8 C 282/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v  obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , anonymizována dvě slova datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 52.824 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 52.824 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně za dobu od 19. 7. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 3.242 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 52.824 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 19. 7. 2022 do zaplacení. Tvrdí, že žalovaný byl smluvním odběratelem elektřiny v odběrném místě [ulice a číslo], [obec] a smluvní vztah s obchodníkem s elektřinou byl ukončen 30. 11. 2020. Žalovaný neumožnil demontáž elektroměru a stav na elektroměru byl odhadnut na 420 kWh ve vysokém tarifu a 10051 kWh v nízkém tarifu. Dne 14. 5. 2021 kontroloři odejmuli z pojistkové skříně na fasádě domu pojistky a znemožnili další odběr elektřiny, stav elektroměru nemohl být zjištěn, neboť byl uvnitř domu. Dne 7. 1. 2022 nový majitel domu na odběrném místě umožnil kontrolorům provedení kontroly, při níž bylo zjištěno, že není porušena plomba na pojistkové skříni a pojistky tam nejsou, proto od 14. 5. 2021 do 7. 1. 2022 nemohlo docházet k odběru elektřiny. Dne 7. 1. 2022 byly na elektroměru zjištěny stavy 1366 kWh ve vysokém tarifu a 27226 kWh v nízkém tarifu. Celkem za dobu od 1. 12. 2020 do 14. 5. 2021 bylo odebráno 18,121 MWh elektřiny. Cena za neoprávněně odebranou elektřinu byla stanovena podle cenových rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 8/ 2020 a č. 10/ 2020, a skládá se z ceny 2.350 Kč za MWh silové elektřiny, z částky 1.814,77 Kč za MWh za distribuci elektřiny, z částky 93,30 Kč za MWh za systémové služby, z částky 495 Kč za MWh za obnovitelné zdroje. Součet těchto částek 4.753,07 Kč za MWh byl vynásoben množstvím odebrané elektřiny, k tomu byla připočtena daň z elektřiny, daň z přidané hodnoty, platba operátora trhu a platba za příkon, a náklady 5.244 Kč na zjištění neoprávněného odběru. Celková náhrada škody činila 112.082 Kč. Na žádost žalovaného rozdělil žalobce tuto částku mezi žalovaného a jeho bývalou manželku [jméno] [příjmení], která již svoji část náhrady škody ve výši 59.252 Kč zaplatila. Na žalovaného zbývalo doplatit 52.824 Kč a žalovaný tuto částku uznal co do důvodu a výše dne 19. 8. 2022. Neuhradil však žalobci ničeho ani po upomínce.

2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odstavec 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný tak nevyužil svého práva tvrdit rozhodující skutečnosti a k jejich prokázání označovat důkazy na svoji obranu.

3. Žalovaný byl smluvním odběratelem elektřiny pro odběrné místo [ulice a číslo], [obec] u obchodníka s elektřinou [anonymizováno] [právnická osoba] Ze zprávy této společnosti z 11. 4. 2023 vyplývá, že smluvní vztah trval do 30. 11. 2020 a byl ukončen pro dlouhodobé hrubé porušování obchodních podmínek ze strany žalovaného, tedy neplacení. Nová smlouva s žalovaným na odběr elektřiny již nebyla uzavřena. Obchodník s elektřinou vystavil fakturu [číslo] na 2.743 Kč za elektřinu odebranou v období od 11. 11. 2020 do 30. 11. 2020. Ve faktuře je uveden stav elektroměru ke dni 30. 11. 2020 u vysokého tarifu 420 kWh a u nízkého tarifu [číslo] kWh. Tyto stavy byly určeny odhadem. Obchodník s elektřinou upomínal žalovaného o úhradu dlužných částek za elektřinu v období od 24. 2. 2020 do 26. 1. 2021 a upozorňoval ho na možnost přerušení dodávky. Dopisy z 7. 9. 2020 a z 5. 1. 2021 obchodník s elektřinou urgoval zaplacení dlužných částek, přičemž posledně uvedený dopis byl vyhotoven již po ukončení smlouvy.

