8 C 337/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , anonymizována dvě slova datum bytem adresa žalované o zaplacení 13.254 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 9.600 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % ročně za dobu od 9. 12. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 3.654 Kč: - s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 12.390 Kč za dobu od 26. 3. 2022 do 8. 12. 2022 - s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 3.654 Kč za dobu od 9. 12. 2022 do zaplacení - s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 980 Kč.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení 1.935 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 13.254 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 12.390 Kč za dobu od 26. 3. 2022 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 980 Kč. Tvrdí, že dne 23. 2. 2022 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru distančním způsobem elektronickými prostředky, na základě níž žalované poskytl úvěr 9.600 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru. Žalobce ověřil úvěruschopnost žalované, a to celkový počet členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje, čisté měsíční příjmy a další, když tyto informace sdělila žalobci žalovaná. Žalobce prověřoval žalovanou v registrech, a to v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob policií, v registru politicky aktivních osob, v registru sankční seznamy a v interním registru žalobce. Žalobce zkontroloval informace uvedené žalovanou a postupoval podle metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédl do databáze [právnická osoba], která spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací, a do dalších registrů, případně žalobce vycházel z předložených výpisů z účtu a výplatních pásek ohledně příjmu žalované. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila [částka], a tento příjem umožňoval bezproblémové splácení úvěru žalovanou. Žalobce vyplatil žalované úvěr bezhotovostně dne 23. 2. 2022 ve výši 9.600 Kč, a úvěr byl splatný 25. 3. 2022. Žalovaná však neuhradila ničeho. Žalovaná částka 13.254 Kč se skládá z jistiny úvěru 9.600 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru 2.790 Kč a ze smluvní pokuty 864 Kč Smluvní pokuta byla vypočtena v sazbě 0,1 % denně z jistiny za dobu od 26. 3. 2022 do 24. 6. 2022, tedy za prvních 90 dnů prodlení. Žalobce nárokuje ještě náklady na uplatnění pohledávky ve výši 980 Kč, kdy tato částka se skládá z 28 paušálních náhrad po 35 Kč denně v období od 26. 3. 2022 do 30. 11. 2022, což představuje 33 SMS zpráv a 36 e-mailů a telefonátů.

2. Ve věci byl dne 11. 5. 2023 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním soud zjistil, že byla vytvořena žalobcem blíže nezjištěného dne, smluvní strany jsou označeny tak, že žalobce je věřitelem a žalovaná dlužníkem. Žalobce se ve smlouvě zavazuje poskytnout spotřebitelský úvěr s limitem 9.600 Kč, při čerpání celého úvěrového limitu činí poplatek za sjednání úvěru 2.790 Kč, a celková částka 12.390 Kč byla splatná 25. 3. 2022 Součástí smlouvy měl být formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky, sazebník a prohlášení dlužníka o stávajících závazcích spolu se souhlasem se zpracováním osobních údajů. Smlouva je podepsána oprávněnou osobou za žalobce. Na místě, vyhrazeném pro podpis dlužníka, je uvedeno:„ Podepisuji SMS kódem [číslo] dne 23. 2. 2022“. Podpis žalované se na smlouvě nenachází. V listině Popis základních vlastností spotřebitelského úvěru jsou zahrnuty parametry úvěru, jeho výše, poplatky, výše nákladů, právo na odstoupení od smlouvy, náklady v případě opožděných plateb, mezi něž náleží smluvní pokuta 0,1 % denně z jistiny za prodlení s úhradou každé splátky, zákonný úrok z prodlení a náhrada účelně vynaložených nákladů s vymáháním ve výši 35 Kč denně. Listina není nikým podepsána ani datována. Listina Souhlas se zpracováním osobních údajů zahrnuje rozsah a účel zpracovávaných osobních údajů, kategorie příjemců a zpracovatelů osobních údajů, kopie dokladů a dobu uložení osobních údajů a práva klienta. Ani tato listina není datována ani podepsána. Listina Všeobecné obchodní podmínky platné od 1. 8. 2020 obsahuje vysvětlení pojmů užívaných v závazkových vztazích žalobce a jeho klientů, způsob uzavření smlouvy, podmínky splácení, odpovědnost, výpověď smlouvy, možnost postoupení pohledávky a další podmínky. Ani tato listina není nikým podepsána ani datována. V listině Sazebník platný od 1. 9. 2020 jsou mimo jiné vyjmenovány náklady úvěru a smluvní pokuty. Ani tato listina není nikým podepsána a datována. U těchto čtyř listin soud navíc konstatuje, že z nich nelze vysledovat žádnou souvislost s žalovanou, žalovaná v žádné z těchto čtyř listin není vůbec zmíněna.

