8 C 303/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , anonymizována dvě slova datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 14.881,64 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 3.709 Kč - s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 3.709 Kč za dobu od 28. 2. 2023 do zaplacení - s úrokem z prodlení ve výši 126,51 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 11.172,64 Kč: - s úrokem ve výši 1.683,14 Kč - s úrokem 15 % ročně z částky 12.881,64 Kč za dobu od 28. 2. 2023 do zaplacení - s úrokem z prodlení ve výši 377,05 Kč - s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 11.172,64 Kč za dobu od 28. 2. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 14.881,64 Kč s úrokem ve výši 1.683,14 Kč, s úrokem 15 % ročně z částky 12.881,64 Kč za dobu od 28. 2. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 503,56 Kč a s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 14.881,64 Kč za dobu od 28. 2. 2023 do zaplacení. Tvrdí, že dne 16. 12. 2020 uzavřel s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru, a to prostřednictvím webového rozhraní žalobce Správce financí, který je obdobou internetového bankovnictví. Žalovaný byl oprávněn čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty a úvěrový rámec byl sjednán ve výši 25.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet splátkami ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný celkem vyčerpal 54.526 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil celkem 50.817 Kč. Žalovaný však porušil svůj závazek úvěr řádně splácet, a proto žalobce úvěr zesplatnil ke dni 22. 11. 2022. Žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného podle své metodiky, kdy zohlednil jak poměry žalovaného, tak i jeho domácnost. Příjem žalovaného uvedený v žádosti činil 20.000 Kč měsíčně, od toho žalobce odpočítal životní minima dospělých členů domácnosti 3.550 Kč, splátky jiným společnostem 791 Kč, a výši splátky žalovaného úvěru 1.000 Kč, a výsledek činil 14.659 Kč. Žalobce při zjišťování poměrů domácnosti k výše uvedenému příjmu žalovaného připočítal 15.000 Kč jako příjem ostatních členů domácnosti, odečetl stejnou výši splátek jiným společnostem a minimální výdaje na bydlení 7.620 Kč, životní minimum členů domácnosti 6.750 Kč a výši splátky žalovaného úvěru 1.000 Kč, a výsledek činil 18.839 Kč. Žalobce provedl lustraci žalovaného v registru Solus, Centrální evidenci exekucí, v insolvenčního rejstříku a v nebankovním registru klientských informací. Žalobce si vyžádal od žalovaného přehled pohybů na účtu žalovaného, z něhož ověřoval výdaje. Žalovaná částka 14.881,64 Kč se skládá z jistiny 12.881,64 Kč, z nákladů na vymáhání 600 Kč a ze smluvních pokut 1.400 Kč Smluvní pokuta byla sjednána ve smlouvě a v úvěrových podmínkách ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou splátky, a pokud výše dlužné splátky byla nižší než 500 Kč, byla smluvní pokuta naúčtována pouze ve výši dlužné splátky. Náklady na vymáhání 600 Kč se skládají ze dvou částek 300 Kč, které byly naúčtovány jako náklady na vymáhání ve dnech 20. 10. 2022 a 22. 11. 2022. Úrok ve výši 1.683,14 Kč byl vypočten v sazbě 26,28 % ročně z jistiny 12.881,64 Kč za dobu od 23. 11. 2022 do 27. 2. 2023. Úrok z prodlení 503,56 Kč byl vypočten v sazbě 15 % ročně za dobu od 7. 12. 2022 do 27. 2. 2023.

2. Ve věci byl dne 10. 5. 2023 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručování postupem podle § 49 odstavec 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Podle výpisu z obchodního rejstříku je žalobce v tomto rejstříku zapsán od roku 2005 dosud a do předmětu jeho podnikání náleží poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

