8 C 300/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený JUDr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného , okres okres o zaplacení částky 108.294,85 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 108.294,85 Kč - s úrokem 14,9 % ročně z částky 108.294,85 Kč za dobu od 21. 10. 2007 do zaplacení, - s ročním úrokem z prodlení z částky 108.294,85 Kč - ve výši 9% za dobu od 3. 12. 2019 do 30. 6. 2020, - ve výši 7,25% za dobu od 1. 7. 2020 do 2. 6. 2021, - za dobu od 3. 6. 2021 do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace [obec] národní banky vyhlášené ve Věstníku [obec] národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení úroku 14,9 % ročně z částky 108.294,85 Kč za dobu od 21. 8. 2007 do 20. 10. 2007.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 33.122,78 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 108.294,85 Kč s úrokem 14,9 % ročně za dobu od 21. 8. 2007 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z téže částky od 3. 12. 2019 do zaplacení. Tvrdí, že dne 16. 5. 2005 žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě níž mu byl poskytnut úvěr 127.000 Kč na úrok 14,9 % ročně. Od 20. 7. 2005 měl žalovaný hradit splátky 2.727 Kč měsíčně v počtu 70. Žalovaný se však dostal do prodlení, kdy nezaplatil splátku splatnou v říjnu 2006 a všechny následující. [příjmení] proto úvěr zesplatnila dopisem z 8. 2. 2007 ke dni 27. 2. 2007. V exekuci bylo vymoženo celkem 117.894,90 Kč, z toho byla započtena částka 110.434,78 Kč na úroky z prodlení za dobu od 28. 2. 2007 do 2. 12. 2019, a částka 7.460,12 Kč na úroky z úvěru za dobu od 28. 2. 2007 do 20. 8. 2007. Exekuce probíhala na základě rozhodčího nálezu, který nabyl právní moci 27. 5. 2008, avšak exekuce byla zastavena usnesením z 21. 1. 2020 z důvodu neplatně sjednané rozhodčí doložky a neplatného exekučního titulu. Žalobce se stal novým věřitelem vůči žalovanému na základě postupní smlouvy uzavřené s [anonymizována dvě slova].

2. Ve věci byl dne 25. 6. 2020 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud tedy věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný tak nevyužil svého práva tvrdit rozhodující skutečnosti a k jejich prokázání označovat důkazy na svoji obranu.

4. Ještě před zahájením prvního jednání ve věci vzal žalobce žalobu zpět ohledně částky 2.697,42 Kč, neboť nezohlednil platbu od exekutora v této výši. Tuto částku žalobce započetl na úroky z úvěru 14,9 % ročně ze žalované jistiny za dobu od 21. 8. 2007 do 20. 10. 2007. Soud proto postupoval podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. a řízení v této části zastavil výrokem II tohoto rozhodnutí.

5. Ze smlouvy o úvěru registrační [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena dne 16. 5. 2005 mezi [právnická osoba] jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem. Banka se zavázala poskytnout žalovanému úvěr 127.000 Kč pod obchodním názvem [anonymizována dvě slova] a žalovaný se zavázal vrátit bance jistinu a zaplatit jí úroky 14,9 % ročně nejpozději do 20. 4. 2011 formou 70 splátek ve výši 2.727 Kč měsíčně počínaje dnem 20. 7. 2005. Žalovaný byl rovněž povinen platit bance ceny za poskytované služby, tyto však nejsou předmětem řízení.

6. Součástí smlouvy byly obecné podmínky [anonymizována dvě slova] pro úvěry občanům, obsahující podrobnější úpravu práv a povinností smluvních stran. Článek VI odst. 2 a 3 zahrnují postup banky při neplnění povinností ze strany dlužníka, když pro případ vyjmenovaných událostí byla banka oprávněna použít některé z opatření. Pokud by dlužník nesplnil některou z povinností podle smlouvy, zejména neprovedl úhradu jedné nebo více splátek jistiny nebo úroků, byla banka oprávněna požadovat okamžité splacení celé nebo části jistiny a příslušenství. Banka podle bodu VI odstavců 12 a 13 byla oprávněna zvolit postup úhrady pohledávek po splatnosti plynoucích ze smlouvy o úvěru a stanovit a upravit formou pravidel pořadí splnění závazků dlužníkem. V článku VI odst. 14 byla obsažena rozhodčí doložka tak, že spory budou rozhodovány jedním rozhodcem jmenovaným Správcem seznamu rozhodců vedeném [právnická osoba]

7. Čerpání úvěru vzal soud za prokázáno z interního účetního dokladu banky, podle něhož dne 16. 5. 2005 vyčerpal žalovaný celou částku 127.000 Kč na účet číslo [bankovní účet].

8. Z historických výpisů za období od 16. 5. 2005 do 10. 8. 2010 ověřil soud splácení úvěru. Žalovaný provedl poslední platbu 19. 3. 2007, což byla splátka splatná v měsíci září 2006, a od měsíce října 2006 již splátky bance neplatil vůbec. Do zmíněného data splatil celkem 63.820,29 Kč, což bylo započteno na jistinu ve výši 18.705,15 Kč a na úroky ve výši 26.409,99 Kč.

9. Dopisem z 8. 2. 2007 vyzvala banka žalovaného k okamžitému splacení celého dluhu z úvěrové smlouvy a určila k tomu lhůtu do 27. 2. 2007. Dopis byl odeslán žalovanému na adresu [adresa žalovaného], kterou žalovaný uvedl do úvěrové smlouvy jako adresu doručovací, a to doporučeně, zásilka byla uložena na poště, avšak vrátila se bance zpět jako nedoručená dne 26. 2. 2007. 10. [příjmení] zkoumala poměry žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, jak vyplývá z následujících listin. Žalovaný podal 13. 5. 2005 bance žádost o poskytnutí úvěru, uvedl, že má středoškolské vzdělání s maturitou, je vlastník domu nebo bytu, je svobodný, uvedl název zaměstnavatele, neměl v té době žádné děti. Výdajová stránka žalovaného zkoumána nebyla. Žalovaný předložil potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu 21.500 Kč, jednalo se o průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce, žádné srážky ze mzdy mu prováděny nebyly a pracovní poměr měl uzavřen na dobu neurčitou. [příjmení] provedla lustraci v exekucích a v úvěrových registrech, žalovaný v nich žádné záznamy neměl.

11. Ohledně postoupení pohledávky z banky na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 21. 1. 2019 uzavřela banka jakožto postupitel s žalobcem jakožto postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek [číslo] v níž se zavázala postoupit na žalobce pohledávky specifikované v příloze postupní smlouvy. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem z 2. 12. 2019, v němž byl žalovaný vyzván, aby svůj dluh plnil již žalobci na specifikované bankovní spojení. Podle vrácené obálky byl dopis odeslán žalovanému doporučeně, vrátil se však jako nedoručený. Dopis obsahoval i předžalobní výzvu k plnění.

12. Ohledně předcházejícího rozhodčího řízení a exekučního řízení zjistil soud z následujících listin tyto skutečnosti. O nároku původního věřitele, [právnická osoba], proti žalovanému rozhodl rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa], rozhodčím nálezem sp. zn. [anonymizováno] [rok] [číslo], jímž zavázal žalovaného zaplatit bance 138.850,41 Kč s úrokem 14,9 % ročně z částky 108.294,85 Kč za dobu od 26. 11. 2007 do zaplacení, s úrokem z prodlení 10,10 % ročně z téže částky za tutéž dobu a s úrokem z prodlení 25 % ročně z částky 18.150,73 Kč za dobu od 26. 11. 2007 do zaplacení, a žalovanému bylo uloženo nahradit ještě bance náklady řízení. Rozhodčí nález nabyl právní moci a stal se vykonatelným dnem 27. 5. 2008. Na základě tohoto rozhodčího nálezu podala [anonymizováno] banka dne 9. 9. 2008 návrh na exekuci proti žalovanému. Okresní soud v Šumperku usnesením z 15. 9. 2008 č. j. 14 Nc 2220/2008-8, které nabylo právní moci dne 10. 12. 2008, exekuci na majetek žalovaného nařídil a provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení]. Tento soudní exekutor rozhodl usnesením ze 17. 5. 2017 č. j. 006 Ex 1638/08-138 o tom, že na místo dosavadního oprávněného [právnická osoba] vstoupil nový oprávněný [právnická osoba], tedy žalobce, v důsledku postupní smlouvy. Exekuce byla usnesením z 21. 1. 2020 č. j. 006 Ex 1638/08-181 zastavena podle § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 55 odst. 3 zákona 120/2001 Sb. Důvodem zastavení byl návrh oprávněného, tedy žalobce na zastavení exekuce z důvodu, že exekučním titulem je rozhodčí nález, který není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu.