5. Z kopie občanského průkazu žalované soud dovodil, že žalobce měl tuto kopii k dispozici. V listině Autorizace ověření totožnosti je uvedeno, že ověření totožnosti spotřebitele bylo autorizováno prostřednictvím zaslání autorizační platby z bankovního účtu 8. 12. 2020, přičemž protiúčet je [celé jméno žalované] [bankovní účet]. Z této listiny soud nevzal za prokázány žádné skutečnosti, nelze z ní dovodit, že by kdokoli zaslal jakoukoli autorizační platbu v nespecifikované výši na nějaký účet z účtu žalované či naopak.

6. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované předložil žalobce tři listiny, a to obecné principy posuzování a filozofie společnosti, výpis o posouzení úvěruschopnosti a identifikované příjmy. Obecné principy posuzování představují postup, který používá žalobce při posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů, tedy svých klientů při poskytování spotřebitelských úvěrů. V listině nejsou obsažena žádná konkrétní fakta zjištěná o poměrech žalované. Z listiny Identifikované příjmy nevzal soud za prokázány žádné skutečnosti, když v listině je pouze zaznamenáno, že podle pravidel žalobce a zákonných požadavků byl na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ověřen čistý příjem spotřebitele ve výši [částka]. Z listiny nelze dovodit, že by se týkala žalované, ani to, jakým konkrétním způsobem žalobce zjistil a ověřil měsíční příjem v této výši. V listině Výpis o posouzení úvěruschopnosti jsou již uvedeny údaje týkající se žalované, a to počet členů ve společné domácnosti s příjmem 2, celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti 2, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 5.000 Kč, výše měsíčních výdajů na bydlení 5.000 Kč, ostatní zbytné výdaje 8.000 Kč, výše ověřeného čistého příjmu [částka]. Výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem byla [částka], poté bylo počítáno s regionálním koeficientem 1,3 a rezervou pro výdaje 650, minimální výdaje byly vypočítány ve výši 5.030 Kč a disponibilní příjem činil [částka]. Posouzení úvěruschopnosti bylo zhodnoceno jako úspěšné. Z této listiny není zřejmé, jakým konkrétním způsobem či postupem žalobce tyto údaje, které se mají týkat žalované, zjistil či získal a ověřil.

7. Čerpání peněžních prostředků žalovanou nebylo možné vzít za prokázáno z listiny přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, neboť v listině je sice uvedena částka 9.600 Kč, datum 23. 2. 2022 a číslo protiúčtu a kódy poznámek, avšak z listiny nelze dovodit, že žalobce poukázal žalované zmíněnou částku na konkrétní účet, a kterého dne se tak mělo stát. Čerpání úvěru soud ověřil z výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet], když [právnická osoba] potvrdila, že majitelem tohoto účtu je žalovaná. Dne 23. 2. 2022 na tento účet žalované byla připsána částka 9.600 Kč z účtu žalobce. Z výpisu z tohoto účtu soud navíc zjistil, že v měsíci lednu 2022 žalovaná uhradila dvě splátky po 1.730 Kč [právnická osoba] na úvěr [číslo] téže společnosti, poskytující nebankovní úvěry, zaplatila ještě 3 platby po 300 Kč v souvislosti s tímtéž úvěrem. Dále žalovaná zaplatila splátky hypotéky u [anonymizována dvě slova] ve výši 4.418,85 Kč, 91,38 Kč a 4.360,27 Kč. V měsíci únoru 2022 ještě předtím, než žalovaná obdržela 23. 2. 2022 od žalobce 9.600 Kč, uhradila další splátku úvěru 1.730 Kč [právnická osoba] a splátku hypotéky u [anonymizována dvě slova] ve výši 3.751,50 Kč.

8. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalované dopisem svého právního zástupce z 30. 11. 2022, v němž žalobce požadoval vyrovnání dluhu ve výši 15.181,46 Kč do 3 dnů. Podle podacího lístku byl dopis téhož dne žalované odeslán doporučeně.

9. Ohledně uzavření žalované úvěrové smlouvy žalobce tvrdí, že žalovaná uvedla své identifikační údaje, následně potvrdila správnost údajů prostřednictvím platby ověřovacího poplatku 1 Kč na účet žalobce. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do něhož se žalovaná přihlásila dvoufaktorovým ověřením. Nejprve v prostoru klientského profilu byl žalované zpřístupněn formulář Standardní předsmluvní informace o úvěru, který žalovaná odsouhlasila, a poté jí byl zpřístupněn návrh smlouvy o úvěru, který žalovaná odsouhlasila klinutím na volbu podepisuji. Následně byly žalované zaslány na e-mailovou adresu formulář i smlouva o spotřebitelském úvěru.

10. Tato tvrzení žalobce o uzavření žalované smlouvy jednak nejsou úplná a jednak ani takto neúplná tvrzení nebyla v řízení prokázána. Nebylo tedy prokázáno, že by žalovaná kdy požádala žalobce o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky žalobce, ani že by vyplnila nějakou žádost o úvěr či poskytla žalobci jakékoli údaje. Nebylo ani prokázáno, že by žalovaná kdy potvrdila správnost nějakých svých identifikačních údajů, ani že by tyto údaje odsouhlasila či uhradila ověřovací poplatek 1 Kč, ani to, že by se přihlásila pomocí dvoufaktorového ověření do klientského profilu elektronickou formou, ani kdy a jakým způsobem se tak mělo stát. Rovněž nebylo prokázáno, že by v tomto profilu žalobce zpřístupnil žalované formulář o standardních předsmluvních informacích o úvěru a poté návrh smlouvy o úvěru, ani že by žalovaná tyto listiny jakýmkoli způsobem odsouhlasila, a kdy se tak mělo stát. Nelze mít za prokázáno ani tvrzení žalobce o tom, že zaslal žalované smlouvu i formulář na e-mailovou adresu, na kterou konkrétní adresu z které konkrétní adresy, a kdy se tak mělo stát.

11. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Nebylo prokázáno, že žalobce uzavřel s žalovanou dne 23. 2. 2022 či jiného dne smlouvu o spotřebitelském úvěru výše uvedeného obsahu, že by žalovaná odsouhlasila obchodní podmínky, sazebník či obdržela popis základních vlastností úvěru. Bylo prokázáno, že žalobce měl k dispozici kopii občanského průkazu žalované, nebylo však prokázáno, že by žalobce nahlížel do jakýchkoli databází, že by zkoumal poměry žalované, tedy její příjmy, výdaje a dosavadní závazky a tyto ověřil, nebylo prokázáno, že by žalovaná jakékoli údaje o těchto svých poměrech žalobci sdělila či jiným způsobem předala. Bylo prokázáno, že žalobce poukázal na účet žalované 9.600 Kč a tato částka byla na účet žalované připsána 23. 2. 2022. Z této částky žalovaná žalobci ničeho nevrátila. Žalovaná před čerpáním těchto peněžních prostředků byla již zadlužena, měla úvěr u [právnická osoba] a u [anonymizována dvě slova], oba tyto úvěry splácela výše uvedenými platbami ze svého účtu. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatila ani po předžalobní výzvě.

12. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru na částku 9.600 Kč, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že žalobce se zavázal na požádání žalované poskytnout v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaná zavázala tyto peněžní prostředky vrátit ve sjednané době a zaplatit úroky, poplatky či jiná plnění. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě 9.600 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoliv smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odstavec 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující smlouvu o úvěru neobsahuje podpis žalované a nebylo zjištěno, že by žalovaná jakýmkoliv způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupila a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by žalobce nebo žalovaná učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by žalobce či žalovaná projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odstavec 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, zda žalobce či žalovaná jakoukoliv nabídku na uzavření tvrzené smlouvy přijali ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Bylo pouze prokázáno, že žalobce vytvořil text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text předložil žalované, případně kterého dne, ani že by žalovaná takovýto návrh smlouvy přijala, jakým způsobem a kterého dne. Žalobce tvrdí, že smlouva byla mezi účastníky uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci.

13. Podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem žalobce či žalovaná měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce zmíněného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Nic takového však v řízení nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám.