5. Ze smlouvy [anonymizována dvě slova] [číslo] zjistil soud tyto skutečnosti. Smluvní strany jsou označeny tak, že jednou z nich je žalobce a druhou je žalovaný jako klient, přičemž žalovaný nemá děti, bydlí v podnájmu, jeho rodinný stav je druh, je zaměstnán ve [právnická osoba] s čistým příjmem [částka] měsíčně a příjem ostatních členů domácnosti je [částka]. Další část smlouvy se týká bezúčelového revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem 25.000 Kč a úrokem 26,28 % ročně, měsíční splátka činí 4 % z dlužné částky. Výše prvního čerpání měla činit 22.969 Kč, přičemž výše splátky měla být uvedena v každém měsíčním výpisu se splatností vždy k 20. dni v měsíci. Pro případ prodlení s úhradou splátek byly stanoveny účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 100 Kč za měsíc, smluvní pokuta 500 Kč, případně v nižší částce, pokud dlužná splátka bude nižší než 500 Kč, jednorázová smluvní pokuta po zesplatnění 10 % z jistiny a úroků, a zákonný úrok z prodlení. Smlouva měla být uzavřena na dobu neurčitou a žalovaný byl oprávněn čerpat peněžní prostředky prostřednictvím karty nebo jiným způsobem. Právo žalobce zesplatnit úvěr mělo být stanoveno v úvěrových podmínkách v bodě 7.

1. Jako prodejce či zprostředkovatel byla označena [právnická osoba] s. r. o. se sídlem v [obec]. V závěru smlouvy je uvedeno datum jejího uzavření 16. 12. 2020, smlouva je podepsána oprávněnou osobou za žalobce. V místě vyhrazeném pro podpis klienta je pouze číselný kód [číslo]. Podpis žalovaného se na smlouvě nenachází.

6. Z listiny Dohledání informací o činnosti klienta bylo zjištěno, že byla vytvořena žalobcem dne [datum], obsahuje číslo smlouvy, údaje o žalovaném, datum schválení smlouvy [datum], data zaslání SMS zpráv, telefonní číslo, IP adresu a kódy pro registraci a pro elektronický podpis. Z této listiny soud nevzal za prokázány žádné skutečnosti. Nelze z ní dovodit, že by žalobce či žalovaný učinili konkrétní přesně specifikované kroky v rámci registrace či podpisu smlouvy, ani že by mezi nimi byly odesílány nějaké SMS zprávy, v kterých dnech a jakého konkrétního obsahu.

7. Z kopie občanského průkazu žalovaného [číslo] soud zjistil toliko to, že žalobce měl tuto kopii občanského průkazu žalovaného k dispozici.

8. Součástí smlouvy měly být úvěrové podmínky žalobce, které obsahují podrobnější úpravu práv a povinností závazků, které žalobce sjednává se svými klienty. Mimo jiné v bodě 7.1 je zahrnuto oprávnění žalobce úvěr zesplatnit při prodlení klienta. Jakoukoli souvislost s žalovaným nelze z této listiny dovodit, nebylo zjištěno, že by se tato listina kdy dostala do dispozice žalovaného, ani že by žalovaný jakýmkoli způsobem projevil s obsahem této listiny svůj souhlas.

9. O uzavření úvěrové smlouvy žalobce tvrdí, že se tak stalo prostřednictvím webového rozhraní žalobce Správce financí, který je obdobou internetového bankovnictví. Žalovaný požádal na webových stránkách žalobce o poskytnutí revolvingového úvěru a zvolil si jeho výši, byl vyzván k vyplnění registračního formuláře zadáním svých údajů o rodinných a majetkových poměrech, žalovaný si zvolil přihlašovací jméno, heslo a bezpečnostní otázky, žalovanému byla nabídnuta možnost uzavírat smlouvy elektronicky. Po verifikaci osoby žalovaného mu byla předložena smlouva s vyplněnými údaji. Žalovaný s návrhem smlouvy souhlasil, následně mu byla zaslána potvrzovací SMS s kódem [číslo] na telefonní číslo, které žalovaný uvedl, a tímto kódem byla smlouva podepsána [datum], přičemž podpis smlouvy provedl žalovaný z IP adresy [číslo].

10. Tato tvrzení žalobce o uzavření úvěrové smlouvy jednak nejsou úplná a jednak nebyla v řízení prokázána. Nebylo prokázáno, že by kdy žalovaný požádal na webových stránkách žalobce o revolvingový úvěr, ani že by si zvolil jeho výši, ani jakým způsobem a kterého dne se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by si žalovaný zvolil nějaké přihlašovací jméno či heslo, ani že by souhlasil s elektronickým způsobem uzavírání smlouvy, ani jakým způsobem takovýto souhlas měl projevit. Nebylo dále prokázáno, že by žalovaný zadal jakékoli údaje o sobě či svých majetkových a rodinných poměrech, ani že by se mu zobrazil nějaký návrh smlouvy, ani že by žalovaný s takovým návrhem smlouvy kdy souhlasil. Nebylo také prokázáno, že by žalovanému byla zaslána potvrzovací SMS s výše uvedeným kódem na telefonní číslo žalovaného, ani kdy se tak mělo stát, a nebylo ani prokázáno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem s tímto kódem naložil, že by jeho pomocí smlouvu podepsal a že by použil shora uvedenou IP adresu. Skutečnost, že žalobce měl k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného, k prokázání uzavření tvrzené smlouvy nestačí, stejně tak ani listina Dohledání informací o činnosti klienta, vystavená dodatečně v průběhu tohoto řízení.

11. K prokázání svých tvrzení o uzavření žalované smlouvy navrhl žalobce dotaz na poskytovatele služeb elektronických komunikací ke zjištění uživatele telefonního čísla + [tel. číslo] [anonymizováno] ke dni [datum], a to na [právnická osoba], [anonymizováno] a [anonymizováno]. Tento důkaz soud neprovedl, neboť i kdyby některá z těchto společností potvrdila, že zmíněné telefonní číslo používal žalovaný ke dni [datum], nebylo by možné z toho dovodit, že žalovaný předmětnou smlouvu s žalobcem uzavřel tak, jak žalobce tvrdí.

12. Čerpání peněžních prostředků žalovaným proběhlo podle žalobce jednak ve výši 22.969 Kč zaplacením ceny za zboží, televizi Samsung, prodejci [webová adresa] dne [datum], a jednak čtyřmi převody hotovosti na účet žalovaného v celkové výši 31.557 Kč. Tato čerpání jsou uvedena v listině Výpis čerpání, splátek a úhrad s tím, že první čerpání 22.969 Kč představovalo nákup zboží na splátky u [webová adresa]. Z oznámení o vzájemné kompenzaci závazků a pohledávek mezi žalobcem a [webová adresa] s. r. o. [obec] ze dne 26. 9. 2023 bylo zjištěno, že této společnosti byla poskytnuta záloha 5.000.000 Kč dne 16. 12. 2020, a tato byla postupně započítávána na jednotlivé druhy úhrad, přičemž dne 18. 12. 2020 se jednalo o úhradu 22.969 Kč na smlouvu [číslo] tedy na žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru. Podle potvrzení [právnická osoba] z 26. 10. 2023 je tatáž společnost majitelem účtu [číslo] [bankovní účet], přičemž se má jednat o účet, na který žalobce této společnosti zaslal shora uvedenou zálohu 5.000.000 Kč.

13. Další čerpání peněžních prostředků žalovaným vzal soud za prokázáno z výpisu z účtu č. [bankovní účet] a ze zprávy [právnická osoba], která potvrdila, že majitelem tohoto účtu je žalovaný. Dne 25. 5. 2021 žalovaný obdržel na tento účet od žalobce 25.000 Kč, dne 27. 8. 2021 částku 2.575 Kč, dne 27. 9. 2021 částku 1.083 Kč a dne 29. 11. 2021 částku 2.899 Kč.

14. Ve zmíněné listině Výpis čerpání, splátek a úhrad jsou zaznamenány veškeré platby žalovaného, přičemž žalovaný za dobu od 20. 1. 2021 do 1. 8. 2022 celkem žalobci zaplatil 50.817 Kč. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že uhradil žalobci částku vyšší, žalovaný však ničeho takového netvrdil ani neprokázal.

