8 C 289/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 49.000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci , částka, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky , částka- s úrokem z prodlení ve výši , částka- s úrokem ve výši , částka- s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení- s úrokem 20,88 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení , částka, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , advokáta v , Anonymizováno, .

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci , částka, s úrokem z prodlení ve výši , částka, , s úrokem ve výši , částka, , s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení a s úrokem 20,88 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že právní předchůdce žalobce, původní věřitel , právnická osoba, , uzavřel dne , datum, s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž žalovaná obdržela tentýž den v hotovosti , částka, . Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli navíc , částka, , což je součet úroků , částka, , poplatku za zpracování úvěru , částka, , poplatku za flexibilní splácení , částka, a poplatku za pojištění , částka, . Žalovaná měla úrok splatit 21 splátkami po , částka, měsíčně, splatila však pouze , částka, , což si původní věřitel započítal na poplatky. Žalovaná částka , částka, představuje celou dlužnou jistinu. Úrok ve výši , částka, byl vypočten v sazbě 20,88 % ročně z jistiny , částka, za dobu od , datum, do , datum, . Úrok z prodlení ve výši , částka, byl vypočten v sazbě 8,5 % ročně z téže dlužné jistiny za dobu od , datum, do , datum, . Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovanou na žalobce postupní smlouvou, což bylo žalované oznámeno.

2. Ve věci byl dne , datum, vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Z listiny Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaná dne , datum, požádala původního věřitele , právnická osoba, o poskytnutí spotřebitelského úvěru , částka, . Uvedla, že má bydlení, jehož je vlastníkem, je vdaná, má vysokoškolské vzdělání, peníze potřebuje na vybavení domácnosti, má 1 vyživovanou osobu, vlastní auto, má 1 zdroj příjmů, když pracuje jako , Anonymizováno, na plný úvazek, její čistý měsíční příjem činí , částka, , další čisté příjmy domácnosti jsou , částka, , odhadované měsíční výdaje žalované jsou , právnická osoba, Kč, externí splátky nemá a položka interní splátky u původního věřitele není vyplněná. Čistý příjem žalované byl ověřen potvrzením o příjmu, všechny tyto údaje žalovaná potvrdila svým podpisem.

5. Téhož dne , datum, uzavřela žalovaná s původním věřitelem , právnická osoba, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Z ní soud zjistil, že původní věřitel prohlásil, že žalované poskytuje spotřebitelský úvěr , částka, a žalovaná potvrdila svým podpisem, že tuto částku obdržela v hotovosti. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli zaplatit navíc úrok , částka, , poplatek za zpracování úvěru , částka, , poplatek za komfortní poskytnutí a splácení , částka, , poplatek za flexibilní splácení , částka, a poplatek za pojištění , částka, . Součet poplatků a úroku činí , částka, . Celkovou částku , částka, měla žalovaná podle smlouvy splatit formou 21 splátek po , částka, měsíčně.

6. Podle tabulky umoření žalovaná splatila celkem pouze , částka, , kdy tuto částku uhradila , datum, . Bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že uhradila částku vyšší, žalovaná však ničeho takového netvrdila ani neprokázala.

7. Ohledně postoupení pohledávky zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne , datum, uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v příloze smlouvy. Touto přílohou smlouvy je seznam postoupených pohledávek, v němž je zahrnuta i pohledávka za žalovanou označená číslem úvěrové smlouvy. Dopisem z , datum, oznámil původní věřitel žalované, že pohledávku za žalovanou postoupil na žalobce, a vyzval žalovanou, aby svůj dluh plnila již žalobci na specifikované bankovní spojení. Podle podacího lístku byl tento dopis žalované odeslán dne , datum, .

8. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalované dopisem svého právního zástupce z , datum, , který byl podle podacího lístku odeslán žalované doporučeně téhož dne. Žalovaná žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatila.

9. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, žalovaná v tentýž den čerpala dohodnutou částku úvěru , částka, hotovosti. Zavázala se, že kromě této částky původnímu věřiteli uhradí navíc úrok a poplatky v celkové výši , částka, . Celkem tedy měla zaplatit , částka, formou 21 splátek po , částka, měsíčně. Splatila však toliko , částka, , což původní věřitel započítal na poplatky. Původní věřitel zjistil příjem žalované a další údaje tak, jak je shora popsáno. Původní věřitel uzavřel následně s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovanou, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaná žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatila ani po předžalobní upomínce.

10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že žalované poskytl částku , částka, dohodnutým způsobem v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná však nedostála své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky.

11. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovanou, které poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalované poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U původního věřitele je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalované splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a jejích dosavadních závazků.

12. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaná bydlí ve vlastním bydlení, má 1 vyživovanou osobu, má jeden zdroj příjmu ze zaměstnání na plný úvazek a její příjem činí , částka, čistého měsíčně, což se považuje za nízký příjem. Tento příjem žalované měl být ověřen podle zákaznické karty potvrzením o příjmu. Žalobce však žádné takové potvrzení nepředložil, a proto nelze zjistit, jaký doklad o příjmu žalovaná předložila, a za jaké období byl tento příjem vypočten. Nelze proto posoudit, zda se jednalo o dostatečné ověření příjmu žalované. Pokud jde o částku , částka, , označenou v zákaznické kartě jako další čisté příjmy domácnosti, nebylo možné ji pokládat za další příjem žalované, neboť není zřejmé, o jaké další příjmy se jedná, kdo je poživatelem takového příjmu, z jakého zdroje příjem pochází a zda či do jaké míry žalovaná může tímto příjmem disponovat. Pokud jde o výdajovou stránku, tak původní věřitel uvedl odhadované měsíční výdaje na , právnická osoba, Kč. Jedná se o velice nízkou částku a stěží si lze představit, že by jakýkoli člověk měl takto nízké měsíční výdaje, že by z takovéto částky hradil výdaje za bydlení, energie, dopravu, jídlo, pití, ošacení či jiné náklady. Žalovaná uvedla, že nemá žádné externí splátky, tedy že nesplácí úvěry jiným věřitelům. V kolonce interní splátky není vyplněno ničeho, to znamená, že není zřejmé, zda žalovaná hradila nějaké splátky původnímu věřiteli z předchozích úvěrů. Nebylo zjištěno, že by původní věřitel jakýmkoliv způsobem ověřil tvrzení žalované, že nemá žádné jiné závazky vůči jiným věřitelům, kdy původní věřitel tak mohl učinit například v nebankovním registru klientských informací. Původní věřitel za tohoto stavu nemohl provést porovnání zjištěného a nedostatečně ověřeného příjmu žalované, nezjištěných a neověřených výdajů žalované a nezjištěných a neověřených dosavadních závazků žalované, jak mu ukládá výše citované ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel ze skutečností, které u žalované zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit. Původní věřitel tedy poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. věty druhé citovaného zákona, a proto je smlouva o úvěru neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona.

13. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalované při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí poté nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů.

14. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

15. Za takové situace soud žalovanou úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalované nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoli úroky, poplatky nebo jiné platby. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalované částku , částka, , z čehož žalovaná vrátila pouze , částka, . Bezdůvodné obohacení na straně žalované tak představuje rozdíl těchto částek , částka, .

16. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovanou písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.

17. Žalovaná je povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení ve vztahu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení, když důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované je neplatnost smlouvy o úvěru a také to, že žalovaná jakožto spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Jedná se o novou dobu splatnosti, která je závislá nikoli na výzvě k plnění, nýbrž na možnostech žalované.

18. Soud má tudíž za to, že žalovaná se dosud do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku nedostala, a právo na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku nemohlo původnímu věřiteli, a ani žalobci, vzniknout. Soud nemohl posoudit možnosti žalované, když žalovaná byla v řízení pasivní. Soud tedy stanovil žalované obvyklou lhůtu k plnění 3 dny od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.

19. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci jistinu , částka, a výrokem II. žalobu ve zbytku zamítl, tedy ohledně zbývající jistiny , částka, a úroku z úvěru a úroku z prodlení.

20. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud stanovil míru úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu. Úspěch žalobce představuje přiznaná jistina , částka, . Jeho neúspěch odpovídá částce , částka, , která je součtem jistiny , částka, , kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení , částka, a , částka, , a úroků a úroků z prodlení zamítnutých na dobu neurčitou do zaplacení, které soud kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí částkami , částka, a , částka, . Úspěch žalobce tak odpovídá 55 % předmětu sporu a jeho neúspěch 45 %. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 10 %. Soud také přihlédl k tomu, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř. více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalované výzvu k plnění, a to výše uvedený dopis.

21. Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku , částka, , z odměny za právní zastoupení za první 3 úkony právní pomoci po , částka, za úkon podle § 14b odst. 1 bodu 3 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze 3 paušálů režijních výloh po , částka, podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, dále z odměny , částka, za 1 úkon právní pomoci podle § 7 advokátního tarifu, z paušálu režijních výloh , částka, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky , částka, , která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a sepis žaloby, přičemž u těchto úkonů právní pomoci žalobce požadoval pouze odměnu , částka, a paušál , částka, a ve zbytku se svého práva na náhradu nákladů řízení za tyto první 3 úkony právní pomoci vzdal. Za úkon zastupování u dnešního jednání před soudem náleží odměna , částka, s paušálem , částka, . Celkové náklady žalobce tak činí , částka, , z čehož žalobci náleží 10 %, tedy , částka, .