8 C 282/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 34.763,84 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci , částka, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky , částka- s úrokem z prodlení ve výši , částka- s úrokem ve výši , částka- s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení- s úrokem 24,12 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci , částka, s úrokem z prodlení ve výši , částka, , s úrokem ve výši , částka, , s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení a s úrokem 24,12 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že právní předchůdce žalobce, původní věřitel , právnická osoba, , uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž žalovaný převzal v hotovosti téhož dne , částka, . Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli zaplatit navíc , částka, , přičemž tato částka se skládá z úroku , částka, , z poplatku za zpracování úvěru , částka, , z poplatku za komfortní a flexibilní splácení , částka, a z poplatku za pojištění , částka, . Žalovaný měl úvěr splatit formou 78 splátek po , částka, týdně, uhradil však pouze , částka, . Úrok z prodlení , částka, byl vypočten v sazbě 11,75 % ročně z jistiny , částka, za dobu od , datum, do , datum, . Úrok ve výši , částka, byl vypočten v sazbě 24,12 % ročně z téže jistiny za dobu od , datum, do , datum, . Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou, což bylo žalovanému oznámeno.

2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Z listiny Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný dne , datum, požádal původního věřitele , právnická osoba, o poskytnutí spotřebitelského úvěru , částka, . Uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, peníze potřebuje na neočekávané výdaje, nemá vyživované osoby, nevlastní auto, má 1 zdroj příjmu ze zaměstnání na plný úvazek , částka, čistého měsíčně, další čisté příjmy domácnosti jsou , částka, . Měsíční výdaje byly odhadnuty na , částka, , žádné externí ani interní splátky žalovaný v té době nehradil, neměl bankovní účet, neměl úvěr u jiné společnosti a neměl kreditní kartu. Původní věřitel stanovil příjmy žalovaného na , částka, jako součet částky , částka, a , částka, . Příjem žalovaného původní věřitel ověřil potvrzením o příjmu za leden 2022. Všechny tyto údaje žalovaný potvrdil svým podpisem.

4. Téhož dne , datum, uzavřel žalovaný s původním věřitelem , právnická osoba, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Z ní soud zjistil, že původní věřitel prohlásil, že poskytuje žalovanému úvěr , částka, , a žalovaný svým podpisem na smlouvě potvrdil, že tuto částku obdržel v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli navíc úrok , částka, , poplatek za zpracování úvěru , částka, , poplatek za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení , částka, a poplatek za pojištění , částka, . Celkovou částku , částka, se žalovaný zavázal splatit formou 78 splátek ve výši , částka, týdně, přičemž poslední splátka byla nižší, pouze , částka, .

5. Podle tabulky umoření žalovaný uhradil původnímu věřiteli jedinou platbu, a to dne , datum, částku , částka, , z čehož bylo započteno na jistinu , částka, a zbytek byl započten na poplatky. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že na úvěr splatil vyšší částku. Žalovaný však ničeho takového netvrdil ani neprokázal.

6. Ohledně postoupení pohledávky zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne , datum, uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v příloze smlouvy. V této příloze, tedy v seznamu postoupených pohledávek, je zahrnuta i pohledávka za žalovaným označená výše uvedeným číslem smlouvy o úvěru. Dopisem z , datum, oznámil původní věřitel žalovanému, že pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, a vyzval žalovaného, aby svůj dluh plnil již žalobci na specifikované bankovní spojení. Podle podacího lístku byl tento dopis žalovanému odeslán dne , datum, .

7. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce z , datum, , který podle podacího lístku byl žalovanému odeslán doporučeně dne , datum, .

8. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, žalovaný v tentýž den čerpal dohodnutou částku , částka, v hotovosti, zavázal se kromě této částky původnímu věřiteli uhradit navíc , částka, , přičemž tato částka se skládá z úroků z úvěru a poplatků za zpracování úvěru, za komfortní a flexibilní splácení a za pojištění, jak je shora uvedeno. Žalovaný měl úvěr splatit 78 splátkami po , částka, týdně, celkem splatil pouze , částka, . Původní věřitel zjistil o poměrech žalovaného výše uvedené údaje od žalovaného zaznamenané v zákaznické kartě, a ověřil jeho příjem z potvrzení o příjmu za leden 2022. Původní věřitel následně uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil ani po předžalobní upomínce.

9. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že žalovanému poskytl částku , částka, dohodnutým způsobem v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný však nedostál ani částečně své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky.

10. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U původního věřitele je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků.

11. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaný bydlí v nájmu, je svobodný, nemá vyživované osoby a má jediný zdroj příjmu ze zaměstnání , částka, čistého měsíčně. Příjem , částka, měsíčně, označený v zákaznické kartě jako další čisté příjmy domácnosti, nelze pokládat za zjištěný a ověřený příjem žalovaného, když není zřejmé, o jakou domácnost se jedná, kdo tento příjem pobírá, z jakého zdroje tento příjem pochází a do jaké míry se žalovaný může podílet na využívání tohoto příjmu. Příjem žalovaného , částka, je velmi nízký a původní věřitel výši tohoto příjmu ověřil potvrzením za leden 2022. Tento doklad žalobce nepředložil, lze však vycházet z toho, že původní věřitel měl tento doklad k dispozici, když sám žalovaný tyto údaje potvrdil svým podpisem. Soud však uvádí, že ověření čistého měsíčního příjmu žalovaného pouhým jedním potvrzením za 1 měsíc není zcela dostačující. Pokud jde o výdajovou stránku žalovaného, původní věřitel zjistil měsíční výdaje , částka, . Tuto částku nelze považovat za měsíční výdaje jakéhokoli člověka, kdy tato částka by měla pokrýt výdaje na bydlení, energie, jídlo, pití, ošacení hygienické potřeby a další. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaný žije v nájmu, a stěží si lze představit, že by v částce , částka, měsíčně bylo zahrnuto ještě jakékoli nájemné. Původní věřitel nezjistil výdaje žalovaného dostatečným způsobem, a tudíž je nemohl ani ověřit. Žalovaný uvedl, že nemá žádné splátky vůči původnímu věřiteli a nehradí ani žádné externí splátky, tedy platby jiným věřitelům. Tyto skutečnosti původní věřitel nikterak neověřil, například nenahlížel do nebankovního registru klientských informací, a zcela se spolehl na tvrzení žalovaného. Významná je také skutečnost, že žalovaný uvedl svoji adresu pobytu , adresa, , , adresa, , což je adresa městského úřadu, na níž se žalovaný nemohl zdržovat. Tato skutečnost měla žalobci signalizovat, že poměry žalovaného, pokud jde o zajištění jeho potřeby bydlení, nejsou zcela uspořádány, když žalovaný se nemůže přihlásit k trvalému pobytu na adrese, na které se zdržuje. Soud ještě upozorňuje na to, že žalovaný požadoval poskytnutí úvěru , částka, , a původní věřitel žalovanému poskytl vyšší částku, , částka, , tedy úvěr o 75 % vyšší, než žalovaný žádal, a to na základě popsaných skutečností, zejména velmi nízkého příjmu žalovaného.

12. Za takové situace nemohl původní věřitel provést porovnání zjištěného příjmu žalovaného, který byl ověřen, byť ne zcela dostatečně, a nezjištěných a neověřených výdajů žalovaného a neověřených dosavadních závazků, jak mu ukládá výše citované ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel ze skutečností, které u žalovaného zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Původní věřitel tedy poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je smlouva o úvěru neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona.

13. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí poté nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů.

14. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

15. Za takové situace soud žalovanou úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoli úroky, poplatky nebo jiné platby. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku , částka, , z čehož žalovaný vrátil , částka, . Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak představuje rozdíl těchto částek, tedy , částka, .

16. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.

17. Žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení ve vztahu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení, když důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného je neplatnost smlouvy o úvěru a také to, že žalovaný jakožto spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Jedná se o novou dobu splatnosti, která je závislá nikoli na výzvě k plnění, nýbrž na možnostech žalovaného.

18. Soud má tudíž za to, že žalovaný se dosud do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku nedostal, a právo na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku nemohlo původnímu věřiteli, a ani žalobci, vzniknout. Soud nemohl posoudit možnosti žalovaného, když žalovaný byl v řízení pasivní. Soud tedy stanovil žalovanému obvyklou lhůtu k plnění 3 dny od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.

19. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci žalovanou jistinu , částka, a výrokem II. žalobu ve zbytku zamítl, tedy ohledně zbývající části požadované jistiny, úroků z úvěru a úroků z prodlení.

20. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud stanovil míru úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu. Úspěch žalobce představuje přiznaná jistina , částka, a jeho neúspěch činí celkem , částka, . Tato částka se skládá ze zamítnuté jistiny a kapitalizovaných úroků z prodlení a úroků z úvěru, a dále z úroků a úroků z prodlení požadovaných až do zaplacení, které soud kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí částkami , částka, a , částka, . Úspěch žalobce tak odpovídá 52 % předmětu sporu a jeho neúspěch 48 %. Úspěch žalobce a žalovaného ve sporu je tedy přibližně stejný, a soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.