8 C 318/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v  obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno se sídlem adresa proti žalované: ; Obec Silůvky, IČ: osobní údaje žalované se sídlem adresa žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovité věci,

I. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá určení, že žalobce je vlastníkem podzemní stavby – sklepa na pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, zapsaném na listu vlastnictví [číslo] pro obec a katastrální území Silůvky u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, pracoviště [obec], přičemž vstup do tohoto sklepa z ulice [anonymizováno] v obci [obec] je umístěn v pravé části pozemku.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení 24.684 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud určil, že žalobce je vlastníkem podzemní stavby – sklepa na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Silůvky, když vstup do tohoto sklepa z ulice [anonymizováno] v obci [obec] je umístěn v pravé části pozemku. Tvrdí, že žalovaná je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], v němž je umístěna podzemní stavba sklep, jehož vlastníkem však není žalovaná, nýbrž žalobce. Sklep je umístěn v pravé části zmíněného pozemku. Žalovaná nabyla vlastnické právo k tomuto pozemku kupní smlouvou z [datum] od prodávající [jméno] [příjmení], avšak nenabyla vlastnické právo ke sklepu, neboť [jméno] [příjmení] nebyla ani vlastníkem ani uživatelem sklepa. V této kupní smlouvě není zmíněn vůbec převod podzemní stavby sklepa na žalovanou. Vlastníkem a uživatelem tohoto sklepa byl vždy žalobce a jeho předci, a to [jméno] [příjmení]. Žalobce nabyl vlastnické právo ke sklepu nejpozději ke dni 21. 10. 1994 na základě kupní smlouvy z téhož dne, která byla uzavřena mezi žalobcem jako kupujícím a [jméno] [příjmení], rozenou [příjmení], jako prodávající. Žalobce na základě kupní smlouvy z 20. 4. 1993 uzavřené mezi žalobcem jako kupujícím a [jméno] [příjmení] jako prodávající, a zmíněné kupní smlouvy z 21. 10. 1994, nabyl vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Součástí nabytí vlastnického práva k těmto nemovitým věcem bylo i nabytí vlastnictví k podzemní stavbě – sklepu, který je předmětem tohoto řízení. [jméno] [příjmení], rozená [příjmení] byla sestřenicí matky žalobce, dcerou [jméno] [příjmení], který je uveden v mapovém zákresu podzemní stavby z července roku 1986 jako vlastník sklepu, a tento zákres je uložen ve sbírce listin katastrálního úřadu. Žalobce k prokázání svého vlastnického práva ke sklepu poukázal na geometrický plán pro zaměření stavby sklepa, který byl pro žalobce vyhotoven 25. 1. 1996 Ing. [jméno] [příjmení], přičemž faktické zaměření stavby sklepa tehdy provedl [jméno] [příjmení], stávající starosta žalované. Žalobce v minulosti pod záminkou opravy sousedního sklepu žalovanou zapůjčil klíče od vstupu do svého sklepa starostovi žalované. Dosud však klíče žalobci nebyly vráceny a je také popíráno jeho vlastnické právo k tomuto sklepu ze strany žalované. Žalobce vyzval opakovaně žalovanou k vydání podzemní stavby sklepa, žalovaná však sklep dobrovolně žalobci nepředala a odmítá vlastnictví žalobce k témuž sklepu uznat.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Poukázala na to, že na určení vlastnictví ke sklepu není naléhavý právní zájem, když v tomto případě neexistuje stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, když vlastnictví zemního sklepa již pokojně trvá více než deset let, přičemž ani jedna strana nevznesla žádné pochybnosti o daném vlastnictví. Pokud by hrozilo ohrožení práva či taková nejistota, která by odůvodňovala potřebu daný vztah soudně přezkoumat, žalobce se mohl tohoto domáhat minimálně již od roku 1994, když tvrdí, že od této doby se stal vlastníkem sklepa. Žalobce tvrdí, že nemá klíče od předmětného sklepa, a že žalovaná mu odmítá sklep vydat, a za takové situace má žalobce jiné právní prostředky, než je žaloba na určení. Žalobce netvrdí ani neprokazuje nepřetržitou řadu nabývacích titulů k uvedenému sklepu vůči své osobě. Mapový zákres z července 1986 nijak neprokazuje vlastnické právo žalobce ke sklepu, stejně tak ani geometrický plán pro zaměření stavby sklepa vyhotovený v roce 1996, když tento se týká pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], však tato parcela neexistuje. Z tvrzení žalobce není zřejmé, na základě které kupní smlouvy dovozuje žalobce své vlastnické právo ke sklepu, tedy zda ze smlouvy z 20. 4. 1993, anebo ze smlouvy z 21. 10. 1994. Žalobce neprokazuje nabytí vlastnického práva paní [jméno] [příjmení] a její užívání zemního sklepa od roku 1986. Žalovaná poukázala na to, že žalovaná vlastnické právo ke sklepu již nabyla vydržením, kdy lhůta začala běžet minimálně od 20. 4. 2006, kdy byl podán na katastrální úřad návrh na zápis nemovitých věcí ve vlastnictví státu do vlastnictví obce podle zákona 172/1991 Sb., týkající se pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec].

