8 C 334/2025

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kowolowskou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 67.301,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci:částku 38.419,88 Kč,11,5 % zákonný úrok z prodlení ročně z částky 38.419,88 Kč od 23. 9. 2025 dozaplacení,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci:částku 28.882,10 Kč,zákonný úrok z prodlení z částky 67.301,98 Kč ve výši 11,5 % ročně od 1. 9. 2025 do22. 9. 2025,zákonný úrok z prodlení z částky 28.882,10 Kč ve výši 11,5 % ročně od 23. 9. 2025 do zaplacení,se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladůřízení částku 659,37 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobci se vrací přeplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 443 Kč.

1. Návrhem doručeným soudu dne , datum, se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil částku 67.301,98 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, uzavřel dne , datum, se žalovaným Smlouvu o revolvingovém úvěru. Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, . Na základě smlouvy žalovaný načerpal úvěr v celkové výši 67.301,98 Kč, jehož splatnost byla sjednána na den 31.8.2025. Úvěr byl poskytnut bankovním převodem na účet žalovaného. Žalovaný byl několikrát upomínán k úhradě dluhu. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek přešla pohledávka za žalovaným na žalobce. Před podáním žaloby žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění. K prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobce uvedl, že byl žalovaný předchůdcem žalobce lustrován z veřejně dostupných databází a dále, že původní věřitel úvěruschopnost žalovaného ověřil výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy klientům je ponechávána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji, avšak bez uvedení konkrétních zjištěných údajů o příjmech a výdajích žalovaného.

2. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.

3. Z předložené Úvěrové smlouvy vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřené dne , datum, bylo zjištěno, že se předchůdce žalobce (společnost , Anonymizováno, , zapsaná v , Anonymizováno, pod registračním číslem , Anonymizováno, ) zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr s limitem ve výši 45.000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou ve výši 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru, který měl žalovaný splácet minimální měsíční splátkou ve výši 13 % z nesplaceného úvěru, nejméně však ve výši 1.000 Kč. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, bylo prokázáno odeslání finančních prostředků ve výši 45.000 Kč na účet žalovaného (, č. účtu, ). Z faktury variabilní symbol , var. symbol, za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že předchůdce žalobce ke dni , datum, evidoval za žalovaným pohledávku na jistině ve výši 44.036,15 Kč, na nákladech 750 Kč a na úrocích 22.870,41 Kč. Z přehledu provedených plateb a úhrad bylo zjištěno, že dne , datum, byla vyplacena částka 45.000 Kč, na kterou bylo dne , datum, uhrazeno 6.580,12 Kč. Ze Smlouvy na opakovaném postupování pohledávek ze dne , datum, se seznamem postoupených pohledávek, Dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne , datum, a z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobce. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, s Podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobce dne , datum, odeslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 67.301,98 Kč ve lhůtě do 3 dnů.

4. Z žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že žalobce nedodržel povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobce ani přes výzvu soudu neuvedl žádná rozhodná skutková tvrzení ani neoznačil důkazy o konkrétních zjištěních k příjmovým a výdajovým poměrům žalovaného, z nichž by mohl být učiněn závěr o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně splácet. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (předchůdci žalobce) pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to neplatnosti absolutní, k níž soud přihlédne i bez návrhu (§ 87 odst. 1, věta druhá, zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaný od předchůdce žalobce obdržel částku 45.000 Kč, na kterou uhradil 6.580,12 Kč, a je tak povinen vrátit žalobci 38.419,88 Kč (§87 odst. 1 věta třetí, zákona o spotřebitelském úvěru). V důsledku prodlení se splácením peněžitého dluhu je žalovaný povinen zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 11,5 % ročně z dlužné částky, a to ode dne 23.9.2025 do zaplacení, neboť prodlení žalovaného mohlo nastat nejdříve uplynutím lhůty k plnění určené v předžalobní výzvě odeslané dne , datum, . Ve zbytku soud žalobu zamítl.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Náhrada je tvořena odměnou za tři úkony právní pomoci po 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání návrhu) podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) ve znění účinném od 1.1.2025, tedy 2.100 Kč, náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, tedy 300 Kč, a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 2.250 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení by tak činila 4.650 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 30,86 %, tedy výše náhrady nákladů řízení žalobce činí částku 659,37 Kč. Tuto je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).

11. V této věci žalobce zaplatil soudní poplatek za žalobu ve výši 2.693 Kč. Vzhledem k tomu, že tarifní hodnota sporu činí 45.000 Kč a poplatková povinnost je ve výši 2.250 Kč, soud žalobci podle § 10 odst. 1 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, po právní moci tohoto rozsudku vrátí přeplatek na soudním ve výši 443 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku).