8 C 339/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 15.109 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 10.500 Kč s úrokem z prodlení 14,75 % ročně za dobu od 15. 6. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 4.298,32 Kč s úrokem z prodlení- 15 % ročně z částky 14.798,32 Kč za dobu od 7. 5. 2023 do 14. 6. 2024- 0,25 % ročně z částky 10.500 Kč za dobu od 15. 6. 2024 do zaplacení- 15 % ročně z částky 4.298,32 Kč za dobu od 15. 6. 2024 do zaplacení.

III. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 310,68 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně za dobu od 7. 5. 2023 do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 1.574 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám , Jméno advokáta, , advokáta v Brně.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 15.109 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně za dobu od 7. 5. 2023 do zaplacení. Tvrdí, že původní věřitel , Anonymizováno, , právnická osoba, . uzavřel s žalovaným dne 6. 4. 2023 smlouvu o úvěru, na základě níž žalovanému poskytl peněžní prostředky 10.500 Kč. Úvěr měl být splacen do 6. 5. 2023. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku. Žalovaný na úvěr ničeho nesplatil. Původní věřitel ověřil schopnost žalovaného úvěr splácet výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná částka 15.109 Kč představuje součet jistiny úvěru 10.500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 4.298,32 Kč a úroku podle smlouvy ve výši 310,68 Kč. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, ., která následně tutéž pohledávku postoupila na žalobce.

2. Ve věci byl dne 11. 9. 2024 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Ještě před zahájením prvního jednání ve věci vzal žalobce žalobu zpět ohledně úroku z prodlení ve výši 310,68 Kč za dobu od 7. 5. 2023 do zaplacení. Soud proto postupoval podle ustanovení § 96 odstavců 1 a 2 o. s. ř. a řízení v této části zastavil výrokem III. tohoto rozhodnutí.

5. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahuje základní parametry úvěru ve výši 10.500 Kč včetně splatnosti, úrokové sazby, poplatku a následků opožděných plateb.

6. Z listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, zjistil soud tyto skutečnosti. Listina byla vytvořena původním věřitelem , Anonymizováno, , právnická osoba, . dne 6. 4. 2023. Smluvní strany jsou označeny tak, že společnost , právnická osoba, . je úvěrujícím a žalovaný je úvěrovaným. Původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský bezúčelový úvěr 10.500 Kč na úrok 36 % ročně se splatností do 6. 5. 2023, přičemž úrok činil 310,68 Kč. Při překročení doby splatnosti byl úvěrovaný povinen zaplatit ještě poplatek za sjednání úvěru 4.298,32 Kč. Na konci smlouvy je razítko a podpis úvěrujícího, tedy původního věřitele. Podpis žalovaného se na smlouvě nenachází, je zde pouze vytištěno jeho jméno a příjmení s rodným číslem s tím, že si dokument přečetl a souhlasí s jeho obsahem a podpis byl proveden elektronickým kódem 71024.

7. Z potvrzení , právnická osoba, . o platbě vyplývá, že dne 1. 6. 2022 byla na účtu původního věřitele zaúčtována příchozí platba 1 Kč z účtu č. , č. účtu, .

8. O uzavření smlouvy žalobce tvrdí, že původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na níž se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů a zahájil tím kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný původnímu věřiteli poslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaný znění smlouvy odsouhlasil verifikačním kódem ve formě SMS, a to , Anonymizováno, . Tento kód mu byl přidělen na základě žádosti o úvěru na jeho verifikovaný mobilní telefon. Žalovaný tedy návrh smlouvy akceptoval.

9. Tato tvrzení žalobce o způsobu uzavření smlouvy jsou jednak neúplná, neobsahují časové určení jednotlivých úkonů, a jednak nebyla v řízení prokázána. Nebylo prokázáno, že by se žalovaný zaregistroval na webových stránkách původního věřitele, ani že by tam zadal jakékoliv údaje, ani že by zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, a kdy se tak mělo stát. Nebylo rovněž prokázáno, že by původní věřitel zaslal žalovanému v rámci webového rozhraní návrh konkrétní úvěrové smlouvy, ani že by mu přidělil SMS kód a že by mu tento zaslal jakoukoliv formou. Stejně tak nebylo ani prokázáno, že by žalovaný jakýkoliv verifikační kód ve formě SMS použil, jakým způsobem ho měl použít, ani že by odsouhlasil znění konkrétní úvěrové smlouvy, a tak návrh smlouvy akceptoval. Soud ještě dodává, že ze skutečnosti, že původní věřitel obdržel dne 1. 6. 2022 na svůj účet částku 1 Kč z účtu žalovaného, nelze dovodit, že by mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena žalovaná úvěrová smlouva.

10. Čerpání peněžních prostředků žalovaným vzal soud za prokázáno z potvrzení o platbě a z výpisu z účtu ve spojení se zprávou , právnická osoba, . Z této zprávy soud zjistil, že majitelem shora uvedeného účtu č. , č. účtu, je žalovaný. Z potvrzení , právnická osoba, je zřejmé, že z účtu původního věřitele byla dne 6. 4. 2023 poukázána částka 10.500 Kč na zmíněný účet žalovaného. Podle výpisu z účtu žalovaného byla tato částka na účet žalovaného připsána 6. 4. 2023. Z výpisu z účtu žalovaného navíc soud zjistil, že dne 5. 4. 2023, tedy den předtím, než žalovaný obdržel od původního věřitele částku 10.500 Kč, byla na jeho účet připsána částka 8.000 Kč jakožto poskytnutí zápůjčky od společnosti , právnická osoba11. Ohledně postoupení pohledávky z původního věřitele až na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 16. 5. 2024 uzavřel původní věřitel jako postupitel se společností de , právnická osoba, . jako postupníkem dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, kterou postoupil na postupníka pohledávky specifikované v seznamu. Společnost de , právnická osoba, . jako postupitel uzavřela následně dne 20. 5. 2024 s žalobcem jako postupníkem dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se postupitel zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. V tomto seznamu je pod pořadovým číslem , hodnota, zahrnuta i pohledávka za žalovaným. Dopisem z 6. 6. 2024 oznámil původní věřitel žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky až na žalobce výše uvedenými smlouvami, a vyzval žalovaného, aby svůj dluh uhradil již žalobci. Žalobce dopisem z téhož data vyzval žalovaného k úhradě dluhu do 3 dnů. Tyto dopisy byly podle podacího lístku odeslány žalovanému doporučeně téhož dne 6. 6. 2024.

12. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel , právnická osoba, . uzavřel se žalovaným dne 6. 4. 2023, případně v jakékoliv jiné době, smlouvu o úvěru shora uvedeného obsahu. Bylo prokázáno, že téhož dne žalovaný obdržel na svůj účet od původního věřitele částku 10.500 Kč. Nebylo zjištěno, že by původní věřitel jakýmkoliv způsobem zkoumal poměry žalovaného. Žalovaný dne 5. 4. 2023 obdržel na svůj účet 8.000 Kč jakožto zápůjčku od , právnická osoba, Nebylo zjištěno, že by žalovaný původnímu věřiteli či žalobci z poskytnuté částky 10.500 Kč cokoliv vrátil. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že původnímu věřiteli či žalobci nějaké částky uhradil, žalovaný však ničeho takového netvrdil ani neprokázal. Původní věřitel uzavřel se společností de , právnická osoba, smlouvu o postoupení pohledávek, tato společnost následně uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek s žalobcem, předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno původním věřitelem a zároveň byl žalovaný vyzván žalobcem k úhradě dluhu. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil.

13. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru na částku 10.500 Kč, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze tedy aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že původní věřitel se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a zaplatit úroky, poplatky či jiná plnění. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě 10.500 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující úvěrovou smlouvu neobsahuje podpis žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupil a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel anebo žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by původní věřitel či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Bylo pouze prokázáno, že zřejmě původní věřitel vytvořil text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text předložil žalovanému, případně kterého dne, ani že by žalovaný takovýto návrh smlouvy přijal, jakým způsobem a kterého dne. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci.

14. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem původní věřitel či žalovaný měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce zmíněného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Nic takového však v řízení nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám.

15. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. I kdyby bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, nebylo prokázáno, že by si původní věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 sbírky o spotřebitelském úvěru. Žalobce sice tvrdí, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a že nahlížel do různých databází, ničeho takového však nebylo v řízení prokázáno. Soud tedy má za to, že původní věřitel nezjišťoval poměry žalovaného, nezkoumal jeho příjmovou a výdajovou stránku a dosavadní závazky, žádné příjmy ani výdaje žalovaného nezjistil, natož aby je ověřil, porovnal a vyhodnotil, zda bude v silách žalovaného úvěr splatit. Soud proto konstatuje, že pokud by bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, byla by tato smlouva posouzena jako absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel na účet žalovaného převedl částku 10.500 Kč, a žalovaný tuto částku přijal, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod. Na straně žalovaného tudíž došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení a citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalovaného odpovídá částce 10.500 Kč, kterou žalovaný přijal, avšak ničeho z této částky nevrátil.

17. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z původního věřitele dvěma písemnými smlouvami až na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.

18. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše uvedený dopis z 6. 6. 2024, odeslaný žalovanému doporučeně téhož dne. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal 11. 6. 2024, žalovaný byl vyzván k plnění do 3 dnů, tedy do 14. 6. 2024. Dnem následujícím 15. 6. 2024 se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku a od téhož dne žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 14,75 % ročně. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.

19. Na základě všech výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci bezdůvodné obohacení 10.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení až od 15. 6. 2024. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta výrokem II., tedy ohledně poplatku 4.298,32 Kč a části úroků z prodlení.

20. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud nejprve stanovil míru úspěchu a neúspěchu žalobce ve sporu. Úspěch žalobce činí 12.205,74 Kč, odpovídá 61 % předmětu sporu a je tvořen součtem přiznané jistiny 10.500 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného k dnešnímu dni částkou 1.705,74 Kč. Do neúspěchu žalobce zahrnul soud nejen zamítnutou částku a úroky z prodlení, nýbrž také část předmětu řízení, ohledně níž žalobce zpětvzetím žaloby zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Neúspěch žalobce tak činí 7.914,06 Kč, což odpovídá 39 % předmětu sporu. Tato částka se skládá ze zamítnuté jistiny 4.298,32 Kč, ze zamítnutých úroků z prodlení kapitalizovaných částkami 2.514,71 Kč, 28,91 Kč a 710,10 Kč, z částky 310,68 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 51,32 Kč. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem ve sporu, tedy 22 %. Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, z odměny za právní zastoupení za 2 a půl úkonu právní pomoci po 1.700 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze 3 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 1.081,50 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Výše odměny za jeden úkon byla stanovena z jistiny 14.798,32 Kč, což je součet částky 10.500 Kč a 4.298,30 Kč. Zbývající část předmětu sporu, úrok z prodlení 310,68 Kč, nepředstavuje jistinu, nýbrž příslušenství pohledávky. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a sepis žaloby. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce činí 7.031,50 Kč, z čehož žalobci náleží 22 %, tedy 1.547 Kč. Soud v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. vzal také v úvahu, že žalobce více než sedm dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to uvedený dopis z 6. 6. 2024.