a žalobce kontokorent zablokoval [datum]. Jednalo se o exekuci ve výši 80.756,24 Kč vedené soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení] v [obec] pod sp. zn. 164 EX 3506/20. Následně nedošlo k nápravě důvodu zablokování, nebyly uhrazeny úroky z kontokorentu za měsíc prosinec 2020 naúčtované [datum] ani úroky následující. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou úroků z kontokorentu a porušil jednu ze tří podmínek poskytování kontokorentu shora uvedenou. Žalovaný se následně dostal do nepovoleného debetu na svém účtu, kdy ke dni [datum] činil záporný zůstatek na účtu - 1.227,30 Kč, který vznikl tak, že platby kartou činily celkem 663,30 Kč, žalovanému byly naúčtovány dva poplatky po 100 Kč za výběry v hotovosti z bankomatů dne [datum] a [datum], a žalovanému bylo rovněž vyúčtováno pojistné 364 Kč, které se skládá z pojistného 150 Kč, 150 Kč a 64 Kč. Žalovaný ani následně nepovolený debet nevyrovnal. Žalobce dopisem ze [datum] vyzval žalovaného k předčasnému zaplacení všech dluhů, nejpozději do [datum], a to dluhu na běžném účtu 1.227,30 Kč a dluhu na kontokorentu 4.537,22 Kč, celkem 5.764,52 Kč. Tento dopis byl podle poštovního podacího archu žalovanému odeslán doporučeně dne [datum]. [příjmení] 4.537,22 Kč se skládá z dluhu na kontokorentu 4.254,46 Kč a z úroku 282,76 Kč vypočteného za dobu od [datum] do [datum].

4. Dne [datum] podepsal žalovaný listinu přihlášení k pojištění, jednalo se o pojištění pravidelných výdajů při pracovní neschopnosti za měsíční pojistné 150 Kč. Tuto částku byl žalobce oprávněn strhnout si z účtu žalovaného. Pojištění bylo sjednáno na dobu neurčitou a žalovaný potvrdil, že se seznámil s rámcovou pojistnou smlouvou i s pojistnými podmínkami. Pojištění vychází z rámcové pojistné smlouvy uzavřené mezi žalobcem [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum] a z pojistných podmínek téže pojišťovny. V článku nazvaném Kdy pojištění končí v pojistných podmínkách bylo stanoveno, že pojištění končí, jakmile žalovaný nezaplatí pojistné po lhůtě stanovené v upomínce. Žalovaný neměl na účtu dostatek peněžních prostředků na zaplacení pojistného, a pojištění tudíž [datum] skončilo, což žalobce oznámil žalovanému dopisem z téhož dne. Žalobce pojistné za prosinec 2020 ve výši 150 Kč, za leden 2021 ve výši 150 Kč a poměrnou část pojistného za únor 2021 ve výši 64 Kč odeslal pojistiteli, a součet těchto částek 364 Kč byl žalovanému naúčtován jako záporný zůstatek na běžném účtu, jak je shora zmíněno.

5. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o účtu v souladu s ustanovením § 2662 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby, v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet, anebo výběr hotovosti z účtu, anebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Žalobce si splnil svoji povinnost ze smlouvy tím, že zřídil [datum] žalovanému běžný účet výše uvedený, umožňoval žalovanému vklady a výběry z účtu a prováděl převody peněžních prostředků. Účastníci si zároveň ujednali, že žalobce umožní žalovanému výběr hotovosti, anebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků. Účastníci si dohodli limit přečerpání běžného účtu žalovaného, tedy kontokorentního úvěru, 5.000 Kč. Pro takovéto ujednání se ve smyslu § 2665 občanského zákoníku použijí přiměřeně ustanovení o úvěru. Úvěr je upraven § 2395 občanského zákoníku tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce si své povinnosti ze smlouvy o kontokorentním úvěru plnil tím, že umožňoval žalovanému přečerpávat běžný účet do záporného zůstatku do 5.000 Kč a prováděl bankovní operace na účtu, i když žalovaný neměl na účtu k tomu dostatek peněžních prostředků. Žalovaný však nedodržel podmínky dohodnuté ve smlouvě o kontokorentu. Jednak přečerpával sjednaný limit 5.000 Kč, jednak u něj došlo ke zhoršení platebních a majetkových podmínek v důsledku postižení účtu exekucí a rovněž tak žalovaný neměl na svém účtu dostatek peněžních prostředků na stržení úroků z kontokorentního úvěru pro každý měsíc, konkrétně za prosinec 2020 a další měsíce. Kontokorent byl proto zablokován, a žalovaný měl za povinnost následně udržovat na účtu kladný zůstatek, což však nečinil, a na účtu vznikl záporný zůstatek v měsíci únoru 2021 ve výši 1.227,30 Kč, a to tak, že žalovaný ještě vybíral peněžní prostředky, byly mu naúčtovány dva poplatky za výběr hotovosti a poplatky za pojištění.

6. Smlouvu o kontokorentním úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Tato smlouva je smlouvou spotřebitelskou a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Po žalobci lze proto důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu, jak vyplývá z ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku. U žalobce je ve smyslu § 60 odstavec 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Tentýž zákon v § 75 a § 76 vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalovaného. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89. Podle § 86 byl žalobce povinen před uzavřením žalované úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, anebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn kontokorentní úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného úvěr splácet na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů.

