8 C 305/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení se sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem nám. 13. prosince 51, PSČ obec o zaplacení částky 4.407 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 3.000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od 25. 9. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 375,84 Kč - úroku z prodlení 9,75 % ročně z částky 3.000 Kč za dobu od 29. 8. 2020 do 24. 9. 2020 - úroku z prodlení 1,5 % ročně z částky 3.000 Kč za dobu od 25. 9. 2020 do zaplacení.

III. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 1.507 Kč.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 1.174 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 4.407 Kč s úrokem z prodlení ve výši 375,84 Kč a s úrokem z prodlení 9,75% ročně z částky 3.000 Kč za dobu od 29. 8. 2020 do zaplacení. Tvrdí, že 29. 3. 2019 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě níž čerpal úvěr 3.000 Kč převodem na účet. Zavázal se vrátit původnímu věřiteli 3.000 Kč včetně příslušenství do 28. 4. 2019, což však neučinil. Původní věřitel před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného a nahlížel do různých registrů. V důsledku prodlení žalovaného mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu 0,1% denně za dobu od 29. 4. 2019 do 10. 8. 2020, která činí 1.407 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny 3.000 Kč, ze smluvní pokuty 1.407 Kč a z nákladů na upomínání 100 Kč. Úrok z prodlení žalobce kapitalizoval na 375,84 Kč za dobu od 29. 4. 2019 do 10. 8. 2020 z jistiny 3.000 Kč. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce na základě postupní smlouvy.

2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Ještě před zahájením prvního jednání ve věci vzal žalobce žalobu částečně zpět ohledně smluvní pokuty 1.407 Kč a nákladů na vymáhání 100 Kč, kdy tuto částku žalobce označil jako kapitalizovaný úrok. Soud proto v souladu s ustanovením § 96 odstavců 1 a 2 občanského soudního řádu řízení v této části zastavil výrokem III. tohoto rozhodnutí.

4. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Listina smlouva o úvěru [číslo] obsahuje označení smluvních stran, jako věřitel je uvedena společnost [právnická osoba] se sídlem [adresa], a jako klient je uveden žalovaný. Tyto smluvní strany uzavřely smlouvu o úvěru, jejímž je předmětem je závazek věřitele poskytnout klientovi peněžní prostředky a klient se zavazuje úvěr splatit a zaplatit veškeré úroky přirostlé k úvěru a další platby související s úvěrem. Výše úvěru činila 3.000 Kč, jeho splatnost byla ke dni 28. 4. 2019, úroková sazba činila 0%. Způsob poskytnutí úvěru byl na bankovní účet č. [bankovní účet]. Ve smlouvě je obsaženo oprávnění prodloužit si splatnost úvěru za poplatek. Pro případ prodlení klienta byla stanovena jeho povinnost zaplatit smluvní pokutu 0,1% z jistiny za každý den prodlení a poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku 50 Kč Smlouva je na jejím konci datována 29. 3. 2019. V místě označeném pro podpis klienta, tedy žalovaného, se žádný podpis nenachází, v místě vyznačeném pro věřitele [anonymizována dvě slova] rovněž žádný podpis není. Na smlouvě se nevyskytují žádné podpisy. Obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově zahrnují podrobnější úpravu práv a povinností smluvních stran. Původní věřitel zřejmě připojuje tyto obchodní podmínky ke svým smlouvám o úvěru pro své klienty. Žádnou souvislost s žalovaným však nelze z této listiny vysledovat, listina není podepsána a nebylo zjištěno, že by se kdykoliv dostala do sféry dispozice žalovaného. Podle výpisu z účtu původního věřitele došla dne 28. 3. 2019 na jeho účet platba 0,10 Kč z účtu žalovaného č. [bankovní účet] a dne následujícího 29. 3. 2019 z účtu původního věřitele byla poukázána částka 3.000 Kč ve prospěch účtu žalovaného. Soud ověřil zprávou [právnická osoba], že majitelem zmíněného účtu je žalovaný. Na účet žalovaného byla dne 29. 3. 2019 připsána platba 3.000 Kč od původního věřitele [právnická osoba]

5. Podle výpisů z výše uvedeného účtu žalovaného měl žalovaný na tomto účtu sjednán kontokorent s limitem 1.000 Kč, tento limit byl překročen na konci měsíce ledna, v měsíci únoru 2019 i v měsíci březnu 2019.

6. Ohledně postoupení pohledávky zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 19. 8. 2020 uzavřel původní věřitel [právnická osoba] jako postupitel s žalobcem jako postupníkem dohodu o postoupení pohledávek. Platbu za postoupené pohledávky původní věřitel obdržel 28. 8. 2020. Dopisem z 8. 9. 2020 oznámil původní věřitel žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce, a vyzval ho, aby svůj dluh hradil již žalobci na specifikované bankovní spojení. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 9. 9. 2020. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 12. 4. 2021, který byl podle poštovního podacího archu žalovanému odeslán doporučeně dne 15. 4. 2021. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho neuhradil.