15. Po poslední platbě 1. 8. 2022 žalovaný žalobci již nehradil ničeho, a žalobce dopisem z 22. 11. 2022 vyzval žalovaného ke splacení celého úvěru v tehdejší výši 15.771,40 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 23. 11. 2022.

16. Žalobce se naposledy pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 15. 12. 2022, který byl podle poštovního podacího archu žalovanému téhož dne odeslán doporučeně.

17. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Listina Potvrzení o provedení ověření bonity klienta byla vystavena až 27. 2. 2023, tedy v den podání žaloby, a shrnuje údaje, které žalobce měl zjistit, tedy druh bydlení žalovaného podnájem, počet dětí 0, stav – druh, výše příjmů [částka], příjem partnera [částka], splátky jiným společnostem uvedené v žádosti [částka], lustrace v registrech Solus, Ministerstvo vnitra, nebankovní registr klientských informací, Centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík a databáze JAP půjčka. Z této listiny nelze vzít za prokázáno, že by žalobce nějakým konkrétním způsobem k uvedeným údajům ohledně žalovaného dospěl, ani že by prováděl lustraci žalovaného v jakýchkoli registrech. Další listina Posouzení úvěruschopnosti klienta zahrnuje metodiku žalobce při zjišťování úvěruschopnosti jeho klientů, metodiku hodnocení a rozhodnutí soudů, z nichž žalobce při svém postupu vychází. Z této listiny nelze dovodit, které konkrétní údaje a z jakých zdrojů žalobce o poměrech žalovaného zjišťoval.

18. Z úvěrové zprávy vyplývá, že žalovaný měl jeden existující splátkový kontrakt, a to osobní úvěr z 24. 6. 2020 ve výši 50.000 Kč se splátkou 791 Kč měsíčně, žalovanému zbývalo ještě doplatit 92 splátek a zůstatek na jistině činil 41.906 Kč a celkový nesplacený zbytek dluhu byl 72.771 Kč.

19. Žalobce předložil přehled pohybů na účtech, a to ohledně účtu shora uvedeného č. [bankovní účet]. Jedná se o elektronický výstup z nějaké databáze, který není autorizován. Zahrnuje období od 16. 9. 2020 do 16. 12. 2020. Z něj jsou patrny 3 platby od [anonymizováno], a to 9. 10. 2020 ve výši 9.407 Kč, dne 10. 11. 2020 ve výši 15.245 Kč a dne 10. 12. 2020 ve výši 19.434 Kč Tyto částky soud ověřil z řádného výpisu z téhož běžného účtu žalovaného. Z výpisu z účtu rovněž vyplývá, že žalovaný hradil splátky půjčky 791 Kč měsíčně ve prospěch [právnická osoba]

20. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce uzavřel s žalovaným dne 16. 12. 2020, případně v jiné době, tvrzenou smlouvu o revolvingovém úvěru shora uvedeného obsahu, ani že by žalovaný obdržel úvěrové podmínky. Bylo prokázáno, že žalovaný na svůj účet obdržel od žalobce celkem 31.557 Kč, a že čerpal ještě 22.969 Kč tak, že žalobce uhradil tuto částku výše uvedené společnosti jako cenu za zboží. Celkem tedy žalovaný od žalobce získal ve svůj prospěch 54.526 Kč. Žalovaný zaplatil žalobci celkem 50.817 Kč. Nebylo prokázáno, že by žalobce zjišťoval přímo od žalovaného jakékoli údaje o jeho osobních poměrech či příjmech a výdajích. Bylo prokázáno, že žalobce měl k dispozici informace o transakcích na účtu žalovaného včetně příjmů 9.407 Kč, 15.245 Kč a 19.434 Kč od společnosti I. Žalobce zjistil předcházející závazek žalovaného z osobního úvěru výše uvedeného. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu dopisem odeslaným 23. 11. 2022, žalovaný však ničeho neuhradil ani po další upomínce zástupce žalobce.

21. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, případně smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, žalobce se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby, konkrétním způsobem a zaplatit úroky, poplatky či jiná plnění. Nebylo prokázáno ani to, že by se žalobce s žalovaným dohodli na dalších ujednáních, které žalobce tvrdí, například na konkrétních splátkách, datu splatnosti, na jakýchkoli poplatcích, nákladech či smluvní pokutě.

22. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé poskytnutí peněžních prostředků, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod jejich poskytnutí. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že smluvní strany si ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená úvěrová smlouva neobsahuje podpis žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v úvěrové smlouvě přistoupil a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by žalobce či žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by žalobce či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak je vyžadováno v ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo tudíž být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi účastníky uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu i v projednávané věci.

23. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem žalobce či žalovaný měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce tohoto ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickým systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. V řízení však nic takového nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám.

24. Za této situace soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená úvěrová smlouva nebyla mezi účastníky vůbec uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tedy nemohla vzniknout povinnost vrátit čerpané peněžní prostředky v dohodnuté lhůtě či splátkách ani platit žalobci jakékoli poplatky, úroky, smluvní pokuty či náklady. I kdyby bylo uzavření tvrzené smlouvy prokázáno, nebylo prokázáno, že by si žalobce jakožto věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Nebylo prokázáno, že by žalovaný sdělil žalobci jakékoli informace o svých osobních poměrech, příjmech, výdajích či dosavadních závazcích. Bylo prokázáno pouze to, že žalobce nahlížel do nebankovního registru klientských informací a zjistil z úvěrové zprávy, že žalovaný již byl zadlužen na základě smlouvy o osobním úvěru z 24. 6. 2020, která byla uzavřena necelého půl roku před tvrzenou smlouvou. Žalobce rovněž zjistil, že žalovaný platí splátky 791 Kč měsíčně a že mu zbývá doplatit ještě 72.771 Kč na zmíněný předcházející úvěr. Žalobce rovněž ověřil příjem žalovaného za měsíce říjen až prosinec 2020 z údajů z výpisu z účtu žalovaného, avšak z částek 9.407 Kč, 15.245 Kč a 19.434 Kč nemohl žalobce dovodit průměrný měsíční příjem žalovaného 20.000 Kč, a to i když první částka zohledňuje to, že žalovaný k zaměstnavateli nastoupil až v průběhu měsíce, jak žalobce tvrdí. Z těchto skutečností, které žalobce zjistil, nemohl dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované tvrzený úvěr splácet. Žalobce nemohl porovnat nezjištěné a neověřené výdaje žalovaného s jeho příjmy, které zdaleka nedosahovaly částky 20.000 Kč, z níž žalobce vycházel.

25. Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného je ve smyslu § 87 odst. 1 téhož zákona neplatnost smlouvy. Jedná se o neplatnost absolutní, neboť tvrzená úvěrová smlouva, pokud by bylo prokázáno její uzavření, by se zjevně příčila dobrým mravům, odporovala zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušovala veřejný pořádek.

26. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

27. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 54.526 Kč, a že žalovaný žalobci celkem zaplatil 50.817 Kč. Rozdíl těchto částek 3.709 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.

28. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté dluh splnit bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je shora uvedený zesplatňující dopis z 22. 11. 2022, který byl dne 23. 11. 2022 žalovanému odeslán. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal 28. 11. 2022, žalovaný měl plnit do 14 dnů od sepsání dopisu, tedy od 22. 11. 2022, a to do 6. 12. 2022. Dnem následujícím 7. 12. 2022 se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a od téhož dne mu vznikla povinnost podle § 1970 občanského zákoníku platit úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla. Úrok z prodlení z přiznané částky 3.709 Kč v sazbě 15 % ročně za dobu od 7. 12. 2022 do 27. 2. 2023 byl kapitalizován částkou 126,51 Kč a za dobu od následujícího dne 27. 2. 2023 byl žalobci přiznán až do zaplacení.

29. Na základě všech výše uvedených skutečností zavázal soud žalovaného zaplatit žalobci bezdůvodné obohacení 3.709 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně smluvní pokuty, nákladů vymáhání, zbývající části jistiny, úroků z úvěru a části úroků z prodlení.

30. Žalovaný měl ve sporu úspěch ohledně větší části předmětu řízení než žalobce, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odstavec 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.