8 C 338/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v  obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený anonymizováno jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 28.890 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 28.890 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od 16. 12. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 9.370,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 28.890 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 16. 2. 2021 do zaplacení. Tvrdí, že dne 28. 7. 2020 uzavřel s žalovaným elektronickými prostředky smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky 30.000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný splatil na úvěr pouze 1.110 Kč, což bylo započteno na jistinu. S ohledem na opakované prodlení žalovaného se splácením úvěru odstoupil žalobce od smlouvy dopisem z 2. 2. 2021, který byl odeslán žalovanému 4. 2. 2021. Žalobce pokládá uzavřenou smlouvu o úvěru za právní důvod, který odpadl, a neuplatňuje žádné nároky plynoucí ze smlouvy kromě jistiny, a to s ohledem na individuální právní zhodnocení uzavřené smlouvy. Žalovaná částka představuje rozdíl mezi čerpáním peněžních prostředků žalovaným a uhrazenými splátkami. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou žalované částky v návaznosti na zmíněný dopis obsahující odstoupení od smlouvy.

2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný tak nevyužil svého práva tvrdit rozhodující skutečnosti a k jejich prokázání označovat důkazy na svoji obranu.

3. Z výpisu z obchodního rejstříku soud ověřil, že žalobce byl do tohoto rejstříku zapsán v roce 2004 a jeho právní formou byla společnost s ručením omezeným. V průběhu řízení, konkrétně ke dni 1. 1. 2023, došlo ke změně právní formy žalobce na akciovou společnost. Do předmětu podnikání žalobce náleží poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

4. Žalobce měl k dispozici kopii občanského průkazu a kopii řidičského průkazu žalovaného.

5. Žalobce vytvořil listiny Zpracování osobních údajů, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru Cofiflexi a Pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Z těchto listin nelze vysledovat žádnou souvislost s žalovaným. V řízení nebylo zjištěno, že by se některá z těchto listin dostala kdy do dispozice žalovaného.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru Cofiflexi [číslo] bylo zjištěno, že smluvní strany jsou označeny tak, že na jedné straně je žalobce jako věřitel a na straně druhé je žalovaný jako dlužník, výše disponibilního úvěrového limitu činí 30.000 Kč, minimální měsíční splátka 1.110 Kč, roční úroková sazba 34,33 % a celková částka splatná žalovaným je 61.004 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný má čistý měsíční příjem 20.000 Kč, hradí nájemné nebo hypotéku 100 Kč měsíčně a splátky úvěrů, leasingů a půjček 8.738 Kč měsíčně. Na konci smlouvy je vedeno, že žalovaný ji podepsal kódem [číslo] dne 26. 7. 2020, v 18:51 hodin, a za žalobce digitálně podepsala smlouvu [jméno] [příjmení] dne 28. 7. 2020, v 15:49 hodin, s tím, že tento dokument schvaluje. Podpisy žalobce ani žalovaného na smlouvě se nenacházejí.

7. Žalobce v žalobě popsal způsob, jakým s žalovaným uzavřel elektronickými prostředky smlouvu o úvěru. Soud se způsobem uzavření úvěrové smlouvy a tím, zda tento způsob uzavření smlouvy byl prokázán, nezabýval z důvodů, které budou níže uvedeny.

8. Všeobecné pojistné podmínky [číslo] se vztahují k právnímu jednání přistoupení pojištěného ke skupinové pojistné smlouvě č. [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a [anonymizována tři slova] jako pojistitelem a žalobcem jako pojistníkem dne 15. 5. 2018. Žádná souvislost s žalovaným z této listiny nevyplývá, žalobce žádné nároky z pojistných podmínek v tomto řízení neuplatňuje.

9. Sazebník pro smlouvy o spotřebitelském úvěru Cofiflexi obsahuje zápůjční roční úrokovou sazbu, druhy a platby pojištění, poplatky, sankční nároky žalobce v případě prodlení klientů a další poplatky. Sazebník byl vydán 15. 12. 2019 s účinností od 15. 1. 2020. Žalobce žádné poplatky v řízení nenárokuje.

10. Z listiny s názvem Obraty 01.02.23 10:59 nevzal soud za prokázány žádné skutečnosti. Listina je psána droboučkým většinou nečitelným písmem a nelze z ní zjistit, která osoba z jakého účtu poskytla na jaký jiný účet jakého majitele, a kterého dne nějaké peněžní prostředky.

11. Čerpání peněžních prostředků vzal soud za prokázáno z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet], podle něhož na tento účet byla dne 29. 7. 2020 připsána částka 30.000 Kč z účtu žalobce. [právnická osoba] dne 10. 2. 2023 potvrdila, že majitelem tohoto účtu je žalovaný.

12. Z přehledu splátek soud zjistil, že žalovaný zaplatil žalobci částku 1.110 Kč dne 17. 9. 2020, žádné jiné platby zde evidovány nejsou.

13. Ze dvou upomínek bez data vyplývá, že byly vytvořeny žalobcem v nezjištěné době, a že žalobce jimi urguje žalovaného o úhradu dlužných splátek úvěru. V řízení nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byly tyto upomínky žalovanému odeslány či doručeny.

14. Dopisem z 2. 2. 2021 odstoupil žalobce od smlouvy o úvěru z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru, a vyzval žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky 36.308,64 Kč na specifikovaný účet žalobce. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 4. 2. 2021.

15. Žalobce se naposledy pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 3. 5. 2021, který byl podle poštovního podacího archu žalovanému odeslán doporučeně dne 5. 5. 2021.

16. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. V řízení nebylo prokázáno, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 28. 7. 2020 ani 26. 7. 2020 ani v jiný den tvrzenou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Bylo prokázáno, že dne 29. 7. 2020 obdržel žalovaný na svůj účet od žalobce částku 30.000 Kč. Z těchto peněžních prostředků uhradil žalovaný žalobci toliko 1.110 Kč. Žalobce prokazatelně vyzval žalovaného k vrácení peněžních prostředků poprvé dopisem z 2. 2. 2021, odeslaným žalovanému dne 4. 2. 2021. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatil ani po upomínce právního zástupce žalobce ze dne 3. 5. 2021, odeslané dne 5. 5. 2021 žalovanému.

17. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Ze zjištěných skutečností nelze dovodit, že by žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, případně smlouvu nepojmenovanou. Na tyto skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky, 30.000 Kč, ani že by se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v určitých splátkách či lhůtách a zaplatit úroky či poplatky. K uzavření smlouvy o úvěru nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že smluvní strany si ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená úvěrová smlouva neobsahuje podpis žalobce ani podpis žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v této smlouvě přistoupil. Pro uzavření smlouvy o úvěru jakožto spotřebitelské smlouvy může být ve smyslu § 1820 a následujících občanského zákoníku použito prostředků komunikace na dálku, což znamená, že při jednání smluvních stran používá podnikatel výhradně alespoň jeden komunikační prostředek, který umožňuje uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci.

18. Za tohoto stavu mohl soud dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky vůbec uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému proto nemohla vzniknout povinnost vrátit poskytnou částku ve stanovených splátkách ani platit žalobci jakékoli úroky či poplatky. Žalobce si této skutečnosti byl vědom, a proto nárokuje pouze rozdíl mezi poskytnutými peněžními prostředky a platbou žalovaného.

19. Pro úplnost soud ještě poukazuje na to, že i kdyby bylo prokázáno, že tvrzená úvěrová smlouva byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena, nebylo prokázáno, že by si žalobce splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobce ani takové skutečnosti netvrdil. Pokud by bylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy, a to, že žalovaný uvedl svůj čistý měsíční příjem 20.000 Kč, výdaj 100 Kč měsíčně na nájemné či hypotéku a výdaj 8.738 Kč měsíčně na splátky úvěrů, leasingů a půjček, nebylo by takové zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zdaleka dostačující. Tyto údaje nebyly žádným způsobem ověřeny a nebyly zjištěny ani ověřeny žádné obvyklé výdaje žalovaného. Při odpočtu těchto výdajů 8.838 Kč od příjmu 20.000 Kč činí rozdíl 11.162 Kč, což je velmi nízká částka za situace, že jiné výdaje zjišťovány a ověřovány vůbec nebyly, tedy například na dopravu, výživu, bydlení, energie a další. Smlouva o úvěru by tedy byla posouzena jako absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku, neboť v případě prokázání jejího uzavření by soud učinil závěr, že žalobce poskytl úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru.

20. V řízení však bylo prokázáno, že žalobce poskytl bezhotovostně žalovanému na účet 30.000 Kč, a tato částka byla na účet žalovaného řádně připsána. Žalovaný tedy tuto částku přijal, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, a na jeho straně tak došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému, oč se obohatil. Rovněž podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalovaného odpovídá rozdílu mezi čerpanými peněžními prostředky 30.000 Kč a úhradou 1.110 Kč, a činí žalovanou částku 28.890 Kč.

21. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění byl shora uvedený dopis z 4. 2. 2021, odeslaný žalovanému 4. 2. 2021. Soud vycházel z toho, že dopis se dostal do dispozice žalovaného 9. 2. 2021, žalovaný měl splnit dluh bez zbytečného odkladu, tedy do 12. 2. 2021. Dnem následujícím 13. 2. 2021 se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a od téhož dne žalobci podle § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Jinou sazbu si účastníci neujednali. Žalobce požaduje úrok z prodlení až od 16. 2. 2021.

22. Na základě výše uvedených skutečností považuje soud žalobu žalobce za důvodnou, a proto jí v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalobce nárokuje pouze bezdůvodné obohacení se zákonným úrokem z prodlení, nebylo třeba se podrobněji zabývat způsobem uzavření úvěrové smlouvy mezi účastníky a zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného, ani vyzývat žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání.

23. Žalobce měl ve sporu plný úspěch, a v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. mu vzniklo právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení 9.370,50 Kč. Soud přihlédl též k tomu, že žalobce více než sedm dní před zahájením řízení odeslal žalovanému ve smyslu § 142a o. s. ř. výzvu k plnění, a to výše uvedený dopis z 3. 5. 2021 Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 1.445 Kč, z odměny za právní zastoupení za dva a půl úkonu právní pomoci po 2.260 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze tří paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 1.375,50 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a sepis žaloby. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby.