8 C 296/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v  obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci manželky: ; celé jméno manžela , narozená dne datum bytem adresa manžela zastoupená Mgr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa a manžela: ; celé jméno manžela , narozený dne datum bytem adresa o rozvod manželství,

I. Manželství manželky [celé jméno manžela] manžela [celé jméno manžela], uzavřené dne [datum] před [stát. instituce], se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manželka se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud rozvedl manželství účastníků. Tvrdí, že manželství bylo uzavřeno po známosti trvající více než 1 rok a zpočátku bylo spokojené. Posléze však mezi účastníky začaly narůstat problémy a neshody, jejich názory na společnou budoucnost se začaly rozcházet a každý z nich měl odlišnou představu o fungování manželství a rodiny. Časté neshody mezi účastníky vedly až k úplnému odcizení účastníků. Tito spolu po mnoho let fakticky nežijí, nevedou společnou domácnost, netvoří manželské a rodinné společenství a intimně se nestýkají. Jejich manželství je toliko formálním svazkem.

2. Manžel se k návrhu na rozvod manželství připojil a potvrdil, že již několik let účastníci žijí odděleně a jejich manželství je již nefunkční. Manžel nemá zájem na trvání manželství, které je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, přičemž obnovení soužití nelze již očekávat.

3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Účastníci uzavřeli manželství dne [datum] před [stát. instituce], oba jako svobodní. Z manželství se nenarodily žádné děti. Sňatek účastníci uzavřeli z lásky, byli zamilovaní. Zpočátku bylo manželství dobré a spokojené, avšak pouze do roku 2008. Účastníci spolu mluvili tak, že manželka se snažila mluvit česky a pomáhali si posuňky. Postupně však se v soužití začaly objevovat problémy v komunikaci, účastníci neměli shodné názory a byla mezi nimi i jazyková bariéra. Problémy se pokoušeli řešit, avšak nebylo to možné. Manželka se proto v roce 2008 od manžela odstěhovala, a do té doby se účastníci intimně stýkali a společně hospodařili a bydleli. Citový vztah už účastníci k sobě navzájem ztratili a nepřejí si spolu žít. Manžel po dobu 5 let udržoval známost se slečnou [příjmení], a z tohoto vztahu se dne [datum] narodila nezletilá [jméno] [příjmení]. Manželka má po dobu 3 let známost s jiným mužem, je to vietnamský přítel, který bydlí v Polsku. Manžel v současné době má už 2 roky známost s další ženou.

4. V souladu s ustanovením § 389 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních se soud pokusil o usmíření manželů a dotázal se, zda by byli ještě ochotni manželské soužití obnovit. Oba účastníci však tuto možnost jednoznačně vyloučili a manžel v této souvislosti dodal, že účastníci už nemají ničeho společného, žádné zázemí, a proto by obnovení soužití nemělo smysl.

5. Při právní kvalifikaci zjištěného skutkového stavu je třeba si uvědomit, že do konce roku 2013 byly vztahy mezi manžely, včetně podmínek rozvodu upraveny zákonem o rodině č. 94/1963 Sb., avšak dnem [datum] nabyl účinnosti občanský zákoník č. 89/2012 Sb., který zrušil zákon o rodině a nahradil tak jeho úpravu vztahů mezi manžely, včetně rozvodu. Soud v souladu s ust. § 3028 občanského zákoníku posoudil právní poměry týkající se práv osobních a rodinných, včetně podmínek rozvodu manželství již podle občanského zákoníku. Vznik manželství a práva a povinnosti účastníků z toho vzniklé přede dnem nabytí účinnosti občanského zákoníku posoudil soud podle předpisů dosavadních platných do konce roku 2013, tedy podle zákona o rodině. Vztahy mezi manžely jsou nyní upraveny v ust. § 687 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, podle něhož mají manželé rovné povinnosti a rovná práva, jsou si navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti. Manželství je považováno ve smyslu § 655 občanského zákoníku za trvalý svazek muže a ženy, vzniklý podle zákona, a jeho hlavním účelem je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Z toho vyplývá, že k rozvodu manželství je možné přistoupit jedině ze závažných důvodů. Obdobnou úpravu práv a povinností manželů obsahoval i zákon o rodině, účinný do konce roku 2013. Podmínky rozvodu manželství jsou nyní stanoveny v § 755 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Soud ve smyslu § 756 občanského zákoníku vždy zjišťuje existenci rozvratu manželství.

6. Z výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud závěr, že v manželství účastníků existuje nejméně od začátku roku 2009, tedy po dobu více než 13 let, hluboký nesoulad, tedy rozvrat, který je tak vážný a takové intenzity, že obnovení manželského soužití již nelze očekávat. S ohledem na současný postoj obou účastníků výše popsaný k možnosti usmíření lze pokládat jejich soužití za rozvráceno i nenapravitelně.

7. Soud v souladu s ustanovením § 756 občanského zákoníku zjišťoval i příčiny rozvratu manželství. Tyto spočívají v tom, že účastníkům se nepodařilo skloubit jejich odlišné představy o společném životě do té míry, aby vytvořili spokojené rodinné zázemí, které by bylo přijatelné pro každého z nich. Účastníci zřejmě podcenili skutečnost, že oba pocházejí ze zcela jiných prostředí a jiných kultur, a tyto rozdílnosti se postupně projevovaly při všedním každodenním životě. K rozvratu manželství přispělo také porušení manželské věrnosti na straně obou účastníků, kteří před úsilím o nápravu narušených vztahů dali přednost jiným partnerům.

8. Na základě všech výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že veškeré zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků jsou splněny, a proto návrhu manželky vyhověl a manželství účastníků rozvedl.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních, když soud neshledal, že by okolnosti případu odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků.