8 C 288/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený JUDr. jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného , okres okres o zaplacení částky 60.731 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1.365,78 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 59.365,22 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně - z částky 68.167 Kč za dobu od 19. 1. 2019 do 8. 2. 2019 ve výši 369,24 Kč - z částky 64.056 Kč za dobu od 9. 2. 2019 do 15. 2. 2019 ve výši 121,44 Kč - z částky 64.051 Kč za dobu od 16. 2. 2019 do 25. 3. 2019 ve výši 659,19 Kč - z částky 59.940 Kč za dobu od 26. 3. 2019 do 5. 4. 2019 ve výši 178,57 Kč - z částky 59.935 Kč za dobu od 6. 4. 2019 do 11. 9. 2019 ve výši 2.580,95 Kč - z částky 51.935 Kč za dobu od 12. 9. 2019 do 18. 9. 2019 ve výši 98,46 Kč - z částky 43.535 Kč za dobu od 19. 9. 2019 do 28. 11. 2019 ve výši 837,14 Kč - z částky 39.335 Kč za dobu od 29. 11. 2019 do 23. 12. 2019 ve výši 266,33 Kč - z částky 38.335 Kč za dobu od 24. 12. 2019 do 6. 2. 2020 ve výši 467,21 Kč - z částky 34.224 Kč za dobu od 7. 2. 2020 do 20. 5. 2020 - z částky 32.858,22 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení s úrokem 16,64 % ročně - z částky 56.508,61 Kč za dobu od 19. 1. 2019 do 25. 3. 2019 - z částky 55.047,63 Kč za dobu od 26. 3. 2019 do 5. 4. 2019 - z částky 55.042,63 Kč za dobu od 6. 4. 2019 do 11. 9. 2019 - z částky 47.042,63 Kč za dobu od 12. 9. 2019 do 18. 9. 2019 - z částky 38.642,63 Kč za dobu od 19. 9. 2019 do 28. 11. 2019 - z částky 34.442,63 Kč za dobu od 29. 11. 2019 do 23. 12. 2019 - z částky 33.442,63 Kč za dobu od 24. 12. 2019 do 6. 2. 2020 - z částky 29.331,63 Kč za dobu od 7. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 19. 1. 2019 dosáhne částky 177.811 Kč.

III. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení úroku 55,66 % ročně - z částky 56.508,61 Kč za dobu od 19. 1. 2019 do 25. 3. 2019 - z částky 55.047,63 Kč za dobu od 26. 3. 2019 do 5. 4. 2019 - z částky 55.042,63 Kč za dobu od 6. 4. 2019 do 11. 9. 2019 - z částky 47.042,63 Kč za dobu od 12. 9. 2019 do 18. 9. 2019 - z částky 38.642,63 Kč za dobu od 19. 9. 2019 do 28. 11. 2019 - z částky 34.442,63 Kč za dobu od 29. 11. 2019 do 23. 12. 2019 - z částky 33.442,63 Kč za dobu od 24. 12. 2019 do 6. 2. 2020 - z částky 29.331,63 Kč za dobu od 7. 2. 2020 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 60.731 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 19. 1. 2019 až do zaplacení ze specifikovaných částek uvedených ve výroku II. tohoto rozhodnutí, a s úrokem 72,3 % ročně za dobu od 19. 1. 2019 do zaplacení ze specifikovaných částek. Žalobce tvrdí, že s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž poskytl žalovanému úvěr 60.000 Kč dne 30. 4. 2018. Žalovaný se zavázal úvěr včetně úroku 101,79 % ročně splatit formou 36 splátek po 4.116 Kč měsíčně. Žalobce před uzavřením smlouvy řádně prověřil na základě dokladů a informací od žalovaného i z databází jeho poměry a zjistil, že jeho volné zdroje ke splácení úvěru jsou dostatečné. Žalovaný začal splácet až v červenci 2018 a do 16. 1. 2019 zaplatil celkem 24.691,22 Kč. Žalobci vzniklo právo na smluvní pokutu v celkové výši 3.493 Kč, která se skládá ze sedmi pokut po 499 Kč za prodlení s úhradou splátky, a to za splátky [číslo] až 7, s jejichž zaplacením se žalovaný dostal do prodlení v délce 30 dnů. Ohledně prodlení se stejnými splátkami žalobce nárokuje náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného, a to 7 × 200 Kč, celkem 1.400 Kč. K zesplatnění úvěru došlo tak, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky v délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné 13. 10. 2018, a úvěr byl zesplatněn ke dni 17. 1. 2019. Veškeré dosud nezaplacené úroky z úvěru spolu s nezaplacenou jistinou se staly součástí nové jistiny ve výši 63.274,63 Kč. Po zesplatnění žalovaný uhradil ještě celkem 33.943 Kč devíti platbami. Žalobci vzniklo právo na smluvní pokutu 0,1 % denně z nové jistiny, kterou žalobce vyčíslil za dobu od 19. 1. 2019 do 10. 12. 2020 částkou 26.507 Kč. Žalovaná částka 60.731 Kč se skládá z nové jistiny 29.331,63 Kč, ze smluvní pokuty 3.493 Kč, z nákladů na upomínky 1.400 Kč a ze smluvní pokuty 26.507 Kč.