14. Za tohoto stavu mohl soud dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. I kdyby bylo uzavření tvrzené smlouvy prokázáno, nebylo prokázáno, že by si žalobce jakožto věřitel splnil řádně svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Nebylo prokázáno, že by žalobce zjišťoval příjmy žalované a z kterých konkrétních zdrojů čerpal, nebylo prokázáno, že by žalobce zjišťoval výdaje žalované a jakým způsobem je měl ověřit. Soud poukazuje na to, že žalobce v listině Výpis o posouzení úvěruschopnosti uvádí, že žalovaná měla čistý měsíční příjem [částka], který byl ověřen, avšak z žádných důkazů nelze vzít za prokázáno, z jakých zdrojů konkrétně žalobce tento údaj získal. Pokud od této částky se odečtou výdaje na půjčky 5.000 Kč, výdaje na bydlení 5.000 Kč a ostatní zbytné výdaje 8.000 Kč, které žalobce uvedl do téže listiny, rozdíl činí [částka], což soud považuje za velice nízkou částku. Z takové částky by žalovaná měla hradit různé neočekávané výdaje a ještě do 1 měsíce žalobci splatit jistinu úvěru 9.600 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru 2.790 Kč. Takový předpoklad soud pokládá za vysoce nepravděpodobný, a žalobce z takovýchto údajů, pokud by bylo prokázáno, že je zjistil a ověřil, nemohl dovodit, že neexistují důvodné pochybnosti o tom, že by žalovaná mohla úvěr splatit. I kdyby žalobce skutečně tyto údaje od žalované zjistil, z žádných důkazů nevyplývá, že by takové údaje jakýmkoli způsobem ověřil. Žalobci ničeho nebránilo v tom, aby si vyžádal od žalované výpis z jejího účtu, na který jí poukázal peněžní prostředky, za dobu bezprostředně předcházející poskytnutí těchto peněžních prostředků. Tím způsobem žalobce mohl ověřit z výpisu z účtu žalované za měsíc předcházející poskytnutí peněžních prostředků, tedy za leden 2022, že žalovaná zaplatila na splátkách 2x 1.730 Kč a 900 Kč [právnická osoba] a 4.418,85 Kč, 91,38 Kč a 4.360,27 Kč [anonymizována dvě slova] Celkem tedy žalovaná uhradila na splátkách částku převyšující 13.000 Kč, což neodpovídá údaji o tom, že měla výdaje na půjčky 5.000 Kč za měsíc. Žalobce tvrdí, že měl náhled do bankovního účtu žalované, a je tedy zřejmé, že měl či mohl mít k těmto bankovním operacím na účtu žalované přístup.

15. Soud má za to, že pokud by bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, byla by taková smlouva posouzena jako absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť taková smlouva by se zjevně příčila dobrým mravům, odporovala zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušovala veřejný pořádek. Údaje, které žalobce podle svých tvrzení o poměrech žalované zjistil, byly zcela nedostatečné a neověřené, a žalobce tudíž nemohl porovnat výdaje a příjmy žalované a její dosavadní závazky, a vyhodnotit, zda nejsou důvodné pochybnosti o tom, že žalovaná bude schopna úvěr splatit.

16. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. Žalované nemohla vzniknout povinnost vrátit žalobci předmětnou částku v určité lhůtě ani platit žalobci jakékoli poplatky, náklady či smluvní pokuty. V řízení bylo prokázáno, že žalobce na účet žalované poukázal částku 9.600 Kč, žalovaná tuto částku přijala, aniž k tomu existoval nějaký právní důvod. Na straně žalované tak došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení a citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalované představuje celou částku 9.600 Kč, z níž žalovaná žalobci nevrátila ničeho.

17. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté dluh splnit bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je dopis zástupce žalobce z 30. 11. 2022, odeslaný žalované téhož dne. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalované se dopis dostal dne 5. 12. 2022, žalovaná byla vyzvána k plnění do 3 dnů, tedy do 8. 12. 2022. Dnem následujícím 9. 12. 2022 se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a od téhož dne žalobci vzniklo podle § 1970 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Jinou sazbu úroků z prodlení si účastníci neujednali.

18. Na základě všech výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci na jistině 9.600 Kč a úrok z prodlení až od 9. 12. 2022 do zaplacení. Výrokem II. byla žaloba zamítnuta, tedy ohledně části jistiny, poplatku, smluvní pokuty a nákladů na uplatnění včetně úroku z prodlení.

19. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 64 % předmětu řízení a ohledně 36 % úspěch neměl. Při stanovení rozsahu úspěchu a neúspěchu soud kapitalizoval přiznané a zamítnuté úroky z prodlení ke dni tohoto rozhodnutí, a to přiznané úroky částkou 1.100,18 Kč a zamítnuté úroky částkami 1.029,04 Kč a 418,75 Kč. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem, tedy 28 %. Soud přihlédl rovněž k tomu, že ve smyslu § 142a o. s. ř. žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalované výzvu k plnění, a to výše uvedený dopis z 30. 11. 2022 Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, z odměny za právní zastoupení za 2 a půl úkonu právní pomoci po 1.660 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze 3 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odstavec 4 advokátního tarifu a konečně z částky 1.060,50 Kč, která odpovídá 21 % dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálu. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá předžalobní výzva k plnění a sepis žaloby. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce tak činí 6.910,50 Kč, z čehož žalobci náleží 28 %, tedy 1.935 Kč.