8 C 288/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení jméno . se sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení částky 17.920 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 9.300 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od 12. 3. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 8.620 Kč s úrokem z prodlení - ve výši 10 % ročně z částky 3.023 Kč za dobu od 15. 5. 2020 do zaplacení - ve výši 10 % ročně z částky 9.300 Kč za dobu od 15. 5. 2020 do 11. 3. 2021 - ve výši 1,75 % ročně z částky 9.300 Kč za dobu od 12. 3. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 17.920 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12.323 Kč za dobu od 15. 5. 2020 do zaplacení. Tvrdí, že dne 14. 4. 2020 uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce elektronicky pomocí prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy žalobce poskytl žalované peněžní prostředky 9.300 Kč bezhotovostně na účet žalované. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky zaplatit poplatek 3.023 Kč. Žalovaná však žalobci ničeho nezaplatila. Žalovaná částka se skládá z jistiny zápůjčky 9.300 Kč, z poplatku 3.023 Kč, z nákladů spojených s uplatněním pohledávky 2.500 Kč a ze smluvní pokuty 3.097 Kč.

2. Ve věci byl dne 27. 5.2021 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalované doručovány postupem podle § 49 odstavec 4 občanského soudního řádu. Žalovanému se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Z listiny smlouva o zápůjčce soud zjistil, že byla [anonymizováno] zřejmě dne 14. 4. 2020 žalobcem a podepsána jeho dvěma jednateli. Žalobce je označen jako věřitel a žalovaná jako klient. Žalobce se zavázal poskytnout žalované zápůjčku 9.300 Kč bezhotovostně a žalovaná se zavázala tuto částku žalobci vrátit včetně poplatku 3.023 Kč nejpozději do 14. 5. 2020. Nedílnou součástí smlouvy měly být všeobecné obchodní podmínky žalobce. Pro případ prodlení žalované se splacením zápůjčky byla v bodě 2.3 smlouvy stanovena povinnost žalované zaplatit žalobci smluvní pokutu 0,1% z dlužné částky denně, zákonný úrok z prodlení a náklady vynaložené v souvislosti s prodlením ve výši 500 Kč za každou písemnou listinnou upomínku. V místě vyhrazeném pro podpis žalované je uvedeno její jméno, příjmení, datum 14. 4. 2020, 17.25 hod. a [příjmení] kód [číslo]. Podpis žalované se zde nenachází.

5. Všeobecné obchodní podmínky žalobce měly být nedílnou součásti smlouvy a vymezovat vztahy mezi žalobce a žalovanou v souvislosti s uzavřením smlouvy. Listina byla vytvořena 14. 4. 2020 žalobcem a je rovněž žalobcem podepsána, podpis žalované se zde nenachází, pouze stejný [příjmení] kód jako na smlouvě.

6. Čerpání peněžních prostředků ze strany žalované vzal soud za prokázáno z výpisů z účtu č. [bankovní účet], podle něhož na tento účet byla dne 14. 4. 2020 připsána částka 9.300 Kč z účtu žalobce jakožto půjčka [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] je majitelkou tohoto účtu žalovaná.

7. Ohledně uzavření smlouvy o zápůjčce žalobce tvrdí, že žalovaná si nejprve přečetla na webových stránkách žalobce nabídku na uzavření smlouvy, nastavila si dostupné parametry podle své volby, a to splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaná vyplnila na webové stránce žalobce formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, do něhož zadala své osobní údaje, a tím učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaná zaškrtla řádek s textem: potvrzuji, že jsem se seznámila se zněním smlouvy o zápůjčce a zněním všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům jsem porozuměla a souhlasím s jejich zněním. Tímto žalovaná odsouhlasila znění obchodních podmínek. Žalovaná smlouvu podepsala elektronicky pomocí [příjmení], který žalobce zasílá na telefonní číslo klienta, přičemž tento [příjmení] je prostým elektronickým podpisem splňujícím požadavky § 7 zákona 297/2016 Sb., a smlouvu o zápůjčce je tedy třeba považovat za smlouvu uzavřenou v písemné podobě.

8. K těmto tvrzením žalobce soud uvádí, že jednak nejsou úplná, postrádají časovou konkretizaci o jednotlivých tvrzených úkonech žalobce či žalované, a ani takto neúplná tvrzení nebyla v řízení prokázáno. Nebylo tedy prokázáno, kterého dne a jakým způsobem se žalovaná zaregistrovala na webových stránkách žalobce, jaké zadala údaje, jak si nastavila splatnost a výši zápůjčky, kdy měla zaškrtnout jaký řádek s jakým textem, jakým způsobem odsouhlasila obchodní podmínky, kterého dne a jakým způsobem jí žalobce zaslal nějaký [příjmení] kód, a jakým způsobem žalovaná tento [příjmení] kód použila a kterého dne. Nebylo rovněž prokázáno, jaký byl obsah smlouvy o zápůjčce, jakým způsobem a kterého dne měl žalobce odsouhlasit nějaký text smlouvy podle návrhu žalované.

9. Žalovaná žalobci ničeho nezaplatila a žalobce urgoval žalovanou o úhradu pěti dopisy ze dnů 21. 5., 28. 5., 4. 6., 13. 6. a 28. 6. 2020. V řízení nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byly tyto dopisy žalované odeslány či doručeny.

10. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalované dopisem své právní zástupkyně z 3. 3. 2021, v němž upozornil žalovanou na to, že pokud dluh nevyrovná do tří dnů, obrátí se žalobce se svým nárokem na soud. Podle podacího lístku byl dopis žalované odeslán doporučeně téhož dne.

11. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce 14. 4. 2020 shora uvedeného obsahu, ani že by se účastníci dohodli na všeobecných obchodních podmínkách. Bylo prokázáno, že žalobce ze svého účtu poukázal na účet žalované bezhotovostně dne 14. 4. 2020 částku 9.300 Kč a tato částka byla na účet žalovaná řádně připsána. Žalobce vytvořil pět upomínek k zaplacení, nebylo však prokázáno, zda byly žalované odeslány či doručeny, případně kdy se tak mělo stát. Žalovaná žalobci ničeho nezaplatila ani po předžalobní výzvě zástupkyně žalobce. Nebylo prokázáno, že by žalobce jakýmkoliv způsobem ověřoval úvěruschopnost žalované. Na výzvu soudu sdělil, že žádná tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalované doplňovat nebude.

12. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce na částku 9.300 Kč, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2390 občanského zákoníku, podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Rovněž tak na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že žalobce se zavázal na požádání žalované poskytnout v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaná zavázala tyto peněžní prostředky vrátit ve sjednané době a zaplatit úroky, poplatky či jiná plnění. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě 9.300 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoliv smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odstavec 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující smlouvu o zápůjčce neobsahuje podpis žalované a nebylo zjištěno, že by žalovaná jakýmkoliv způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupila a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by žalobce nebo žalovaná učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by žalobce či žalovaná projevili vůl být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odstavec 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, zda žalobce či žalovaná jakoukoliv nabídku na uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce přijali ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Bylo pouze prokázáno, že žalobce vytvořil text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text předložil žalované, příp. kterého dne, ani že by žalovaná takovýto návrh smlouvy přijala, jakým způsobem a kterého dne. Žalobce tvrdí, že smlouva byla mezi účastníky uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci.

13. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem žalobce či žalovaný měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce zmíněného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Nic takového však v řízení nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám. Soud ještě připomíná, že nelze směšovat to, zda podle tvrzení žalobce je [příjmení] prostým elektronickým podpisem splňujícím požadavky § 7 zákona 297/2016 Sb., s tím, zda je v řízení prokázáno použití nějakého [příjmení] a uzavření smlouvy.

14. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o zápůjčce nebyla mezi účastníky uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. I kdyby bylo uzavření tvrzené smlouvy prokázáno, nebylo prokázáno, že by si žalobce jakožto věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Na výzvu soudu žalobce uvedl, že žádná tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované uvádět nebude. Žalobce tedy o poměrech žalované nezjistil ničeho. Pokud by tedy bylo prokázáno uzavření žalované smlouvy o zápůjčce, byla by tato smlouva posouzena jako absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku a § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť taková smlouva by se zjevně příčila dobrým mravům, odporovala zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušovala veřejný pořádek.

15. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku. Žalované nemohla vzniknout povinnost vrátit žalobci předmětnou částku v určité lhůtě ani platit žalobci jakékoliv poplatky, náklady na upomínání či smluvní pokuty. V řízení bylo prokázáno, že žalobce na účet žalované poukázal částku 9.300 Kč, žalovaná tuto částku přijala, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod. Na straně žalované tak došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení a citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalované představuje celá částka 9.300 Kč, když nebylo zjištěno, že by žalovaná z této částky žalobci cokoliv vrátila.

16. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odstavec 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen po té dluh splnit bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou je dopis zástupkyně žalobce z 3. 3. 2021 odeslaný žalované téhož dne. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalované se dopis dostal 8. 3. 2021, žalovaná měla plnit bez zbytečného odkladu do tří dnů, tedy do 11. 3. 2021, a následujícího dne 12. 3. 2021 se dostala do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku. Od téhož dne žalobci vzniklo podle § 1970 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 8,25% ročně. [příjmení] sazbu úroků z prodlení si účastníci neujednali.

17. Na základě všech výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci částku 9.300 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 12. 3. 2021 do zaplacení. Výrokem II. tohoto rozhodnutí byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně poplatku, nákladů na vymáhání, smluvní pokuty a části úroků z prodlení.

18. Úspěch žalobce i žalované ve sporu je přibližně stejný, když soud zohlednil rovněž přiznaný či zamítnutý úrok z prodlení, který kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.