7. Žalobce tvrdí, že k uzavření předmětné úvěrové smlouvy mezi původním věřitelem a žalovaným došlo tak, že žalovaný požádal o úvěr na internetových stránkách původního věřitele, vyplnil požadované registrační údaje, provedl verifikační platbu odesláním částky 0,1 Kč ze svého účtu a tím dokončil žádost o úvěr. Obdržel předsmluvní informace o úvěru, původní věřitel poté zahájil schvalovací proces, jehož součástí je prověřování bonity. Žalovaný verifikační platbou projevil svoji vůli uzavřít smlouvu o úvěru.

8. Tato tvrzení žalobce o způsobu uzavření úvěrové smlouvy jsou jednak neúplná a jednak nebyla v řízení prokázána. Nebylo prokázáno, kterého dne a jakým způsobem měl žalovaný zažádat elektronicky na internetových stránkách původního věřitele o úvěr, jaké údaje vyplnil, na kterém formuláři, jakou formou a kterého dne, kterého dne a jakou formou obdržel předsmluvní informace o půjčce. Bylo pouze prokázáno, že žalovaný ze svého účtu poukázal na účet původního věřitele částku 0,1 Kč. Nebylo však prokázáno, jakým způsobem byla smlouva o úvěru uzavřena elektronickou formou, jakým způsobem žalovaný projevil svoji vůli smlouvu uzavřít.

9. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru na částku 3.000 Kč, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze tedy aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že původní věřitel se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a zaplatit úroky, smluvní pokuty či jiná plnění. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě 3.000 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující úvěrovou smlouvu neobsahuje podpis žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupil a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel anebo žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by původní věřitel či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Bylo pouze prokázáno, že původní věřitel vytvořil text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text předložil žalovanému, případně kterého dne, ani že by žalovaný takovýto návrh smlouvy přijal, jakým způsobem a kterého dne. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci 10. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem původní věřitel či žalovaný měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce zmíněného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Nic takového však v řízení nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám.

11. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. I kdyby bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, nebylo prokázáno, že by si původní věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobce na výzvu soudu obsaženou v usnesení z 5. 1. 2022 č. j. 8 C 305/2021-46, které bylo žalobci prostřednictvím jeho právního zástupce doručeno 6. 1. 2022, uvedl, že žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje. Soud tedy má za to, že pokud by bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, byla by tato smlouva posouzena jako absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku a § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel na účet žalovaného převedl částku 3.000 Kč a žalovaný tuto částku přijal, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod. Na straně žalovaného tudíž došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení a citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalovaného odpovídá částce 3.000 Kč, kterou žalovaný přijal a ničeho z této částky nevrátil.

13. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odstavec 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odstavec 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.

14. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odstavec 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše uvedený dopis z 8. 9. 2020, který byl žalovanému odeslán dne 9. 9. 2020. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal 13. 9. 2020, žalovaný byl vyzván k plnění do 10 dnů, tedy do 24. 9. 2020. Dnem následujícím, 25. 9. 2020, se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku a od téhož dne žalobci ve smyslu § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výši stanoví § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., a tato činila 8,25% ročně. Jiná sazba úroků z prodlení nebyla smluvena.

15. Soud tedy žalobci přiznal jistinu 3.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení až od 25. 9. 2020, a ve zbytku úroku z prodlení žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozhodnutí.

16. Žalobce zpětvzetím žaloby ohledně částky 1.507 Kč zavinil, že řízení muselo být v této části zastaveno, v části úroku z prodlení neměl úspěch a úspěšný byl ohledně jistiny a části úroků z prodlení. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odstavec 2 ve spojení s ustanovením § 146 odstavec 2 věty první o. s. ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem, kdy úspěch představuje 63% předmětu sporu a neúspěch 37%, rozdíl činí 26%. Do míry neúspěchu žalobce zahrnul soud také částku 1.507 Kč, ohledně níž bylo řízení zastaveno. Soud také přihlédl k tomu, že žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému ve smyslu § 142a o. s. ř. výzvu k plnění, a to výše uvedený dopis z 12. 4. 2021 Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za právní zastoupení za 2 a půl úkonu právní pomoci po 1.000 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále z 3 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odstavec 4 advokátního tarifu a konečně z částky 714 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a sepis žaloby. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby s částečným zpětvzetím, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Účelně vynaložené náklady žalobce tak činí 4.514 Kč, z čehož soud žalobci přiznal 26%, tedy 1.174 Kč.