7. Žalobce v této souvislosti doplnil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výši svého průměrného čistého měsíčního příjmu 30 000 Kč, a žalobce při posuzování příjmů vycházel z tvrzení žalovaného vzhledem k nízké výši poskytovaného úvěru. Žalobce dále tvrdí, že si vyžádal úvěrovou zprávu, a žalovaný byl v bankovním registru klientských informací nalezen bez aktivních produktů. Žalovaný podle insolvenčního rejstříku nebyl v insolvenci a žalobce provedl interní posuzování případné exekuční minulosti žalovaného. Žalobce poukázal na to, že kontokorent slouží k překlenutí momentální nepříznivé finanční situaci žadatele a s tím je spojen požadavek na rychlost sjednání a poskytnutí tohoto bankovního produktu. Z těchto tvrzení soud dovodil, že žalobce nezkoumal příjmovou ani výdajovou stránku žalovaného a tudíž je ani neověřil. Žalobce neměl přehled o finančních tocích žalovaného na běžném účtu, když v den založení běžného účtu žalovaného u žalobce byla zároveň sjednána i smlouva o kontokorentním úvěru. Pokud žalobce uvádí, že s ohledem na nízkou částku kontokorentu se spolehl pouze na informace žalovaného, které tedy zřejmě neověřil, je třeba uvést, že pro některé osoby částka 5.000 Kč je velmi nízká, avšak pro jiné osoby se může jednat o částku značnou. Žalobce ani nemohl vědět, zda je limit kontokorentu 5.000 Kč pro žalovaného zanedbatelný, když nezkoumal jeho příjmy ani výdaje. Žalobce tudíž nemohl učinit závěr, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

8. Na základě výše uvedených skutečností má soud za to, že žalobce poskytl žalovanému kontokorentní úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odstavec 1 téhož zákona. Soud dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalovanému, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zároveň narušuje veřejný pořádek, a tudíž je úvěrová smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku. Soud k tomuto druhu neplatnosti přihlíží bez návrhu, tedy aniž by kterákoliv smluvní strana neplatnost namítla. Popsané chování žalobce jakožto věřitele a banky a poskytovatele spotřebitelského úvěru je nežádoucí a vede ke zbytečnému zadlužování spotřebitelů. Týká se nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát např. sociálními dávkami, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a tím čerpají pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů na všeobecně prospěšné účely. Postup žalobce není také odpovědný vůči jeho klientům, kteří žalobci jakožto bance svěřili své finanční prostředky a spolehli se na to, že banka je bude profesionálně spravovat.

9. Soud na tomto místě připomíná ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb. o bankách, podle něhož banka je povinna při výkonu své činnosti postupovat obezřetně, zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejich vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky. Požadavek obezřetnosti je klíčovým požadavkem, který je na banky kladen. Jeho podstatou je omezování a snižování míry rizik, kterým jsou vystaveni věřitelé banky, v první řadě její vkladatelé. Základní funkcí, kterou banka v ekonomice plní, je funkce finančního zprostředkovatele mezi subjekty, které mají aktuálně přebytek finančních prostředků, a subjekty, které mají aktuálně nedostatek finančních prostředků. Základní činností banky je proto přijímání vkladů od veřejnosti a poskytování úvěrů. Prostředky, které bankám svěřuje veřejnost, převyšují objem vlastních prostředků bank, a v důsledku toho banky provozují své podnikatelské aktivity s využitím zdrojů svěřených jim vkladateli. [příjmení] tudíž při svém podnikání musí postupovat obezřetně, tak, aby nepoškodili své vkladatele, a požadavek obezřetnosti se vztahuje nejen k ochraně vkladatelů bank, ale i k ochraně bezpečnosti a stability bank, s ohledem na roli, kterou banky v ekonomice hrají.

10. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti dostatečně rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

11. Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, nemohly z ni vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tudíž nemohla vzniknout povinnost vrátit čerpané peněžní prostředky dohodnutým způsobem ani platit žalobci jakékoli úroky z úvěru. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odstavec 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Pro určení výše bezdůvodného obohacení bylo podstatné zjistit, jakou částku celkem žalovaný vyčerpal od počátku, tedy od 11. 12. 2019, až do zablokování kontokorentu, a jakou částku celkem za totéž období žalovaný uhradil, tedy jaká částka celkem byla na účet žalovaného za totéž období připsána. Do těchto částek však nelze zahrnout jakékoliv poplatky či úroky. Za bezdůvodné obohacení tedy není možné pokládat částku 4.254,46 Kč, kterou žalobce považuje za dluh na kontokorentním úvěru.

12. Žalobce se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud tedy věc projednal v jeho nepřítomnosti. Žalobce proto nemohl být soudem vyzván ve smyslu ustanovení § 118a odstavec 1, 2 a 3 občanského soudního řádu k doplnění tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání, ani poučen o následcích nevyhovění takové výzvě.

13. Vzhledem k tomu, že žalobce netvrdil a neprokázal rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, nepovažuje soud jeho žalobu za důvodnou ohledně částky 4.254,46 Kč včetně veškerých požadovaných úroků, a proto ji v tomto rozsahu zamítl výrokem II. tohoto rozhodnutí.

14. Ohledně nároku žalobce na zaplacení nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu žalovaného je situace odlišná. Žalovaný po zablokování kontokorentu nebyl již oprávněn mít na účtu záporný zůstatek. Žalovaný však porušil svoji povinnost udržovat na účtu zůstatek kladný, a jak bylo výše uvedeno, v důsledku jeho výběrů, poplatků za výběry hotovosti a poplatků za pojištění se dostal do zůstatku záporného, který ani následně nevyrovnal, a který odpovídá částce 1.227,30 Kč. Poplatky za výběry v hotovosti z bankomatu byly stanoveny v ceníku a poplatky za pojištění byly dohodnuty v přihlášení k pojištění ze dne 11. 12. 2019. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobci tuto částku a žalobě tak částečně vyhověl výrokem I. tohoto rozhodnutí.

15. Žalovaný měl ve sporu úspěch ve větší míře než žalobce, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odstavec 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.