8 C 299/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa , obec , zastoupený titul . jméno jméno , advokátem se sídlem adresa , obec proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození , bytem adresa žalované , okres okres o zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 3.000 Kč s úrokem z prodlení 8,05% ročně za dobu od 31. 1. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 3.000 Kč za dobu od 2. 12. 2016 do 30. 1. 2020.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení 2.799 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám [titul]. [jméno] [jméno], advokáta v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 2. 12. 2016 do zaplacení. Tvrdí, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem [právnická osoba] dne 8. 11. 2016 smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr 3 000 Kč na její účet se splatností 1. 12. 2016. Žalovaná však peněžní prostředky nevrátila. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovanou na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] postupní smlouvou, a tato společnost další postupní smlouvou postoupila tutéž pohledávku na žalobce.

2. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

3. K prokázání tvrzení o tom, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem [příjmení] [příjmení] smlouvu o úvěru, předložil žalobce fakturu na 3 000 Kč a potvrzení o provedené platbě. Z faktury vyplývá, že byla vystavena společností [právnická osoba], se sídlem na [anonymizováno], na žalovanou, a to na částku 3 000 Kč dne 8. 11. 2016 se splatností dne 1. 12. 2016. Tato listina, stejně tak ani potvrzení o provedené platbě, neprokazuje tvrzení žalobce o tom, že žalovaná se zaregistrovala zadáním osobních údajů na webové stránky [webová adresa], že žalovaná zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí úvěru a že po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl zaslán návrh úvěrové smlouvy na 3 000 Kč se splatností 1. 12. 2016. Rovněž z žádných dalších důkazů tyto skutečnosti nevyplývají.

4. Podle potvrzení o provedené platbě byla dne 8. 11. 2016 z účtu [právnická osoba] [příjmení], vedeného u platební brány ThePay, odeslána částka 3 000 Kč na účet číslo [bankovní účet]. Majitelkou tohoto účtu je podle potvrzení [právnická osoba] žalovaná, a na tento její účet byla dne 8. 11. 2016 zmíněná částka připsána z účtu číslo [bankovní účet] prostřednictvím platební brány [anonymizována dvě slova].

5. Ohledně postoupení pohledávky vzal soud za prokázány tyto skutečnosti. Dne 31. 12. 2018 uzavřela [právnická osoba] [příjmení] jakožto postupitel se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], se sídlem v [anonymizováno] v [země] jakožto postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, podle seznamu postoupených pohledávek byla předmětem postoupení i pohledávka za žalovanou. Následně dne 16. 12. 2019 uzavřela [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jakožto postupitel s žalobcem jakožto postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, a podle seznamu postoupených pohledávek byla předmětem postoupení i pohledávka za žalovanou. Dopisem z 22. 1. 2020 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky až na žalobce, a tento dopis spolu s výzvou k úhradě z téhož data byl žalované odeslán doporučeně dne 22. 1. 2020. Žalovaná žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatila.

6. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel [příjmení] [příjmení] uzavřel s žalovanou smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, případně zda jde o smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru shora uvedeného obsahu, což však v řízení nebylo prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalované na její požádání v její prospěch peněžní prostředky 3 000 Kč, ani že by žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit v určité lhůtě a zaplatit úroky. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ani ustanovení § 2390 občanského zákoníku upravující smlouvu o zápůjčce. Nebylo prokázáno ani to, že by se původní věřitel s žalovanou dohodli ani na poskytnutí peněžních prostředků, ani na dalších okolnostech, například na datu splatnosti. K uzavření smlouvy o úvěru či o zápůjčce nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že smluvní strany si ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však v řízení nebyla prokázána. Žádná smlouva o úvěru či jiná smlouva nebyla předložena a z žádných důkazních prostředků nevyplývá, že by nějaká smlouva byla mezi původním věřitelem a žalovanou kdy uzavřena. Nelze tudíž ani dovodit, že by jakákoli smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku ve smyslu § 1820 občanského zákoníku.

7. V řízení však bylo prokázáno, že původní věřitel [příjmení] [příjmení] převedl ze svého účtu na účet žalované bezhotovostně 3 000 Kč, tato částka byla na účet žalované řádně připsána, a nebylo zjištěno, že by žalovaná tutéž částku právnímu předchůdci žalobce anebo žalobci vrátila. Žalovaná přijala tuto částku, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, a na její straně tedy došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému, oč se obohatil. Žalovaná, která obdržela od právního předchůdce žalobce částku 3 000 Kč bez právního důvodu, je povinna tutéž částku vydat.

8. Původní věřitel postoupil na základě výše uvedené smlouvy na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] svoji pohledávku za žalovanou v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, na základě další postupní smlouvy byla tatáž pohledávka postoupena na žalobce, který postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku shora uvedeným dopisem.

9. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění byl shora uvedený dopis z 22. 1. 2020, odeslaný žalované téhož dne. Lze mít za to, že dopis se dostal do sféry dispozice žalované tak, aby žalovaná mohla dluh splnit do 30. 1. 2020. Dnem následujícím, tedy 31. 1. 2020, se žalovaná dostala do prodlení, a od téhož dne žalobci podle § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení 351/2013 Sb., když jinou sazbu si účastníci neujednali. Žalobce požaduje úrok z prodlení v sazbě 8,05 % ročně, která nepřevyšuje zákonnou sazbu úroku z prodlení.

10. Závěrem soud shrnuje, že přiznal žalobci plně jistinu 3 000 Kč a úrok z prodlení až od 31. 1. 2020, a ve zbývající části požadovaného úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta výrokem II tohoto rozhodnutí.

11. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 81 % předmětu řízení, a ohledně 19 % úspěch neměl. Při stanovení míry úspěchu a neúspěchu soud kromě jistiny zohlednil rovněž úrok z prodlení, který kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí. Žalobci tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 62 %, ve smyslu § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Soud přihlédl také k tomu, že žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalované výzvu k plnění, jak mu ukládá ustanovení § 142a o.s.ř. Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za právní zastoupení za 2,5 úkonu právní pomoci po 1 000 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále z 3 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a konečně z částky 714 Kč, odpovídající 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a sepis žaloby. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce činí 4 514 Kč, z čehož žalobci náleží 62 %, tedy 2 799 Kč.