2. Ve věci byl dne 3. 2. 2021 vydán platební rozkaz, který se však zrušil, neboť žalovaný proti němu podal v zákonné lhůtě odpor.

3. Procesní stanovisko žalovaného spočívá v tom, že nepopírá, že si peníze od žalobce půjčil, a svůj dluh uznává. Nebylo jeho úmyslem nehradit splátky, ale pro onemocnění žaludku a slinivky byl častěji v pracovní neschopnosti, v zimním období mu začaly bolesti zubů a okostnice. [příjmení] si najít tudíž jinou práci méně placenou a byl často ve finanční tísni. Po zesplatnění úvěru se snažil posílat částky podle svých možností, ale situace se zhoršila kvůli pandemii Covid 19, žalovaný byl nucen být doma za 60 % příjmu a následně téměř všichni zaměstnanci dostali výpověď, neboť firma ukončila činnost. Žalovaný si sehnal novou práci za téměř 2 měsíce. Namítl, že požadovaná částka je moc vysoká, navrhl snížení velmi vysokých smluvních pokut a poukázal na to, že vyrostl v dětském domově a nemá proto možnost se na nikoho obrátit. Žalovaný vyjádřil ochotu dluh splácet, není však v jeho silách zaplatit celou částku.

4. Ještě před zahájením prvního jednání ve věci vzal žalobce žalobu částečně zpět ohledně úroku 55,66 % ročně za dobu od 19. 1. 2019 do zaplacení ze specifikovaných částek. Soud proto postupoval podle ustanovení § 96 odstavců 1 a 2 občanského soudního řádu a řízení v odpovídající části zastavil výrokem III. tohoto rozhodnutí. Žalobce nárokuje tedy pouze úrok 16,64 % ročně, který odpovídá dvojnásobku obvyklé úrokové sazby v době poskytnutí úvěru v dubnu 2018 ve výši 8,32 % ročně.

5. Podle výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu [obec] národní banky má žalobce povolení pro poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru s datem oprávnění k této činnosti 11. 5.2018. Žalobce je veden v registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru.

6. Dne 26. 4. 2018 byly vyhotoveny 4 listiny, a to prohlášení klientů, informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru, předsmluvní formulář a návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo]. V prohlášení klientů žalovaný potvrzuje, že se seznámil s veškerými informacemi ohledně úvěru a mimo jiné také to, že smlouvu neuzavírá v tísni, stavu nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti a je schopen úvěr řádně a včas splácet. Tato listina není žalovaným podepsána. V listině informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru je označena jako zprostředkovatel úvěru [jméno] [příjmení], tato listina je žalovaným podepsána. V předsmluvním formuláři, podepsaném žalovaným, jsou obsaženy základní parametry úvěru, tedy výše úvěru, podmínky čerpání, doba trvání úvěru, výše a počet splátek, celková částka ke splacení, úroková sazba 101,79 % ročně, důsledky prodlení, včetně smluvních pokut.

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru shora uvedeného čísla zjistil soud tyto skutečnosti. Za žalobce smlouvu uzavřela s žalovaným [jméno] [příjmení], výše úvěru byla dohodnuta na 60.000 Kč, žalovaný měl hradit splátky 4.116 Kč měsíčně v počtu 36 vždy k 13. dni v měsíci, celkem měl žalobci zaplatit 148.176 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 101,79 % ročně. V čl. 4 se žalovaný zavázal vrátit žalobci úvěr a zaplatit úroky. Článek 6 obsahuje důsledky prodlení, a to povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, u níž je v prodlení 30 dnů, dále náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením o délce 15 dnů ve výši 200 Kč za každou splátku, a automatické zesplatnění úvěru při prodlení o délce 65 dnů. Za takové situace se stane okamžitě splatnými celá jistina, veškeré úroky ke dni zesplatnění, smluvní pokuty a náhrady nákladů. Dosud neuhrazená jistina a úroky se stanou součástí nové jistiny úvěru, a pokud by žalovaný tuto novou jistinu v den zesplatnění úvěru neuhradil, vznikne mu povinnost zaplatit žalobci další smluvní pokutu 0,1 % z nové jistiny denně. Žalovaný tuto listinu podepsal 26. 4. 2018, žalobce akceptoval tento návrh na uzavření smlouvy o úvěru ve výše uvedeném znění dne 30. 4. 2018.

8. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že úvěr byl poskytnut a žalovaný ho čerpal. Podle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 60.000 Kč poukázána dne 30. 4. 2018 na účet žalovaného [číslo] [bankovní účet]. Žalobce následně dopisem z 2. 5. 2018 oznámil žalovanému, že smlouvu o úvěru a úvěr schválil, potvrdil základní parametry úvěru včetně celkové částky, kterou měl žalovaný zaplatit, a připojil žalovanému splátkový kalendář. V něm jsou vyjmenovány všechny splátky v počtu 36, datum jejich splatnosti, výše splátky a částka, která z každé splátky se započítává na jistinu a na úroky. První splátka měla být zaplacena 13. 6. 2018 a poslední 13. 5. 2021. Podle vrácené obálky byl dopis žalovanému odeslán doporučeně na jeho adresu uvedenou ve smlouvě, vrátil se však žalobci zpět jako nedoručený, neboť žalovaný si ho nevyzvedl na poště.

9. Žalobce upozorňoval žalovaného na nezaplacené splátky dopisy ze dnů 16. 7., 13. 8., 13. 9., 15. 10., 13. 11. a 14. 12. v roce 2018 a dopisem z 14. 1. 2019. Jednalo se o prodlení se zaplacením již první splátky a následujících splátek. Žalobce v dopisech připomněl žalovanému náhradu nákladů 200 Kč za každou splátku, smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku a zmínil také možnost zesplatnění úvěru. Podle čestného prohlášení žalobce tyto dopisy odeslal formou obyčejného psaní prostřednictvím hybridní pošty, tedy služby České pošty.

10. Splácení úvěru soud ověřil z listiny Karta klienta. Žalovaný prováděl úhrady podle svého uvážení a nedodržoval dohodnutou splatnost jednotlivých splátek. První splátku zaplatil až 31. 7. 2018 v plné výši a další částky byly nižší. Do 16. 1. 2019 žalovaný uhradil celkem 24.691,22 Kč.

11. Dopisem ze 17. 1. 2019 oznámil žalobce žalovanému, že došlo k zesplatnění všech závazků ze smlouvy a vyzval žalovaného k zaplacení celkové částky 68.167 Kč, která se skládá z jistiny 56.508,61 Kč, z úroku ke dni zesplatnění ve výši 6.766,02 Kč, ze smluvní pokuty 3.493 Kč a z náhrady nákladů vzniklých při prodlení žalovaného ve výši 1.400 Kč.

12. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem své právní zástupkyně z 6. 5. 2020, který byl podle poštovního podacího archu žalovanému odeslán doporučeně dne 11. 5. 2020 na jeho adresu uvedenou ve smlouvě.