3. Nejprve soud ověřil označení a polohu pozemku, na němž se předmětný sklep nachází. Podle výpisu z katastru nemovitostí je na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, pracoviště [obec], zapsán pozemek parc. [číslo] – ostatní plocha, a jeho vlastníkem je žalovaná. Nabývacím titulem pro žalovanou je kupní smlouva ze dne 7. 12. 2011 s právními účinky vkladu do katastru dne 14. 12. 2011, kterou uzavřela prodávající [jméno] [příjmení] s kupující žalovanou obcí [obec]. Prodávající prohlásila, že je podle rozhodnutí o dědictví z 31. 5. 1973 sp. zn. [spisová značka] vlastníkem předmětného pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], a tento pozemek prodává žalované za kupní cenu 11.200 Kč. Prodávající ujistila žalovanou, že na převáděném pozemku neváznou dluhy, věcná břemena, zástavní práva nebo jiné právní povinnosti, a žalovaná prohlásila, že se dostatečně seznámila se skutečným stavem převáděné nemovitosti. V kupní smlouvě není žádná zmínka o sklepu.

4. Zakoupení pozemku parc. [číslo] předcházelo projednání v zastupitelstvu žalované obce, o čemž svědčí zápis [číslo] ze zasedání zastupitelstva konaného 21. 11. 2011 a usnesení z téhož zasedání. Pod bodem 9 zápisu byl projednán nákup tohoto pozemku za účelem zabezpečení propadlých sklepů za cenu 11.200 Kč. Tento návrh byl bez námitek odsouhlasen a toto je zachyceno v bodě [číslo] usnesení.

5. Jak bylo uvedeno v kupní smlouvě, prodávající [jméno] [příjmení] nabyla vlastnictví k pozemku parc. [číslo] na základě rozhodnutí Státního notářství [obec] z 31. 5. 1973 sp. zn. [spisová značka]. V tomto rozhodnutí jsou uvedeny mimo jiné pozemky parc. [číslo] v k. ú. [obec]. V rozhodnutí není zmíněn žádný sklep.

6. Podle srovnávacího sestavení parcel vznikl pozemek parc. [číslo] o výměře 112 m2 z původní parcely č. PK [číslo] o výměře 62 m2. V soupisu parcel pod položkou 8 u prodávající [jméno] [příjmení] se nacházejí pozemky parc. [číslo] pod položkou 21 je dodatek k položce 8 s tím, že byla opomenuta parcela [číslo], a je zde odkaz na výše citované rozhodnutí Státního notářství [obec] [spisová značka].

7. Polohu pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] soud zjistil z katastrální mapy, přičemž tento pozemek je obklopen zeshora pozemkem parc. [číslo] což je ulice [ulice], z pravé strany pozemkem parc. [číslo] ze spodní strany pozemkem parc. [číslo] což je ulice [ulice], a z levé strany pozemkem parc. [číslo]. Z výpisů z katastru nemovitostí soud zjistil, že pozemek parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří je v podílovém spoluvlastnictví [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], pozemek parc. [číslo] – ostatní plocha je ve vlastnictví žalované obce, stejně jako pozemek parc. [číslo] který vede rovnoběžně s pozemkem parc. [číslo]. Pozemek parc. [číslo] – ostatní plocha je ve vlastnictví žalované, pozemek parc. [číslo] – ostatní plocha je ve vlastnictví České republiky. Jak vyplývá z návrhu [číslo] žalované na zápis nemovitých věcí z vlastnictví státu do vlastnictví žalované obce z 19. 4. 2006 a z prohlášení žalované z 18. 4. 2006 o přechodu vlastnictví k nemovitostem na obec podle zákona č. 172/1991 Sb., nabyla žalovaná na základě těchto listin vlastnické právo mimo jiné k pozemkům parc. [číslo].

8. Polohu sklepa, který je předmětem tohoto řízení, na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] zjistil soud z četné fotodokumentace. Na tomto pozemku se nacházejí sklepy dva, přičemž předmětný sklep je po pravé straně. Vpravo od předmětného sklepa se nachází schody se zábradlím. Jak vyplývá z fotodokumentace a z níže uvedených informačních listů žalované, provedla žalovaná v letech 2011 až 2013 kompletní opravu a rekonstrukci obou sklepů na parc. [číslo]. Na fotografiích je zachycen původní stav před rekonstrukcí, kdy sklep vlevo má zcela nezakrytý kulatý otvor, přeložený pouze několika prkny. Pravý sklep, tedy předmětný sklep, má vchod zakrytý vodorovnými prkny bez přerušení, kdy podle fotodokumentace by se mohlo jednat o část dřevěných dveří, které jsou však zarostlé popínavými rostlinami, a tento vchod nejeví známky toho, že by byl používán. Pozemek představuje svah, kdy nahoře je ulice s rodinnými domy, podél pozemku je již zmíněné schodiště se zábradlím a ve spodní části pozemku je chodník a silnice, jedná se o ulici [anonymizováno]. Oba sklepy jsou zapuštěny do svahu, jejich vnitřní část není vůbec vidět.

9. V Informačním listu [územní celek] [číslo] (72) – prosinec 2012 je mimo jiné uvedeno, že v tomto roce se podařilo obci odkoupit pozemek, pod kterým se nachází dva propadlé sklepy vedle domu [anonymizováno] na ulici [ulice]. Nedávno se provedlo zbourání jejich zhroucené části a na jaře dojde k výstavbě nových vchodů. Pod tímto textem je fotografie, na níž je proti předchozím zmíněným fotografiím srovnán terén před sklepy, započalo se s odstraňováním popínavých rostlin u vchodu do pravého sklepa, byl obnažen terén, před sklepy se nachází naskládané plné cihly, zjevně opotřebené.

10. V Informačním listu pro obyvatele [územní celek] [číslo] (74) – červen 2013 je na titulní straně pod titulem Renovace sklepů na ulici [ulice] uvedeno, že na jaře 2013 byly kompletně opraveny propadlé obecní sklepy na ulici [ulice]. Dané místo tím získalo esteticky mnohem hezčí ráz. Sklepy bude od září využívat jídelna základní a mateřské školy [obec] k uskladnění brambor, ovoce a zeleniny. Práce pro obec velmi zdařile provedl pan [jméno] [příjmení]. U textu se nacházejí tři fotografie, z toho dvě fotografie znázorňují postup prací a třetí fotografie výsledek, tedy upravený terén před sklepy, chodníčky ke každému sklepu, schůdky k vchodům do obou sklepů, zpevněný břeh či stěna a vytvořená zídka z kamenů.

11. Z další rozsáhlé fotodokumentace bylo zjištěno, jakým způsobem práce na opravě a rekonstrukci obou sklepů postupovaly. Nejprve byly upraveny vchody a klenba z plných cihel, následně byla vybudována společná zídka podél celého břehu postavená z kamenů spojených maltou, přičemž do každého sklepa je samostatný vchod, k němuž vede chodníček a schůdky, v zídce je otvor na vstup do každého sklepa s horní klenbou a vchod obou sklepů byl osazen dřevěnými dveřmi s kováním. Na jednom z kamenů je vyryt letopočet 2013. V současné době je již před sklepy travnatý porost a vedle pravého sklepa pod schodištěm je lavička.

12. Žalobce tvrdí, že nabyl předmětný sklep do vlastnictví na základě kupních smluv z 20. 4. 1993 a 21. 10. 1994. Z těchto smluv soud zjistil, že obě byly uzavřeny mezi [jméno] [příjmení] jako prodávající a žalobcem jako kupujícím. V kupní smlouvě z 20. 4. 1993 prodávající [jméno] [příjmení] prodává žalobci dům [adresa] s pozemkem parc. [číslo] o výměře 258 m2 – zastavěná plocha v [katastrální uzemí] za 160.000 Kč, a to včetně součástí a příslušenství – vedlejších staveb – přístavba a kůlna, venkovních úprav a plotu. Žalobce prohlásil, že je mu znám stav prodávaných nemovitostí a prodávající prohlásila, že na prodávaných nemovitostech neváznou žádné dluhy, věcná břemena ani závazky a že je oprávněna s nimi bez omezení nakládat. Druhou kupní smlouvou z 21. 10. 1994 prodala [jméno] [příjmení] žalobci pozemek parc. [číslo] – zahrada o výměře 415 m2 se všemi součástmi a příslušenstvím včetně trvalých porostů za 10.000 Kč. Žalobce prohlásil, že je mu znám stav prodávané nemovitosti a prodávající prohlásila, že na převáděné nemovitosti neváznou dluhy, věcná břemena ani jiné právní povinnosti a že je oprávněna s ní bez omezení nakládat. Soud v této souvislosti poukazuje na to, že v žádné z těchto kupních smluv není zmíněn sklep.

13. Podle výpisu z katastru nemovitostí je žalobce veden na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] jako výlučný vlastník pozemku parc. [číslo] – zahrada o výměře 415 m2 a pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 258 m2, jehož součástí je stavba bydlení [adresa].

14. Žalobce na podporu svého tvrzení ohledně vlastnictví sklepa předložil náčrt o místním šetření [číslo] z července 1986. Na něm je vyznačena parcela [číslo] rovněž schody, vpravo od těchto schodů je zakreslen sklep s nápisem sklep – [příjmení] [jméno] a vlevo od těchto schodů jsou zakresleny dvě čáry, pod nimi je nápis sklepy, na levé straně [příjmení] [jméno] a na pravé straně [příjmení] [jméno]. Podle žalobce právě tento sklep vpravo, umístěný nalevo od schodů, označený jménem [jméno] [příjmení], je sklep v jeho vlastnictví. Katastrální úřad ve své zprávě z 13. 6. 2022 sdělil, že zmínka ohledně sklepa na parcele [číslo] je pouze v tomto náčrtu o místním šetření [číslo] přičemž více k této problematice není ve sbírce listin katastrálního pracoviště Brno-venkov založeno.

15. Z geometrického plánu pro zaměření stavby sklepa [číslo] bylo zjištěno, že byl vytvořen [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [právnická osoba], Geodetické práce, pracoviště [obec], [anonymizována dvě slova], přičemž věc zaměřil 23. 1. 1996 [příjmení], vyhotovil 25. 1. 1996 [příjmení] a ověřil 26. 1. 1996 [anonymizováno] [příjmení]. Geometrický plán je opatřen razítkem katastrálního úřadu dne 30. 1. 1996. Podle výkazů výměr pozemek parc. [číslo] byl rozdělen na pozemek parc. [číslo] – ostatní plocha o výměře 747 m2 a na pozemek parc. [číslo] – sklep, zastavěná plocha o výměře 26 m2, jehož nabyvatelem je žalobce, nové hranice byly v přírodě označeny zdí. Podle daňového dokladu [číslo] účtoval Ing. [jméno] [příjmení], OGIS, Geodetické práce, panu [celé jméno žalobce], [obec], částku 1.995 Kč za geometrický plán [číslo].

16. Podle sdělení Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, pracoviště [obec], na žádost soudu ze dne 16. 2. 2022, parcela [číslo] v k. ú. [obec] neexistuje. Totéž katastrální pracoviště sdělilo soudu dopisem z 1. 8. 2022, že v dokumentaci katastru nemovitostí je založen záznam podrobného měření změn [číslo] jehož součástí je ověřený a potvrzený shora zmíněný geometrický plán [číslo]. Na tomto záznamu není uvedena položka výkazu změn, kterou by byl geometrický plán zapsán do katastru nemovitostí, tento je pouze součástí dokumentace a nikoli sbírky listin. Není zde ani uvedeno datum o provedení zákresu v katastrální mapě. Toto sdělení potvrzuje záznam [číslo].

17. Žalobce tvrdí, že jeho otec v roce 1996 před svojí smrtí hodlal nechat zapsat předmětný sklep do katastru nemovitostí. K prokázání tohoto tvrzení žalobce předložil žádost o zápis novostavby do listu vlastnictví ze dne 6. 3. 1996, který je podepsán zřejmě žalobcem. V něm je uvedeno, že podepsaný žádá o provedení zápisu novostavby sklepa na parcele [číslo] přičemž jméno vlastníka je žalobce včetně jeho rodného čísla. Přílohou je geometrický plán na vyznačení stavby do evidence nemovitostí a kopie kolaudačního rozhodnutí s nabytím právní moci. Ze zprávy téhož [stát. instituce] ze dne 1. 8. 2022 soud zjistil, že tato žádost o zápis novostavby do listu vlastnictví nevykazuje zápis o položce výkazů změn, a proto katastrální pracoviště nemůže zjistit, zda tato žádost byla na příslušný katastrální úřad podána k zápisu. V dokumentaci katastru nemovitostí nejsou dochovány záznamy došlé pošty z roku 1996, které jsou již skartovány. Katastrální úřad prověřil tehdejší počítačovou evidenci před rokem 2001 a k pozemku parc. [číslo] k vlastníkovi – žalobci nebylo v tehdejší evidenci nalezeno žádné řízení pro zápis stavby.

18. Z katastrální mapy soud ověřil, že pozemky ve vlastnictví žalobce parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec] nejsou v bezprostřední blízkosti předmětného sklepa a pozemku parc. [číslo]. Pozemek parc. [číslo] je sice na stejné ulici [ulice], ale ve značné vzdálenosti, a pozemek parc. [číslo] je rovněž značně vzdálen od pozemku parc. [číslo] je obklopen z obou stran zahradami.

19. Z listu vlastnictví [číslo] pro obec Silůvky a soupisu pozemků vyplývá, že prodávající [příjmení] [jméno] zde měla mimo jiné zapsán pozemek parc. [číslo] – role o výměře 62 m2, stejně jako pozemky parc. [číslo].

20. Z následně uvedených listin soud zjistil, v které době se žalobce pokusil od žalované obce získat předmětný sklep. Dopisem z 28. 6. 2019 sdělila žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce žalobci, že obdržela jeho výzvu ze dne 21. 6. 2019 k vyklizení sklepa nacházejícího se na parc. [číslo] v k. ú. [obec] s tím, že žalobce tvrdil, že je vlastníkem tohoto sklepa již od roku 1996. Žalobce měl vyzvat žalovanou, aby tento nezákonně obývaný sklep vyklidila do 30. 6. 2019, přičemž žalovaná se dopustila nezákonného odcizení majetku třetí osobou a účelového podvodu. Žalovaná žalobci sdělila, že pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] neexistuje. Žalovaná se stala vlastníkem dvou zemních sklepů na parc. [číslo] na základě kupní smlouvy z 7. 12. 2011 uzavřené s [jméno] [příjmení], přičemž vlastnické právo k tomuto pozemku přešlo na žalovanou. Žalovaná vyzvala žalobce k prokázání jeho vlastnického práva k jednomu z těchto sklepů. Žalovaná citovala z výzvy žalobce, v níž žalobce měl uvést, že jeho sklep nebyl zhroucen na rozdíl od toho vedlejšího v blízkosti obydlí rodiny [příjmení], na nějž se sesunula část svahu z horního pozemku, takovou zátěž svah nezvládl a na jeden ze sklepů se sesunul. Sklep žalobce byl neporušený a zásah nebyl nutný. Žalobce může sankcionovat neoprávněné užívání sklepa od roku 2012 a žádat finanční satisfakci za nezákonné odcizení majetku třetí osobou. Žalovaná s žalobcem nesouhlasila s tím, že tvrzení žalobce o neoprávněném užívání sklepa a nezákonném odcizení majetku třetí osobou a účelový podvod není pravdivé.

21. Dopisem z 17. 6. 2021 vyzvali žalobce a jeho manželka [příjmení] prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k vydání podzemní stavby sklepa včetně klíčů od vstupu do deseti dnů od doručení výzvy. Žalobce upozornil žalovanou, že sice žalovaná vlastní pozemek parc. [číslo] avšak nevlastní sklep v pravé části téhož pozemku. Žalobce již vyzval žalovanou k navrácení klíčů, které byly žalované pouze zapůjčeny od vstupu do sklepa, a k jeho předání. Žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce odpověděla dopisem z 25. 6. 2021 s tím, že žalobce a jeho manželka neposkytli žádná tvrzení vyjma toho, že se prohlašují za vlastníky zemního sklepa. Žalovaná upozornila na to, že je třeba nejprve ze strany žalobce a jeho manželky prokázat jejich tvrzené vlastnické právo hodnověrným a prokazatelným způsobem, např. listinou, a teprve potom přistoupit k vymáhání vydání sklepa. Žalobce a jeho manželka reagovaly na toto sdělení žalované dopisem svého právního zástupce z 25. 8. 2021 tak, že předkládají jednu z listin svědčící ve prospěch vlastnického práva žalobce a jeho manželky ke sklepu, a to kopii geometrického plánu pro zaměření stavby sklepa z 25. 1. 1996. Poukázali také na osobu, která provedla tehdy zaměření sklepa.

22. Žalobce tvrdí, že klíče od sklepa získal od svých rodičů, jeho otec zemřel v roce 1996 a v tomtéž roce hodlal s žalobcem vyřídit přepsání sklepa i pole, a proto byla sepsána žádost o zápis do listu vlastnictví. Žalobce si již nevzpomínal, jaké kolaudační rozhodnutí mělo být k žádosti připojeno, podle něj žádost byla na katastrální úřad podána, ale byla odmítnuta s tím, že sklep se nezapisuje do katastru nemovitostí. Žalobce měl klíče od sklepa po smrti otce, a tyto půjčil žalované v roce 2002 před začátkem rekonstrukce kvůli rekonstrukci portálu. V té době měl ve sklepě jednu lopatu, zda tam bylo něco jiného, si již nevzpomíná. Plodiny ve sklepě měl do roku 1998. Po zapůjčení klíčů starostovi žalované s ním žalobce dohodl, že až bude rekonstrukce hotová, vyrovnají se peněžně, čeho se však toto vyrovnání mělo týkat, žalobce nevěděl.

23. Tvrzení žalobce o klíčích a užívání sklepa nebyla v řízení prokázána. Žalovaná, konkrétně starosta žalované, tvrdí, že předmětný sklep byl dlouhodobě opuštěný, zřejmě v něm byly nějaké zborcené cihly a prach. Starosta si nevzpomíná, že by mu žalobce kdy půjčoval klíče od sklepa, do obou sklepů se dalo dostat i bez klíčů, neboť to bylo zhrouceno. Nevzpomíná si ani na to, že by žalobci nějaké klíče vracel. V současné době má klíče k dispozici školní jídelna, která oba sklepy používá. Žalobce nepožadoval předmětný sklep hned po ukončení rekonstrukce a vyzval žalovanou obec až dopisem přibližně před dvěma lety.

24. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. V katastru nemovitostí je veden pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec], a jako jeho vlastník je zapsána žalovaná obec na základě kupní smlouvy z 7. 12. 2011. Zakoupení tohoto pozemku bylo schváleno zastupitelstvem žalované obce za účelem zabezpečení propadlých sklepů. Na tomto pozemku se nacházejí dva sklepy, z nichž jeden, který je na pravé straně vedle schodiště, patří podle tvrzení žalobce žalobci. Pozemek parc. [číslo] je obklopen ze všech stran shora uvedenými pozemky, které jsou ve vlastnictví státu, žalované obce či jiných osob. V bezprostředním okolí téhož pozemku se nenachází žádné nemovité věci žalobce. Žalobce je vlastníkem pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec], které jsou od pozemku parc. [číslo] vzdáleny. Žalobce tyto pozemky nabyl na základě kupní smlouvy z 20. 4. 1993, a to pozemek parc. [číslo] kupní smlouvy z 21. 10. 1994, a to parc. [číslo]. V žádné z těchto smluv není zmíněn jakýkoliv sklep. V řízení nebylo prokázáno, že by s vlastnictvím těchto pozemků žalobce bylo spojeno vlastnictví předmětného sklepa. Nebylo rovněž prokázáno, které osoby tento sklep kdy užívaly a na základě jakých skutečností či právního jednání, ani na základě čeho, případně zda vůbec, předmětný sklep užíval žalobce a v které době. Žalobce pouze tvrdí, že ve sklepě měl uskladněny plodiny do roku 1998, a kdo užíval sklep a k jakým účelům poté, nebylo v řízení zjištěno. Žalovaná obec provedla v letech 2011 až 2013 rozsáhlou rekonstrukci na předmětném pozemku, která se týkala obou sklepů. Před rekonstrukcí měl sklep vlevo u vstupu pouze kulatou díru s několika prkny, sklep vpravo, tedy předmětný sklep, měl zřejmě u vchodu dřevěné dveře, které byly z velké části zarostlé popínavými rostlinami. V řízení nebylo zjištěno, zda existovaly nějaké klíče od tohoto pravého sklepa, zda je měl v držení žalobce či kdokoli jiný, a nebylo rovněž zjištěno, že by žalobce tyto klíče poskytl žalované, za jakým účelem, ani kdy se tak mělo stát. V roce 1986 byl proveden náčrt o místním šetření, na němž jsou zakresleny dva sklepy vedle sebe, u levého je jméno [příjmení] [jméno] a u pravého [příjmení] [jméno]. Tento náčrt o místním šetření [číslo] nebyl zanesen do operátu katastru nemovitostí. V roce 1996 byl vypracován geometrický plán [číslo] pro zaměření stavby sklepa, a tento sklep v něm byl znázorněn a vymezen tak, že se nachází na nově vzniklé parcele [číslo]. Parcela pod tímto číslem se však nenachází v katastru nemovitostí. Na záznamu podrobného měření změn [číslo] není uvedena položka výkazu změn, nebyl na základě zmíněného geometrického plánu proveden zákres do katastrální mapy. V roce 1996 žalobce podal žádost o zápis novostavby do listu vlastnictví ohledně novostavby sklepa, tato nebyla na katastrálním úřadě dohledána a nelze zjistit, zda žádost byla na katastrální úřad podána k zápisu, když nevykazuje zápis o položce výkazu změn. V každém případě však podle této žádosti nebyly žádné zápisy do katastru nemovitostí provedeny, žádný sklep na předmětném pozemku parc. [číslo] není veden, ani žádný jiný sklep ve vlastnictví žalobce. Žalobce až dopisem z 21. 6. 2019 vyzval žalovanou k vyklizení předmětného sklepa, uvedl však chybně číslo parcely [číslo], která neexistuje v katastru nemovitostí. V řízení nebylo prokázáno, že by se žalobce v době předešlé domáhal předmětného sklepa. Žalovaná odpověděla dopisem z 28. 6. 2019 tak, že vlastnictví žalobce ke sklepu nemá za prokázáno. Žalobce vyzval znovu žalovanou dopisem z 17. 6. 2021, tentokrát k vydání sklepa, žalovaná odpověděla žalobci v tomtéž měsíci, a to negativně, a žalobce následně za další dva měsíce opakoval žalobci svůj požadavek a předložil žalobci kopii zmíněného geometrického plánu z roku 1996.

25. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil následujícím způsobem. Vzhledem k tomu, že jde o určovací žalobu, zabýval se soud nejprve tím, zda na požadovaném určení vlastnictví je naléhavý právní zájem, jak vyžaduje ustanovení § 80 občanského soudního řádu. Soud vycházel z toho, že naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, anebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Lze poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2852/2007 ze dne 28. 11. 2007, podle něhož může být dán naléhavý právní zájem také s ohledem na to, že je mezi účastníky sporné, kdo je vlastníkem dotčené věci a kdo má věc obhospodařovat, provádět její údržbu či do ní investovat prostředky. V daném případě se předmětný sklep nachází na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], kdy tento pozemek je ve výlučném vlastnictví žalované, která nesouhlasí s tvrzeným vlastnickým právem žalobce k tomuto sklepu. Soud je toho názoru, že určovací žalobou by se vytvořil pevný právní základ pro právní vztahy mezi žalobcem a žalovanou ohledně vlastnictví k předmětnému sklepu, a právě určovací žaloba by představovala právní prostředek účinnější, než právní prostředky jiné pro vytvoření zmíněného pevného právního základu pro právní vztahy účastníků. Soud proto naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnictví v tomto případě shledává.

26. S existencí naléhavého právního zájmu souvisí i otázka druhu a charakteru sklepa jakožto předmětu právních vztahů a otázka, zda sklep může být samostatným předmětem vlastnického práva, anebo zda je součástí pozemku, případně příslušenstvím jiných nemovitostí, a to jiných pozemků žalobce. Podle § 506 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. je součástí pozemku prostor nad povrchem i pod povrchem stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku anebo upevněno ve zdech. Podle odstavce 2 není-li podzemní stavba nemovitou věcí, je součástí pozemku, i když zasahuje pod jiný pozemek. Rozlišení věcí na nemovité a movité je obsaženo v ustanovení § 498 téhož občanského zákoníku, podle něhož nemovité věci jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li jiný právní předpis, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá. Veškeré další věci, ať je jejich podstata hmotná nebo nehmotná, jsou movité.

27. Z posledně citovaného ustanovení vyplývá, že podzemní stavby se samostatným účelovým určením jsou věci nemovité. Jde o stavby, jejichž hodnota či využitelnost pro lidi se neodvíjí od pozemku, pod nímž se nachází. Účelovým určením, které je podstatné pro rozlišení, zda podzemní stavba je či není součástí pozemku, se rozumí nikoli navenek projevená vůle vlastníka podzemní stavby k tomu, že tato stavba bude používána jako samostatná jednotka bez vztahu k pozemku, ale vlastníkem vytvořená objektivní realita při využití podzemní stavby.

28. V této souvislosti soud připomíná právní názor vyjádřený v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 14. 12. 2010 č. j. 28 Cdo 537/2010-151, podle něhož v případě, že má jít o součást věci, pak znaky funkční a fyzické spojitosti s věcí hlavní musí být naplněny kumulativně. Sklep může být za určitých okolností, nachází-li se pod cizím pozemkem, samostatným předmětem vlastnického práva. Lze také uvést, že tato zásada platila již v době dřívější, jak vyplývá mimo jiné z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 6. 2. 1923 č. RV I 813/22, podle něhož sklep pod cizím pozemkem jest samostatným předmětem právního a knihovního obchodu.

29. V daném případě žalovaná tvrdí, že sklep je součástí pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], naproti tomu žalobce tvrdí, že tomu tak není, a že vlastníkem tohoto sklepa nacházejícího se pod pozemkem žalované, je právě žalobce. Žalobce uvádí, že tento sklep užíval a užívali jej i jeho předci, a že žalobce nabyl vlastnické právo k tomuto sklepu na základě shora citovaných kupních smluv z 20. 4. 1993 a z 21. 10. 1994, jimiž získal vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Tyto pozemky, jak bylo shora zmíněno, se však nenacházejí v bezprostřední blízkosti předmětného sklepa, ale na místech vzdálených, byť v téže obci [obec]. Podle žalobce sklep sloužil k uskladnění potravin, avšak nikoli produkovaných na pozemku parc. [číslo] ale potravin, sloužících vlastníkům pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Podzemní stavba sklepa tedy byla podle žalobce objektivně využívána tímto způsobem, což nesouviselo s užíváním pozemku parc. [číslo] v němž se sklep nachází, nýbrž souviselo s užíváním jiných pozemků. Žalovaná předmětný sklep užívá až od ukončení jeho rekonstrukce v letech 2011 až 2013, a popírá, že by sklep před touto rekonstrukcí byl jakýmkoli způsobem užíván, ať už žalobcem či jinými osobami.

30. Lze tedy mít za to, že předmětný sklep není součástí pozemku žalované parc. [číslo] ve smyslu výše citovaného ustanovení § 506 občanského zákoníku.

31. Soud se dále zabýval tím, zda, v které době a jakým způsobem se vlastníkem předmětného sklepa stal žalobce. S ohledem na tvrzení žalobce, že se tak stalo v roce 1993 a 1994 na základě shora uvedených dvou kupních smluv, posoudil soud tuto otázku podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., který byl účinný až do 31. 12. 2013, cože je v souladu s ustanovením § 3028 odst. 1 a 2 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Podle § 132 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. lze vlastnictví nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu anebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem. Pokud jde o obě kupní smlouvy z roku 1993 a 1994, jejich předmětem byl dům [adresa] s pozemkem parc. [číslo] v k. ú. [obec] včetně součásti a příslušenství, a to vedlejších staveb – přístavby a kůlny, venkovních úprav a plotu, jak je předmět kupní smlouvy popsán ve smlouvě z 20. 4. 1993 Kupní smlouva z 21. 10. 1994 vymezuje svůj předmět jako pozemek parc. [číslo] se všemi součástmi a příslušenstvím včetně trvalých porostů. V žádné z těchto dvou smluv není ani zmínka o jakémkoli sklepu. V řízení nebylo prokázáno, že by bylo možné předmětný sklep zahrnout pod pojem příslušenství obou pozemků, převáděných zmíněnými dvěma kupními smlouvami. Z žádného důkazu toto nevyplývá, a naopak je soud toho názoru, že kupní smlouva z 20. 4. 1993 součásti a příslušenství formuluje konkrétně jako vedlejší stavby – přístavba a kůlna, venkovní úpravy a plot, a pokud by k převáděnému pozemku náležel i předmětný sklep, zcela jistě by to bylo ve smlouvě uvedeno.

32. Podle § 121 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., který platil v době obou kupních smluv, příslušenstvím věci jsou věci, které náleží vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věci trvale užívány. O příslušenství lze hovořit pouze tam, kde existují nejméně dvě věci, přičemž každá z nich musí mít povahu věci v právním smyslu, a ta z věcí, která má větší hospodářský význam, je věcí hlavní. Příslušenství z hlediska hospodářského využití slouží hlavní věci. Tak by tomu bylo, pokud by byla prokázána tvrzení žalobce o tom, že sklep byl užíván současně s jeho pozemkem parc. [číslo] včetně rodinného domu na něm stojícím a s pozemkem parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Příslušenství sdílí právní osud hlavní věci a převádí se spolu s ní. Pokud by však mohly vzniknout pochybnosti, zda bylo s hlavní věcí převedeno i příslušenství, v daném případě sklep, je třeba příslušenství výslovně uvést v příslušné smlouvě, tedy konkrétně v obou citovaných kupních smlouvách. K tomu však nedošlo, i když příslušenství parc. [číslo] domu [adresa] bylo v kupní smlouvě vyjmenováno a konkrétně označeno. Soud je tedy toho názoru, že nebylo prokázáno, že by předmětný sklep byl příslušenstvím nemovitostí žalobce, parc. [číslo] domu [adresa] a parc. [číslo] v k. ú. [obec], a to ani v době, kdy vlastníkem těchto nemovitostí byl žalobce, ani když tyto nemovité věci vlastnila jeho právní předchůdkyně, prodávající [jméno] [příjmení]. Soud tedy dovodil, že žalobce nemohl nabýt vlastnické právo k předmětnému sklepu na základě obou citovaných smluv ve smyslu § 132 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.

33. Soud se rovněž zabýval tím, zda žalobce mohl nabýt vlastnictví ke sklepu na základě vydržení, které je upraveno v § 134 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. tak, že oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. K tomu, aby držitel mohl být považován za držitele oprávněného, je třeba splnění tří předpokladů, a to faktické ovládání věci, v tomto případě sklepa, dále vůle nakládat se sklepem jako se svým a konečně dobrá víra, že držiteli tato věc patří. Faktické ovládání věci představuje to, že držitel věc užívá a je vybaven takovými prostředky, které mu umožňují věc užívat. Vůle nakládat s věcí jako se svou vlastní znamená chovat se k věci tak, jako by držiteli tato věc patřila. Dobrá víra jakožto třetí podmínka vydržení je vnitřní psychický stav, který nelze přímo dokázat, ale na dobrou víru lze usuzovat z okolností, v nichž se takový psychický stav projevuje navenek. Dobrou víru je třeba vždy hodnotit objektivně, a nikoli pouze ze subjektivního hlediska, anebo osobního přesvědčení držitele, v tomto případě žalobce. Toto má význam pro rozlišení případů, kdy držitel, ačkoli věc fakticky ovládá a nakládá s ní jako se svou, není a objektivně nemůže být v dobré víře, že mu věc či právo patří. Základním rozlišujícím kritériem je to, zda držitel při normální opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu na každém subjektu rozumně požadovat, neměl a nemohl mít, anebo naopak měl a mohl mít, pochybnosti o tom, že mu věc, kterou fakticky ovládá, patří. Lze také uvést, že oprávněná držba se zakládá na omylu držitele, který se domnívá, že je vlastníkem držené věci anebo subjektem vykonávaného práva. Oprávněná držba se však nemůže zakládat na takovém omylu držitele, kterému se mohl při normální opatrnosti vyhnout. Tyto právní zásady jsou již ustálené a soud v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, a to např. ze dne 28. 2. 2002 č. j. 22 Cdo 174/2002, ze dne 13. 4. 2011 č. j. 28 Cdo 2603/2010 anebo ze dne 30. 8. 2016 č. j. 22 Cdo 2349/2016 Tyto principy platí i v současné době, kdy od 1. 1. 2014 je vydržení upraveno v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb. v ustanovení § 1089 až § 1091.

34. Pokud jde o jednotlivé předpoklady vydržení shora uvedené, nebylo splnění ani jednoho z nich v řízení prokázáno. Nebylo tedy prokázáno, od které doby do které doby žalobce fakticky předmětný sklep ovládal, držel a užíval, ani to, že by tak činil a nakládal se sklepem jako se svým vlastním. Nebylo prokázáno, že by žalobce užíval předmětný sklep v souvislosti s vlastnictvím pozemku parc. č. 9 včetně rodinného domu [adresa] a pozemku parc. [číslo] v [obec], ani z jakéhokoli jiného důvodu. Žalobce tvrdí, že měl ve sklepě nějaké plodiny do roku 1998, a připustil, že brambory měl ve sklepě s někým jiným napůl do téže doby. Toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno žádným důkazem, a soud poukazuje na to, že z tvrzení žalobce lze dovodit, že od roku 1998 už ve sklepě žádné plodiny neměl, přičemž žalobce ani netvrdil, jakým jiným způsobem měl po tomtéž roce sklep užívat. Žalobce tvrdí, že měl klíče od sklepa od svých rodičů a před koncem roku 2012 půjčil klíče starostovi žalované. Toto tvrzení však rovněž nebylo v řízení prokázáno a žalovaná naopak tyto skutečnosti zcela popřela. Podle žalobce měl žalobce ve sklepě v době zapůjčení klíče žalované jednu lopatu, a již nevěděl, co jiného ve sklepě měl. Takové tvrzení nesvědčí o tom, že by žalobce předmětný sklep nějakým způsobem užíval. Naproti tomu podle žalované byly ve sklepě zborcené cihly, prach, pavučiny a sklep vůbec užíván nebyl. Soud v této souvislosti ještě poukazuje na fotodokumentaci, z níž je patrno, že v místě, kde předmětný sklep stál před rekonstrukcí, bylo snad možné rozeznat nějaká dvířka, avšak nikoli zcela jednoznačně, a navíc takový vstup byl z velké části zarostlý popínavými rostlinami, což zcela jistě nesvědčí o nějakém intenzivním užívání sklepa ze strany žalobce či kohokoli jiného.

35. Soud ještě konstatuje, že pokud by žalobce skutečně měl předmětný sklep normálně užívat a nakládat s ním jako s vlastním, je s podivem, že po ukončení rekonstrukce, tedy v roce 2013 a později až do roku 2019, nepožadoval tento sklep po žalované, nedomáhal se vstupu do tohoto sklepa. V řízení nebylo prokázáno, a žalobce ani netvrdil, že by vyzval žalovanou k vrácení sklepa dříve, než dopisem z 21. 6. 2019 obsahujícím výzvu k vyklizení sklepa. Tato výzva sice nebyla žalobcem v řízení předložena, avšak její existenci lze dovodit z výše citovaného dopisu zástupce žalované ze dne 28. 6. 2019 adresovaného žalobci a jeho manželce, kdy tento dopis má být právě odpovědí na výzvu žalobce z 21. 6. 2019 Tyto skutečnosti tedy nepodporují nikterak tvrzení žalobce o tom, že sklep užíval a že ho považuje za svůj vlastní.

36. Pokud žalobce argumentuje ve svůj prospěch výše uvedeným geometrickým plánem a náčrtem o místním šetření, konstatuje soud, že z těchto listin lze dovodit pouze to, že sklep existoval, avšak nikoli to, kdo je či byl vlastníkem tohoto sklepa anebo v které době sklep užíval a na základě jakých skutečností. Obsah těchto dvou listin nebyl ani zanesen do operátů katastru nemovitostí, podle nich nebylo v katastru ničeho vyznačeno. Obdobná situace je u žádosti o zápis sklepa do katastru nemovitostí z roku 1996. Podle této listiny nebylo do katastru rovněž ničeho vyznačeno, a nelze z ní dovodit, které osoby byly vlastníky sklepa, na základě jakého právního jednání, ani to, které osoby užívaly tento sklep, v které době, a na základě jakých skutečností. Žádná z těchto tří listin nemůže bez dalšího zakládat omluvitelný omyl žalobce anebo jeho právních předchůdců ohledně vlastnictví a užívání sklepa.

37. Pro to, aby držitel mohl být považován za držitele oprávněného, a došlo k vydržení vlastnického práva ke sklepu, tedy nebyly splněny již první dva výše uvedené předpoklady na straně žalobce. Nebylo třeba se dále zabývat tím, zda došlo ke splnění třetího předpokladu, tedy dobré víry žalobce, že mu sklep patří. Pro úplnost soud konstatuje, že nebylo prokázáno, že by žalobce byl se zřetelem ke všem shora uvedeným okolnostem v dobré víře, že mu sklep patří jako vlastníkovi, přičemž jeho subjektivní hledisko není právně významné. Žádné vnější okolnosti, z nichž by bylo možné posoudit, že žalobce měl dostatečný důvod domnívat se, že mu sklep právem náleží, nebyly prokázány. Nebylo zjištěno, že by na straně žalobce existoval nějaký omyl, na základě něhož by byl přesvědčen, že je vlastníkem sklepa, natož omyl, který by byl omluvitelný při normální běžné míře opatrnosti, kterou lze po každém člověku požadovat.

38. Na základě výše uvedených skutečností má soud za to, že nebylo prokázáno, že by žalobce nabyl vlastnictví k předmětnému sklepu na základě shora citovaných dvou kupních smluv ani na základě vydržení, či na základě jakýchkoli jiných právních skutečností či právního jednání. Soud tedy nepovažuje žalobu žalobce za důvodnou, a proto ji zamítl.

39. Žalovaná měla ve sporu plný úspěch, a v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu jí vzniklo právo na náhradu nákladů řízení 24.684 Kč. Tato částka se skládá z odměny za právní zastoupení za šest úkonů právní pomoci po 3.100 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze šesti paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 4.284 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, vyjádření z 28. 2. 2022 k žalobě, vyjádření z 17. 5. 2022 k doplnění žaloby a zastupování u tří jednání před soudem ve dnech 23. 5. 2022, 22. 6. 2022 a 21. 9. 2022.