4. Ze zápisu o provedené kontrole odběrného místa z 14. 5. 2021 soud zjistil, že téhož dne byla provedena kontrola odběrného místa [ulice a číslo], [obec], s tím, že smlouva o odběru elektřiny byla ukončena 30. 11. 2020, a probíhá bezesmluvní odběr elektřiny, odběratel se nedostavil na sjednaný termín, odběrné místo bylo odpojeno. Na tento zápis navazuje další zápis provedené kontrole téhož odběrného místa z 7. 1. 2022, podle něhož byl domluven termín s novým majitelem domu, který zpřístupnil elektroměr. Byl zjištěn stav 1366 kWh u vysokého tarifu a 27226 KWh u nízkého tarifu, byla provedena demontáž elektroměru, kontroloři provedli kontrolu dřívějšího přerušení a odpojení a zpětné zaplombování. Stavy elektroměru byly zachyceny fotografiemi.

5. Na základě výše uvedené kontroly byla stanovena výše náhrady za neoprávněný odběr elektřiny, jak vyplývá z výpočtu žalobce. Porovnáním odečtů elektroměru u vysokého tarifu u nízkého tarifu, jak je shora uvedeno, vypočítal žalobce spotřebu elektřiny 18121 kWh, tedy 18,121 MWh, tuto hodnotu vynásobil částkou 4.753,07 Kč za MWh a s připočtením činnosti operátora trhu 3,91 Kč měsíčně, platby za příkon 133 Kč měsíčně a daně z elektrické energie určil žalobce výši náhrady na 87.385,94 Kč Částku 4.753,07 Kč za MWh žalobce stanovil na základě cenových rozhodnutí Energetického regulačního úřadu tak, jak je popsáno v odstavci 1 odůvodnění tohoto rozhodnutí.

6. Žalobce následně provedl vyčíslení oprávněných nákladů. Z výpočtu žalobce vyplývá, že žalobce celkové oprávněné náklady stanovil na částku 5.244 Kč, tato se skládá z náhrady za práci pracovníka energetické kontroly v sazbě 824 Kč za hodinu, což za 2 hodiny činí 1.648 Kč, dále z administrativního paušálu 465 Kč, z nákladů na přímé měření 980 Kč a z dalších nákladů a monitoringu ve výši 1.171 Kč a 980 Kč.

7. Fakturou vystavenou dne 4. 7. 2022 [číslo] vyúčtoval žalobce žalovanému za neoprávněný odběr elektřiny od 1. 12. 2020 do 14. 5. 2021 částku 112.082 Kč se splatností 18. 7. 2022. Tato částka se skládá z částky 92.629,94 Kč, což je součet náhrady za neoprávněný odběr 87.385,94 Kč a oprávněných nákladů 5.244 Kč, a z daně z přidané hodnoty ve výši 19.452,28 Kč. Dopisem z 28. 7. 2022 urgoval žalobce žalovaného o úhradu fakturované částky.

8. Dne 19. 8. 2022 žalovaný uznal vůči žalobci co do důvodu i výše svůj dluh z titulu škody způsobené výše popsaným neoprávněným odběrem elektřiny ve výši 43.656,83 Kč a daně z přidané hodnoty, což dohromady představuje žalovanou částku, a zavázal se ho zaplatit žalobci v termínu splatnosti uvedeném na faktuře. Tato listina uznání dluhu a dohoda o náhradě škody byla podepsána žalobcem dne 29. 8. 2022.

9. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem z 13. 10. 2022, nebylo však zjištěno, kterého dne byl žalovanému odeslán či doručen.

10. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný měl uzavřenou s obchodníkem s elektřinou, [anonymizováno] [právnická osoba] smlouvu, na základě níž odebíral elektřinu na odběrném místě [ulice a číslo], [obec] Smlouva však byla ukončena pro dlouhodobé neplacení ke dni 30. 11. 2020, a k témuž dni byl zjištěn stav elektroměru 420 kWh pro vysoký tarif a 10,051 kWh pro nízký tarif, na základě čehož byla vystavena mimořádná faktura. Dne 14. 5. 2021 žalobce při kontrole téhož odběrného místa zjistil, že elektřina byla po celou dobu odebírána, žalovaný nezpřístupnil žalobci elektroměr a žalobce proto odejmul pojistky, odběrné místo odpojil a znemožnil další odběr elektřiny. Až dne 7. 1. 2022 se kontroloři žalobce dostali k elektroměru a odečetli stavy 1366 kWh pro vysoký tarif a 27226 kWh pro nízký tarif, přičemž shledali, že odběrné místo zůstalo odpojeno od 14. 5. 2021. Žalobce následně vyčíslil na základě skutečně odebraného množství elektřiny za dobu od 1. 12. 2020 do 14. 5. 2021, resp. do 7. 1. 2022, ve výši 18,121 MWh za použití cen určených v cenových rozhodnutích Energetického regulačního úřadu výši náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny 87.385,94 Kč a oprávněné náklady ve výši 5.244 Kč. Součet těchto dvou částek, zvýšený o daň z přidané hodnoty, vyúčtoval žalobce žalovanému shora uvedenou fakturou na 112.082 Kč se splatností 18. 7. 2022. Z této částky uhradila žalobci bývalá manželka žalovaného částku 59.252 Kč, a rozdíl ve výši žalované částky 52.824 Kč žalovaný dne 19. 8. 2022 uznal co do důvodu a výše a dohodl se s žalobcem, že tuto částku zaplatí v termínu splatnosti uvedeném na faktuře. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil.

11. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle energetického zákona č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětví. Žalovaný měl s obchodníkem s elektřinou [anonymizováno] [právnická osoba], uzavřenou smlouvu o dodávce elektřiny v souladu s ustanovením § 50 odst. 1 a 2 energetického zákona Smlouva však byla ukončena 30. 11. 2020. Žalovaný žádnou jinou smlouvu na dodávku elektřiny k výše uvedenému odběrnému místu neuzavřel, v žalovaném období, tedy až do 14. 5. 2021, však elektřinu odebíral a celkem tak odebral 18,121 MWh elektřiny. V důsledku toho na straně žalovaného došlo k neoprávněnému odběru elektřiny ve smyslu ustanovení § 51 odst. 1 písm. a) energetického zákona. Toto ustanovení určuje, že neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy je odběr bez právního důvodu, anebo pokud právní důvod odpadl, přičemž v odst. 2 se neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy zakazuje. Žalovaný tedy způsobil žalobci škodu a vznikla mu povinnost tuto újmu nahradit podle § 2894 odst. 1 občanského zákoníku. Jde o odpovědnost za škodu podle § 2910 občanského zákoníku, když žalovaný vlastním zaviněním porušil povinnost stanovenou zákonem a zasáhl tak do absolutního práva žalobce jakožto poškozeného. Porušení povinnosti stanovené zákonem na straně žalovaného spočívá právě v tom, že neoprávněně odebíral elektřinu z elektrizační soustavy, když pro žalované období neměl na odběr elektřiny uzavřen žádný smluvní vztah. Tuto povinnost porušil vlastním zaviněním, neboť si musel být vědom toho, že nemá na odběr elektřiny uzavřenou žádnou smlouvu s obchodníkem s elektřinou, a přesto elektřinu odebíral.

12. Způsob stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru elektřiny je upraven v § 9 vyhlášky 82/2011 Sb. o měření elektřiny a způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny. Tato vyhláška platila až do konce roku 2020 a podle § 9 odst. 1 určí množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny provozovatel přenosové soustavy, anebo provozovatel distribuční soustavy na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny. Citovaná vyhláška byla nahrazena vyhláškou č. 359/2020 Sb. účinnou od 1. 1. 2021, která určuje způsob stanovení náhrady za neoprávněně odebranou elektřinu v ustanovení § 16 odst. 1 tak, že při neoprávněném odběru elektřiny určí množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny provozovatel distribuční soustavy na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny, a to nejvýše za 36 měsíců předcházejících zjištění neoprávněného odběru. Pokud nejsou tyto údaje dostupné anebo zjevně neodpovídají skutečnosti, použije provozovatel distribuční soustavy podle okolností jiné údaje, zejména údaje o spotřebě elektřiny téhož odběratele v odběrném místě z doby před neoprávněným odběrem elektřiny.

13. V daném případě množství odebrané elektřiny v žalovaném období bylo jednoznačně stanoveno na základě stavů elektroměru ke dnům 30. 11. 2020 a 7. 1. 2022, přičemž odběr elektřiny skončil 14. 5. 2021 odpojením odběrného místa a do 7. 1. 2022 elektřina už odebírána nebyla. Z toho bylo vypočteno množství odebrané elektřiny 18,121 MWh. Podle odst. 9 vyhlášky 82/2011 Sb. se výše náhrady stanoví oceněním množství neoprávněně odebrané elektřiny cenami podle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu účinného v době zjištění neoprávněného odběru elektřiny, přičemž cena neoprávněně odebrané elektřiny se skládá z ceny za silovou elektřinu, která se ocení pevnou cenou stanovenou pro rozúčtování odchylky za dodávku kladné regulační energie, dále z ceny za službu distribuční soustavy, z daně z přidané hodnoty a daně z elektřiny. Od 1. 1. 2021 určuje výši náhrady za neoprávněně odebranou elektřinu ustanovení § 17 odst. 2 a 3 vyhlášky 359/2020 Sb., přičemž výše náhrady za neoprávněně odebranou elektřinu se stanoví oceněním množství neoprávněně odebrané elektřiny cenami podle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu účinného v době zjištění neoprávněného odběru elektřiny, anebo cenami uveřejněnými operátorem trhu v době zjištění neoprávněného odběru elektřiny. Tato náhrada se skládá z ceny za silovou elektřinu, z ceny za službu distribuční soustavy a z daně z přidané hodnoty a daně podle jiného právního předpisu. Jak bylo výše popsáno, žalobce vypočítal tímto způsobem náhradu za spotřebovanou elektřinu ve výši 87.385,94 Kč bez daně z přidané hodnoty.