13. Žalobce na podporu svého nároku na zaplacení úroku z úvěru předložil vyjádření znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018. Znalec zde popisuje 2 druhy úrokových sazeb, a to sazbu efektivní a nominální, a uvádí převodní tabulku pro přepočet efektivní úrokové sazby na nominální úrokovou sazbu, přičemž podle této tabulky efektivní úrokové sazbě 101 % ročně odpovídá nominální úroková sazba 71,8842 % ročně. Žalobce v této souvislosti použil ještě sdělení [obec] národní banky z 21. 12. 2018, sdělení [právnická osoba] z 19. 9. 2018 a sdělení [právnická osoba] ze dne 28. 8. 2018 a informaci o zápůjčních úrokových sazbách obvyklých na trhu pro účely uplatnění výjimky z plné působnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Tato posledně uvedená listina nebyla nikterak autorizována ani datována a pochází zřejmě z jednání mezi [anonymizována tři slova] a [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [země]. Z těchto listin soud zjistil, že [ulice] [anonymizováno] v červnu 2013 poskytovala hotovostní neúčelový úvěr o objemu 35.000 Kč na 48 měsíců s úrokovou sazbou 18,9 % ročně, [anonymizována dvě slova] poskytovala obvykle úročení mezi 15 až 35 %, zřejmě ročně, nelze z toho však zjistit, o jaké úvěry se jedná a v které době toto rozmezí platilo. Z informace o zápůjčních úrokových sazbách obvyklých na trhu pro účely uplatnění výjimky z plné působnosti zákona o spotřebitelském úvěru nezjistil soud pro projednávanou věc ničeho právně významného, stejně tak ani ze zprávy [obec] národní banky ze dne 21. 12. 2018.

14. Sazbu úroku z úvěru 101,79 % ročně sjednanou ve smlouvě, stejně tak i sazbu úroku z úvěru 72,3 % ročně uplatněnou v žalobě, považuje soud za nepřiměřeně vysokou, a proto nahlédl do databáze [obec] národní banky [příjmení], z níž zjistil, že podle statistických údajů činila v dubnu 2018 průměrná úroková sazba úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na spotřebu, nikoli na bydlení, 8,32 % ročně.

15. Ohledně zjišťování poměrů žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Žalobce měl k dispozici občanský průkaz žalovaného platný do 4. 4. 2026, jakož i údaje o účtu žalovaného, získané elektronicky, na němž byl uveden účetní zůstatek 0 Kč. Dne 12. 4. 2018 zřejmě žalobce nahlédl do registru [příjmení], ve výpisu nejsou uvedeny žádné splátky po splatnosti. Podle výpisu z nebankovního registru klientských informací NRKI ze dne 12. 4. 2018 měl žalovaný skóre 498, byl zařazen do kategorie IV, měl maximální počet bodů, nízké riziko a byl v nejlepším segmentu klientů. Žádné údaje, z nichž byl učiněn tento závěr, výpis neobsahuje. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného [právnická osoba] vyplývá, že žalovaný za měsíce leden až březen 2018 dosáhl průměrného čistého měsíčního příjmu 16.746 Kč. Předložená výplatní páska je téměř nečitelná, nelze zjistit, na které období se vztahuje, nelze dobře přečíst výši příjmu, dobírka činila asi 19.022 Kč, čistá mzda asi 20.500 Kč nebo 20.560 Kč, hrubý příjem asi 18.480 Kč.

16. Dne 26. 4. 2018 byla vypracována listina s názvem hodnocení klienta. Zde je uvedeno, že se jedná o nový úvěr žalovaného, že tento je zaměstnán a má čistý měsíční příjem 16.747 Kč, jeho výdaje představuje životní minimum 3.410 Kč, náklady na bydlení 1.500 Kč, náklady ostatní na dopravu, kursy, záliby a další ve výši 200 Kč. Celkové výdaje žalovaného tak představovaly 5.110 Kč, k tomu byla připočtena rezerva 1.000 Kč a žalobce tak stanovil částku volných zdrojů žalovaného, tedy rozdíl mezi příjmy a výdaji, na 10.637 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je ženatý, že do stávajícího zaměstnání nastoupil 3. 7. 2017, že není ve výpovědní lhůtě, že nežije s manželkou ve společné domácnosti, má výuční list a forma bydlení je uvedena jako vlastní. Všechny tyto údaje žalovaný podepsal a zprostředkovatel úvěru paní [příjmení] doporučila úvěr poskytnout. Nahlédnutím do databáze katastru nemovitostí soud ověřil, že ke dni uzavření úvěrové smlouvy 26. 4. 2018 byl rodinný dům [adresa] včetně pozemku parc. [číslo] v [obec] v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalovaný mezi vlastníky uveden není.

17. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný obdržel informace o předmětném úvěru ze strany žalobce dne 26. 4. 2018, ve stejný den žalovaný podepsal návrh úvěrové smlouvy/úvěrovou smlouvu shora uvedeného obsahu. Žalobce se ve smlouvě zavázal poskytnout žalovanému úvěr 60.000 Kč na úrok 101,79 % ročně, žalovaný se zavázal zaplatit žalobci 36 splátek po 4.116 Kč měsíčně, celkem měl zaplatit 148.176 Kč. Ve smlouvě byly sjednány důsledky prodlení žalovaného ve formě jednorázových smluvních pokut 499 Kč za každou splátku v prodlení, nákladů 200 Kč za každou splátku v prodlení, zesplatnění úvěru při prodlení v délce 65 dnů, způsob stanovení nové jistiny úvěru a smluvní pokuta 0,1 % denně z nové jistiny pro případ, že jí žalovaný neuhradí ihned po zesplatnění. Žalobce nabídku obsaženou ve zmíněné listině přijal dne 30. 4. 2018, úvěr schválil a oznámení o schválení úvěru spolu se splátkovým kalendářem zaslal žalovanému doporučeně, žalovaný si však dopis na poště nevyzvedl. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 30. 4. 2018 ve výši 60.000 Kč bezhotovostně. Žalovaný nezaplatil v dohodnutých lhůtách splatnosti prakticky žádnou splátku, hradil podle svého uvážení, žalobce ho upomínal a upozorňoval na následky prodlení, včetně zesplatnění úvěru. Žalovaný do zesplatnění na úvěr uhradil 24.691,22 Kč. Úvěr byl zesplatněn ke dni 17. 1. 2019, žalobce stanovil výši nové jistiny 68.167 Kč. Žalovaný ještě následně zaplatil celkem 33.940 Kč, čímž snížil dluh na jistině na 29.331,63 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobce zjišťoval poměry žalovaného, jak je výše popsáno. Žalovaný na žalovanou částku žalobci ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě.

18. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § [číslo] tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce jakožto úvěrující či věřitel si svojí povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že žalovanému poskytl dohodnutou částku 60.000 Kč. Žalovaný své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky dostál pouze částečně, když jeho platby v celkové výši 58.634,22 Kč nepostačovaly ke krytí všech jeho závazků ze smlouvy.

19. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud nepokládá závěr žalobce o tom, že žalovanému zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení žalovaného úvěru, za zodpovědný. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Po žalobci lze proto důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U žalobce je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Tentýž zákon v § 75 a § 76 vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy v tomto případě žalovaného. Ustanovení § 77 téhož zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud upozorňuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což je povinen zajistit žalobce. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků.

20. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobce nahlížel do registrů [příjmení] a NRKI, z nichž nezjistil žádné dřívější závazky žalovaného, a žalovaný při blíže nespecifikovaném zkoumání v registru NRKI získal dobré hodnocení. Žalobce zjistil, že žalovaný je ženatý, nežije s manželkou ve společné domácnosti, žádné děti v domácnosti s ním nežijí, ani žádná jiná osoba. Příjem žalovaného žalobce zjistil z výplatní pásky, z níž nebylo možné zjistit ničeho pro její nečitelnost, a dále z potvrzení zaměstnavatele žalovaného, podle něhož dosahoval žalovaný průměrného čistého měsíčního příjmu 16.746 Kč za měsíce leden, únor a březen 2018, tedy před poskytnutím úvěru. Jedná se o velice nízký příjem. Pokud jde o výdajovou stránku žalovaného, spokojil se žalobce pouze s částkou životního minima 3.410 Kč a s výdajem za bydlení 1.500 Kč a s výdajem na dopravu, kursy, záliby a další 200 Kč. Žalobce nikterak konkrétně nezkoumal výdajovou stránku žalovaného a neměl ověřen jediný z údajů, které jsou navíc velice kusé. Soud poukazuje na to, že podle listiny hodnocení klienta měl žalovaný formu bydlení vlastní, bydlel na adrese [obec a číslo], a podle výpisu z katastru nemovitostí nebyl uveden jako vlastník tohoto domu s pozemkem, a není zde uvedeno ani jiné právo žalovaného, například služebnost užívání domu či jeho části. Tuto skutečnost měl žalobce možnost zjistit z veřejně dostupné databáze katastru nemovitostí.

21. Žalobce, který má odbornou převahu nad žalovaným, měl zjistit ohledně žalovaného více údajů zejména o jeho výdajích, a zjištěné údaje vyhodnotit přiléhavěji. Žalobce vypočítal rozdíl mezi čistým příjmem 16.747 Kč a výdaji výše uvedenými včetně rezervy 6.110 Kč na částku 10.637 Kč, a tuto částku žalobce pokládal za dostatečnou k tomu, aby žalovaný byl schopen každý měsíc po dobu tří let platit splátku 4.116 Kč. Soud na tomto místě uvádí, že výše měsíční splátky představuje jednu čtvrtinu čistého měsíčního příjmu žalovaného, což soud považuje za vysoké zatížení. Je zřejmé, že žalovaný není schopen správně vnímat vlastní schopnost splácet úvěr, není schopen vyhodnotit řádně svoji majetkovou situaci. Žalovaný sice měl příjem ze zaměstnání, avšak velice nízký, a tento příjem nebyl dostatečně vysoký na to, aby žalovaný mohl pokrýt své potřeby a platit žalobci splátku ve výši jedné čtvrtiny čistého měsíčního příjmu. Žalovaný zřejmě v této oblasti nedokáže usuzovat zodpovědně a přiměřeně svému stavu a svým poměrům. Podle názoru soudu žalobce musel tyto skutečnosti ohledně žalovaného poznat, když s ním jednal o uzavření žalované smlouvy, zvláště když soud přihlédne k odborné způsobilosti žalobce a k předmětu jeho podnikání.

22. Obecně známou skutečností je, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaný, a právě k tomu je nutná odborná péče žalobce jakožto poskytovatele úvěru. Žalobce ze skutečností, které u žalovaného zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Žalobce tedy poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednávání žalovaného úvěru, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zároveň narušuje veřejný pořádek, a tudíž úvěrová smlouva je neplatná absolutně podle § 588 občanského zákoníku. K tomuto druhu neplatnosti soud přihlíží bez návrhu, tedy aniž by kterákoli smluvní strana neplatnost namítla. Popsané chování žalobce jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je nežádoucí a vede ke zbytečnému zadlužování spotřebitelů. Netýká se pouze vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, například sociálními dávkami, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, čímž čerpají pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů na jiné všeobecně prospěšné účely.

23. Soud v této souvislosti poukazuje na 2 rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, a to rozsudek z 20. 3. 2019 č. j. 33 Cdo 201/2018-141 a rozsudek z 25. 7. 2018 Kč č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 Nejvyšší soud v nich zaujal stanovisko, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého, ale i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, vyjde-li z objektivně nedoložených prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Informace získané pouze od spotřebitelů nejsou v tomto směru dostatečné. Odborná péče předpokládá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru prověří údaje sdělené spotřebitelem, respektive bude vycházet z údajů objektivně podložených. Věřitel je povinen využívat také veřejně dostupné informace.

24. Z výše uvedených rozhodnutí vyplývá, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů zdůraznil také Ústavní soud například ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz. Žalobce zjistil pouze výše uvedené skutečnosti, spolehl se na údaje sdělené žalovaným ohledně jeho výdajové stránky, která nebyla žádným způsobem blíže došetřena ani doložena. Naopak, jak soud výše popsal, údaj o tom, že žalovaný bydlí ve vlastním bydlení, neodpovídal skutečnosti, což žalobce mohl snadno poznat nahlédnutím do katastru nemovitostí.

25. Z absolutně neplatné úvěrové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit žalobci jakékoli poplatky, úroky z úvěru či smluvní pokuty. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku 60.000 Kč, a žalovaný z toho vrátil toliko 58.634,22 Kč. Rozdíl ve výši 1.365,78 Kč odpovídá bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného, které je povinen žalobci vydat.

26. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, respektive její nesplacenou část, v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku věřitel v takovém případě může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. Výzvou k plnění je výše uvedený dopis zástupkyně žalobce, odeslaný 11. 5. 2020. Do dispozice žalovaného se dopis mohl dostat nejdéle do 16. 5. 2020, žalovaný měl plnit do 20. 5. 2020, a do prodlení se dostal 21. 5. 2020. Od téhož dne žalobci vzniklo podle § 1970 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení, jejichž sazba je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 9,75 % ročně.

27. Soud ještě dodává, že žalovaná úvěrová smlouva byla posouzena jako absolutně neplatná, a proto nebylo již třeba zabývat se výší úroků z úvěru, když navíc žalobce vzal žalobu ohledně úroků z úvěru z větší části zpět. Soud pouze na okraj uvádí, že sazba úroku z úvěru sjednaná ve smlouvě i požadovaná v žalobě se zjevně příčí dobrým mravům. Žalobci v případě, že by celá úvěrová smlouva nebyla absolutně neplatná, by bylo možné přiznat pouze sazbu úroku z úvěru ve smyslu § 1802 občanského zákoníku, a to podle databáze [příjmení], ve výši 8,32 % ročně. Při výši úvěru 60.000 Kč a 36 splátkách by činila výše splátky 1.889 Kč měsíčně a žalovaný by byl povinen na úvěr celkem uhradit 68.004 Kč. Soud připomíná ještě ustanovení § 1796 občanského zákoníku, podle něhož je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Průměrnému člověku podle jeho rozumu a schopností jej užívat s běžnou péčí a opatrností ve smyslu § 4 odst. 1 občanského zákoníku muselo být na první pohled zřejmé, že cena za poskytnutí úvěru v podobě úrokové sazby 101,79 % ročně je nepřiměřeně vysoká. Nabízí se otázka, zda vůbec může být přínosem pro jakéhokoli člověka vzít si úvěr s takto vysokým úrokem. Podle názoru soudu člověk s průměrným rozumem a schopnostmi by si úvěr na takto vysoký úrok nikdy nevzal, pokud by nebyl ve stavu tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti. Soud vnímal chování žalovaného jednak z jeho písemného projevu – konkrétně z odporu do platebního rozkazu, a jednak také z jeho projevu u dnešního jednání před soudem. Soud má za to, že žalovaný je jednodušší povahy a zřejmě nedokázal vyhodnotit všechny výše uvedené skutečnosti, když smlouvu uzavíral. Smlouva o úvěru by tak i z tohoto důvodu byla posouzena jako absolutně neplatná ve smyslu § 588 občanského zákoníku, neboť se zjevně příčí dobrým mravům.

28. Žalovaný v odporu uznal nárok žalobce. Soud však nepostupoval podle § 153a odstavec 1 občanského soudního řádu a nerozhodl ve věci rozsudkem pro uznání, když má za to, že žalobci z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat nárok, který převyšuje povinnost žalovaného stanovenou ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Žalovaný navíc své uznání zpochybnil, když namítl, že požadovaná částka je moc vysoká.

29. Soud tedy žalobci přiznal pouze bezdůvodné obohacení s úrokem z prodlení, a ve zbytku žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozhodnutí.

30. Žalovaný měl ve sporu úspěch v převážné části předmětu řízení, když jeho neúspěch představuje pouze nepatrnou část předmětu řízení. Žalobce svým částečným zpětvzetím žaloby zavinil, že řízení muselo být částečně zastaveno. V souladu s ustanovením § 142 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. tak žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný se však tohoto svého práva vzdal, a soud tedy rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.