13. Ze sdělení soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] z 23. 5. 2021 soud zjistil, že oprávněný, tedy žalobce, obdržel v rámci exekuce částku 120.592,32 Kč.

14. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne 16. 5. 2005 uzavřel žalovaný s původním věřitelem – [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě níž tentýž den vyčerpal dohodnutou částku 127.000 Kč. Zavázal se úvěr splatit, včetně úroku 14,9 % ročně, splátkami 2.727 Kč měsíčně v počtu 70. Žalovaný úvěr splácet však přestal, poslední platbou v březnu 2007 vyrovnal splátku splatnou v září 2006. Z jeho plateb bylo na jistinu započteno 18.705,15 Kč. Po odpočtu této částky od poskytnutého úvěru činí výsledek 108.294,85 Kč, a tato částka odpovídá dlužné jistině úvěru. [příjmení] úvěr zesplatnila tak, že žalovaný byl povinen celý dluh vyrovnat do 27. 2. 2007, což se však nestalo. O nároku banky rozhodl nejprve rozhodce rozhodčím nálezem výše uvedeným, na základě něhož byla prováděna exekuce, v níž z vymožených částek obdržel žalobce 120.592,32 Kč. Z toho žalobce započítal částku 110.434,78 Kč na úroky z prodlení za dobu od 28. 2. 2007 do 2. 12. 2019, a částku 7.460,12 Kč na úroky z úvěru za dobu od 28. 2. 2007 do 20. 8. 2007. V průběhu tohoto řízení zbývající uhrazenou částku 2.697,42 Kč žalobce započítal na úroky z úvěru za následující období až do 20. 10. 2007. [příjmení] uzavřela s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno výše uvedeným dopisem, který obsahoval zároveň i výzvu k zaplacení dluhu. Žalovaný dosud na žalovanou částku žalobci ničeho neuhradil.

15. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil tímto způsobem. Ke dni 1. 1. 2014 nabyl účinnosti občanský zákoník č. 89/2012 Sb. a zároveň pozbyl účinnosti občanský zákoník dosavadní č. 40/1964 Sb. a obchodní zákoník č. 513/1991 Sb. V souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se vznik závazkového vztahu mezi účastníky a práva a povinností z něj vzniklé řídí právní úpravou platnou do konce roku 2013, tedy obchodním zákoníkem a občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. Ve smyslu § 3030 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. lze z tohoto nového občanského zákoníku aplikovat na posuzovaný právní vztah toliko ustanovení § 1 až § 8.

16. Soud tedy použil ustanovení § 497 a následujících obchodního zákoníku, která upravují smlouvu o úvěru. Podle § 497 obchodního zákoníku se věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel [právnická osoba] si své povinnosti ze smlouvy o úvěru splnil tím, že žalovanému poskytl peněžní prostředky v dohodnuté výši 127.000 Kč. Žalovaný tyto peněžní prostředky čerpal, úvěr zpočátku splácel, avšak posléze tak činit přestal, a jeho platby nepostačovaly k úhradě jeho závazků vůči bance. Žalovaný tedy nedostál své povinnosti vrátit bance poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky. V souladu s ustanovením § 506 obchodního zákoníku a s ujednáním v obchodních podmínkách banka požadovala po žalovaném okamžité zaplacení celého zbytku dluhu, včetně příslušenství, čímž žalovaný ztratil výhodu uhradit úvěr ve splátkách. Žalovaná částka představuje čistou jistinu, tedy nevrácené poskytnuté peněžní prostředky ve výši 108.294,85 Kč.