14. Podle § 9 odst. 12 vyhlášky 82/2011 Sb. součástí náhrady škody vzniklé provozovateli distribuční soustavy je i právo na náhradu prokazatelně nezbytně nutných nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny nebo neoprávněné distribuce elektřiny, jejich přerušení a přezkoušení měřícího zařízení a případné znalecké posudky, které nejsou zahrnuty do regulovaných cen za přenos elektřiny, anebo za distribuci elektřiny. S účinností od 1. 1. 2021 jsou tyto náklady upraveny v § 17 odst. 5 věty druhé vyhlášky 359/2020 Sb. tak, že součástí náhrady za neoprávněně odebranou elektřinu je i náhrada prokazatelných nezbytně nutných nákladů vzniklých provozovateli soustavy v souvislosti s neoprávněným odběrem, včetně nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny, jeho ukončení, přezkoušení měřícího zařízení a případné znalecké posudky, a dalších souvisejících nákladů.

15. V daném případě žalobce vyčíslil náklady, které musel na zjišťování a zajišťování neoprávněného odběru elektřiny vynaložit, a to shora popsaným způsobem na částku 5.244 Kč bez daně z přidané hodnoty.

16. Soud rovněž zvažoval, zda v tomto případě je použití citovaných vyhlášek přiměřené, zda neodporuje zákonu, a zda tudíž není třeba výpočet náhrady modifikovat. S ohledem na všechny uvedené okolnosti je soud toho názoru, že výše náhrady vypočtená žalobcem nevybočuje z rámce kompenzace škody, která mu vznikla.

17. Pokud jde o příslušenství pohledávky, tedy úrok z prodlení, není doba splnění v tomto případě stanovena právním předpisem, a doba splnění byla mezi účastníky dohodnuta v listině uznání dluhu a dohoda o náhradě škody, v níž se žalovaný zavázal zaplatit žalovanou částku v termínu splatnosti výše uvedené faktury, tedy do 18. 7. 2022. Žalovaný se tudíž dostal do prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 občanského zákoníku dnem následujícím, tedy 19. 7. 2022, a od téhož dne žalobci vzniklo podle § 1970 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení, jejíž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Jinou sazbu úroků z prodlení si účastníci neujednali.

18. Vzhledem k tomu, že žalovaný písemnou formou uznal svůj dluh ve výši žalované částky co do důvodu i výše, má se za to ve smyslu § 2053 občanského zákoníku, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Uznáním dluhu byla založena vyvratitelná právní domněnka o existenci dluhu ve výši žalované částky, a bylo na žalovaném, aby tuto domněnku vyvrátil. V průběhu řízení však k tomu nedošlo, žalovaný tuto domněnku nevyvrátil.

19. Na základě všech výše uvedených skutečností považuje soud žalobu žalobce za důvodnou, a proto ji v plném rozsahu vyhověl.

20. Žalobce měl ve sporu plný úspěch, a v souladu s ustanovením § 142 odstavec 1 občanského soudního řádu mu vzniklo právo na plnou náhradu nákladů řízení 3.242 Kč. Tato částka se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 2.642 Kč a ze dvou paušálních částek po 300 Kč podle § 1 odstavec 1 a 3 a § 2 odstavec 3 vyhlášky 254/2015 Sb. Žalobce nebyl v řízení zastoupen advokátem a paušální náhrady mu byly přiznány za úkony předžalobní výzva a sepis žaloby. Soud žalobci nepřiznal další paušální částku za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Soud rovněž přihlédl k tomu, že ve smyslu § 142a odstavec 1 o. s. ř. žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to výše uvedené dopisy.