17. Počátek prodlení žalovaného je odvozen od data zesplatnění úvěru 27. 2. 2007, avšak platbami v rámci exekučního řízení byl úrok z prodlení vyrovnán až do 2. 12. 2019. Ve smyslu § 517 odst. 1 a 2 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 262 odst. 4 obchodního zákoníku se žalovaný dostal do prodlení dnem následujícím po zesplatnění úvěru, tedy 28. 2. 2007, a od téhož dne bance vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení z žalované jistiny až do úplného zaplacení. Výše úroků z prodlení je dána v § 1 vládního nařízení 142/1994 Sb. ve znění vládního nařízení č. 163/2005 Sb.

18. Pohledávku za žalovaným postoupila banka jakožto původní věřitel výše uvedenou písemnou smlouvou na žalobce ve smyslu § 524 odst. 1 občanského zákoníku. Podle § 524 odst. 2 občanského zákoníku s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno výše uvedeným dopisem, jak vyžaduje ustanovení § 526 odst. 1 občanského zákoníku.

19. Pokud jde o započtení částek vymožených v exekuci na úroky a úroky z prodlení, nikoliv na jistinu, poukazuje soud na výše citované ujednání v obchodních podmínkách, podle něhož banka je oprávněna určit, jakým způsobem budou platby započteny. Soud ještě připomíná ustanovení § 330 odst. 2 obchodního zákoníku, podle něhož při plnění peněžitého závazku se započte placení nejprve na úroky a potom na jistinu, neurčí-li dlužník jinak. Podle tohoto pravidla je nutno plnění započítat na příslušenství, tzn. na úroky nebo úroky z prodlení, a teprve pokud ještě z plateb něčeho zbývá, započte se to na jistinu. Soud konstatuje, že žalovaný nikterak nezpochybnil započtení částek, které zaplatil jednak ještě přímo bance a jednak v rámci exekuce, a za této situace soud není oprávněn způsob započtení provedený bankou či žalobcem jakkoliv zpochybňovat.

20. Závěrem soud shrnuje, že považuje žalobu žalobce za důvodnou, a proto jí vyhověl výrokem I tohoto rozhodnutí.

21. Žalobce ohledně části úroku z úvěru ve výši 2.697,42 Kč svým částečným zpětvzetím žaloby zavinil, že řízení v této části muselo být zastaveno, a ve zbytku měl ve sporu úspěch. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. přiznal žalobci právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení 33.122,78 Kč. Soud také přihlédl k tomu, že ve smyslu § 142a o. s. ř. žalobce prostřednictvím svého právního zástupce odeslal žalovanému více než 7 dní před zahájením řízení výzvu k plnění, konkrétně dopis z 2. 12. 2019. Náklady žalobce se skládají z následujících složek. Soudní poplatek ze žaloby činí 4.332 Kč, odměna za právní zastoupení činí 19.110 Kč za 3 a půl úkonu právní pomoci po 5.460 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby a zastupování u dnešního jednání před soudem. Soud žalobci nepřiznal odměnu za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Ke každému úkonu náleží paušál režijních výloh 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Zástupce žalobce cestoval ze svého sídla v [obec] do [obec] k soudu a zpět osobním automobilem typu [anonymizováno] [registrační značka]. Náhrada jízdného za celkem 402 ujetých kilometrů činí 2.484,03 Kč při ceně benzinu 27,80 Kč za litr, spotřebě 6,4 litru na 100 km a sazbě 4,40 Kč za kilometr. Další složkou nákladů je náhrada za ztrátu času za 10 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odstavec 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu za čas strávený zmíněnou cestou v trvání pěti hodin. Poslední složkou nákladů je částka 4.996,76 Kč, která odpovídá 21 % dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálu.